Gomora: recenze filmu

Snímek, ověnčený Velkou cenou poroty z festivalu v Cannes, oscarovou nominací a pěti vavříny (včetně těch pro nejlepší film, režii a scénář) při udílení Evropských filmových cen, vstupuje se zpožděním i do našich kin.

Syrový, autentický a nesmírně intenzivní pohled na každodenní praktiky mafie natočil režisér Matteo Garrone podle bestselleru Roberta Saviana. Předlohou se mu stal stejnojmenný reportážní román neapolského investigativního žurnalisty s podtitulem Osobní výpověď o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské camorry.

Tnutí do živého

O tom, jak moc tnul autor knihy při zpracování tématu do živého svědčí i skutečnost, že za důkladný popis struktur a aktivit camorry si vysloužil četné výhružky smrtí. Saviano se musí ukrývat na neznámém místě, po více jak dva roky je pod neustálou policejní ochranou a na vlastní kůži poznává dopad neviditelných chapadel ilegální moci, již tak detailně vylíčil.

Název knihy i filmu v ironicky pojaté symbolické slovní hříčce odkazuje jak k označení neapolské větve mafie, tak k biblickým městům, jež byly z boží vůle zničeny jako místa hříchu, násilí a korupce. A právě takovou novodobou Sodomou a Gomorou je i chudinské předměstí Scampia v Neapoli, kde se vyprávění odehrává.

Betonové monstrum, vypadající zdálky jak zchátralá králíkárna či hemžící se úl, v sobě ukrývá bytová jádra schovaná před okolním světem. Z jeho anonymity vystupuje v příběhu do popředí sedm postav, jejichž paralelní osudy budeme sledovat. Nejsou to žádní šéfové gangu ani jejich pohůnci, ale spíš běžní pěšáci války o život. Oběti, které nechtějí aby je semlela nekončící vražedná mašinérie. Neurčují pravidla boje, ale snaží se mu buď vyhnout nebo z něj alespoň vyváznout se zdravou kůží.

Betonová džungle

Děj se skládá z několika autonomních linií, jejichž nositeli jsou jednotlivé postavy vyprávění. Nejmladší Toto (Salvatore Abruzzese) svou dětskou nevinností pomáhá otevírat dveře bytů, kam by se o něco starší členové gangu jinak nedostali. Již v brzkém věku ví, že dětská přátelství záhy rozdělí příslušnost k soupeřícím rodinným klanům. V baťůžku přenáší drogy a ze všeho nejvíc touží někam patřit.

Mladíci Marco (Marco Macor) a Ciro (Ciro Petrone) vzhlíží k moci a postavení respektovaných kápů, jimž se chtějí přiblížit. Volí k tomu cestu krádeže drog a zbraní, jež jim patří, aniž by uměli domyslet důsledky svého počínání. Za krátký opojný pocit důležitosti budou muset draze zaplatit, neboť život není De Palmův film Zjizvená tvář a oni nejsou neprůstřelní Tony Montanové, do něhož se rádi stylizují. Jsou jen posedlí a nedočkaví snadného zbohatnutí, neboť ve svém okolí ani jiný model identifikace nevidí. Kariérní růst se odvíjí od ochoty dealovat narkotika nebo zabíjet bez špetky soucitu a mladíci hledají svou násilnou identitu se zbraní v ruce a v domnění že jsou neohrozitelní a na mafii nezávislí.

Drsné prostředí deformuje dětské výrostky již od raných let. Hlavními sdílenými hodnotami se pro ně stávají schopnost přežít a slepá loajalita ke skupině, demonstrující neustále svou sílu.

Zatímco mladí vzhlíží k mafii s obdivem, ti starší už poznali její moc i to jak ji umí využít ve svůj prospěch. Úslužný Don Ciro (Gianfelice Imparato) slouží jako poslíček finančních darů pro rodiny vězněných členů camorry, jehož prostřednictvím si mafie kupuje jejich loajálnost. Krejčí Pasquale (Salvatore Cantalupo), mistr svého oboru, přijímá lukrativní nabídku od asijské konkurence, již učí šít róby. Jeho snaha přivydělat si ale neunikne pozornosti zadavatelům zakázek na falešnou luxusní módu, kteří dají jeho novým zaměstnavatelům za vyučenou.

Nejnebezpečnější ze všech protagonistů je elegantní obchodník Franco (Toni Servillo). Z pověření svých nadřízených skupuje volné pozemky v okolí Neapole a činí z nich ilegální skládky toxického odpadu. S povýšeneckým nadhledem a vemlouvavou samozřejmostí přesvědčuje druhé o bezpečné likvidaci odpadu, který hromadí pod povrchem venkovských polí. Na venkově v Kampánii se snadno ztratí to, co se dá jinde v Evropě zlikvidovat jen s velkými náklady. Jeho asistent Roberto (Carmine Paternoster) záhy zjišťuje, že za seriózní tváří obchodníka, jež mu nabízí nové možnosti, se skrývá bezskrupulózní spekulant, neštítící se krádeží, podvodů i odstranění nepohodlných osob. Vzepře se a odmítá se přidat k systému, jež tak snadno pohlcuje své oběti.

Civilní odstup

Na scénáři k filmu se podílelo hned šest osob, včetně autora předlohy a režiséra. Adaptátoři zvolili k látce, jež nezapře novinářský styl psaní, odpovídající analytický a dokumentaristicky věrohodný interpretační klíč.

Na rozdíl od scénáristicky vykonstruovaných mozaikovitých vyprávění typu Altmanových Prostřihů, Andersonovy Magnolie, Haggisova Crash či trojice Iňárrituových snímků, v nichž se postupně odkrývá vzájemná provázanost osudů na pozadí nějaké katastrofické náhody, je Garroneho přístup mnohem realističtější a méně narativní. Tato civilnost má za následek, že děj nespěje k nějaké překvapivé pointě nebo protnutí dílčích příběhů, ale uchovává je v jejich osamoceném působení, spojených jen významovou a časoprostorovou souvislostí. Výsledný vjem i dopad pětice příběhu tak za nás nepředjímají scénáristé, ale vytváříme si ho sami v sobě.

Režisér Matteo Garrone, s jehož předchozími filmy Balzamovač a První láska se mohli v uplynulých ročnících seznámit návštěvníci karlovarského festivalu, natáčel svůj film na autentických místech neapolského sídliště Scampia. Jeho vyobrazení kdysi moderní zástavby a života v ní se nese v tradicích italského neorealismu.

Režisér zaujímá neutrální pozorovatelské stanovisko, jímž dává najevo odstup od zobrazovaných výjevů. Nevolá po identifikaci s postavami ani přiblížení se k nim, neboť si to většina z nich nezaslouží. Postavy nevzbuzují soucit, spíš tiché uhranutí z toho, jak s nimi zkorumpovaný a pomstychtivý systém nakládá a v budoucnu ještě zřejmě naloží. Netečný, formálně střízlivý pohled podporuje i kvazidokumentární ruční kamera, jež v dlouhých nepřerušovaných záběrech nemilosrdně sleduje aktéry, o nichž film vypráví. Emoční chlad a odstup je jedinou možnou a adekvátní odpovědí na přívětivost světa, v němž se pohybují.

Neviditelný řád

Na rozdíl od francouzské nebo zámořské produkce gangsterského žánru nezavání Gomora glorifikací zločinu ani idealizací jeho struktur. Oproti epickému Kmotrovi nebo veřejnému nepříteli č. 1 Mesrineovi je Garroneův a Savianův pohled na mafii sociálně kritický a v zobrazení činnosti camorry angažovaně nesmlouvavý. Žádné mafiánské obřadní rituály a elegantní charismatičtí zločinci, jejichž sympatičnost tak ostře kontrastuje s hanebností jejich činů, ale upocení a obtloustlí taťkové se zlatým řetězem kolem krku a v levných sportovních oděvech, jež vypadají jak z vietnamské tržnice.

 

Garroneho snímek ukazuje neviditelný řád, jež si vybírá své oběti z řad lidí, kteří mu odmítli být poslušní nebo z něj chtěli vykročit pryč. Jakoby hodnota lidského života na jihu Itálie závisela jen na míře loajálnosti vůči mocnějším a když se tato hranice překročí nebo vychýlí, následuje neadekvátní varování nebo rovnou trest. Existuje jen málo šancí jak naplnit svůj život bez všeobjímajícího dohledu camorry a touhu vymanit se radši nahrazuje podlehnutí. Zákon camorry mluví jasně: „Buďto jsi s námi, nebo proti nám. A jiná možnost není.“

Gomora je díky absenci výrazného jednotícího příběhu nesnadno stravitelný film, jehož podprahová účinnost je silnější než samotné vnějškové sdílení. Odhalení neprostupného vlivu mafie připomíná virus, na nějž není v lidských silách nalézt protilátku. Zločinecká organizace, jež začínala s nelegálními obchody a šířením strachu pomocí výpalného, se v průběhu let infiltrovala do státní správy, soudnictví a klíčových odvětví průmyslu. Vytváří kolem sebe kruh závislosti a falešné vděčnosti, jež pohrdá lidskými životy a křiví charaktery přeživších. Naděje na vykoupení je mizivá a o milosrdenství nikdo nežádá. Bezvýchodnost řečeného pak jen stvrzují závěrečné titulky, které připomenou kam až sahají prsty mafie. A nejen na jihu Itálie.

Gomora

• Žánr: drama
• www.gomorrahmovie.co.uk
• Původní název: Gomorrah
• Itálie 2008
• Scénář: Maurizio Braucci, Ugo Chiti, Gianni Di Gregorio, Massimo Gaudiosi, Roberto Saviano, Matteo Garrone (podle knihy Roberta Saviana)
• Režie: Matteo Garrone
• Hrají: Carmine Paternoster, Marco Macor, Ciro Petrone, Salvatore Cantalupo, Gianfelice Imparato, Salvatore Abruzzese, Simone Sacchettino, Salvatore Ruocco, Vincenzo Fabricino
• Distribuce: AČFK
• Distribuční premiéra v ČR: 12. 3.2009