Kapitoly článku:
RUDÁ SONJA, HŘEB DO RAKVE CONANA
Oním třetím filmem měla být Rudá Sonja, v němž by dělala ženská hrdinka spíše „side-kicka“ Conanovi. Jenže ouha. De Laurentiis ztratil práva na použití jména Conan, a tak muselo dojít ke změnám. Jako alternativa se ukázalo předělání prvního nástřelu scénáře tak, aby se hlavní hrdinkou stala Sonja, postava, která se v conanovském univerzu nikdy neukázala, ale má v sobě něco z Valerie, něco z Belit.
Původně ji dokonce měla hrát Sandahl Bergmanová, ale ta nechtěla být v jedné škatulce, a tak raději vzala roli zlé královny Gedren. Jak si tím pomohla, nikdo netuší. Nakonec ji nahradila Brigitte Nielsenová. S filmem šlo vše z kopce od prvního dne natáčení. Scénář nedržel pohromadě. Režii měl v ruce opět Fleischer a neváhal opakovat stejné chyby, jaké nadělal v Ničiteli Conanovi.
De Laurentiis přemluvil Schwarzeneggera, aby měl alespoň malou roli, krále Kalidora. Postava se chovala úplně stejně jako poslední Conan a všem bylo jasné, odkud vítr vane (z propadlých práv). Stále populárnější Rakušan strávil na place pouhé tři týdny v domnění, že bude spíše na pozadí děje. Když z něj pak tvůrci udělali takřka druhou hlavní postavu, Schwarzenegger se rozzuřil a jeho přátelství s De Laurentiisem se povážlivě zachvělo.
Věděl, proč zuří. Hloupoučký děj a mizerná režie se na filmu podepsala smrtícím způsobem. Arnoldova manželka mu prý při premiéře pravila: „Pokud tohle nezabije tvoji kariéru, tak už nic.“ Naštěstí nezabilo a dnes se Schwarzenegger směje, že za trest vždy dětem pouští Rudou Sonju, takže jsou skoro pořád hodné. Film zcela propadl a vystavil tak howardovským hrdinům na nějakou dobu stopku.
KULL, ZÁSKOK ZA CONANA
Původně to měl být Conan, dokonce adaptace románu Hodina draka. Jenže De Laurentiis pohořel. Schwarzenegger odmítl po třinácti letech zopakovat roli Conana, zvláště když viděl, že producent nemá pořádného režiséra. Na řadu přišel menší svalovec, Kevin Sorbo, alias seriálový Herkules. Ten zase nechce hrát postavu jiného herce, a tak se sáhne po Kullovi.
Scenárista Charles Edward Pogue si začíná uvazovat oprátku, protože se náhle mění vše a s příchodem nezkušeného režiséra Nicolelly se hroutí poslední naděje, že bychom se dočkali důstojného zpracování Howardova hrdiny. Pogue zuří a prohlašuje, že s filmem nechce nic mít. Z Hodiny draka zůstává pouze jméno Akivaša, z Kullových legend zas replika „Touto sekerou vládnu já!“.
Asi nejlépe definuje rozdíl mezi Barbarem Conanem a Kullem dobyvatelem historka z natáčení. Kevin Sorbo si při souboji se ztupenými meči přivodil krvavý škrábanec, načež si vyžádal meč gumový. Konec malíčku odetnutý při natáčení Conana se někde směje, až se za bříško popadá. Nicméně píše se rok 1997 a nároky na fantasy jsou už někde jinde. Kull svým způsobem funguje. Jako béčková akční komedie, která si nedělá velké ambice. Laciné triky, neumětelská režie, hloupoučké vtipy. Howard by zaplakal, Kullovi fanoušci by raději vládli svými sekerami. A Kevin Sorbo se odsuzuje do propadliště filmových dějin. Ale svým nadhledem to vlastně není taková katastrofa jako Rudá Sonja.
PURITÁN VYRÁŽÍ DECH
Jsme v současnosti a nastává vlna nízkorozpočtových, ale o to odvážnějších snímků. Michael J. Bassett v České republice natáčí příběh Howardova puritána, Solomona Kanea s Jamesem Purefoyem (Markus Antonius v seriálu Řím) v titulní roli a všichni fanoušci „heroic fantasy” řičí nadšením.
Ne, není to mistrně cizelovaný film, neoplývá drahými efekty, je tak trochu naivní a vlastně ani moc nenaplňuje příběhy literárního hrdiny. Ale má jeho duši. Tvrdou, bezútěšnou, brutální, archetypálně silnou tak, až by Howard uronil slzu nadšení. Temný příběh je vyprávěn spartánsky, hrdina se brutálně probíjí setmělými scénami, a i když většinové publikum nepochopí, co tak nadchlo všechny ty básnící kamarády, my budeme vědět, že na plátno vstoupil onen zoufalý puritán, který se snaží zastavit všechno to nadpřirozené svinstvo a nevadí mu, že se při tom ušpiní. Ano!
CONAN SE VRACÍ
Jenže Solomon Kane je nadšenecký film za pár eur. Ale Hollywood chce něco většího a přístupnějšího. Nejprve měl osud velkého spektáklu potkat Brana Mak Morna, posledního krále Piktů. V roce 2008 podepsal smlouvu talentovaný režisér Peter Berg, ale od té doby ticho po pěšině. Berg nabírá další a další projekty a scénář nikde. Zřejmě se nikomu nepovedlo stvořit scénář tak, aby nevznikl temný film výhradně pro dospělé (což se dnes rovná finančnímu propadáku) o kmeni, jehož název průměrnému Američanovi nic neříká.
Místo toho přichází na řadu Conan. Ten se vrací už od počátku nového tisíciletí. V roce 2002 napsal scénář John Milius s tím, že by si Schwarzenegger zahrál starého Conana, který společně se synem brání Aquilonii. Konec tomuto nápadu znamenalo zvolení Arnolda guvernérem Kalifornie. Bohužel, od roku 2007 se pracovalo na jiné verzi, bez Arnolda. Warner Bros v tomto roce prodávají práva na Conana poté, co nevyšel plán Miliuse, selhal projekt Roberta Rodrigueze a zuby si vylámalo pět scenáristů. S každým rokem se snižoval rozpočet snímku a ani Lionsgate, noví vlastníci práv, to neměnili.
Ti byli nadšeni úspěchem levného čtvrtého Ramba a chtěli Conana udělat podobně. Za málo peněz hodně muziky. O rok později od projektu odstupuje nepříliš dobrý režisér Brett Ratner a o rok později jej po dlouhém hledání nahrazuje ještě horší režisér, Marcus Nispel. Jeho remake Pátku třináctého patří mezi nejzrůdnější filmy loňského roku a z brutální řežby mezi Vikingy a indiány jménem Cesta bojovníka udělal hezky vypadající nudné klišé.
Nové koště se nerozpakuje dělat složitá rozhodnutí jednoduše a do role Conana obsazuje Jasona Momou, Havajana známého rolí bojovníka Ronona ze seriálu Hvězdná brána: Atlantida nebyla špatná. Nicméně to z něj nedělá dobrého Conana. Faktem ale hlavně zůstává, že vše řídil jeden z nejhorších režisérů současnosti, který film dostal jen proto, že nikdo jiný jej za daných podmínek nechtěl natáčet. Jak to všechno neslavně dopadlo, to už všichni víme.