Hudební alternativa ze Slovenska

V roce 2001 vstoupila na scénu bratislavská skupina Dlhé diely, v jejímž čele už tehdy stáli baskytaristka a zpěvačka Šina a hráč na nejrůznější smyčcové nástroje Daniel Salontay. Útok na špici slovenské nezávislé scény byl tehdy dvojnásobný: Šina i Salontay totiž vydali každý své album, samozřejmě vždy s doprovodem svého kolegy, respektive celé mateřské kapely. Od té doby se mnohé změnilo: ze Šiny se stala Shina, z Dlhých dielů Longital, skupina se zredukovala na duo, které vedle občasných hostů doplňuje pouze elektronický kolegy Xi-di-nim (alias Minidisc). A z invenčních muzikantů a nadžánrových hledačů se stali také vydavatelé, jejichž značka Slnko Records je nepřehlédnutelným majákem v moři slovenské moderní hudby.

Nejnovější album dua Longital vyšlo v roce 2006 pod názvem Výprava. Jestliže zjednodušeně řekneme, že Dano Salontay vnáší do „kapely“ prvky alternativního folku, zatímco Shina koketuje spíše s nekomerčním elektronickou hudbou, najdeme na novince všechny tyto ingredience. Monotematické album o cestování na všechny možné způsoby (od městské dopravy přes létání až po námořní cesty) se skutečně vznáší nad vodami nejsoučasnějšího folku, netuctové taneční hudby i toho, co pro nedostatek jiných výrazů nazýváme alternativou.

V množstvím jen o něco větším než malém jsou přítomny stopy hudebního minimalismu nebo meditativní hudby. Salontay střídá smyčec s ostrými ranami do elektrické kytary, Shina si zvukomalebně vychutnává jednotlivé slabiky. A to vše podbarvují nasamplované zvuky z kuchyně, z rušné ulice nebo z přírody (cvrčci). Na albu hostuje nepřeslechnutelný Karel Heřman z brněnských Čankišou, jako spoluautor hudby se zde objevuje další výrazná postava slovenské nekomerční scény, Slávo Sany Grék (Sanyland). Za pozornost stojí i texty, a to nejen pro svou zvukomalebnost, ale i pro příjemnou zkratkovitost („Keby som si / niekedy potom spomenula / aké obavy, aké obavy som o teba mala / keď dážď / padal šikým pádom“ – Konečně si letel). Album Výprava si vychutnáte s dobrou aparaturou a se sluchátky na uších. Jen tak vám neunikne žádný z důmyslně poskládaných zvuků: elektronických, živých i nasamplovaných.

Skupina Živé kvety vydala své nové album Bez konca také na Shinině značce Slnko Records. V tomto případě však čekejte zcela jiný zvuk. Bratislavští rockeři se zhlédli v dnes oblíbeném lo-fi garážovém stylu, ve kterém hraje hlavní roli ostrá elektrická kytara. Nenechte se však mýlit, od svého minulého alba kapela udělala velký krok kupředu nejen v celkovém výrazu, ale i v hudební pestrosti.

I když jsou Živé kvety místy skutečně hodně rockoví, doporučuji k poslechu spíše jemnější skladby jako Plynúť s výraznými houslemi. Od Longitalu se Živé kvety neliší jen „špinavým zvukem“, ale také mnohem konvenčnější prací s rytmem (Z prachu a popola) a méně výrazným ženským zpěvem. I zde však stojí za pozornost zajímavé texty, a to nejen díky neotřelým obratům typu „si prázdny bratislavský hrad“ (Plynúť), ale například pro originální téma v písni Zas je to všetkým jedno („Drahocenné orgány skončili v kontajneri / škoda sa nedá ani vyčísliť“).

Další „květinová“ kapela, Kvety nikotínu, si své album Hnusné básne vydala vlastním nákladem a šíří je především přes internet. I v tomto případě jde o rockovou záležitost, i zde převažuje pro někoho možná nepochopitelná lo-fi poetika nad čistým zvukem. Mne osobně Kvety nikotínu zaujaly šíří výrazových prostředků ve zpěvu (od pečlivého kladení slabik za sebe přes nedbalou nosovou výslovnost až po silový rockový styl) i v aranžích (např. v písni Barbar od unaveného klavírního začátku po ostrou elektrickou kytaru jako od U2). S trochou nadsázky bych skupinu umístil kamsi mezi klasický bigbít, alternativu počátku 90. let a současné freak-folkové lo-fi kapely. Mimochodem rozhovor hlasu s basou v Dnes stojí za chvíli zdržení.

• Longital: Výprava/Voyage. Slnko Records 2006, celkový čas 42:25
• Živé kvety: Bez konca. Slnko Records 2007, celkový čas: 49:36
• Kvety nikotínu: Hnusné básně. Nosferat 2007, celkový čas: 36:06