Herecký výkon Aloise Švehlíka
Budování vzájemné důvěry mezi oběma protagonisty
Schematičnost proměny hlavního hrdiny
Jeho komunistická minulost mohla být lépe rozpracovaná
7 /10
Před patnácti lety se v kinech objevila teenagerská komedie Karla Janáka Snowboarďáci, která proslavila dvojici Mádl-Kotek. O tom, jaký herecký fenomén se v osobě Jiřího Mádla zrodil, svědčí nejlépe to, že od Snowboarďáků natočil více jak dvacet celovečerních filmů.
Americká inspirace
Před pěti lety pak Mádl přišel se svým autorským debutem Pojedeme k moři, kterým dal tento dnes dvaatřicetiletý herec, scenárista (Celebrity s.r.o.) a režisér najevo, že jeho talent a šířka působnosti je mnohem všestrannější, než se mohlo původně zdát.
Mádl tehdy na Digital Film Academy v New Yorku absolvoval scenáristický a režijní kurz, během něhož vznikl i scénář k filmu, jímž debutoval. Šlo o formálně hravý a dramaturgicky vyzrálý počin, který se nebál dát rozverné dětské hře na detektivy mnohem tíživější dramatický přesah.
A jeho studijní pobyt ve Spojených státech mu vnukl scenáristický nápad i na jeho druhý celovečerní film Na střeše. Mádl tehdy bydlel v New Yorku rok na kolejích s asijským ilegálem, který si prošel podobným osudem jako hrdina jeho filmu Song. Ten ve filmu ztvárňuje Vietnamce na útěku, s nímž se spřátelí starý nevrlý muž.
Azyl pro mladého Vietnamce
Potkají se za zvláštních okolností na místě, jež dalo filmu název. Mladý, dvacetiletý Vietnamec Song (Duy Anh Tran) prchá před policií poté, co ta podnikla zátah na pěstírnu marihuany, ukrytou v prostorách vietnamské tržnice Sapa. Song byl nucen v oné ilegální pěstírně pracovat. Povolení k pobytu zde nezískal, přičemž v České republice dosud pobýval na studentské vízum.
Je tedy ilegálem na útěku, který svou zoufalou situaci chce vyřešit skokem ze střechy domu, v němž bydlí penzionovaný gymnaziální profesor češtiny Rypar (Alois Švehlík). Ten chodí na střechu domu kouřit a náhoda tomu chce, že se mu podaří neotřelou psychologickou metodou („slez, nebo skočím taky!“) mladého sebevraha od jeho záměru odradit.
Ač jde v případě osmdesátiletého profesora Rypara o zapřisáhlého komunistu a člověka, který rozmanitost světa vidí optikou čtenářů Parlamentních listů, stane se, že mladému Vietnamci poskytne azyl ve svém bytě. Zprvu je odhodlán předat ho policii, ale jak se začne blíže seznamovat s jeho příběhem, rozhodne se mu pomoci s tím, aby bylo možné jeho pobyt zlegalizovat.
Málo rozpracovaná komunistická minulost
Co stojí za touto jeho proměnou, dobře pochopíme z návštěvy jeho předchozího působiště, kam je pozván na oslavu výročí tohoto gymnázia, spojenou se setkáním jeho absolventů. Osaměle žijící Rypar, kterého už před dávným časem opustila manželka i jeho syn (David Švehlík), se na tuto oslavu velmi těší, připravuje si na ni projev, slavnostně se na ni obléká.
Znovu má pocit, že někoho zajímá, ale o to větší je pak jeho zklamání a rozčarování, když je mu na tomto setkání jeho komunistická minulost připomenuta. Alois Švehlík herecky velmi citlivě ztvárňuje profesorovo otevření se tomuto setkání a jeho zpětně uzavření se do své zatvrzelosti a zapšklosti v důsledku toho, že nedopadlo tak, jak si představoval.
Při přiblížení profesorovy komunistické minulosti ale Jiří Mádl jako scenárista klouže značně po povrchu a víc s ní nepracuje, což je škoda u někoho, kdo se velmi aktivně vyjadřuje k veřejnému dění, včetně toho politického. Jistě si vzpomenete na jeho předvolební aktivitu v roce 2010, kdy s Marthou Issovou a režisérem Petrem Zelenkou natočil klip „Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici“, který se snažil oslovit mladé voliče a vyvolal spoustu polemických diskuzí nad jeho formou i obsahem. Ale i pozdější vyjádření na sociálních sítích nebo v rozhovorech, které se týkaly jeho nespokojenosti s politickou reprezentací státu nebo negativními jevy ve společnosti.
Svět, který vám uniká
Ve filmu Na střeše Ryparovu komunistickou minulost, stejně jako jeho neuspokojivý vztah se synem, používá pouze jako motiv, který nám má umožnit pochopit jeho zapšklost a odmítání světa, jemuž už nerozumí. Ten starý, komunistický, mu dával naplnění v podobě jeho profese, před tím novým se uzavírá ve svém bytě.
Rypara totiž opustili nejen jeho nejbližší, ale nemá ani žádné přátelé. Dávno se přestal na cokoliv těšit, vlastně jediné, co ho těší, je časopis o šachu. U takto nastavené postavy, byť plné předsudků nejen vůči Vietnamcům (falšujete tenisky, neplatíte daně), ale zas tak nepřekvapí, že k mladíkovi postupně přilne.
Zvlášť, když se k němu mladík chová s asijskou úslužností, neustále mu říká „pane“, pomáhá mu s úklidem bytu a vysvětlí mu, jak se pracuje s internetem. Profesor ho na plátku učí česky, dává mu diktáty a vylepuje po bytě štítky s českými slovíčky. Zasvěcuje ho i do umění šachu a společně také vaří.
Starosvětské dvoření
Profesor se znovu cítí být užitečný a mladíkova situace ho při budování vzájemné důvěry přivede ke smělému plánu, jak pro něj získat povolení k pobytu. Na druhém konci chodby totiž bydlí velice pohledná sousedka Anička (Mária Bartalos), již chce profesor přimět k tomu, aby se do Songa zamilovala a vzala si ho.
Vyvine k tomu úsilí, za pomocí něhož probudí nebo znovu obnoví své zasuté romantické já, plné klukovského zápalu a nápaditosti. Ono dohazovačské namlouvání sousedky přitom ale provádí tak, že oné sousedce z jeho způsobu nemusí být zcela zřejmé, kdo že ji to vlastně uhání. Jestli nějaký neznámý ctitel, který pro ni chystá různé pozornosti, nebo pošetilý soused odnaproti.
Každopádně režisér z tohoto starosvětského způsobu dvoření dovede vytěžit množství povedených gagů. A to nejen s neustále se vracejícím přítelem Aničky, realitním makléřem (Vojtěch Dyk), s nímž se rozešla a dochází mezi nimi k hašteřivým výstupům, ale především se samotným profesorem Ryparem. Až ho uvidíte, jak vybaven dvěma lahvemi vína, s tranzistorákem pod paží a s cigaretou v puse, tyčí prostředníček do kukátka dveří sousedky, pochopíte, jak moci si tuto roli jeho představitel užívá.
Tato kvazi romantická vedlejší linka dostává největší prostor, vedle ní se tu objevuje ještě jedna drobnější, která slouží k prověření důvěry mezi Songem a Ryparem. A to když se objeví stín podezření, že se Song dopustil napadení policisty.
Klíč k porozumění
Ono budování vzájemné důvěry mezi starým, zahořklým mužem a mladíkem, který potřebuje, aby mu někdo věřil, je pro vyprávění klíčové. Z tohoto střetu zástupců dvou generací, národností a obecně odlišných světů totiž mohou vyjít oba jen posílení. Song o tu důvěru, již do něj někdo přes jeho problematickou situaci vkládá, a profesor zas o pocit, že ho někdo potřebuje.
Oba protagonisté jsou totiž takoví ztracenci ve světě, jemuž nerozumí a vzájemně se sobě stávají klíčem k jeho porozumění. Profesor učí Songa překonávat bariéru jazykovou, ten jeho zase tu technologickou při přístupu k médiím jako je internet. Ale nejen to, Song mu pomáhá vyrovnat se i s jeho rodinnou minulostí, kterou si díky svému pedantství a tvrdohlavosti hodně pohnojil.
Song se tu tak stává katalyzátorem nebo prostředkem proměny profesora v sympatičtější bytost, než kterou jsme poznali na začátku jejich setkání. Hraje ho neherec Duy Anh Tran, který se věnuje produkci a rád maluje. Ač narozený v Čechách a tedy česky plynně mluvící, ve filmu jeho postava češtinu komolí, ale ne takovým tím karikaturním způsobem, známým z jiných komediálních filmů.
Základní schéma vypůjčené
Proměna profesora Rypara ze zahořklého pedanta a škarohlída, který se cítí zrazen vývojem doby i svými nejbližšími, v až rebelského osnovatele smělých plánů, vás díky hereckému výkonu devětasedmdesátiletého Aloise Švehlíka bude hodně bavit. To on kraluje tomuto filmu a vede nás jeho emotivními zákrutami.
Zezačátku na nás nasadí eastwoodovsky podmračené čelo, ale pak ukáže, že je v něm i směsice klukovské a stařecké poťouchlosti a hlavně dobrosrdečnosti. Eastwooda zde nezmiňuji náhodou, protože film schématem vyprávění a hlavně proměnou hlavního hrdiny, k níž přispěje asijský mládenec, připomíná jeho Gran Torino.
To základní pnutí, jež přispěje k obohacení obou protagonistů, není nijak originální, ale jeho rozvinutí se plně vztahuje k domácí realitě a jejím problémům. Ať už je to vyrovnávání se s komunistickou minulostí nebo přezíravost majority vůči vietnamské menšině.
Sázka na jistotu
Když Jiří Mádl tento scénář psal, jeho ambicí bylo učinit ho mezinárodně srozumitelným, odtud i jistá schematičnost nebo odvozenost hlavní zápletky o polepšeném bručounovi. Původně si představoval, že by ho mohl hrát Christopher Plummer nebo Bruno Ganz, nakonec si vybral Jana Třísku, s nímž se měl film začít natáčet už na podzim roku 2017.
Dva dny před plánovaným začátkem natáčení ale přišel Třískův pád z Karlova mostu, na jehož následky 25. září zemřel. Tato tragická nehoda posunula začátek natáčení do srpnových dnů roku následujícího, kdy Jiří Mádl jeho roli přeobsadil Aloisem Švehlíkem.
Ten se své role zhostil možná civilněji, než by ji hrál přece jen teatrálnější Tříska, ale určitě velmi působivě. Jiří Mádl ho jako režisér vede zkušenou rukou a i samotný film je větší sázkou na jistotu než s obrazovým formátem experimentující debut.
Ač se film ve snímání střešních scén může pochlubit působivou kameru Martina Žiarana, i hudbu Reného Rypara, který s režisérem spolupracoval už na Pojedeme k moři, jde o vyprávění, které je postavené především na hereckých výkonech a pozitivním poselství, které z něj vyzařuje.
Je to film o setkání s cizincem, kterého máme zprvu tendenci považovat za vetřelce, než pochopíme, že připuštěním si ho k tělu získáme něco, co sami v sobě už dlouho hledáme nebo co postrádáme. Snaha pomoci se tu stává motorem tohoto hořkosladce laděného vyprávění, postaveného na generačním, povahovém i národnostním kontrastu dvou hlavních postav. Z tohoto kontrastu těží humor snímku i poznání postav, jak si mohou být prospěšné, když se sobě navzájem otevřou.
Na střeše
- Žánr: tragikomedie
- www.nastresefilm.cz/
- Česko, 2019
- Scénář: Jiří Mádl
- Režie: Jiří Mádl
- Hrají: Alois Švehlík, Duy Anh Tran, Mária Bartalos, Vojtěch Dyk, Adrian Jastraban, David Švehlík, Radek Zima, Miroslav Táborský, Martin Sitta
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 02. 2019