Upřímnější a víc na dřeň jdoucí než film Bohemian Rhapsody, který režisér Dexter Fletcher dokončoval.
Zvolená muzikálová forma vyprávění trochu oslabuje působivost dramatických scén.
8 /10
Film Bohemian Rhapsody o skupině Queen a jejím zpěvákovi Freddiem Mercurym vidělo v Česku 1,43 milionu diváků. Na vlně tohoto ohromného diváckého i kasovního úspěchu by se mohlo svézt i další hudební biografické drama a to o britském zpěvákovi, klavíristovi a hudebním skladateli Eltonu Johnovi.
S filmem Bohemian Rhapsody je propojeno osobou režiséra Dextera Fletchera, který Mercuryho biografii dokončoval. V kolonce režisér je sice u Bohemian Rhapsody uveden Bryan Singer, kterého ale producenti z tohoto projektu pár týdnů před jeho dokončením odvolali. A dotáhl ho pak právě herec a režisér Dexter Fletcher (Divoký Bill, Slunce nad Leithem, Orel Eddie), pro něhož je Rocketman jeho čtvrtým celovečerním počinem.
Upřímnější a víc na dřeň jdoucí než Bohemian Rhapsody
Scenáristicky si příběh Eltona Johna vzal na starost britský scenárista Lee Hall, který byl nominovaný na Oscara za původní scénář k filmu Billy Elliot (2010) o chlapci, který se dá na baletní dráhu. S ním má Rocketman společné téma dospívání, chladných vztahů v rodině a hledání vlastní identity.
Jedním z výkonných producentů filmu se stal sám Elton John, který nad ním tak měl plnou kontrolu. K dobru věci k němu ale přistoupil jinak než Brian May s Rogerem Taylorem, tedy členové skupiny Queen, kteří měli, spolu osobním asistentem Freddieho Mercuryho Peterem Freestonem, autorskou supervizi nad jeho životopisem.
Zatímco oni chtěli, aby film působil jako oslava hudebního génia skupiny Queen a jejich zpěváka a uzpůsobili tomu jeho vyznění tak, aby v něm nebylo nic kontroverzního, Rocketman působí mnohem upřímněji. V případě Bohemian Rhapsody vznikl film pro fanoušky, pomník, který Mercurymu vystavili jeho kolegové z kapely, ale jemuž chybělo to, co bylo pro zpěvákovu osobnost typické. Extravagance, okázalost, živočišnost.
Mercuryho promiskuita, dlouho skrývaná homosexualita, vztah s otcem, samota a izolace od rodiny, vše tu bylo naznačeno, ale nešlo se do hloubky a bylo to podáno v až příliš sterilní podobě. Jakoby se z těchto nejčastějších výtek na adresu Bohemian Rhapsody tvůrci poučili a Elton John, spolu s dalším producentem Matthewem Vaughnem, se rozhodli jít mnohem víc na dřeň v tom, co ukázat ze života slavného zpěváka.
Produkční dohled Matthewa Vaughna, který režíroval Kick-Ass, nebo oba díly Kingsmanů, se pozitivně podepsal na tom, že oproti Bohemian Rhapsody působí Rocketman mnohem dravěji, stylizovaněji a také vynalézavěji co do formy, již bychom mohli označit za muzikálovou biografií s fantaskními prvky.
Důležitá je i ta upřímnost, s níž tvůrci k Eltonu Johnovi přistupují. Zatímco v Bohemian Rhapsody byla Mercuryho homosexualita ne vyloženě zastírána, ale spíš potlačována, tady se s ní pracuje zcela přirozeně. A to nejen ve smyslu různých sexuálních výstřelků, které doplňují ty drogové a alkoholické, ale především ve smyslu hledání lásky a někoho blízkého.
Tvůrci zkrátka Eltona Johna oproti Mercurymu tak neglorifikují a nepřistupují k němu tak pietně, což je na druhou stranu dáno i tím, že jde o umělce žijícího, který se dovedl přes propast všech svých běsů a závislostí přenést.
Dnes je to vážený tvůrce, který už třicet let abstinuje, věnuje se charitě a své nadaci na podporu boje proti AIDS. Se svým letitým partnerem, s nímž vstoupil v roce 2014 do svazku manželského, Davidem Furnishem, vychovává dva chlapce, které jim porodila náhradní matka. Právě kvůli nim oznámil, že jeho právě probíhající turné, které mělo 7. května zastávku i v Praze, bude to poslední.
Zpověď na terapii
Film tak končí někdy na konci osmdesátých let, kdy ho jeho životní styl, k němuž patřil alkohol a kokain ve velkém množství, dovedl za brány rehabilitační léčebny pro závislé. Z pozdější doby je známa jeho věta, že „kdykoli z okénka letadla shlížím na zasněžené vrcholky alpských velikánů, vzpomenu si na bílý prášek, který jsem v mládí konzumoval“.
A právě k těmto jeho divokým rokům, stejně jako k těm formujícím v dětství jeho osobnost, i těm pozdějším, kdy začala na konci na konci šedesátých let stoupat jeho hudební hvězda, se film vrací. Děje se tak formou terapie, v níž se Elton John (Taron Egerton) zpovídá ze svých závislostí, které ho po kolapsu dostaly na hranici života a smrti. Z těch spíše neškodných je to závislost na sexu a nakupování, z těch ohrožujících pak závislost na kokainu, alkoholu a lécích.
Film je tak vyprávěn retrospektivním způsobem, kdy Elton John upřímně, ale současně s jistým ironickým nadhledem odkrývá a komentuje všechny své slabiny, propady a trápení, které ho přivedly až sem. Během této psychoterapeutické seance se zpovídá ze svého života a snaží se na jejím konci dojít smíření se sebou samým a svým dosavadním bytím. Jen tak se může odrazit ode dna a očištěný se znovu vrátit na pódia, což, jak víme, se mu podařilo.
Odkrývání osobnosti Eltona Johna
Terapie nám přibližuje nejzásadnější okamžiky jeho osobního života i profesní dráhy, přičemž subjektivní charakter takto vybavovaných vzpomínek umožňuje tvůrcům pohybovat se v životě Eltona Johna s velkou volností. A to jak časovou, tak co formy oživení těchto útržkovitých vzpomínek, nebo míry jejich realističnosti.
Události ze života Eltona Johna tak tvoří postupnou skládačku, která má divákům v průběhu vyprávění odhalit, kdo se ve skutečnosti skrývá za maskou toho extravagantního umělce s výstředními brýlemi i kostýmy, který takto vymóděn na začátku filmu vstoupí do prostředí terapeutické komunity Anonymních alkoholiků.
Jakoby každá z těchto vzpomínek odkrývala část jeho osobnosti a my se skrze ně dobírali k jádru jeho osobnosti. Tento rámcový model vyprávění je zvolen velmi funkčně nejen z hlediska toho, že se v něm tvůrci mohou pohybovat poměrně volně na časové ose zpěvákova života, ale i jeho písňové tvorby, která tu není vázána jen na dobu jejího vzniku, ale spíš pocit, který vyvolává a jenž souzní s tím, o čem se právě vypráví.
Vztahy partnerské i profesní
A vypráví se především o vztazích. V dětství k rodičům, později k partnerům pracovním i životním. Partnerem pracovním a kamarádem je Eltonu Johnovi už více jak padesát let textař Bernie Taupin (Jamie Bell). Poprvé se setkali v roce 1967, když oba odpověděli na inzerát z magazínu New Musical Express, který hledal nové talenty. Ačkoli nikoho z nich tehdy nepřijali, mladíci zjistili, že by se jim dobře spolupracovalo. A z této spolupráce vznikly hity jako Rocket Man, který dal název tomuto filmu.
Partnerem pracovním ve smyslu manažérském a současně tím životním, tedy jeho milencem, byl John Reid (Richard Madden), který jako manažér spolupracoval i se skupinou Queen (v letech 1975 - 78). Jejich osobní vztah byl velmi komplikovaný a trval asi pět let, ten manažérský měl mnohem delšího trvání a skončil v roce 1998 soudní žalobou.
Terapie během odvykacího programu nám odhalí nejen závislosti Eltona Johna, ale i další negativní projevy jeho chování. Cholerické záchvaty vzteku, namířené proti těm nejbližším, nebo sebedestruktivní jednání, k němuž patřila i bulimie jako reakce na jeho celoživotní boj s nadváhou. Příčinu jeho psychických problémů, na něž takto reaguje, nacházíme v jeho dětství.
Potřeba rodičovské lásky
Vidíme introvertního, zakřiknutého, oplácaného kluka s brýlemi z londýnského předměstí, jménem Reginald Dwight, který ve čtyřech letech začal hrát na klavír a v jedenácti začal studovat klasický klavír na Royal Academy of Music v Londýně, kde získal stipendium.
V jeho hudebním talentu ho podporovala jeho babička Ivy (Gemma Jones), mnohem chladnější vztahy měl s oběma rodiči, kteří ač hudebně nadaní, toto jeho nadání nijak zvlášť nepodporovali. Otec Stanley (Steven Mackintosh) byl voják a hrál v poloprofesionálním big bandu, ale pro syna si představoval profesní dráhu spíš v bankovnictví.
Po většinu jeho dětství byl jako voják spíš nepřítomen, a když byl doma, choval se poměrně chladně a odměřeně k synovi, který tolik toužil po jeho objetí. Jeho matka Sheila Eileen (Bryce Dallas Howard) se zas ráda bavila, ale ani ona neuměla dát synovi lásku, kterou by potřeboval. To se odrazilo i v jejich pozdějších odcizených vztazích, kdy se léta nestýkali a smířili se až těsně před matčinou smrtí. V jeho teenagerském věku se rodiče rozvedli a ona potřeba lásky, kterou mu neuměli dát, se pak stává leitmotivem Eltonova citového tápání a hledání v životě.
Klaun veselý nebo smutný?
Biografie Eltona Johna se nám pak připomíná skrze stěžejní momenty růstu jeho profesní kariéry. To, jak ho mnohem víc než klasická hudba, již studoval, lákala ta populární, jak od patnácti let hrál v klubech převzaté skladby, jak v roce 1962 založil s kamarády kapelu Bluesology a o pět let později se seznámil s jeho pozdějším dvorním textařem Berniem Taupinem.
V srpnu roku 1970 přichází přelomové vystoupení 1970 v losangeleském klubu Troubadour, seznámení s manažérem Johnem Reidem a postupné upevňování pozice i v Americe. V sedmdesátých letech se Elton John stává glam rockovou hvězdou se vší extravagantností, která k tomuto stylu patří. A to nejenom v pódiové prezentaci, ale i v osobním životě.
Drogy, alkohol, sebestředné, nesnesitelné chování, které zasahuje nejvíc, kterým na Eltonovi záleží. Jeho čím dál větší odtrženost od normálního života. Životopisné filmy o hudebnících si bývají v té sinusoidě vzestupů a pádů hodně podobné a Rocketman v tomto netvoří výjimku.
Elton John se trápí kvůli samotě, nedostatku lásky ze strany rodičů i vypočítavého partnera, své vizáži i sexuální orientaci. Režisér Dexter Fletcher tak za maskou klauna extrovertního, který si podobně jako Freddie Mercury umí dokonale hrát s publikem, hledá i toho klauna smutného a ptá se, jaké já se schovává za všemi těmi jeho bizarními pódiovými převleky.
Muzikálová forma
Jeho hlubší poznání ale trochu znesnadňuje zvolená forma vyprávění, kdy dramatické scény, přibližující nám zpěvákův život, se všemi jeho traumaty, plynule přecházejí do muzikálových čísel, které oslabují jejich působivost.
Muzikálová čísla tak na jedné straně rozmělňují dramatičnost biografického příběhu, na tu druhou je zas třeba ocenit, že ho současně ozvláštňují. Elton John si tuto formu prý přál a režisér Fletcher s ní zachází dobře. Muzikálová čísla reagují na příběh a stávají se vyústěním nebo zobrazením jeho jednotlivých motivů, včetně vnitřního prožívání ústřední postavy.
Pocity se tak vyjadřují víc hudbou než slovy, euforie třeba fantaskním zobrazením vznášejících se lidí i zpěváka na koncertě. Elton John míří k oblakům i padá na dno, symbolika se zde přímo zhmotňuje. Zrod písničky Your Song je ukázán jako něco výjimečného, písní I'm Still Standing dává v závěru zas Elton John najevo, že už se odrazil od onoho dna.
Ty písně zpívá představitel hlavní role Taron Egerton a poradil si s nimi opravdu dobře. Stejně jako s postižením osobnosti Eltona Johna. Nesnaží se ho imitovat, spíš pochopit. Oproti Eltonu Johnovi je štíhlejší, ale když si nasadí jeho extravagantní brýle nebo oblečení, cítíme, že to vnějškové z něj podchytil dobře. A stejně tak to uvnitř, o čem film vypovídá.
Díky upřímnosti, s níž film pojednává o tom, co dostalo Eltona Johna dolů, odkud se vrátil zpět na výsluní, se mi Rocketman líbil víc než Bohemian Rhapsody, kde tvůrci divokému, hédonistickému způsobu života Freddieho Mercuryho vystavěli až příliš uhlazený a nekontroverzní pomník. V případě dvaasedmdesátiletého Eltona Johna jeho vnějškovou excentričnost otiskli do muzikálové formy vyprávění, pod níž se neztratila jeho citlivost, o níž se tu rovněž vypovídá.
Rocketman
- Žánr: hudební biografie
- Původní název: Rocketman
- www.paramount.com/movies/rocketman
- Velká Británie / USA, 2019
- Scénář: Lee Hall
- Režie: Dexter Fletcher
- Hrají: Taron Egerton, Jamie Bell, Richard Madden, Bryce Dallas Howard, Steven Mackintosh, Gemma Jones, Kamil Lemieszewski, Luke White
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 30. 05. 2019