Hořící keř: série, která překvapila kvalitou

Hořící keř: série, která překvapila kvalitou

O(ne)kvalitě tuzemské televizní tvorby se již popsaly stohy papírů a možná by se nic nezměnilo, kdyby se HBO nerozhodla investovat horentní sumu do minisérie Hořící keř. Kabelové stanici se podařilo natočit tematicky i řemeslně asi nejvýznamnější tuzemský televizní počin posledních let.

 

Významné bylo angažmá profesionálky nejvyššího kalibru na post režiséra. Polská filmařka Agnieszka Hollandová má sice mnoho filmových zkušeností, pro Hořící keř je ale klíčová její televizní tvorba. V ní mimo jiné najdeme kultovní seriály HBO Wire a Treme či sérii The Killing. Z nich si Hollandová odnesla mimořádný cit pro vývoj postav, k čemuž jí dopomáhá i skvělý scénář debutujícího Štěpána Hulíka. Výsledek nemá v české tvorbě obdoby. Každá ze tří částí vychází z jiných žánrových vzorců, mění se hlavní postavy i emoční skladba.

Úvodní část připomíná nejvíce historický paradokument, soustředí se především na Jana Palacha, na samotný akt na Václavském náměstí a vše, co po něm bezprostředně následovalo, až do Palachovy smrti. Hollandová často využívá archivních záběrů, přechází z barevné estetiky do černobíla, soustředí se především na dějiny (a to v nejširším i nejužším slova smyslu). Paradoxně právě tato část je asi nejméně působivá, protože nepřinese takřka žádné překvapení.

V dalších částech se tvůrci věnují především rostoucí hrůze z nového režimu a apatii, která z ní v obyčejných Čechoslovácích vyrostla. Žánrově se druhý díl přibližuje nejvíce rodinnému psychologickému dramatu, protože se do popředí dostávají Palachovi pozůstalí a především mladá rodina právničky Burešové, která Palachovy zastupuje ve sporu s jedním z poslanců.

Závěrečné pokračování pak je poctivým soudním dramatem se vším všudy. Klíčovou však není změna žánrová, ale spíše proměna étosu – od didaktického hurá přístupu k látce (a k Palachově osudu) k mnohem intimnějšímu až komornímu ladění. To je ale mnohem působivější než rekonstrukce tisícihlavého davu na dnešním Palachově náměstí při pohřbu „pochodně číslo jedna“.

S tím souvisí také argumentační rovina, která je mnohem přesnější než v typově podobných dílech (Sama proti normálnosti, Ve stínu). Scénář akcentuje přesně ty klíčové střety a nabízí ty nejznámější teze, ze kterých vyrostla „normalita“ sedmdesátých a osmdesátých let. V tom je Hořící keř důležitý. Diskuze o jeho technologických kvalitách jsou podružné, protože tato minisérie je přesně tím, co si dala za úkol. Povedeným televizním dílem.

Hořící keř

  • drama, Česká republika, tři epizody
  • Režie: Agnieszka Hollandová
  • Hrají: Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek
  • Vysílá: HBO
  • Premiéra prvního dílu v neděli 27. ledna
  • Hodnocení: 80 %

Určitě si přečtěte

Články odjinud