AVmania.e15.cz

Ghost Stories: recenze filmu

Britská hororová antologie tří duchařských příběhů, spojených jedním rámcovým, odhaluje psychologický základ zdánlivě nevysvětlitelných nadpřirozených případů.

Nejlepší britský horor za posledních několik let. Jízda na horské dráze. Britský horor už dlouho nebyl tak znepokojující. Tyto a další slogany z recenzí anglických kritiků, předhánějících se v superlativech na film Ghost Stories, doprovází jeho uvedení i u nás. Snaží se nás nabudit na výjimečný žánrový zážitek, vycházející ze stejnojmenné divadelní hry z roku 2010.

Spolupracovník Darrena Browna

Jejími autory jsou britští tvůrci Jeremy Dyson a Andy Nyman, kteří se ujali i filmové adaptace této hry. Ta byla premiérově uvedena v Liverpoolu a poté se s úspěchem hrála v Londýně, Torontu nebo v Sydney. Byla napsána pro čtyři postavy, profesora, nočního hlídače, studenta a obchodníka, z nichž si ve filmovém převedení zopakoval svou divadelní roli pouze Andy Nyman jako profesor Goodman.

Andy Nyman (1966) je i z dvojice tvůrců, kteří film podle vlastního námětu společně režírovali a napsali si k němu scénář, ten známější. Jde o herce a showmana, který na sebe výrazněji upozornil rolí Keitha Whiteheada v adaptaci kontroverzní knihy Martina Amise z prostředí dekadentní anglické smetánky v sedmdesátých letech Dead Babies (2000).

Nyman si zahrál také po boku českých herců jako Karel Roden nebo Anna Geislerová v černé komedii ve stylu Guye Ritchieho Sklapni a zastřel mě (2005), natáčené v Praze. Ráz černé komedie má i další jeho film Horší než smrt (2007), v němž se během příprav smutečního obřadu začnou vyjevovat skutečnosti, které nebožtíka staví do jiného světla, než v jakém byl dosud vnímán.

Objevil se i v hororovém seriálu Dead Set (2008) a duchařském Crooked House (2008). K nadpřirozeným či paranormálním jevům má blízko i jeho účinkování a spolupráce s britským psychologickým iluzionistou Derrenem Brownem. Nyman je spoluautorem populárních sérií s ním Mind Control, Trick of the Mind, Mesiáš nebo projektu Ruská ruleta.

Skepse vůči prostředníkům „nadpřirozeného světa“

Brownova skepse vůči paranormálním jevům, kartářkám, šamanům, léčitelům, senzibilům a dalším prostředníkům „nadpřirozeného světa“ se otiskla i do Nymanova režijního debutu Ghost Stories. V něm jakoby spojil všechny žánrové polohy, které si vyzkoušel ve svých přechozích hereckých a autorských angažmá. A to mysteriózní horor, černou komedii, duchařské historky i televizní pořady, věnující se paranormálním jevům.

Hlavní postavou vyprávění je známý profesor Phillip Goodman (Andy Nyman), který má vlastní televizní pořad, v němž si dal za úkol racionálně vysvětlovat a odhalovat zdánlivě nadpřirozené jevy a zjistit jejich skutečnou podstatu. Osamělý starý mládenec tuto svou práci bere zároveň jako své poslání, které může přispět k odhalení spirituálních či parapsychologických podvodníků a pověr, které neblaze ovlivňují lidské životy. Sám o to něco ví z vlastní rodiny.

A právě na tohoto vyhlášeného skeptika se obrátí Charles Cameron (Leonard Byrne). V sedmdesátých letech slavný vyšetřovatel paranormálních případů a Phillipův profesní idol, který ho v dospívání hodně ovlivnil. Cameron nyní žije starý a nemocný v karavanu, kde Goodmana seznámí s třemi zdánlivě nevysvětlitelnými případy, které jej přiměly k přehodnocení jeho dříve odmítavého stanoviska k existenci duchů. Phillip od něj dostává materiály k těmto případům a vydává se za jejich aktéry zjistit, zda jde i tyto přízračné historky racionálně vysvětlit.

Mužská traumata

První případ se týká nočního hlídače Tonyho Matthewse (Paul Whitehouse), který byl při službě v opuštěné budově bývalého ženského azylového domu konfrontován s duchem mladé dívky. Aktérem druhého je teenager Simon Rifkind (Alex Lawther), který před časem absolvoval v lese děsivou noční jízdu autem, během níž omylem srazil něco, co nemělo lidskou podstatu. Jde o bytost, podobnou ďáblu, která ho od té doby pronásleduje.

Třetí zkoumaný případ se odvíjí od zážitku důstojného, bohatého bankéře Mike Priddlea (Martin Freeman), jenž prožil ve své modernistické usedlosti s mnoha pokoji a prosklenými stěnami setkání s poltergeistem, který mu vyjeví pravdu o znetvořené, nelidské podobě jeho nenarozeného dítěte.

Goodman, který se řídí heslem, že „mozek vidí jen to, co vidět chce“, se domnívá, že všechny tyto případy mají racionální vysvětlení, související s neurózami, kterými jejich aktéři z různých důvodů trpí. Nočnímu hlídačovi zemřela žena na rakovinu a on jen obtížně hledá cestu ke své dceři, labilní Simon má špatný vztah s rodiči, kariéristický Priddle se zas až příliš upnul k vidině dítěte, po němž touží.

Spojníkem všech tří případů je mužská zranitelnost v důsledku špatného svědomí, potlačených emocí, stresu, úzkostí, traumat a psychických zranění, jež protagonisté jednotlivých povídek prožili. Tvůrci jednotlivé povídky rozehrávají poměrně rafinovaně, tedy přesně tak, aby skončili v tom nejlepším či nejzajímavějším, kdy očekáváme, jak se budou dál rozvíjet.

Drží nás tak v napětí, přiživovaném houstnoucí strašidelnou atmosférou, jíž dosahují nikoliv prvoplánovými lekačkami, ale za pomocí dobře vybraných prostředí, zvukových efektů, úhlů snímání kamery Oleho Bratta Birkelanda (Rande pro šílenou Mary) a hudby Haima Franka Ilfmana.

Pocta hororovým antologiím

Postupně se ale ukáže, že ony tři povídky nejsou tak důležité jako ona rámcová nebo uvozovací, která je všechny spojuje. Jejím aktérem je profesor Goodman, který se tak z pozice posluchače příběhů mění v jejich přímého účastníka.

S tím, jak se do duchařských příběhů noří čím dál hlouběji, jeho racionálno je více zkoušeno a on se ptá, zda to, co vidí, je klam jeho mysli, působení temných sil nebo snad komplot někoho, kdo mu chce připomenout jeho vlastní traumatické zážitky?

Možná tušíte, která odpověď je správná, ale jen u ní tvůrci nezůstanou a v závěru nás ještě překvapí nečekaným twistem, který objasní původ všech zkoumaných případů i to, proč zůstaly neuzavřené. K závěrečné sérii zvratů a pointě, která dá celému předchozímu dění nový rozměr, si přitom dláždí cestu drobnými náznaky, umístěnými v jednotlivých povídkách i Phillipově linii (jeho dětství, série čísel).

Ta pointa je nečekaná ale jen do té míry, než si uvědomíte, k jakým žánrově příbuzným filmům jí režijní a scenáristická dvojice odkazuje. Jejich názvy z pochopitelných důvodů uvádět nebudu. Co je ale možné říci, že Ghost Stories a Tiché místo jsou dvojicí letošních hororů, které k tomuto žánru přistupují inovativně a tedy zajímavě i pro nehororového fanouška.

Tiché místo skrze práci s tichem jako vyjadřovacím prostředkem a Ghost Stories divadelním základem, okořeněným černým britským humorem a formou hororových antologií jako Přízraky noci (1945) nebo těch pozdějších z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Režijní dvojice jim skládá hold a současně prostřednictvím hororového žánru pojednává o tématech, jež se většinou řeší v psychologických dramatech. Frustrace, traumata a přetrvávající vina mužských hrdinů filmů se stává i odpovědí na otázku, jak je to s těmi nadpřirozenými jevy.

AVmania.cz
Ghost Stories   6

 

Ghost Stories

  • Žánr: duchařský horor
  • Původní název: Ghost Stories
  • www.lionsgatefilms.co.uk/releases/ghost-stories
  • Velká Británie, 2017
  • Scénář: Jeremy Dyson, Andy Nyman
  • Režie: Jeremy Dyson, Andy Nyman
  • Hrají: Andy Nyman, Martin Freeman, Alex Lawther, Paul Whitehouse, Paul Warren, Nicholas Burns, Kobna Holdbrook-Smith, Samuel Bottomley
  • Distribuce: CinemArt
  • Distribuční premiéra v ČR: 07. 06. 2018

 

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku Přidat příspěvek

Další podobné články

Equalizer 2: recenze filmu

Equalizer 2: recenze filmu

Temný rytíř z taxíku v podání Denzela Washingtona altruisticky napravuje špatnosti světa. V béčkovém špionážním příběhu, který se opírá o áčkového herce, je přitom konfrontován s vlastní minulostí.

BlacKkKlansman: recenze filmu

BlacKkKlansman: recenze filmu

Chytrá satira, která si utahuje z hloupých rasistů. Spike Lee natočil podle skutečného případu politicky angažované dílo, které je současně velmi zábavné v tom, jak si pohrává s filmovými žánry a jejich postupy.

MEG: Monstrum z hlubin – recenze filmu

MEG: Monstrum z hlubin – recenze filmu

Prehistorický obří žralok proti traumatizovanému záchranářovi v podání Jasona Stathama. V béčkovém žraločím thrilleru, jemuž chybí osobitost, nadsázka, krev i nervy drásající napětí.

Miss Hanoi: recenze filmu

Miss Hanoi: recenze filmu

David Novotný a Ha Thanh Špetlíková v kriminálce z uzavřeného světa vietnamské komunity. Režisér Zdeněk Viktora po Raluce přichází s žánrovým kouskem, stavícím na jiskření nesourodého páru vyšetřovatelů.

Mission: Impossible – Fallout je nejlepší akční film roku 2018 [recenze]

Mission: Impossible – Fallout je nejlepší akční film roku 2018 [recenze]

Nejlepší díl série a akční film roku, plný zvratů a spektakulární akce. Agent Ethan Hunt se ocitá na šachovnici mocenských zájmů různých tajných agentur, které proti sobě intrikují a vzájemně si nevěří.

Úžasňákovi 2: recenze filmu

Úžasňákovi 2: recenze filmu

Režisér Brad Bird kvalitativní laťku jedničky nepřekonal, ale ani nepodlezl. Humor snímek těží z prohození tradičních rodinných rolí, kdy žena zachraňuje svět a muž zůstává doma s dětmi a podporuje ji.

Hotel Artemis – recenze filmu

Hotel Artemis – recenze filmu

Drew Pearce ve svém debutu spoléhá na noirovou atmosféru zašlého hotelu, přebudovaného na supermoderní nemocniční zařízení pro členy zločineckého podsvětí, méně už na rozvíjení zápletek, s nimi spjatých.

Chata na prodej – recenze filmu

Chata na prodej – recenze filmu

Hořce ironická charakterová studie české mentality, naroubovaná na fenomén českého chataření. Komedie o obtížnosti komunikace uvnitř třígenerační rodiny, v níž se poznáte.