AVmania.e15.cz

Hudební alternativa ze Slovenska

I v moři slovenské moderní hudby lze nalézt velmi zajímavé skupiny. Dáme vám tipy na tři kvalitní alba.
Hudební alternativa ze Slovenska

V roce 2001 vstoupila na scénu bratislavská skupina Dlhé diely, v jejímž čele už tehdy stáli baskytaristka a zpěvačka Šina a hráč na nejrůznější smyčcové nástroje Daniel Salontay. Útok na špici slovenské nezávislé scény byl tehdy dvojnásobný: Šina i Salontay totiž vydali každý své album, samozřejmě vždy s doprovodem svého kolegy, respektive celé mateřské kapely. Od té doby se mnohé změnilo: ze Šiny se stala Shina, z Dlhých dielů Longital, skupina se zredukovala na duo, které vedle občasných hostů doplňuje pouze elektronický kolegy Xi-di-nim (alias Minidisc). A z invenčních muzikantů a nadžánrových hledačů se stali také vydavatelé, jejichž značka Slnko Records je nepřehlédnutelným majákem v moři slovenské moderní hudby.

Nejnovější album dua Longital vyšlo v roce 2006 pod názvem Výprava. Jestliže zjednodušeně řekneme, že Dano Salontay vnáší do „kapely“ prvky alternativního folku, zatímco Shina koketuje spíše s nekomerčním elektronickou hudbou, najdeme na novince všechny tyto ingredience. Monotematické album o cestování na všechny možné způsoby (od městské dopravy přes létání až po námořní cesty) se skutečně vznáší nad vodami nejsoučasnějšího folku, netuctové taneční hudby i toho, co pro nedostatek jiných výrazů nazýváme alternativou.

Klepněte pro větší obrázek

V množstvím jen o něco větším než malém jsou přítomny stopy hudebního minimalismu nebo meditativní hudby. Salontay střídá smyčec s ostrými ranami do elektrické kytary, Shina si zvukomalebně vychutnává jednotlivé slabiky. A to vše podbarvují nasamplované zvuky z kuchyně, z rušné ulice nebo z přírody (cvrčci). Na albu hostuje nepřeslechnutelný Karel Heřman z brněnských Čankišou, jako spoluautor hudby se zde objevuje další výrazná postava slovenské nekomerční scény, Slávo Sany Grék (Sanyland). Za pozornost stojí i texty, a to nejen pro svou zvukomalebnost, ale i pro příjemnou zkratkovitost („Keby som si / niekedy potom spomenula / aké obavy, aké obavy som o teba mala / keď dážď / padal šikým pádom“ – Konečně si letel). Album Výprava si vychutnáte s dobrou aparaturou a se sluchátky na uších. Jen tak vám neunikne žádný z důmyslně poskládaných zvuků: elektronických, živých i nasamplovaných.

Skupina Živé kvety vydala své nové album Bez konca také na Shinině značce Slnko Records. V tomto případě však čekejte zcela jiný zvuk. Bratislavští rockeři se zhlédli v dnes oblíbeném lo-fi garážovém stylu, ve kterém hraje hlavní roli ostrá elektrická kytara. Nenechte se však mýlit, od svého minulého alba kapela udělala velký krok kupředu nejen v celkovém výrazu, ale i v hudební pestrosti.

Klepněte pro větší obrázek

I když jsou Živé kvety místy skutečně hodně rockoví, doporučuji k poslechu spíše jemnější skladby jako Plynúť s výraznými houslemi. Od Longitalu se Živé kvety neliší jen „špinavým zvukem“, ale také mnohem konvenčnější prací s rytmem (Z prachu a popola) a méně výrazným ženským zpěvem. I zde však stojí za pozornost zajímavé texty, a to nejen díky neotřelým obratům typu „si prázdny bratislavský hrad“ (Plynúť), ale například pro originální téma v písni Zas je to všetkým jedno („Drahocenné orgány skončili v kontajneri / škoda sa nedá ani vyčísliť“).

Klepněte pro větší obrázek

Další „květinová“ kapela, Kvety nikotínu, si své album Hnusné básne vydala vlastním nákladem a šíří je především přes internet. I v tomto případě jde o rockovou záležitost, i zde převažuje pro někoho možná nepochopitelná lo-fi poetika nad čistým zvukem. Mne osobně Kvety nikotínu zaujaly šíří výrazových prostředků ve zpěvu (od pečlivého kladení slabik za sebe přes nedbalou nosovou výslovnost až po silový rockový styl) i v aranžích (např. v písni Barbar od unaveného klavírního začátku po ostrou elektrickou kytaru jako od U2). S trochou nadsázky bych skupinu umístil kamsi mezi klasický bigbít, alternativu počátku 90. let a současné freak-folkové lo-fi kapely. Mimochodem rozhovor hlasu s basou v Dnes stojí za chvíli zdržení.

  • Longital: Výprava/Voyage. Slnko Records 2006, celkový čas 42:25
  • Živé kvety: Bez konca. Slnko Records 2007, celkový čas: 49:36
  • Kvety nikotínu: Hnusné básně. Nosferat 2007, celkový čas: 36:06
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

som rad ze aspon trochu hudby v sekcii hudba… pimpoo 1. 3. 2008, 09:11
Zobrazit diskuzi Přidat příspěvek

Další podobné články

Záhada Silver Lake: recenze filmu

Záhada Silver Lake: recenze filmu

Pátrání po zmizelé krásné sousedce proměňuje režisér David R. Mitchell v podvratnou hru s konvencemi žánru filmu noir, plnou popkulturních odkazů, utahování si z konspiračních teorií a lynchovského matení diváků.

3 dny v Quiberonu: recenze filmu

3 dny v Quiberonu: recenze filmu

Na stříbrném plátně zářila tak jasně, až sama vnitřně zcela vyhořela. Empatický portrét krásné herečky s tragickým osudem Romy Schneider, oceněný sedmi německými filmovými cenami Lola.

Creed II – recenze filmu

Creed II – recenze filmu

Rocky Balboa a Ivan Drago se po třiatřiceti letech znovu utkávají v ringu prostřednictvím svých svěřenců. Ve filmu o vině, pomstě, vykoupení a snaze synů vyrovnat se svým otcům i ochotě naplnit jejich očekávání.

Aquaman: poslední oficiální trailer na očekávaný komiksový hit [video]

Aquaman: poslední oficiální trailer na očekávaný komiksový hit [video]

Oni a Silvio: recenze filmu

Oni a Silvio: recenze filmu

Oscarový režisér Paolo Sorrentino na pozadí dekadentních orgií prázdné hýřivosti vykresluje satirický portrét italského premiéra Silvia Berlusconiho a politiků jeho střihu.

Svědkové Putinovi: recenze filmu

Svědkové Putinovi: recenze filmu

Vybrali si ho a pak se nestačili divit. Svědectví o mocenském vzestupu Vladimira Putina a manipulativních praktikách, jež k tomu použil, které léty nabralo na mrazivém kontextu.

Ten, kdo tě miloval – recenze filmu

Ten, kdo tě miloval – recenze filmu

Duchařská komedie se potkává s detektivkou v rodinné vánoční podívané režiséra Jana Pachla podle předlohy Marie Poledňákové, v níž se režisér snaží být víc „poledňákovský“ než ona sama.

Horáček, Putin a Gorbačov na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě

Horáček, Putin a Gorbačov na festivalu dokumentárních filmů v Ji.hlavě

Reflexe 22. ročníku festivalu dokumentárních filmů, který se na týden promění v místo, kde je nejen radost Myslet filmem, ale i vnímat všechny ty přesahy, které festival nabízí směrem k dění nejen v naší společnosti.