Hudba na Radiožurnálu zblízka, v číslech a grafech

Současnou hudbu na Radiožurnálu v roce 2017 výstižně charakterizuje: RadioCityŽurnál
Směs dokola se opakující komerce a xindl, hrůza, ztracený, kryštofové. Výběr a styl hudby z velké části kopíruje komerční radio City. Bohužel stále za trest poslouchat neurčitý mix na pokraji komerce a veřejnoprávního vysílání.

Vy máte dost! A co by jako RŽ měl hrát? To, co se hraje na Dvojce? to snad nemyslíte vážně. O jakém úbytku posluchačů to mluvíte? Má nejlepší poslechovost za poslední léta. PS: Tím neříkám, že jsem s hudbou 100% spokojený, ale narozdíl od dob z před roku 2012 to je obrovský posun dopředu. Je mi 39 let a zkrátka chci poslouchat aktuální hudbu, nikoliv Matušku, Spáleného, Gotta nebo Vondráčkovou... A když někdy ano (nic proti těmto interpretům), pak přeladím na Dvojku nebo na rádio Čas.

Hudba na Radiožurnálu 2015-16 HNUS VELEBNOSTI !!
Každý den stále dokola stejné rádoby zahraniční hity z hitparád, často "hekačky", z českých stále dokola Kryštof, Xindl X, Hrůza, Supportlezbien atd., pár osmdesátek také stále dokola. Hudbu musí vybírat člověk, který nemá absolutně žádné znalosti o historii především domácí ale i zahraniční populární hudby. Často mi připadá, že slyším interprety, kteří jsou obdivované HOMOLOBY, zřejmě bude hudbu vybírat nějaký člen této komunity. Je mi z toho také na zvracení a musím vypínat nebo přelaďovat na jinou stanici. Hudba vůbec neodpovídá tradicím ČR, potažmo ČRo a absolutně není v kontextu s informačním programem ČRo, který logicky poslouchají lidé středního věku, se kterým vysílaná hudba většinou nekoresponduje. Dokud se asi nepodaří, aby místo namyšleného sebevědomého frajírka Jana Pokorného zodpovídal za Radižurnál někdo rozumný, tak budeme muset stále na frekvencích ČRo poslouchat nesmyslný program, který nám uvedené individum vnucuje, jelikož on je ten nejchytřejší, který všechno ví a všechno zná a jediný, kdo má patent na rozum, což je bohužel vždy kontraproduktivní pro většinu rozumných lidí. V kontrastu s Radiožurnálem je ČRo2 a Region, kde je absolutně znát, že výběr hudby dělají skuteční odborníci s širokým rozhledem ve svém oboru. Ne vždy se mi také jejich výběr líbí, ale musím uznat, že jsou to lidé na svých místech a opravdoví odborníci na historii i současnost populární hudby.
KDY UŽ KONEČNĚ ÚDĚSNÝ STAV RADIOŽURNÁLU někdo napraví....

Pročetl jsem diskusi ohledně kvality dramaturgie Radiožurnálu a zjistil, že nejsem sám v kritice zejména hudební dramaturgie této stanice. Většina příspěvků zde je negativních a já se bohužel k nim přidám. Jsem muzikant a pamatuji ještě dobu, kdy se rozjel neskutečný hudební boom v ČRo po roce 1989. Odborníky jako byli například Lubomír Dorůžka, Michal Bukovič, Pavel Černocký bohužel dnes nemáme, a nejde to svádět jen na pověstnou blbou náladu. Za komunistů bylo dobrých pořadů pomálu a my jsme většinou čekali na Silvestra, kdy i soudruzi mladým milostivě povolili zahrát nějakou "hodnotnou" zahraniční skladbu, která navíc pokud možno byla z dělnického prostředí nebo byla podle nich "sžíravou kritikou těžkého života pracujícího lidu na imperialistickém Západě". Naštěstí podobně jako dnes neovládali angličtinu a třeba já ano, takže jim bylo lze ledacos podstrčit a hrála se tím pádem i dobrá muzika. Tyhle rudé tupce z cenzury už mladí dnes naštěstí nepamatují. Jenže stejnou destrukční hrůzou mravnosti a morálky jsou dnešní čeští ekonomové usurpující si podobně jako komunisté drze právo do všeho brebtat a všechno cenově minimalizovat. Zaštítil je v tom jejich gurru Klaus. A tak pokrokové písně někdejších ASUT-ů (to byla největší hrůza), Rosian, Písniček pro Hvězdu, Pionýrských vlaštovek a dalších patvarů nám dnes nahradily na Radiožurnálu salsičky s nahlouplými tendenčními pozitiváčskými texty a hlavně, aby to vypadalo jako salsa (ta to ovšem není, jenže autor si to myslí) ), se dvěma ranami v rytmu do skopové hlavy pana dramaturga službu konajícího a také autora pobírajícího za tato svěží dílka jistě tučné honoráře. Navíc tato dílka připomínají často i z Ruska sem šířenou tzv. psychohudbu mající vás sice příjemně naladit na alfa vlnu, která však působí zcela opačně, a kdybyste to poslouchali dále, jistojistě z toho budete za chvíli mňoukat. Mohl bych vznést i pochybnost, zda toto někdo náhodou nedělá se záměrem (ujišťuji vás, že mezi fízly se takové "výzkumy" dělají s cílem udělat z normálních lidí otupělá telata, která následně nebudou si všímat jejich "chytrosti") a jen proto, abychom pro ně byli lépe ovladatelní a oni nám vládli na věčné časy jako jejich přítel nejvěrnější SSSR. Kdybych zde mluvil o čechotelevizních pohádečkách na dobrou noc a siláže zmotaně a rozvláčně se na nás linoucí 24 hodin denně z ČT24, napsal bych v podstatě totéž. Dostaly se mi do rukou originály dvou filmů o Alanu Freedovi, pokud dramaturg Rž vůbec ví, kdo to byl. On byl sice rebel, ale nechtěl, aby z populární hudby (vymyslel pojem rock and roll) udělal kdejaký politický ratlík nástroje k rádobyovládání lidí, zejména mládeže. Že se to nakonec fízlům nezdařilo, toho byl svědkem Woodstock, k němuž tyto snahy dospěly. No, lidí ... spíše však pro tyto samovyvolence křenů, tj. v jejich pojetí nás občanů. Logicky Freed dostal se nakonec do konfliktu s fízly a ti ho v podstatě zničili. A právě proto je dnes legendou všech, kteří mají rádi dobrou muziku. Víte, je jedno jak starou muziku. Smetanu, Wagnera, Fibicha, Martinů, Verdiho a další ti taky pouštíte a vůbec vás to neomrzí. A v popu je tomu také tak. Kdo z mladých zná dnes třeba Voskovce a Wericha? Jistě mladí mají svou muziku a měli by ji dostat. Jenže kdyby jim někdo občas řekl, že móda se v podstatě periodicky opakuje, věděli by, že "latina" zde byla namátkově v 50. letech (Kučerovci), samba se nám zopakovala v 60. letech u skupiny "Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich", v 80. letech v podobě italské módy (Drupi a spol) , no a dnes v podobě a rytmu salsy. A kdyby Radiožurnál hrál opravdické salsy a nikoli ty nechutné tendenční patlaniny našich skupin neumětelů, které slyším pravidelně kolem poledne, když si pustím zprávy, tak ty by se jistě i mladým líbily. Jenže ty si musím najít někde na YouTube nebo dalších internetových televizích, nebo si je koupit v Německu na CD, ale k tomu musím vědět co mám hledat. Já to vím, jenže mladí, kterým se dostává vzdělání a "osvěty" typu ekonomů z Radiožurnálu, a ti patrně jsou protekční kvalifikovaní nevzdělanci a kreativní frackové - soudě dle modulace jejich hlasů (tohle jsem opět nevymyslel já, ale blahé paměti Pavel Tigrid), a v poslední době jich tam hojně přibylo, tedy tito mladí nemají se kde toto dozvědět, jelikož od "Nich" se to dozvědět nemohou. A abych to hnal, slovy Pročetl jsem diskusi ohledně kvality dramaturgie Radiožurnálu a zjistil, že nejsem sám v kritice zejména hudební dramaturgie této stanice. Většina příspěvků zde je negativních a já se bohužel k nim přidám. Jsem muzikant a pamatuji ještě dobu, kdy se rozjel neskutečný hudební boom v ČRo po roce 1989. Odborníky jako byli například Lubomír Dorůžka, Michal Bukovič, Pavel Černocký bohužel dnes nemáme, a nejde to svádět jen na pověstnou blbou náladu. Za komunistů bylo dobrých pořadů pomálu a my jsme většinou čekali na Silvestra, kdy i soudruzi mladým milostivě povolili zahrát nějakou "hodnotnou" zahraniční skladbu, která navíc pokud možno byla z dělnického prostředí nebo byla podle nich "sžíravou kritikou těžkého života pracujícího lidu na imperialistickém Západě". Naštěstí podobně jako dnes neovládali angličtinu a třeba já ano, takže jim bylo lze ledacos podstrčit a hrála se tím pádem i dobrá muzika. Tyhle rudé tupce z cenzury už mladí dnes naštěstí nepamatují. Jenže stejnou destrukční hrůzou mravnosti a morálky jsou dnešní čeští ekonomové usurpující si podobně jako komunisté drze právo do všeho brebtat a všechno cenově minimalizovat. Zaštítil je v tom jejich gurru Klaus. A tak pokrokové písně někdejších ASUT-ů (to byla největší hrůza), Rosian, Písniček pro Hvězdu, Pionýrských vlaštovek a dalších patvarů nám dnes nahradily na Radiožurnálu salsičky s nahlouplými tendenčními pozitiváčskými texty a hlavně, aby to vypadalo jako salsa (ta to ovšem není, jenže autor si to myslí) ), se dvěma ranami v rytmu do skopové hlavy pana dramaturga službu konajícího a také autora pobírajícího za tato svěží dílka jistě tučné honoráře. Navíc tato dílka připomínají často i z Ruska sem šířenou tzv. psychohudbu mající vás sice příjemně naladit na alfa vlnu, která však působí zcela opačně, a kdybyste to poslouchali dále, jistojistě z toho budete za chvíli mňoukat. Mohl bych vznést i pochybnost, zda toto někdo náhodou nedělá se záměrem (ujišťuji vás, že mezi fízly se takové "výzkumy" dělají s cílem udělat z normálních lidí otupělá telata, která následně nebudou si všímat jejich "chytrosti") a jen proto, abychom pro ně byli lépe ovladatelní a oni nám vládli na věčné časy jako jejich přítel nejvěrnější SSSR. Kdybych zde mluvil o čechotelevizních pohádečkách na dobrou noc a siláže zmotaně a rozvláčně se na nás linoucí 24 hodin denně z ČT24, napsal bych v podstatě totéž. Dostaly se mi do rukou originály dvou filmů o Alanu Freedovi, pokud dramaturg Rž vůbec ví, kdo to byl. On byl sice rebel, ale nechtěl, aby z populární hudby (vymyslel pojem rock and roll) udělal kdejaký politický ratlík nástroje k rádobyovládání lidí, zejména mládeže. Že se to nakonec fízlům nezdařilo, toho byl svědkem Woodstock, k němuž tyto snahy dospěly. No, lidí ... spíše však pro tyto samovyvolence křenů, tj. v jejich pojetí nás občanů. Logicky Freed dostal se nakonec do konfliktu s fízly a ti ho v podstatě zničili. A právě proto je dnes legendou všech, kteří mají rádi dobrou muziku. Víte, je jedno jak starou muziku. Smetanu, Wagnera, Fibicha, Martinů, Verdiho a další ti taky pouštíte a vůbec vás to neomrzí. A v popu je tomu také tak. Kdo z mladých zná dnes třeba Voskovce a Wericha? Jistě mladí mají svou muziku a měli by ji dostat. Jenže kdyby jim někdo občas řekl, že móda se v podstatě periodicky opakuje, věděli by, že "latina" zde byla namátkově v 50. letech (Kučerovci), samba se nám zopakovala v 60. letech u skupiny "Dave Dee, Dozy, Beaky, Mick and Tich", v 80. letech v podobě italské módy (Drupi a spol) , no a dnes v podobě a rytmu salsy. A kdyby Radiožurnál hrál opravdické salsy a nikoli ty nechutné tendenční patlaniny našich skupin neumětelů, které slyším pravidelně kolem poledne, když si pustím zprávy, tak ty by se jistě i mladým líbily. Jenže ty si musím najít někde na YouTube nebo dalších internetových televizích, nebo si je koupit v Německu na CD, ale k tomu musím vědět co mám hledat. Já to vím, jenže mladí, kterým se dostává vzdělání a "osvěty" typu ekonomů z Radiožurnálu, a ti patrně jsou protekční kvalifikovaní nevzdělanci a kreativní frackové - soudě dle modulace jejich hlasů (tohle jsem opět nevymyslel já, ale blahé paměti Pavel Tigrid), a v poslední době jich tam hojně přibylo, tedy tito mladí nemají se kde toto dozvědět, jelikož od "Nich" se to dozvědět nemohou.
A abych to hnal, slovy V+W, do finále, povšimnu si ještě kybernetické zmagořenosti kdejakého českého ratlíka otravujícího nás digitismem kde jen to jde. Nic proti počítačům správně používaným, ale to (nejen) na Rž neumějí. I v této odbornosti jsem tak trochu odborníkem, který se tím roky zabýval. Ale pokud tento nástroj dáte do ruky kulturně zaostalým křovákům, jakými jsou "systémem" dodnes povyšovaní dle vyvolenců kreativní čecháčci, které už od roku 1989 nelze u nás dostat od koryt, pak z toho vznikne právě dnešní Radiožurnál nebo celá řada soukromých stanic, které nemají novodobou cenzurou Rady pro RTV povolené dělat nic jiného než kolotočově komediantský řev kdejakého amatéra troubícího do mikrofonů a vyjadřujícího se často jako zastydlý puberťák, a taky ty tzv. playlisty, které měl Rž tajné. Co tyto, vlastně ten, "playlist" těch fetem zkouřených "speakerů" nebo zakuklených soudruhů ekonomů je? To je třeba vysvětlit. Je to v počítači nahraný obrovský soubor několika set "skladeb" těm salsičkám z Rž podobný, který jede automaticky nebo pomocí priorit, které mu soudruh dramaturg zadá. Řada těch s*aček, jak to správně popsal jeden můj předřečník, je těž nikoli skládaná člověkem, ale varírovaná na něčem, co připomíná takto upravené a k tomu kdejakým šumařem využívané klávesy. Tedy pověstný orwellovský nástroj oblbování zvaný v jeho díle "1984" Stroj Veršotep. A tohle svinstvo využívá celý soubor regionálních stanic ČRo najednou a jediné, jen hlasatelské vstupy mezi pochybnou hudbou z jednoho melotronu jdoucí do všech stanic najednou jdou tam patrně z veršotepů krajských. Na tohle potřebujete hodně času, abyste "Jim" to odhalili, a ten mladí zpravidla nemají, tedy pokud chodí do zaměstnání. Takže nejen Radiožurnál ... A za tohle jim platíte koncesionářské poplatky a denně posloucháte jejich kecy o tom, jak složitou a náročnou mají práci. Mnohonásobné hejno zašíváků placené z našich daní zmagořených patologickým kybernetismem nám ve skutečnosti předkládá jen pár zpráv, často i z ciziny zakoupených, které na té jejich škále a plejádě stanic vychlístá na lidi mnohasetkrát po sobě nejen za měsíc, ale za jediný den. Nedivte se pak, že stejný hnus slyšíte mnohokrát za den, jelikož náhodný generátor řazení "songů" to klidně může udělat. Posloucháte totiž za obrovské peníze stále stejný stroj. Nikoli však výsledky tvůrčí práce tvůrčích lidí a lidských hlasatelů, jak tomu bylo vždy v každé slušné společnosti.
K pravé rozhlasácké práci totiž vždy patřili a patřit budou živí hlasatelé a redaktoři živě vybírající hudbu, jak tomu je v kontaktních pořadech. To množství naprosto stejných stanic nás stojí jen zbytečné peníze, drahé energie a zahlcování celého éteru nesmyslným počtem kanálů - jeden blbější než druhý. A k tomu ještě "bonbónek" v podobě stále stejných reklam z toho jejich neokomunistického koláče reklam, které se opět přidělují jen tomu, koho "Oni" chtějí. A za tohle "Jim" platíme, vážení.
Já osobně ovšem teď jdu, a po "odpálení" tohoto vstupu, za který mě jistě nějaký čechovyvolenecký ratlík bude posílat na psychiatrii nebo zažvýká něco o neúspěšných lidech, se prostě napojím na některý americký sponzorovaný portál a doufám, že tam najdu nějaký dobrý film nebo muziku, abych si po večerním radiožurnálu a zprávách trochu spravil náladu. Ty portály vám ovšem s omluvou neprozradím, už se mi totiž stalo, že jsem o některém z nich řekl omylem i nějakému čechofízlíčkovi, a poměrně rychle po udání, tak cca za dva dny, jsem na téže adrese našel už jen neokomunistické zrcadlo přesměrovávající mě tam kam "Oni" chtějí. Jak vidíte, i starší člověk se v počítačích dnešní doby občas vyzná. Soudruzi mají smůlu. Kdysi se nám dařilo i Svobodnou Evropu částečně úzce směrovými anténami odrušit, anebo i v Praze chytit ZDF. V tom měl a vždy mít bude každý český mocichtivý ratlík prostě smůlu, a vy mladí pokud toto ještě nedovedete, naučte se to. Bohužel to i vy asi budete potřebovat. Každé prasátko se totiž nerado vzdává svého korýtka.

Já jsem to vyřešil Rádiem Plus. A když chci hudbu, tak zapnu Beat :)Při této příležitosti mě ještě napadl jeden pohled. Radiožurnál v roce 2015 a počty písní u jednotlivých interpretů: http://pastebin.com/rd71y6Tz...