Gangster Ka: Afričan – recenze filmu

28. listopadu 2015

Jak se z tuneláře a podvodníka stal jihoafrický veřejný nepřítel číslo jedna. Druhý díl Kmentova a Pachlova mapování osudů Radovana Krejčíře.

V první polovině září vstoupil do českých kin Gangster Ka, film inspirovaný osobou a skutky skutečného gangstera Radovana Krejčíře. Ten má za sebou soud a v současnosti čeká v cele v Jihoafrické republice na určení výše trestu, přičemž toto jednání bylo odročeno na únor příštího roku.

A právě Krejčířovou jihoafrickou anabázi, jak už podtitul napovídá, se zabývá i druhý film podle námětu novináře a spisovatele Jaroslava Kmenty, autora knihy Padrino Krejčíř. Z tuneláře a podvodníka se stává mezinárodní gangster, který představuje veřejné nebezpečí pro Jihoafrickou republiku, jak prohlásil jeden z tamních prokurátorů.

Jména jsou ve filmu pozměněná, ale asi každému je jasné, že Radim Kraviec alias Káčko (Hynek Čermák) ztvárňuje Radovana Krejčíře. V prvním dílu jsme se s ním rozloučili ve chvíli, kdy se mu podařilo utéci z jeho luxusní černošické vily. Přímo ze spárů policie, což tehdy stálo hlavu policejního prezidenta Jiřího Koláře.

Seychely jen předstupněm Káčkova rozletu

Druhý díl navazuje přesně tam, kde jsme minule skončili. Přibližuje Káčkův maskovaný útěk přes východní Evropu a Turecko až na Seychely, v němž mu pomáhal jeho šikovný právník Polanecký (Jan Vlasák) a albánský pobočník Dardan (Predrag Bjelac).

Na Seychelách pár týdnů nasává, ale nicnedělání ho časem omrzí a začne i zde rozvíjet své aktivity. Pokus o seriózní podnikání s dovozem toaletního papíru končí tam, kde byl v Čechách jako doma. U uplácení politiků i všech, jež bylo třeba. Příprava vojenského puče je ale na místní úřady přeci jen moc a tak se Káčko musí poohlédnut po jiné destinaci, kde by pro něj půda nebyla opět tak horká. A kde by gangster jeho formátu konečně našel prostor pro realizaci.

Touto zemí se stává Jihoafrická republika, kde se zapojí do drogového byznysu. Původem těšínský inženýr tak definitivně překračuje hranici mezi podvodníkem velkého formátu a těžkým kriminálníkem. Spirála únosů a vražd se roztáčí a s ní se proměňuje i charakter vyprávění.

Seychelská epizoda Káčkova podnikání, kdy jeho průnik do papírenského průmyslu málem rozvrátí tamní hospodářství, působí zábavně. V onom bizarním stylu, že něco takového je vůbec možné. I když se nám může zdát, že některé okolnosti (příprava vojenského převratu) balancují na hranici absurdity, jsou skutečně odrazem reality.

V Jihoafrické republice se pak o nutný kus dál posouvá míra naší představivosti o tom, jak může korupce prorůst státní správu. A že jsme z domácího prostředí zvyklí na ledacos. V johannesburském podsvětí díky tomu Káčkova hvězda rychle roste.

Predátor, nastolující vlastní řád

Radim Kraviec se v novém prostředí chová jako predátor, nastolující pořádek, který vyhovuje jeho zájmům. Vnáší do něj svá pravidla, která dodržuje a snadněji si pak namlouvá, že se nedopouští ničeho špatného. Vždyť je přeci jen obchodník. Tím jak se ale mění komodity, s nimiž obchoduje, mění se i způsoby, jež používá k tomu, aby svůj byznys rozvíjel.

Lidi okolo sebe bere jako prostředníky k rozšíření svého majetku. Politici, soudci, policisté, ti všichni jsou pro něj jen investicí na této cestě. Káčko se chová čím dál víc megalomansky a neskrývá ambici mít páky na chod vlád a ekonomik. Ty, kteří se mu postaví na odpor nebo zkříží jeho plány, pak svědomitě likviduje.

Jako k majetku či rodinné investici přistupuje i ke své ženě Sandře (Vlastina Svátková), jíž dává jasně najevo, že vzepření se jeho pravidlům znamená pro ni podepsání si rozsudku smrti. Zrůdnost jeho uvažování a jednání je čím dál čitelnější a přerod ze sebejistého bonvivána v bezskrupulózního vraha o to odpudivější.

Voiceover říká víc než děj

Na vrcholu mafiánského predátorského řetězce se ale člověk může cítit osaměle a tak si z užívání drog a alkoholu čím dál paranoidnější Káčko udržuje vztah alespoň s Dardanem. Byť i o něm silně pochybuje. Káčko porušuje všechna nepsaná mafiánská pravidla, nesplácí dluhy a nechává zabít i své nejbližší spolupracovníky a přátele. V souboji nervů s Dardanem mu ale chybí klíčový důkaz proti němu.

Afričan v redukci postav, vyplývající z přenesení děje z České republiky do zahraničí, umožňuje mnohem víc se soustředit na Kraviecovu osobnost. Hynek Čermák se pod vlivem drog mění z bezstarostného podvodníka s buranským chováním v nervního hrubiána, který se chová jak utržený ze řetězu a neštítí se absolutně ničeho.

Větší prostor oproti jedničce získává Káčkova filmová manželka Sandra a dále pak policista Lánský (Filip Čapka) a Dragan. Dragan s Lánským i nadále slouží jako vypravěči příběhu, kteří osvětluji složité peripetie Kraviecova případu. A opakuje se stejný neduh jako v případě prvního dílu. Totiž že voiceover říká víc než samotný děj.

Chápu, že scenárista a režisér Jan Pachl chtěl sdělit co nejvíc z publicistického obsahu Kmentovy předlohy, ale bylo by lepší, kdyby se spolehnul na samotnou sílu obrazu. Tak jako ve scéně přepadení a konfrontace s pákistánskými překupníky drog, jež má velmi atmosférický ráz.

Za vizuální a řemeslnou stránku filmu (kamera, hudba, střih) jsem režiséra Pachla chválil už minule a není na tomto hodnocení co měnit. Exotické destinace mu umožnily obrazově se ještě víc nadechnout, jen střídání modrých kamerových filtrů (události v Čechách) a těch nažloutlých (exil) mi přišlo až příliš mechanické a hlavně ve filmech poměrně běžné.

Rutinní gangsterský modus

Komentář nebo hlasový průvodce, poskytující často mnohem hodnotnější informaci než vyprávěný děj, má ale i jednu velkou přednost. A to funkci zábavně glosující, případně citově emotivní. Časem totiž Afričan sklouzne do poměrně rutinního gangsterského módu s typizovanými postavami (nemožností vymahatelnosti práva znavení policisté, úplatní polici, figurky v podsvětí) i prostředími (honosné vily, striptýzové bary).

Že násilí plodí ještě větší násilí a že od zločinů ekonomické povahy není při prosazování svých zájmů všemi prostředky tak těžké sklouznout k vraždám, také víme. Co ve filmu chybí je nějaká silnější tečka, ale to opět vyplývá z toho, že tvůrci vycházejí z reálné postavy a jejich skutků. Krejčíř, který se v nedávných týdnech pokusil o útěk z vazby, na napsání svého filmového konce teprve čeká. V Čechách mezitím v pátek dostal patnáctiletý trest za tunelování státního podniku Čepro.

Na Afričana klidně můžete vyrazit, i když jste neviděli jedničku. Oba filmy fungují samostatně, ostatně v Jihoafrické republice, kam byl snímek prodán, zvolili opačný gard promítání. Jan Pachl točil oba filmy současně, takže si udržují jednotící narativní (voiceover postav) i vizuální strukturu vyprávění.

Kvalitní žánrovka, ale bez společenského dopadu

Dvojka Gangstera Ka i napodruhé vykazuje svou slabinu v neochotě tvůrců a producentů nazývat věci pravými jmény. Měli se zkrátka rozhodnout, zda chtějí přijít s modelovým příběhem nebo s tím biografickým. První možnost by jim při neohlížení se na fakta víc uvolnila ruce při nakládání s žánrem gangsterského filmu.

Druhá by zas vyžadovala adresnější pojmenování politicko-ekonomicko-sociologických příčin stavu, který umožnil vyrůst zločincům Krejčířova formátu. Pak by při lepším prokreslení motivace i psychologie protagonistů snadno mohla vzniknout gangsterka, jež má šanci vyvolat domácí společenskou debatu na téma mafiánský kapitalismus v Čechách a jeho strůjci. Takto vznikla dvojice kvalitních žánrových filmů, které se ale o politické pozadí událostí jen otírají.