Jsou tak odlišné, přitom ale dělají jen to, co je cílem high endu – blíží se původní ideji věrné reprodukce za pomoci neokázalých a neexotických prostředků.
Kapitoly článku:
Německo je zem high endu věru zaslíbená, podobně jako Anglie či Japonsko – na rozdíl od zmíněných se tu však projevuje cit pro technickou přesnost a nekompromisnost, vlastní do určité míry celému tomuto území a jeho obyvatelům. Kromě těch více či méně mainstreamových jmen tu najdeme i vyslovené obskurnosti, ale i malosériovou produkci, která spíše než na efekt sází na kvalitu. Jednou za takových značek je i Fischer&Fischer.
Ta je jednoduše „jiná". Její duší jsou Thomas Fischer a jeho manželka Riva a tím, proč si jejich produkty jednoduše zapamatujete, je materiál, s nímž si zvolili před cca 40 lety pracovat. Existují reprosoustavy z MDF, z masivu, z různých kovů nebo třeba betonu, ovšem sáhnout po břidlici, tomto 500 000 000 let starém kameni, se rozhodli patrně právě jen u Fischer&Fischer.
Vzhled a konstrukce
Měli jsme možnost pár týdnů pobýt se základním firemním modelem SN/SL70, který je ale pro firmu lehce atypický – charakteristickým produktem je totiž středně velký sloupek s poměrně vysokou cenou, určený pro ozvučení velkých prostor při realistických hlasitostech. Nicméně zpět k SN/SL70...
Jde o relativně kompaktní stojanovou reprosoustavu, dostupnou buď v přírodním provedení černé břidlice (Surface Natural), případně v leštěném a lakovaném provedení (Surface Lacquered), kdy si můžete zvolit libovolný odstín ze vzorníku RAL, hlavně proto, že každé reprosoustavy jsou unikát vyráběný ručně a na zakázku.
Fischer&Fischer SN/SL70 se vám snadno vejdou vlastně kamkoliv – s rozměry 33 x 19 x 25 cm (v x š x h) a ortodoxními tvary jsou až nenápadné. Ozvučnice má pouze seříznuté rohy, respektive místa, kde se stýkají břidlicové desky (použity jsou 1,5 cm tlusté desky, na čelní stěně dokonce 2 cm). Reprosoustavy samotné váží 17,5 kg, což už je hodně znát. Navíc je vhodné k nim dokoupit i stojan, což jsou tři hliníkové nohy vysypané pískem, které přišroubujete k ozvučnici a dole k masivní břidlicové základně s integrovanými hroty. Tento stojan přidá k hmotnosti dalších 11 kg. Díky zvolenému materiálu a hmotnosti je celá reprosoustava naprosto „mrtvá" a ani při vysoké hlasitosti neprochází zevnitř ven ani opačným směrem žádná rezonance. SN/SL70 jsou prostě jedny z nejpevnějších reprosoustav vůbec, a to i bez ohledu na cenovou kategorii.
SN/SL70 jsou koncipovány jako dvoupásmové bassreflexové monitory s dvojicí měničů. Dvojice bytelných bassreflexových nátrubků je vyvedena vpředu dole, spolu s velice rigidní ozvučnicí to zajišťuje možnost postavit je i relativně blízko zadní zdi. O výšky se stará měkká kopulka s průměrem 2,8 cm, zatímco středobasy vyzařuje kónická membrána s dlouhým zdvihem, která je vyrobena ze slitiny s dominancí hliníku se speciální povrchovou úpravou. Průměr této membrány činí 14,5 cm. Za ní je pak ještě jedna, která kopíruje jejich chod a linearizuje chod té první.
Vzadu na ozvučnici nalezneme jen relativně malou destičku, skrze niž z výhybky druhého řádu vystupují single wire konektory. Jsou to nesmírně masivní terminály, do nichž snadno vetknete holý vodič, lopatky i banánky – konektory se snadno utahují a vůbec se s nimi příjemně pracuje.
Fischer&Fischer SN/SL70 dostaly do vínku spíše průměrnou citlivost 86 dB / W / 1m. Nominální impedance je stanovena na 4 Ohmy. V toleranci +/- 3 dB by tyto monitory měly zahrát od 45 Hz po 25 000 Hz. Tak jako u všech stránek těchto reprosoustav, i u hodnoty frekvenčního rozsahu je to neefektní, ale v kontextu kategorie rozhodně hodně nadprůměrné.
Firma Fischer&Fischer doporučuje jako ideální systém elektroniku od TEAC Esoteric, dle zkušeností ale hrají reprosoustavy dobře v podstatě s čímkoliv a není složité je rozehrát. Ostatně obecně se s nimi jednoduše žije, byť čím lepší podmínky jim zařídíte, tím více rozkvetou.
MĚŘENÍ
Měření frekvenční charakteristiky probíhalo v uzavřeném semireverberantním prostoru o výměře podlahové plochy 50 metrů čtverečních. Prostor není akusticky speciálně upraven, a proto jsou naměřené hodnoty interpretovatelné jako 100% věrohodné v pásmu 200 Hz a výše, v pásmu 10 – 200 Hz ovlivněné akustickými parametry prostoru – konkrétně mírným zdvihem na basech. Měřeno bylo pomocí software ATB PC Pro vždy v pěti cyklech v různou denní dobu, vybrána byla vždy střední křivka. Všechna měření probíhala na NAD C370 a Pioneer BDP-LX71 s vždy stejně nastavenou úrovní hlasitosti. Měřeno pomocí PCM stopy o vzorkovací frekvenci 48 kHz s 1/3 oktávovým vyhlazováním.
Na to, jak jsou SN/SL70 malé, jsou až neskutečně „plnokrevné". Solidní odezvu u nich najdete i někde kolem 40 Hz a to už je co říct. Slíbený nástup na 45 Hz je tak naprosto bez problémů splněný. Reprosoustavy také nemají žádné divoké výkyvy a pro reálný svět mají v kontextu své kategorie (ale vlastně i podstatně vyšší) v podstatě ideální frekvenční charakteristiku.
Impedanční charakteristika je spořádaná, ale propad u horních basů a nejvyšších tónů někam ke 3 Ohmům je už na pováženou a rozhodně je tu na místě kvalitní, stabilní elektronika. To by ale snad u high endu měl být samozřejmý předpoklad.