Film nabízí velmi nelichotivou reflexi fungování nejen zpolitizovaného soudnictví a policejních složek, ale celého státu, což mu ve světle loňské vraždy dvou nevinných mladých lidí dodává na o to větší naléhavosti a aktuálnosti.
Škoda, že i česká kinematografie nehledá víc námětů v současnosti nebo naší porevoluční minulosti, zvlášť když vidíme, jak ve veřejném prostoru posilují nálady, které stály za vraždou Daniela Tupého.
7 /10
Daniel Tupý (1984) byl studentem Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Jeho mladý nadějný život byl zmařen 4. prosince roku 2005 na Tyršově nábřeží v Bratislavě, kde byl ubodán k smrti dodnes neznámým útočníkem.
Policie pracovala s hypotézami, že za útokem na Daniela a dalších sedm lidí stáli neonacističtí skinheadi, později podsvětí, napojené na neonacisty. Občané se prostřednictvím protestů vyhraňovali vůči extremismu, dopadení pachatelů se ale komplikovalo a zájem o případ postupně vyhasínal. Nakonec obžalovaní stanuli před soudem, ale kvůli chybám a selháním ze strany policie i justičního systému byli osvobozeni. A nejsou potrestání dodnes, čtrnáct let od vraždy.
Potyčky s neonacisty
Celovečerní film Ostrým nožom, který získal před měsícem na Febiofestu hlavní cenu v soutěžní sekci Nová Evropa, má tak ambici otevřít jednu z nejbolestivějších ran v dějinách moderního Slovenska, která se pojí s tímto případem.
Případ neobjasněné vraždy nevinného mladého muže je totiž symptomatický pro problémy celé společnosti. Na pozadí emotivně silného příběhu se tvůrci filmu snaží vyvolat společenskou diskusi na téma spravedlnosti a její dostupnosti pro běžného, neprivilegovaného občana.
Režisérem filmu je absolvent doktorandského studia filmové režie Filmové a televizní fakulty VŠMU v Bratislavě Teodor Kuhn, který jím celovečerně debutuje. A pojímá ho velmi osobně. Když totiž zabili Daniela Tupého, byl Teodor Kuhn jen o pár let mladší než on. A pohyboval se navíc v prostředí, kde byly konflikty s neonacisty na denním pořádku.
S kamarády jezdil na skejtech jenom pár desítek metrů od místa, kde Daniel zemřel. Častokrát s nimi utíkal před skinheady, kteří jim nadávali do narkomanů a anarchistů. Říká proto, že i on mohl být potenciální obětí této vraždy, o jejímž pozadí spolu se snažil se spoluscenáristou Jakubem Medveckým zjistit co nejvíc informací.
Tvůrci se bavili s napadenými, jejich příbuznými, s novináři, lékaři nebo právníky a na základě těchto výpovědí a rešerší se rozhodli přinést výpověď ani ne tak o samotné vraždě, ale především o nefunkčním systému, který zabránil jejímu potrestání.
Zvýšená rezonance v souvislosti s vraždou Jána Kuciaka a jeho snoubenky
Nejde přitom o biografický snímek, ale pouze inspirovaný skutečnými událostmi. To umožnilo tvůrcům lépe vyplnit bílá místa v případu, která v něm stále zůstávají. Tím, že je posunuli do fiktivní roviny, zároveň případu vraždy studenta a hlavně ukázce toho, jak funguje soudní mašinérie na Slovensko, dali mnohem obecnější výpovědní platnost.
To, že téma filmu na Slovensku znovu silně rezonuje, souvisí i s tím, čím si Slovensko muselo projít a prošlo od vraždy Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové v únoru loňského roku. Reklamní slogan „Každá generace má svoji oběť“ jasně odkazuje k vraždám Róberta Remiáše z roku 1996 za mečiarovské éry, Daniela Tupého v roce 2005 a té loňské novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky.
Ostatně představitel zavražděného studenta v Ostrým nožom si zahrál i Róberta Remiáše ve filmu Únos (2017), který vypovídal o okolnostech únosu prezidentova syna Michala Kováče ml., který se odehrál na konci srpna roku 1995.
Diváci ve světle vražd dvou mladých lidí také mnohem intenzivněji vnímají, že se rodina Daniela Tupého ani po skoro čtrnácti letech nedočkala spravedlnosti. Hluboká rána ostrým nožem tak zůstává nejen uvnitř smrtí syna zasažené rodiny, ale i zděšené, skeptické a deziluzi ze stavu věcí veřejných podléhající společnosti.
Otcova umanutost
Režisér proto ve vyprávění příběhu, opírajícího se o skutečné události, propojuje v postavě otce Ľuda Benka (Roman Luknár) společenskou rovinu tohoto případu s tou osobní. Společenskou tvoří boj otce se systémem, který není schopen zajistit vyšetření případu vraždy a spravedlivé potrestání viníků.
Umanutost otcova boje s větrnými mlýny, aby dosáhl spravedlnosti pro svého mrtvého syna, má za následek, že se mu rozpadá rodina. Ve svém osobním zápase totiž zapomíná na svou manželku Zuzanu (Ela Lehotská) a dceru Janku, které ho v těchto smutných chvílích potřebují nejvíce, a on se jim namísto toho vzdaluje. Do případu se na vlastní pěst zakousne s takovou urputností, že si přitom neuvědomuje, jak jeho rozkrýváním může ohrozit své blízké.
Ľudo si zároveň v sobě nese výčitky za to, jaký měl vztah se synem před jeho smrtí. Syn byl v maturitním ročníku na průmyslovce a chtěl jít na vysokou školu. Jeho otec, poctivý řemeslník, měl ale o jeho budoucnosti jiné představy, aniž by tušil, jak tragického vyústění jejich generační nebo názorový konflikt dozná.
Po útoku neonacistů na partu studentů, kteří se vracejí ze stužkové podél břehu Dunaje, zůstane na zemi ležet mrtvý, ubodaný mladý muž. A je to právě jeho sedmnáctiletý syn David (Dávid Hartl), který zraněním přímo na místě podlehne.
Výčitky svědomí
Jak tato vražda proběhla a co bylo její motivací, se dozvíme až na konci, o což drtivěji pak závěr vyznívá. Předzvěst něčeho zlého ale cítíme hned od začátku, kdy u Benkových zazvoní nad ránem policisté a otec přitom zkontroluje synův pokoj, v němž v noci nespal.
Spolu s identifikací těla je nám v retrospektivě přiblížen onen konflikt mezi otcem a synem, který udá tón celému vyprávění, jehož charakter bychom mohli označit za psychologicko-procedurální. Psychologická rovina obnažuje bolest, kterou synova smrt rodičům způsobila, i výčitky svědomí, jimiž se ve vztahu k synovi autoritativní otec trápí kvůli oné hádce a nedostatku komunikace mezi nimi.
Ta procedurální otcovo zoufalství ještě umocňuje, protože ukazuje, jak byrokratická a zkorumpovaná mašinérie policejního vyšetřování a soudní moci staví otce a jeho rodinu do pozice někoho, kdo se díky tomuto systému nemůže cítit nejen bezpečně, ale ani se v něm dovolat spravedlnosti v podobě potrestání vrahů svého syna.
Proti všem
Proti otci tak stojí nejen neonacisté, kteří se mu smějí do očí, s podporou mafiánských kruhů, které mu vyhrožují, ale i vyšetřující a soudní moc, která ať už z liknavosti, nezájmu, strachu ze zločinecké skupiny nebo zkorumpovanosti, nedokáže viníky najít a potrestat.
Otec se tak uchyluje k dalším zoufalým krokům jako je nabídnutí finanční odměny tomu, kdo by mu poskytl informace o těchto pachatelích, čímž k sobě a své rodině přitáhne pozornost lidí především vypočítavých. Kvůli své snaze vzít inciativu do svých rukou je policií spíš šikanován, než že by mu pomáhala.
Policie, reprezentovaná vyšetřovatelem Pavúrem (Miroslav Krobot), nakonec pachatele dopadne. Čtyři z nich jsou obviněni a postaveni před soud. Kvůli procesní chybě a pro údajný nedostatek důkazů jsou rozhodnutím „harabinovské“ soudkyně propuštěni na svobodu.
Obhajoba přitom vypouští do médií zprávu, že David byl drogový dealer. O tom, jak je na Slovensku tento případ stále živý, svědčí skutečnost, že když byly zveřejněny v médiích první informace o tom, že na plátně případ vraždy Daniela Tupého znovu ožije, objevila se nová vlna dezinformačních hoaxů, že Daniel byl drogový dealer a smrt si zasloužil.
Režisér zjistil, že tyto hoaxy šířili sami viníci, aby relativizovali svojí vinu. Není žádným tajemstvím, že v místě vraždy v Petržalce se drogy prodávají. A na tom byla i postavená obhajoba obviněných, přitom to byli oni, kteří byli v době jejího spáchání zfetovaní.
Silný herecký výkon Romana Luknára
Režisér zvolil poměrně civilní způsob zpracování tohoto tématu. Rozehrává ho jako komorní psychologické drama výčitkami i zoufalstvím z nemožnosti domoci se spravedlnosti sžíraného otce, jehož perspektivou děj vnímáme.
Roman Luknár v roli otce podává možná svůj životní výkon. Je to navenek tvrdý, přísný muž, který je zvyklý schovávat své emoce a zpočátku se i zdá, že všechno, co se děje okolo synovy smrti, vnímá nějak tlumeně, z odstupu. Ale on tam ten smutek je a má ho zapsaný hluboko v očích.
Skličující prázdnotu, kterou prožívá a z níž hledá cestu ven skrze svůj vzdor systému, kameramanka Denisa Buranová zrcadlí v častých záběrech, včetně těch dronových, na odosobněnou architekturu betonového sídliště, kde se svou rodinou bydlí. A Jana Kirschner pak v titulní písni Dunaj, která je stejně pochmurná a bezútěšná, jako to, co otec a jeho rodina zažívají.
Výzva českým filmařům
Film tak, i v kontextu vraždy Jána Kuciaka a jeho partnerky, přichází s velmi naléhavou otázkou, koho ještě budeme muset obětovat, aby se na Slovensku něco změnilo? V oblasti vymahatelnosti práva, ale i v celkové atmosféře společnosti, v níž, jak ukázalo první kolo prezidentských voleb na Slovensku, je čtvrtina voličů ochotná odevzdat své hlasy kandidátům, kteří se přiživují na těch nejhorších resentimentech minulosti, přetvořených do jejich upgradeovaného nacionalistického pokračování.
Slovenská společnost se v posledních letech s tím nejhorším ze své porevoluční minulosti, tedy mečiarismem, začíná vyrovnávat i prostřednictvím kinematografie. Vedle filmu Únos vznikl rovněž dokument Terezy Nvotové Mečiar, až nás v té souvislosti musí napadnout, proč i u nás nevznikají filmy víc ze současnosti.
Je jistě dobře, že se objevují tituly jako Masaryk, Toman, Jan Palach nebo mini-série Hořící keř. To jsou ale látky historické. Nečekají ale i čeští diváci na reflexi devadesátých let nebo současnosti, v níž posilují ve veřejném prostoru nálady, které stály za vraždou Daniela Tupého? Vždyť, kdo z těch, kdo v roce 1989 cinkali klíči na Václavském náměstí, by řekl, že skoro po třiceti letech od revoluce na něm bude zpívat Tomáš Hnídek.
Jeden z nejpalčivějších případů moderního Slovenska v podobě vraždy Daniela Tupého ukazuje i na bolesti a otázky české společnosti. A podobně jako Slováky, i nás čeká zápas o hodnoty, na nichž byla po revoluci demokratická společnost budována.
Tu slovenskou ukazuje celovečerně debutující režisér Teodor Kuhn ve velmi nelichotivém světle. Reflexe fungování nejen zpolitizovaného soudnictví a policejních složek, ale celého státu, jeho filmu ve světle, nebo možná spíš ve stínu, loňské chladnokrevné vraždy dvou nevinných mladých lidí dodává na o to větší naléhavosti a aktuálnosti. Propojení fikce s realitou tu zároveň ze strany tvůrců slouží jako výzva divákům, aby nerezignovali na touhu tento neuspokojivý stav změnit.
Ostrým nožom
- Žánr: drama
- Původní název: Ostrým nožom
- www.bontonfilm.cz/ostrym-nozom/2368/
- Slovensko, 2019
- Scénář: Jakub Medvecký, Teodor Kuhn
- Režie: Teodor Kuhn
- Hrají: Roman Luknár, Ela Lehotská, Dávid Hartl, Miroslav Krobot, Marián Mitaš, Táňa Radeva, Jana Oľhová, Moloch Vlavo, Momo
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 25. 04. 2019