Francouzský spisovatel Pierre Lemaitre (1951) je znám díky své čtyřdílné sérii s detektivem Camillem Verhœvenem. Slušný řemeslník v oblasti kriminálních thrillerů ale překvapil literární svět, když mu byla v roce 2013 udělena prestižní Goncourtova cena za nejlepší román roku. Kritici poukazovali na to, že porota až příliš upřednostnila komerční potenciál této látky před tím ryze uměleckým.
Historické dílo, rozvíjející tradici pikareskních románů, se nyní dočkalo filmové podoby, která je v obsahu a vyznění v souladu s tou literární. Adaptace se chopil herec, scenárista a režisér (Bernie, Gauner) Albert Dupontel, který si v ní zahrál i jednu ze tří hlavních rolí.
Jde o jeho dosud nejambicióznější projekt, který svou bizarně komediální poetikou může připomínat filmy Jeana-Pierra Jeuneta. S režisérem Amélie z Montmartru sdílí Dupontel jeho sklon k přepjatému herectví, grotesknosti, režijní okázalosti a výpravnosti.
Válečné zásluhy na poslední chvíli
Děj se odvíjí od události z listopadu roku 1918. Do konce první světové války už zbývá jen pár dní a všichni tuší, že brzy bude podepsáno příměří a vydán pokyn k demobilizaci. Vojáci na obou frontách, francouzské i německé, proto drží klid zbraní. To jenom velitelé se ještě na poslední chvíli snaží urvat co nejvíc zásluh a vytěžit z této situace pro sebe co nejvíc.
Do této skupiny patří i poručík Henri d´Aulnay-Pradelle (Laurent Lafitte). Ambiciózní a bezohledný potomek zchudlého šlechtického rodu, který válku vnímá jen jako prostředek ke kariérnímu postupu a zviditelnění. Kvůli uznání a povýšení je proto ochotný jít i v závěru války doslova přes mrtvoly a svou jednotku žene do nesmyslného útoku.
Aby svůj oddíl vyburcoval ke zteči na kótu 113, zastřelí dva ze svých mužů a navlékne to tak, že kulky na ně přilétly ze strany nepřítele. Nenávist je znovu rozdmýchána a on se z toho chystá těžit. Toto jeho počínání ale nezůstane beze svědků, které je třeba taky odstranit.
Spojeni válkou a znetvořením
A tehdy se spojí osudy dvou mužů z odlišných společenských tříd. Staršího, tichého, nenápadného a nesmělého účetního z chudých poměrů Alberta Maillarda (Albert Dupontel) a mladého, nadaného homosexuálního malíře z bohaté rodiny Édouarda Péricourta (Nahuel Pérez Biscayart), který nenašel u svého otce pochopení pro svůj talent.
Nechtění svědci dvojité vraždy se ocitají v zákopu, v němž po výbuchu granátu skončí Albert zasypaný vrstvou hlíny. Édouard ho vyhrabe a zachrání, ale zásahem střepiny granátu přijde o dolní část obličeje. V lazaretu pak Albert Édouardovi na jeho žádost obstará falešné doklady a zfalšuje jeho smrt. Zraněný mladík se totiž nechce vrátit domů k despotickému otci, velkopodnikatelovi a bankéři Marcelovi (Niels Arestrup).
Znetvoření, které Édouard skrývá pod různými bláznivými maskami, ovlivní životní příběh obou vojáků i po demobilizaci. Albert poskytuje Édouardovi azyl a stává se jeho pečovatelem. Jeho hlavní starostí je jak sehnat peníze na další morfium pro přítele. Kde ale brát na drahý lék, když jste, tak jako plno dalších válečných veteránů, bez práce?
Obchodníci s lidským zármutkem
Édouard proto vymyslí geniální podvod, postavený na spojení jeho výtvarného nadání a vlastenecké euforie, která volá po uctívání válečných hrdinů za pomocí monumentálních pomníků. Na základě smyšlené nabídky na zhotovení pomníků padlým, které poptává skoro každá obec, chce na zálohách od radnic vybrat jmění a s tím pak zmizet ze země.
Svět ale není nikdy tak velký, abyste v něm nenarazili na ty, na které zrovna nechcete. Do hladkého průběhu podvodu tak zasáhne Édouardův podezřívavý otec. A nejen on. Poručík d’Aulnay-Pradelle, který se z války vrátil jako hrdina, se nestal lepším člověkem, ale bezostyšně vydělává na státní zakázce, založené na exhumaci padlých a na výstavbě válečných hřbitovů.
Přišel k ní tak, že se oženil s dcerou bohatého bankéře, shodou okolností Édouardovou sestrou Madeleine (Émilie Dequenne). K pozůstatkům padlých vojáků se přitom chová stejně, jako se choval k těm živým, jimž velel. Zcela bezohledně a s jediným cílem. A to vydělat na nich co nejvíce peněz.
Pro práci najímá nekvalifikované dělníky a ostatky padlých pro snížení nákladů dává do malých rakví. Obsahy hrobů navíc kvůli zfalšované nebo lajdácky odvedené dokumentaci neodpovídají jménům na nich a často zde dochází k tomu, že jsou Francouzi pohřbíváni spolu s Němci.
Jejich cesty se znovu protínají
Na jedné straně tedy máme člověka, který si ze zármutku pozůstalých udělal skvělý byznys, na druhé straně chudé vojáky, jimž se vláda nedokázala postarat o jejich důstojný návrat domů a oni tak dojdou poznání, že jedině machinacemi mohou přijít k nějakému majetku.
Cesty falešných obchodníků s pompézními pomníky, otce jednoho z nich a jeho zetě, bezohledného stavitele hřbitovů, se tak musí zákonitě protnout. A nebezpečné situace, jež zažívali tři z nich v zablácených zákopech, jen dostanou novou podobu.
To vše ve Francii a Paříži, která objevuje svůj jazzový věk. Zatímco Baz Luhrmann mu dal v Moulin Rouge divokou, eklektickou postmoderní podobu, Dupontel sází spíš na kouzlo oživlé dobové pohlednice. Scénografie, kostýmy, kamera, dobová hudba, záměrně stažená tonalita barev, to vše mu přitom hraje do karet.
Vytřískat pro sebe co nejvíc
Režisér vypráví příběh lineárně se střídáním dvou prostupujících se linií, spojených s hlavními postavami. Už v zákopech se jasně ukazují jejich vlastnosti, v poválečné době pak přichází možnost jak je ještě výrazněji rozvinout.
Negativní vlastnosti jako kariérismus, bezskrupulóznost, chamtivost, lhaní, okrádání a podvádění jsou přitom vyvažovány těmi pozitivními jako přátelství nebo obětavost. Proto je osud shovívavější k Édouardovi s Albertem než k Henrimu.
Všichni tři jsou šíbři, podvodníci, picarové, kteří se snaží z dané situace pro sebe vytřískat co nejvíc. Jeden z nich je představitelem poválečné smetánky, další dva stojí na okraji této společnosti. Jejich prostřednictvím režisér poukazuje na situaci válečných veteránů, jejichž mrtvým spolubojovníkům sice stát stavěl okázalé pomníky, ale o ně samé se neuměl postarat.
Jednou jsi dole, jednou nahoře
S jejich osudy si vypravěč, autor předlohy a scenárista filmu v jednom, hraje v duchu velkých autorů 19. století jako Victor Hugo nebo Alexandre Dumas. Ukazuje přitom, že život je plný kontrastů a platí v něm ono „jednou jsi dole, jednou nahoře“. Pocity štěstí, lásky a radosti jsou střídány pocity smutku, nenávisti a zmaru, úspěch není nikdy dlouhotrvající a štěstěna jím točí jak v ruletě.
Od toho se odvíjí celá škála emocí, které postavy zažívají a jež umí díky jejich představitelům věrohodně přiblížit. Nejlépe asi představitel Alberta, ztvárněný samotným režisérem. Nálada epického filmu se tak proměňuje a žánrově osciluje mezi tragikomedií, černou komedií a dramatem.
Tím válečným a hodně syrovým hned v úvodu, kdy na nás režisér přenáší hrůzy zbytečných válečných jatek. Poválečnou dobu a jednání postav v ní zachycuje v rozvernějším potměšilém duchu, s pomocí něhož účtuje s dějinami i lidskými slabostmi. Vyprávění o hamižné podstatě lidství má totiž nadčasovou platnost a Francouzi ho umí podat se svým typickým espritem.
| Na shledanou tam nahoře |
| Film |
|
8 |
Na shledanou tam nahoře
- Žánr: tragikomedie
- Původní název: Au revoir là-haut
- www.cineuropa.org/f.aspx?t=film&did=333227
- Francie, 2017
- Scénář: Albert Dupontel, Pierre Lemaitre
- Režie: Albert Dupontel
- Hrají: Albert Dupontel, Laurent Lafitte, Nahuel Pérez Biscayart, Niels Arestrup, Émilie Dequenne, Mélanie Thierry
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 07. 12. 2017