Sedmačtyřicetiletý britský dramatik, scenárista a filmový režisér irského původu Martin McDonagh si nejprve vydobyl renomé na divadelních prknech. Jeho autorské hry, plné explicitního násilí, vulgárního černého a jízlivého humoru a morálně pochybných tragikomických hrdinů se s úspěchem hrají po celém světě.
U nás se stala slavnou inscenace jeho Osiřelého západu, kterou v režii Ondřeje Sokola uvedl Činoherní klub v Praze. Z prken ostravských Bezručů, Divadla v Řeznické, Činoherního studia v Ústí nad Labem nebo brněnského Buranteatru jsou známy ale i další jeho hry Kráska z Leenane, Lebka z Connemary, Mrzák inishmaanský, Poručík z Inishmooru nebo Pan polštář.
Jako filmový režisér debutoval v roce 2008 černou komedií V Bruggách a spolupráci s Colinem Farrellem si o čtyři roky později zopakoval i v obdobně laděných Sedmi psychopatech. Nyní přichází do kin jeho třetí celovečerní snímek, který ukazuje, že ve své poetice dospěl a natočil díky tomu svůj nejlepší kus.
Svědčí o tom ostatně i množství cen, jež film sbírá. Na festivalech v Torontu a San Sebastianu šlo o ceny divácké pro nejlepší film, v Benátkách o cenu za nejlepší scénář, která byla i jednou ze čtyř na Zlatých glóbech, které se čtyřmi vítězstvími opanoval. Ty další byly v dramatické kategorii pro nejlepší herečku, herce ve vedlejší roli a samozřejmě nejlepší film.
Westernové kulisy
Z výčtu cenu je patrné, kde jsou největší přednosti McDonaghova třetího filmu. Ve scénáři a v hereckých výkonech. Ve struktuře vyprávění i jeho realizaci se pak nezapře, že režisér je především divadelní autor. Fiktivní městečko Ebbing na středozápadě USA ve státě Missouri používá jako typickou westernovou kulisu ospalého zapadákova, o jehož neměnnosti vypovídají billboardy na vedlejší silnici do města, které byly naposledy využívané v roce 1986.
Městečko má policejní stanici, jejíž zástupce se ale chová, jakoby westernové časy ještě neskončily. Občana, který se mu znelíbí, vyhodí oknem na prašnou ulici, kde rozložení budov kolem ní rovněž ctí onu westernovou stylizaci. K ní patří i hudba s country nádechem.
Důležitou roli a patří to opět k oné divadelní stylizaci, hraje ve struktuře vyprávění číslice tři. Tři jsou billboardy z názvu filmu, tři jsou postavy, okolo nichž se vše točí a tři jsou dějství, s nimi spjaté. Martin McDonagh v nich rozehrává příběh, plný překvapivých zvratů a nejednoznačných charakterů, které se díky ironicky pojatým zásahům nevyhnutelného osudu doberou něčeho, co bychom mohli nazvat křesťanské odpuštění.
Vzkaz policii
Na začátku to tak ale nevypadá. Mildred Haynes (Frances McDormand) je naštvaná a to hodně. Manžel Charlie (John Hawkes) ji opustil kvůli devatenáctileté, hezké, ale nepříliš bystré holce Penelope (Samara Weaving) a ona zůstala sama se synem Robbiem (Lucas Hedges). To ale není ten pravý důvod jejího naštvání, ale jen důsledek toho, co se stalo před sedmi měsíci.
Tehdy někdo zavraždil, znásilnil a poté ještě zapálil tělo její dcery Angely (Kathryn Newton). Místní policie vyšetřování případu odložila k ledu kvůli nedostatku důkazů, jež by vedly k identifikaci pachatele. Mildred se domnívá, že udělala pro objasnění málo a proto si na rok pronajme u málo frekventované cesty do města léta nepoužívané tři billboardy. U nich byla ostatně její dcera zavražděna. A na nich na červeném pozadí výraznými černými písmeny nechá vytisknout apelativní vzkaz místnímu šerifovi Billu Willoughbymu (Woody Harrelson).
Mildred je jasné, že toto gesto ji dceru nevrátí, ale rozhodne se jím poukázat na nečinnost policie, která podle ní radši mlátí černochy nebo buzeruje skejťáky, než aby se věnovala důslednému řešení tohoto případu. Chce policii vytrhnout z letargie, vyprovokovat ji, aby se mu věnovala, což se jí povede.
Nevyprovokuje ale jen policii, ale i obyvatele v městečku, kteří s ní dosud soucítili. Šerif Willoughby je totiž všeobecně považován za správného chlapa na svém místě a obvinění vůči němu v momentu, kdy je známé, že jeho dny se díky smrtelné rakovině krátí, je považováno za minimálně neetické.
Nevybíravý vzkaz neunikne pozornosti médií, do nichž ho Mildred ještě opentlí. A obyvatelé začnou Mildred dávat nelibě najevo, co si o tomto jejím kroku myslí, takže například její návštěva u zubaře se změní v souboj s vrtačkou, po němž zůstane provrtaný zubařův nehet.
Splétání osudů tří postav
Toto je výchozí situace, prostřednictvím níž začne McDonagh osudově proplétat příběh tří lidí. Mildred, šerifa Willoughbyho a řadového policisty Jasona Dixona (Sam Rockwell). A činí tak způsobem, který jemu i nám jako divákům přináší radost z rafinovaného scénáře, plného překvapení, zvratů a bizarních náhod.
Na první pohled tu před sebou máme trojici bizarních coenovských postav a to nepočítám ty vedlejší a ještě bizarnější jako je liliput James (Peter Dinklage), kterému se Mildred líbí a rád by jí pozval na rande nebo její násilnický ex-manžel Charlie, kterého Mildred vytáčí tím, že mu říká, že jeho mladá kočička smrdí hnojem (pracuje v ZOO).
Všechny postavy jsou skvěle napsané, takže i prostoduchá Penelope sděluje pravdy, vyčtené ze záložek knih, jež se stávají ústředním mottem vyprávění. Hlas rozumu v rozpoutané válce Mildred s policií a obyvateli městečka nastoluje její syn Robbie a především pak šerif Willoughby, který ve vyprávění funguje jako morální imperativ, který má díky své autoritě i osudu moc přivést druhé k tomu lepšímu, co v nich je.
Násilí plodí ještě větší násilí
Bude to ale chvíli trvat, protože vzduchem létají Molotovovy koktejly na policejní stanici a zlost a hněv plodí jen další zlost a hněv. Šerif má pro Mildred pochopení, pro její bolest, zármutek i vztek, ale už nemá tolik času, aby jí přesvědčil, že za nevyřešením vraždy její dcery nestojí jeho liknavost.
V Mildred se sváří hněv vnější s tím vnitřním, kdy si vyčítá, že se s dcerou před jejím odchodem ven v den, kdy byla zavražděna, pohádala. O to je její vztek emotivnější a uvěřitelnější. Okolnosti šerifova odchodu z tohoto světa, k němuž Mildred dle obyvatel městečka přispěla, pak atmosféru vzájemného napadání ještě víc vygradují.
Výrazně se na tom podílí Dixon, rasistický policista, který bydlí u maminky, čte komiksy a agresí a pitím si řeší svá soukromá traumata. Jeho postava zpočátku vypadá jako karikatura cholerického policisty, který nemá rád Mexičany a černochy, při jejichž mučení ale trvá na úředním označení Afroameričané.
Prochází také největším charakterovým vývojem, který u kritiků filmu hlavně v zámoří vyvolal otázku, jestli se McDonagh v jeho osobě nedopouští až přílišného zjednodušení reálných rasových problémů, jež zmítají Amerikou.
Scenárista ale především jeho postavu a její vývoj k lepšímu používá jako paralelu k pouti, kterou ušla od prvotního naštvání Mildred. Dixonův hněv, s nímž si neumí poradit jinak než agresí, zase odstartuje jeho úcta k šerifu Willoughbymu.
Přelévání sympatií k postavám
Na obou chce scenárista ukázat, že nálepky dobra a zla nemají absolutní vypovídací hodnotu o daných lidech a že je vždy čas na revizi našich předsudků. Režisér mohl s výchozí zápletkou rozehrát přímočarý příběh o souboji oprávněně naštvané matky zabité dcery s tupou policejní zvůlí, ale on radši neustále pootáčí optikou toho, jak budeme postavy vnímat.
Šerif Willoughby tak zde není za liknavého strážce zákona a Mildred za tu, jejíž prostředky k dosažení spravedlnosti je možné ještě hájit. S napětím mezi nimi pracuje režisér velmi funkčně, když z hodně černého fóru s krví, již na ni šerif nečekaně vykašle během výslechu, přejdu do módu, který je mnohem empatičtější.
Přelévání sympatií k postavám, vnímání jejích světlých i temnějších stránek i to, že figura, která vzbuzovala naše opovržení, najednou vzbuzuje lítost, je součástí McDonaghovy snahy poukázat na platnost známé teze, že násilí plodí vždy jen ještě větší násilí.
Odpuštění
Vztek ukazuje jako záležitost oprávněnou, ale velmi sobeckou, která ve výsledku nic nevyřeší. Agresí se snaží postavy řešit svou vnitřní bolest, s níž si neumí poradit, ale její stupňování u nich vede jen k dalším morálním propadům.
Jako lék na tento začarovaný kruh vzájemných odplat se logicky nabízí solidarita druhých, naslouchání jim, třeba prostřednictvím dopisů, jež po sobě zanechají, pokora, prozření, velkorysost a odpuštění. Od černohumorné komedie, plné násilí a sprostých slov, se tu režisér posouvá přirozeným vývojem k moralitě o vykoupení se ze msty a nenávisti.
Smrt jedné postavy dalším dvěma otevírá oči a dává jim lekci z křesťanské lásky. Nedojdou k ní hned, ale ta cesta je tam naznačená. V tom se i film liší od očekávání, která jste si s ním možná spojovali. To, co zezačátku vypadá jako variace na filmy bratří Coenů, k nimž se vztahuje i obsazení manželky Joela Coena Frances McDormand do hlavní role, režisér velmi záhy posune směrem k mnohem vážnějšímu dramatu se silným přesahem.
Posun do vážnějších vod
Hudební podbarvení navozuje dojem elegické osudovosti a humor je jen jedním ze stavebních prvků tohoto rafinovaně vystavěného příběhu, v němž se tragika potkává s komikou. S komikou drsnou, absurdní, ale nikdy ne prvoplánovou. Režisér prostřednictvím ní poukazuje na problémy americké společnosti jako je rasismus, homofobie nebo policejní a domácí násilí.
Martinu McDonaghovi se v jeho třetím autorském snímku podařilo v černohumorné nadsázce ukázat stravující charakter bludného kruhu vzteku, nenávisti a násilí a nabídnout jeho alternativu v smířlivosti a odpuštění. Za pomocí precizně vystavěného příběhu, plného překvapivých zvratů a nejednoznačných charakterů, rozehrál ve westernových kulisách současného amerického středozápadu podívanou, která má šanci oslovit oscarové akademiky i běžné diváky, už pomalu odvyklé tomu, že film má také chytrý scénář. Ten jeho už se dočkal mnoha ocenění a oceníte ho i vy v režisérově posunu do vážnějších vod, v nichž ale neztrácí osobitý nekorektní styl, který ho proslavil.
| AVmania.cz |
| Tři billboardy kousek za Ebbingem |
|
9 |
Tři billboardy kousek za Ebbingem
- Žánr: černohumorné drama
- Původní název: Three Billboards Outside Ebbing, Missouri
- www.foxsearchlight.com/threebillboardsoutsideebbingmissouri/
- USA / Velká Británie, 2017
- Scénář: Martin McDonagh
- Režie: Martin McDonagh
- Hrají: Frances McDormand, Woody Harrelson, Sam Rockwell, Caleb Landry Jones, John Hawkes, Peter Dinklage, Kerry Condon, Samara Weaving, Kathryn Newton
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 18. 01. 2018