AVmania.e15.cz

Děti moje: recenze filmu

George Clooney se v hořkosladké tragikomedii vyrovnává s odchodem manželky a hledá cestu ke svým dvěma odcizeným dcerám. Způsobem, před nímž zůstávají různé výroční ceny za minulý rok v pozoru.

Mezi ty nejdůležitější určitě patří Zlaté glóby, odkud si film Alexandera Paynea i jeho ústřední protagonista odnesli minulý týden dvě hlavní ocenění v prestižní dramatické kategorii. George Clooney tak stvrzuje své výsadní hollywoodské postavení, když v jednom roce výrazně boduje jako herec i jako režisér. Politické drama Den zrady v jeho režii se objeví v našich kinech počátkem února.

Velká nálož

Teď se ale představuje jako Matt King (George Clooney). Padesátník, prožívající nejtěžší období svého života, jenž ze dne na den změnil svůj směr. Jeho manželka Elizabeth (Patricia Hastieová), hledající únik ze stereotypního manželství v adrenalinových sportech, měla při závodu člunů nehodu a skončila v komatu. Lékařská diagnóza zní fatálně, už se z něho neprobere. Je jen otázkou času, kdy bude Liz na její přání, vyjevené v poslední vůli, odpojena od přístrojů.

 

Před workoholickým právníkem stojí těžký úkol, jak tuto zprávu sdělit svým dcerám. Předpubertální desetileté Scottie (Amara Millerová) a divoce pubertální sedmnáctileté Alexandře (Shailene Woodleyová). Za léta, kdy Matt kvůli pracovnímu vytížení zanedbával svou rodinu, mu jeho holky vyrostly před očima a on najednou neví, jak s nimi komunikovat. Navíc se musí vyrovnat se skutečností, že ho jeho žena podváděla a chystala se s ním rozvést. Dost velká nálož i pro sebevyrovnanějšího jedince.

Milenecká stopa

Aby toho nebylo na jednu hlavu málo, rozvětvená rodina, plná bratranců a sestřenic, ho jako hlavního jednatele a zprostředkovatele svěřeneckého fondu zmocnila prodejem dědictví po předcích. Rozsáhlých a neobyčejně cenných pozemků, jejichž tržní hodnota je odhadována na půl miliardy dolarů. Na transakci, jež má proběhnout v řádu dnů a již má stvrdit právě rodinná rada, se všichni těší, neboť učiní z jejich životů opravdovou „Havaj“, kde všichni žijí.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Neposkvrněný kus přírody, který Mattovo příbuzenstvo dědilo od devatenáctého století z rukou původních havajských starousedlíků z generace na generaci, bude využit pro stavbu hotelů, golfových hřišť nebo pro jiné komerční potřeby. Rajský prostor, spojený se vzpomínkami na dětství a dospívání, v němž se stanovalo nebo v něm probíhaly první milostné námluvy, se změní v území ziskuchtivých developerů.

Matt s prodejem souhlasí, než zjistí, kdo by z celého obchodu mohl profitovat. Teď se ale hlavně snaží dodržet klauzuli z Liziny závěti, v níž si nepřeje, aby byla udržována uměle při životě. Svolává příbuzné a známé, aby jim dal možnost rozloučit se naposledy s jeho ženou. S ženou, o jejímž soukromém životě evidentně nevěděl mnohé. Proto se vydává po stopě jejího milence, na niž ho upozornila jeho starší dcera, která ho s její matkou spatřila.

Civilní podání zlomových situací

Přibližovat dále děj by vás připravilo o radost z jeho rozuzlení. Kdo ale viděl předchozí dva filmy režiséra snímku Alexandera Paynea O Schmidtovi nebo Bokovka nebo je seznámen s novelou havajské spisovatelky Kaui Hart Hemmingsové, podle níž scénář vznikl, neočekává asi, že se Liz v poslední minutě zázračně probudí z komatu nebo že dojde k nějakým thrillerovým naháněčkám mezi podvedeným manželem a samolibým milencem.

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

Scenáristé se drží civilní linie předchozích režisérových počinů a podobně jako v nich se více než na samotný děj zaměřují na postavy, ocitnuvší se v nějaké zlomové situaci. Právě v těchto uzlových bodech se dobírají poznání o sobě samých i o tom, co je v životě podstatné. A odtud se musí zároveň posunout dále, pokud chtějí dát dalšímu směřování svých životů novou šanci.

Že se tak děje na cestě a v žánru road movie je se znalostí režisérovy předchozí tvorby pochopitelné. Mezní situaci zde představuje ztráta nejbližšího člověka a vyrovnání se s ní. A oním posunem, přinášejícím naději, se ukazuje být vztah otce a jeho dvou dcer.

Dojemně zdrcený Clooney

George Clooney si rolí otce Matta Kinga po ocenění za nejlepší mužský herecký výkon na Zlatých glóbech v dramatické kategorii říká i oscarovou sošku nebo minimálně o nominaci na ni. S věkem zraje a svůj pověstný švihácký šarm se nebojí pro dobro věci odložit, pokud to úloha vyžaduje.

Matt, i vzhledem k situaci, v níž se nachází, není žádný elegán dannyparťákovského ražení, ale zdrcený muž, jemuž začíná docházet, o co přišel a ještě přijít může. Proto se tak snaží zachránit nebo znovuobnovit pouto s jeho odcizenými dcerami. Nic jiného mu ani nezbývá, protože si na světě zbyli a v Clooneyho tváři se tento stav věrohodně a uvěřitelně odráží.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Svým rezervovaným přístupem k řešení problémů, při nichž by se někdo jiný zachoval mnohem prudčeji a zkratovitěji (potrestání milence), se snaží dát dobrý příklad svým potomkům. Uvnitř něj to vře, ale navenek to projevuje způsobem, za nějž si ho budou jeho dcery jednou vážit.

A podobně na nás působí i Clooneyho herectví v této roli. Neokázale, decentně, minimalisticky, bez laciné snahy dojímat, ale s emočním nábojem, zužitkovaným v pravé chvíli, když to daná scéna vyžaduje.

Jedním pohledem nebo gestem dokáže vyjádřit více než desítkami slov. Když ho pozorujeme, jak v sandálech zoufale běží ulicí, máme chuť ho obejmout a říci mu, že bude líp. A když mu ukápne slza v momentě, kdy hovoří ke své vlastně už mrtvé manželce, cítíme, že není falešná.

Objev Shailene Woodleyové

Payne si je vědom, že Clooney by uměl takový film utáhnout sám, ale nespoléhá se na to. I ostatní postavy jsou velmi dobře napsány a herci plasticky pracují s jejich charaktery. Rebelská a sprostě mluvící Mattova starší dcera Alexandra velmi záhy pochopí, že ji život postavil do nové a zodpovědnější situace, kdy není čas na nějaké pseudovzpoury proti rodičovským autoritám a ve vztahu ke své mladší sestře přebírá konejšivou a chápavou roli matky. Nesentimentálně, ale tak, aby věděla, že v ní má oporu.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Stejně tak zafunguje i ve vztahu k otci, kdy ani na chvíli nezpochybňuje jeho plán vypátrat milence její matky. Naopak, v tomto úsilí mu všemožně pomáhá. Neboť si je vědoma toho, že pokud se chce její otec vyrovnat s její smrti, musí absolvovat i tuto cestu k pochopení toho, co se vlastně s jeho ženou v posledním čase nebo letech dělo. Loajální ke svému otci je i ve chvíli, kdy se ho zastane před svým dědečkem a Mattovým tchánem. Tady je vidět, jaký kus na cestě k dospělosti byla nucena během zlomové chvíle urazit.

Dobře napsané postavy

Žádná z figur nepůsobí, bez ohledu na prostor jí svěřený, jednorozměrně, což beru jako největší devízu filmu. A mohlo by k tomu snadno sklouznout, jak ukazuje příklad Elizabethina impulzivního otce v podání Roberta Forstera (jehož budete znát z Tarantinovy Jackie Brownové) nebo kamaráda Alex Sida (Nick Krause).

Pak ale stačí jeden moment v nemocnici a ukáže se, že nerudný Lizin otec, neustále plísnící svého zetě za to jaký život připravil jeho milované holčičce, za obviňování druhých jen schovává bolest ze ztráty svého dítěte, jež přežil. A že Alexandřin kamarád, který otce s jeho dcerami na přání Mattovy starší dcery doprovází, není jen netaktní zhulenec s přitroublým výrazem, ale mnohem empatičtější osoba, než se původně zdálo. Právě on vnáší do vyprávění humor tím, že každou vážnou situaci spolehlivě převrátí naruby a funguje v něm jako někdo, kdo nastavuje chování postav i v této bolestné chvíli pravdivé zrcadlo.

Empaticky, ne pateticky!

Payne má své postavy rád a vykresluje je s empaticky vlídným, ale ne patetickým pochopením pro jejich slabosti. Pomáhá mu v tom potměšile nekorektní humor, projektovaný do situací, v nichž by ho možná nikdo neočekával nebo ani nevyžadoval. Jako příklad uveďme Mattovy výčitky, adresované v komatu udržované ženě na nemocničním pokoji. Nebo zjevení se právě zde manželky (Judy Greerová) Lizina milence (Matthew Lillard). Právě v míchání tragického s komickým je Payne mistr a říkám si, že je škoda, že od Bokovky (2004) přichází s dalším snímkem až po sedmi letech.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
 

Možná ale nechce svůj melancholicko-hřejivý styl, kvůli němuž bude určitě mnohými obviňován z kýčařství, rozmělňovat v častějších produkcích. A radši vždy v pravou chvíli přijde se svým pojetím vstřícného, ale ne podbízivého indie filmu, které čím dál častěji sehrávají při oscarových ceremoniích funkci černého koně sezóny. Navenek neoslňují, ale berou za srdce. Nevyhrávají sice hlavní ceny, ale odnáší si ty za scénář nebo herecké výkony. Příklady jako Juno nebo Malá Miss Sunshine netřeba zmiňovat. A Děti moje se k těmto počinům mohou směle přiřadit.

Payne se ukazuje jako ideální tvůrce těchto civilních životních dramat, stojících na vývoji charakterů hlavních i vedlejších postav. Nemusí v nich režijně exhibovat a předvádět co vše umí střihač s kameramanem, ale bohatě si vystačí s palmami, ohýbanými lehkým větrem a přirozeným slunečním jasem.

Dušezpytná road movie

V příjemném tempu nás po dvě hodiny vodí po havajských plážích v nenásilné dušezpytné road movie, v níž prochází změnou nejen Mattovo chování k dětem, ale potažmo i charakter jeho uvažování globálního. Ujasňuje si priority a uvědomuje, co pro něho znamená dědictví po předcích a že rodinné hodnoty je možno ctít a chránit i v širších souvislostech než přímo těch, dotýkajících se jeho nejbližších potomků. Odtud i odkaz k originálnímu názvu filmu, který naznačuje, že všichni jsme něčí potomci a měli bychom si toho být vědomi.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Melancholickému ladění filmu, adekvátně padnoucímu k tápání ústředních postav, nahrává i hudební podkres, složený z havajských, na akustickou kytaru vybrnkávaných melodií. Ty jakoby svým dojemně tklivým laděním až příliš ironicky naznačovaly, že nás nečeká žádné bezvýchodné pochmurné drama o umírání, ale mnohem smířlivější a ve výsledku optimističtější záležitost. Tomuto ironickému vyznění nahrává i výtvarné řešení úvodních titulků, v nichž se objevuje ibišek jako národní květ havajských ostrovů.

Matt ale musí nejdříve projít očistcem zármutku, který ho skrze smíření s druhými i sebou samým připraví na nový způsob bytí. Tuto jednoduchou a předvídatelnou tezi podává Payne nesentimentálně, bez laciných klišé a s citem pro míru. Akcentuje přitom velká témata jako láska, odpovědnost za druhé, úcta k předkům, smrt nebo rozhřešení způsobem, při němž se nedostavuje zdání školometského vtloukání do hlavy široce přijímaných pravd, ale jejich přirozené přítomnosti a potřebnosti v našich životech.

Klepněte pro větší obrázek

Děti moje

  • Žánr: dramedie
  • Původní název: The Descendants
  • www.foxsearchlight.com/thedescendants
  • USA 2011
  • Scénář: Alexander Payne, Nat Faxon, Jim Rash (podle románu Kaui Hart Hemmingsové)
  • Režie: Alexander Payne
  • Hrají: George Clooney, Shailene Woodleyová, Amara Millerová, Nick Krause, Patricia Hastieová, Beau Bridges, Robert Forster, Judy Greerová, Matthew Lillard
  • Distribuce: Bontonfilm
  • Distribuční premiéra v ČR: 19. 01. 2012

AVmania hodnotí
Film 8

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

O tomto filmu vyšel pěknej článek ve světě f… Honza 2. 2. 2012, 20:58

Další podobné články

Black Panther: nový trailer na očekávaný filmový hit [video]

Black Panther: nový trailer na očekávaný filmový hit [video]

X-Men: The New Mutants – první oficiální trailer

X-Men: The New Mutants – první oficiální trailer

Sněhulák: Jo Nesbø a jeho Harry Hole v kinech [recenze filmu]

Sněhulák: Jo Nesbø a jeho Harry Hole v kinech [recenze filmu]

Jo Nesbø, Michael Fassbender jako detektiv Harry Hole a smrt s tváří sněhuláka. Silný tvůrčí tým obtížně hledá klíč k dramaturgicky konzistentní adaptaci první ze zfilmovaných „holeovek“.

Star Wars: Poslední z Jediů – nový oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Star Wars: Poslední z Jediů – nový oficiální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Blade Runner 2049: recenze filmu

Blade Runner 2049: recenze filmu

Denis Villeneuve v pokračování kultovní sci-fi v obrazech chladné krásy rozvíjí filozofická témata o hranicích lidství a identity do nekompromisního tvaru, přinášejícího výzvu současným blockbusterům.

Liga spravedlnosti: finální trailer na očekávaný filmový hit [video]

Liga spravedlnosti: finální trailer na očekávaný filmový hit [video]

10× nejlepší filmy z Berlinale, Benátek a Cannes na festivalu Be2Can i v kinech

10× nejlepší filmy z Berlinale, Benátek a Cannes na festivalu Be2Can i v kinech

Čtverec, O těle a duši, Ta, která odešla, Nikdys nebyl, Zabití posvátného jelena, Nemilovaní. Do českých kin míří oceněné filmy z trojice neprestižnějších festivalů Berlinale, Benátky a Cannes.

Blade Runner: Black Out 2022 – čtvrthodinový animovaný prequel k filmu [video]

Blade Runner: Black Out 2022 – čtvrthodinový animovaný prequel k filmu [video]