Fotogalerie

District 9: recenze filmu

Marek Čech

19. září 2009

Jihoafrický debutant na poli celovečerního filmu přichází se satirickou alegorií obtíží multikulturního soužití, již balí do přitažlivého sci-fi hávu.

Třicetiletý jihoafrický rodák, pocházející z Johannesburgu, je příkladem tvůrce, u něhož kreativita a filmařské nadšení vítězí nad (pro daný žánr) nízkorozpočtovým zázemím celého projektu. V tom je podobný svému guru a producentovi snímku Peteru Jacksonovi, který také začínal u laciných hororů, oplývajících nápaditostí a černým humorem.

Realizačním vývojem je pak District 9 v mnohém příbuzný v minulém týdnu recenzovanému Číslu 9. Šestiminutový krátkometrážní snímeček z roku 2005 Alive in Joburg můžeme vnímat jako satirický osten, reflektující rasovou diskriminaci v Jihoafrické republice před pádem apartheidu i jako futuristickou vizi dopadu globálního problému západní Evropy, spojeného s přistěhovalectvím. Zajímavý nápad pomohl do celovečerní podoby převést Petr Jackson v jihoafricko-novozélandsko-americké koprodukci se zhruba třicetimilionovým rozpočtem.

Ghetto vesmírného šmejdu

Zápletka rozvíjí původní koncept do příběhu, jenž začal někdy před dvaceti lety. Tehdy lidstvo poznalo, že ve Vesmíru není zdaleka samo. Blízká setkání třetího druhu, která by si chtěla podmanit či zkoumat naší planetu, se ale nekonala. Za vše mohla porucha gigantického kolosu. Nad jihoafrickým Johannesburgem zakotvila mimozemská loď, jejíž vnitřní prostory ukrývaly více než milion cizinců z jiných sfér na pokraji záhuby.

Lidská rasa jim ve stínu korábu poskytla azyl v podobě oploceného a vojenskými hlídkami střeženého slumu, nazvaného Okrsek 9, připomínajícího něco mezi lágrem a obřím smetištěm. Čím dál obtížnější vetřelci, pro něž se ustálil termín kreveťáci díky jejich podobě s přerostlými mořskými živočichy, se začali rychle rozrůstat a narušovat hygienické zvyklosti starousedlíků. Odpovědným zástupcům původních obyvatel nezbylo než přijmout opatření na jejich internaci z předměstí do neobydlené oblasti.

Filmy na DVD

/Blu-ray si můžete zakoupit na www.Filmopolis.cz

Úkolem přesunu „z humanitárních důvodů“ je pověřen nevýrazný úředníček z agentury MNU Wikus van de Merwe (Sharlto Copley), jemuž čerstvé povýšení dodá odvahu k řešením, jež v zacházení s tvory nižší kategorie obchází úřední postupy. Byrokratická šikana si začne za asistence zástupců armády i ochránců lidských práv hojit na trpěných své mindráky a politická i rasová korektnost se rázem ukazuje jako pouhý společensky přijatý umělý úzus, jenž je značně odlišný od skutečného smýšlení hostitelů.

Dosud ve stínu svého tchána žijící poslušný protekční ťulpas z agentury, dohlížející nad humanoidy, dostane šanci dostát novému poslání, které v duchu hesla „dej blbcovi funkci…“ zneužije k samolibě blazeovanému předvádění, nerespektujícímu charakter prostředí, do něhož přichází. V chatrčích ghetta vládnou nuzné podmínky a kšeftování i s tak základními komoditami jako je jídlo. Neutěšený stav využívají ke svému užitku gangy organizovaného zločinu, přinášející do života mimozemských návštěvníků takové civilizační „výdobytky“, jako jsou prostituce, omamné látky a ilegální obchody se zbraněmi.

Sociální satira v akčním hávu

Z naznačeného děje by se mohlo zdát, že více než žánrovou sci-fi sledujeme alegorickou sociální sondu do nejpalčivějších problémů současné, nejen jihoafrické reality. Na místo emzáků si stačí dosadit jakoukoliv rasovou, etnickou, sociální, sexuální, náboženskou nebo jinou menšinu a dostaneme obraz společnosti, ovládané fobií z cizích elementů, ať už ji nazýváme apartheid nebo multikulturní soužití bílé většiny s přistěhovalci. Tvůrci pojmenovávají symptomy, jež takové soužití přináší. Vzájemná nedůvěra, spojená s předsudky a strach, nahrazený vládou tvrdé ruky. Zároveň ukazují i krátkodobá řešení, jimiž se mocenské aparáty snaží problém potlačit, od pozitivní diskriminace a asimilace, přes segregaci, represi až po úplné vytěsnění neznámého či chcete-li v terminologii ústecké primátorky nepřizpůsobivého na okraj zájmu veřejnosti.

Příznivci přímočaré akce se ale nemusí bát, bude jí více než ve většině letních blockbusterů, které jste mohli za poslední léta vidět. Při ignorantském pohrávání si s technologiemi, jimž nerozumí, se byrokrat Wikus nakazí virem, který postupně způsobuje, že se začne měnit v něco na pomezí dvou živočišných druhů. Tím se stává kořistí pro své nadřízené i nigerijské gangstery, uvědomující si možnosti zneužití jeho nově nabyté síly. Zájmy mocných soukromých agentur, zabývajících se zbrojním výzkumem i podsvětí tím rozhodně ne poprvé v dějinách nacházejí společné průsečíky.

S proměnou Wikuse v monstrum se začne pootáčet i žánr. Mystifikace s velmi krutými úvahami o lidském chování vůči minoritám, jež nezakrývá své publicistické zaměření a ideový přesah, se obléká do čím dál efektnějšího kabátku béčkově vyhlížející sci-fi, pádící v akčně thrillerovém tempu. Se zvýšeným adrenalinem se ale začínají množit i klišé, nahodilosti a logické otazníky, způsobené přitakáním schématům vyprávění o proměně lovce v lovnou zvěř. Vyhledávání pomocí mobilu najednou nemá švih technothrillerů Tonyho Scotta, muška profesionálních žoldáků míří těsně vedle a na útoky palby vojenské techniky stačí kus plechu, proměněný v obranný štít.

Vše ale zahlazuje dynamický rytmus dravého režijního rukopisu Neilla Blomkampa, prokazující svou obeznámenost s reportážním stylem, jež před ním využil již Paul Greengrass v Letu číslo 93 nebo bourneovské sérii, Alfonso Cuarón v Potomcích lidí nebo Matt Reeves v Abramsem produkovaném Monstru. A Blomkamp rozhodně není jen snaživým napodobitelem, ale tvůrcem s vlastní vizuální představou, jež nás okamžité vtáhne do děje za přispění střídání perspektiv a vířivého reje záběrů z televizních, dokumentárních, bezpečnostních a ručních kamer. Ty se plynule prolnou do hraného vyprávění, v němž tyto zdroje dále slouží k simulaci paradokumentární reality, sugerující nám vjem, že sledujeme on-line přenos skutečnosti.

Špinavý, syrový a neustále rozpohybovaný vizuál ale postrádá nablýskaný look jiných sci-fi sourozenců a přibližuje se realistickému ztvárnění, známému ze záběrů CNN během válečných konfliktů. V součinnosti s trikovou stránkou, která vypadá mnohem dráž než by se z rozpočtu mohlo zdát, dochází ke zrodu paralelní reality, v níž do sebe přirozeně zapadá zakomponování počítačových animací s hereckou složkou a ultramoderními technologiemi, které s fetišistickou zálibou tak rád oprašuje král popcornové zábavy Michael Bay. Je to realita, která bude blízká pařičům počítačových her, pronikajících prostorem do alternativních zón, ležících za světem, jehož jsme součástí.

Z lovce lovnou zvěří

District 9 vlévá do žil životodárnou sílu žánru, jenž se v posledních letech pohyboval spíše v béčkovém ranku nebo parodických variacích. Jacksonův chráněnec udivuje podívanou, již ocení i publikum, které jinak sci-fi žánru moc neholduje. Blomkamp pro ně redefinuje klasická žánrová klišé, kde ti hodní bývají většinou ohrožení lidé. Mimozemšťané ve vyprávění na sebe neberou ani podobu přítulného E.T., volajícího domů, ani agresivních emzáků, toužících si podmanit lidstvo, ale stávají se nechtěnou a brutálně utlačovanou komunitou, závislou na lidské nadvládě a aroganci. Cizinci, nesympatičtí svým vzhledem, stravovacími návyky i způsoby dorozumívání, ale vzbuzující soucit jako bytosti, zahnané do kouta většinové libovůle.

A ústřední (anti)hrdina Wikus je jejím reprezentativním ztělesněním. Bezcharakterní, v postojích nepevný a jako lakmusový papírek se otáčející po větru příkazů, jež přichází od nadřízených. Typický představitel byrokrata, jenž ucítil šanci na zviditelnění a kariérní postup. Ze zaměnitelného tatíkovského ouřady, jenž upřímně miluje svou ženu, se vlivem morfujícího lidského těla stává něco mezi Řehořem Samsou z Kafkovy Proměny a hrdinou Cronenbergovy Mouchy. Konečně poznává jaké to je, když se jeho osobnost smrskne jen na použitelný zdroj DNA a rozhodne se tomuto údělu vzdorovat se vší razancí. Díky výkonu jihoafrického neherce Sharlto Copleye, pohybujícího se na hraně prahu lidské bolestivosti, uvěříte postavě každou emoci a vyprávění můžete vnímat i jako odysseu zápasu s vlastním osudem.

Neill Blomkamp představuje jeden z nejvýraznějších debutů ve filmové historii a nabízí přitom vyvážený kinematografický pokrm, na němž si smlsnou jak příznivci typické sci-fi tematiky o příchodu mimozemšťanů na naši planetu, tak intelektuální hloubavci, s povděkem kvitující společensko-civilizační přesah filmu. Díky tomuto širokému zacílení má District 9 šanci stát se novodobou sci-fi klasikou, kráčející ve šlépějích toho nejlepšího z tvorby Jamese Camerona v osmdesátých letech (Vetřelci, Terminátor).