Fontána
r. Darren Aronofsky, USA 2006
Darren Aronofsky (Wrestler, Černá labuť, Noe) se přes černobílé paranoidní sci-fi Pí a drama o závislostech Rekviem za sen propracoval po šesti letech příprav k vysněnému projektu, pojednávajícím o tajemství lásky, smrti a věčného života.
Vyprávění splétá ze tří vzájemně se prostupujících, překrývajících a doplňujících se časových linií, jejichž záběr sahá od století šestnáctého, přes současnost až k futuristické vizi 26. století.
V první z nich, historicko-romantické, chce španělský conquistador Tomas za pomoci Stromu života ochránit uctívanou královnu Isabele před sílícím vlivem inkvizice. Ve druhém, ústředním a scénáristicky nejlépe zpracovaném příběhu se dostáváme do současnosti. Lékař a vědec Tommy se zoufale snaží najít vhodný lék na zhoubný nádor rakoviny, jenž by pomohl zachránit jeho umírající ženu Izzi.
Budoucnost se završuje v osudu kosmického poutníka, který ve společnosti usychajícího Stromu života, do něhož se vtělila duše jeho milované ženy, hledá odpovědi na otázky smrtelnosti, vyrovnání se s ní a možnosti znovuzrození.
Anebo je to všechno jinak a ústřední roli zde hraje Izziina nedokončená kniha, v níž je minulost pouze románovým dějem a budoucnost onou poslední kapitolou, o níž Izzi před smrtí žádá Tommyho, aby ji dopsal. A vesmírný poutník je pak oním nešťastným lékařem ze současnosti, který objevil preparát, zastavující stárnutí. Musí pak prožít dalších pět století, než pochopí a smíří se s tím, že osudu nelze vzdorovat, i kdybychom sebevíc chtěli.
Výkladů je mnoho a režisér funkčně a formálně bravurně propojuje všechny tři významové roviny neustále se variujícího příběhu o touze zachránit milovanou ženu. Za pomoci zasazení stále stejných obrazů do odlišných historických kontextů jsme brzy přesvědčeni, že ve filmu nejde ani tak o příběh nebo děj, který je velmi jednoduchý a prostý, ale o poselství a jeho zpracování.
Příběhy se sbíhají a my jen fascinovaně přihlížíme, jak vyprávění s halucinační intenzitou působí na naše smysly. Aronofsky za pomoci neustále se obměňujícího hudebního motivu Clinta Mansella žene vyprávění vpřed, abychom ve velkém finále poznali nezvratitelnou jistotu, že náš čas na tomto světě je vyměřený a my se jen musíme snažit, abychom ho co nejlépe naplnili. Odpovědi na základní existenciální otázky bytí proto nehledejme v závodu s časem, ale ve svém srdci a lásce jako všeobjímajícím principu našich životů.
Film, jenž vzbuzoval velká očekávání, rozdělil od prvního uvedení na benátském festivalu kritickou i diváckou veřejnost na dvě skupiny. Jedni snímek bezvýhradně přijímají a oslavující ho jako kultovní dílo, připodobňované k Vesmírné Odyssee tohoto století. Druzí ho stejně vášnivě zatracují jako formální abstrakci, utopenou v množství nezvládnutých a jen povrchně naznačených a propojených pseudofilozofických a pseudonáboženských symbolů.
Jako u všech výjimečných a mnohovrstevnatých děl, jež se dotýkají konečné podstaty člověka, mají trochu pravdu oba tábory a Fontánu je možno interpretovat takřka libovolným způsobem.
Vybíráme nejlepší filmy nebo seriály, které má smysl si pustit. Od thrillerů po romantiku, od válečných filmů přes sci-fi až třeba k nejlepším českým komediím. Nepřehlédněte ani Filmy na víkend, kde každý pátek doporučujeme zajímavé novinky na Netflixu, HBO a dalších streamovacích službách