Zkouší to na podkladu béčkově vyhlížejícího scénáře, který s drzou nekorektností proměňuje ve svižnou úvahu o nástrahách domácího vzdělávání rousseauovského typu.
Hanna (Saoirse Ronanová) je šestnáctiletá dívka, vyrůstající v lesním srubu na severu Finska. V divočině za polárním kruhem ji vychovává její otec Erik (Eric Bana), bývalý agent CIA. Ten ji naučil nejen lovit zvěř, ale především ji podrobil takovému stupni výcviku sebeobrany, že svými reflexy a bojovými schopnostmi připomíná trénovaného vojáka. Jedna encyklopedie a dětská kniha pohádek bratří Grimmů jí pak poslouží jako zdroj znalostí a informací, odpovídající základní školní docházce. Pochopitelně ve velmi zmechanizované a neutříděné podobě. Přesto je Hanna schopna mluvit pěti jazyky, včetně arabštiny.
Hannina výchova, na hony vzdálená způsobu, jakým dospívají její vrstevníci, z ní učinila odolného zabijáka bez emocí, který čeká na svou misi. A ta se přiblížila. Dívka je nucena se oddělit od svého otce a splnit úkol, k němuž byla celá ta léta cvičena. Najít špionku Marissu Wieglerovou (Cate Blanchettová), s níž ji a jejího otce spojuje dávné tajemství. Poté se má s otcem sejít v Berlíně.
Realizaci plánu odstartuje signál, vyslaný z lesního obydlí poustevnické dvojice. Ten přiláká pozornost speciální jednotky CIA, která Hannu zajme. Na rozdíl od jejího otce, který dle předem připraveného scénáře míří přes moře na místo domluveného setkání.
V podzemním komplexu pod marockou pouští je Hanna zadržována a vyslýchána. Jen jediná žena, jejíž návštěvu si dívka vyžádá, ale tuší, jaké jsou její skutečné schopnosti. Proto za sebe pošle do cely dvojnici, kterou vězněná v mžiku spolu s ostrahou zlikviduje. Vydává se na útěk v domnění, že úkol, jímž byla pověřena, je splněn.
Panoptikální karikatury
Po vymanění se z podzemního krytu, připomínajícího kulisy z bondovek, se ocitá na povrchu. V neznámé krajině, v níž se musí rychle zorientovat. V civilizaci, o jejímž chodu má jen teoretické informace. Zde se setkává s britskou post-hipísáckou rodinou, putující v karavanu po Evropě. Hanna se k nim přidává, zprvu jako černý pasažér, poté jako někdo, koho se cestující rodiče (Olivia Williamsová, Jason Flemyng) ujmou. Hanna se sbližuje s jejich pubertální dcerou Sophií (Jessica Bardenová), která pro ni představuje první dotek s realitou dívčího dospívání v normálních podmínkách. Tedy prostorem předčasně dospělých představ, utvářených médii, popkulturními idoly a dívčími časopisy, rozhodně ne snahou přežít v pustině.
Karavan neunikne pozornosti trojice agentů, najatých skutečnou dámou se zrzavými vlasy Marissou. Pronásledovatele, kteří spíše než elitní zabijáky připomínají nacisticky vyhlížející partu nihilistů z Coenovic Big Lebowskiho, tvoří v teplákové soupravě oblečený výstřední vrah s nejasnou sexuální orientací a maniakálním chováním Isaacs (Tom Hollander) a dvojice mladých skinheadů. Více typové karikatury, uprchlé z panoptika filmových zrůd než realistické nebezpečí.
Podaří se jim zabránit Hanně v setkání s jejím otcem nebo dopadnou stejně neslavně jako osazenstvo podzemního království, odkud dívka uprchla? A jak se uprchlice postaví k znepokojivým odhalením o svém původu i pravém důvodu jejího poslání, jež se dotýkají samotné podstaty lidství?
Interpretační vrstvy
Zápletka o tajném vládním experimentu, který má mnoho společného s výjimečnými schopnostmi, jimiž vládne hlavní hrdinka, je jak okopírovaný z nějakého béčkového scénáře exploatačního filmu ze sedmdesátých let. Scenáristé Seth Lochhead a David Farr ale původní, nereálný námět prve jmenovaného představují tak, jako bychom sledovali zcela věrohodný hi-tech thriller bourneovského ražení nebo dívčí variantu Uprchlíka. Od začátku se nás snaží přesvědčit, že to co sledujeme na plátně, je zcela normální a mohlo by se to kdykoliv stát.
Režisér Joe Wright tuto jejich snahu podvratně a s potměšilým úsměvem podkopává a k akční rovině vyprávění přidává další interpretační vrstvy, jež samotný thrillerový žánr postupně vytlačují do pozadí. V návaznosti na moderní a velmi zdařilé adaptace Pýchy a předsudku a Pokání nabízí další iniciační příběh dívčího dospívání, jehož signifikantním znakem se stává intimní a citlivá scéna, probíhající mezi dvěma teenagerkami ve stanu.
Brutální Dorotka a zlá čarodějnice
Iniciační poznávání sebe sama metaforicky halí do pohádkového hávu, nabízejícího opět množství výkladů. Někdo v příběhu, plném bolesti, krve a ztráty nejbližších, ale i jemného humoru, cynismu a ironie, najde variaci na pohádku o Červené Karkulce, kterou hodný tatínek naučil jak se postavit zlým vlkům ve skinheadském ohozu. Jiný tu o Dorotce z Čaroděje ze Země Oz, kterou na místo Zlé čarodějnice Západu pronásleduje chladná špionka v zelenkavém kostýmu, tedy barvě, jíž hrál obličej jejího předobrazu. Odkaz k Čaroději ze Země Oz sice není tak zjevný jako v Lynchově Zběsilosti v srdci, přesto jsou si postavy matky Lulu a špionky Marissy v mnohém blízké.
Agentka CIA Marissa je zlou královnou tajných služeb, pohádkovou macechou, žárlící na svou nevlastní dceru, kterou si chce až patologicky přivlastnit. Nebo že by Hanna byla její skutečnou dcerou a Erik jejím bývalým partnerem, kterému se mstí za zradu jejich lásky? Podobné indicie vám v průběhu vyprávění vytanou na mysli a když je ještě dokreslí záběr na obě herečky z profilu, jste opravdu na pochybách, jak to s jejich příbuzenským poměrem je.
Cizinkou v lidském světě
Motivace postav jsou důmyslně skryty, zamlžovány nebo se často ocitají v příkrém rozporu s našimi očekáváními. Hanna, u níž bychom předpokládali, že se vrátí na pomoc rodině, která se jí ujala nebo otci, jež se ocitne v ohrožení, běží stále dál. Neohlíží se, nevrací. Vpřed jí žene splnění úkolu. Není bezcitná, jen odhodlaná a málokdy chybující. Pro někoho emocionálně odtažitá, stejně jako Wrightův snímek. V závěru, kdy bychom čekali rozluštění odpovědí, dotýkajících se vzájemné souvztažnosti postav z minulosti, přichází strohá, nemilosrdná tečka.
Hanna umí zabíjet, ale chybí jí ponětí o tom jak se chovat v mnohem obyčejnějších a nevinnějších situacích, jako jsou třeba první dotyky s chlapcem. Je mistrem v bojových uměních a lidský krk podřízne se stejnou samozřejmostí jako ten sobí, ale děsí ji násilí v televizi nebo vibrování varné konvice. Je cizinkou, přírodním nebo snad mechanickým úkazem v lidském světě, kde je pro ni vše nové a fascinující. Dráždivé a dychtivé, ale i nebezpečné a ochromující. Má výhodu i nevýhodu v jednom, že na poznání jevů, na které měly její vrstevnice celý dosavadní život, má ona jen pár dnů nebo hodin. Její udiveně-okouzlený, ale i bázlivý pohled působí na druhé jako znak podivínství, jemuž je obtížné porozumět.
Spíše než Hit-Girl z Kick-Ass připomíná hrdinku Bessonova opusu Brutální Nikita. Sedmnáctiletá americká herečka s irskými kořeny Saoirse Ronanová, která byla nominována na Zlatý glóbus a Oscara za roli Briony v adaptaci románu Iana McEwana Pokání, dovede všechny tyto odstíny Hanniny adaptace na přežití ve skutečném světě věrohodně zpřítomnit a zastiňuje svým výkonem i své starší herecké kolegy. Zdatně jí sekunduje pouze Cate Blanchettová jako krystalické, chtělo by se říci až nacisticky důsledné, zlo v elegantních kostýmcích.
Žánrové stylistické cvičení
Nad Wrightovou variací nebo stylistickým cvičením na téma ztráta dívčí nevinnosti jsem bezprostředně po zhlédnutí vrtěl hlavou a říkal jsem si, o co se to vlastně tvůrce pokusil. S drobným odstupem se mi ale zalíbilo právě to, co je mu nejčastěji vyčítáno. Že se pokusil spojit zdánlivě nespojitelné. Tedy brutální akci jihokorejských kriminálek s dynamickým thrillerem bourneovského ražení a pohádkovou metaforou o těžkosti dospívání.
Ve filmu rozeseté zmínky o bratrech Grimmových najednou dostávají smysl, neboť celý příběh je vystaven na pohádkovém konceptu, kdy se Hanna během strastiplné sebepoznávající cesty musí rozhodovat mezi jasně definovanými póly dobra a zlem. Ví o nich, ale často na ně reaguje v rozporu s tím, jak by asi jednala hodná Karkulka s košíčkem, kterou rozhodně není.
Artová vznešenost
Rozporuplně působí navenek i formální stránka. V atmosféricky skvěle vygradovaných scénách, jež na mě působily jako by se do vyprávění zatoulaly z mnoha odlišných snímků, jsem našel vnitřní harmonii, tempo a napětí, které určují do velké míry střih a hudební podkres britského elektronického dua The Chemical Brothers. Zde se s úspěchem opakuje koncept, který zafungoval už u Tron: Legacy.
Právě „Chemici“ a steadicamové jízdy kamery dodaly chladným pasážím punc artové vznešenosti, která se nebojí drze experimentovat i se zdánlivě nesourodými prvky. Lyricko-poetické (dívky ve stanu) a surrealistické sekvence (grimmovský lunapark) se potkávají s těmi mrazivě groteskními (zabijáci) a lynchovsky zcizujícími (pohádková nadstavba) ve svižném a záměrně předimenzovaném žánrovém hybridu, který dává na odiv svou svobodomyslnost a nesvázanost vyprávěcími schématy.
Tuším, že se to asi nebude líbit každému, ale mě si Wright získal tím, že dokázal zajímavě a neotřele natočit i jinou látku než dobové historicko-romantické dramata. Přesto se na podzim roku 2012, kdy by měl do kin přivést adaptaci Anny Kareniny, moc těším. Už proto, že tato Tolstého hrdinka patří k mým literárně i žensky nejoblíbenějším.
Hanna
- Žánr: pohádkový thriller
- Původní název: Hanna
- www.hannathemovie.com/
- USA / VB / Německo 2011
- Scénář: Seth Lochhead, David Farr
- Režie: Joe Wright
- Hrají: Saoirse Ronanová, Cate Blanchettová, Eric Bana, Jessica Bardenová, Olivia Williamsová, Jason Flemyng, Tom Hollander, Michelle Dockeryová
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 07. 2011