15 silvestrovských tipů: komedie, romance, fantasy a dobrodružné filmy

Pokračování 2 / 15

T2 Trainspotting

r. Danny Boyle, Velká Británie, 2017

Navázat po jednadvaceti letech na počin, který si dodnes drží auru něčeho výjimečného, je vždy ošidné. Právě onen dvacetiletý odstup ale posloužil tvůrcům jako narativní způsob, jak tento čas překlenout. Spolu se čtveřicí hlavních hrdinů se stáváme cestovateli po jejich vlastním mládí a vlastně i tom svém.

Mark Renton (Ewan McGregor) a jeho tři kumpáni Spud (Ewen Bremner), Sick Boy (Jonny Lee Miller) a Begbie (Robert Carlyle) vědí, že lépe už bylo. Cítí se semletí, odepsaní a snaží se tomu vzdorovat nostalgickým vyvoláváním lepších časů.

Návratem ke kořenům, ke starým známým. Mezi nimi ale panuje nevraživost, vyplývající z dávných podrazů, z nichž se rodí podrazy nové. Opět se tak vytvářejí nové spojenectví mezi přáteli, u nichž si ale nemůžete být jisti, kdy se hranice důvěry znovu poruší.

Postavy se zkrátka nemění. Představy o lepší budoucnosti stále neumí realizovat jinak než mimo hranice zákona. A je jedno, jestli přitom chtějí pumpnout evropské fondy, důvěřivý spolek přátel bitvy u Boyne nebo zákazníky přítelkyně jednoho z nich.

Strůjcem většiny těchto scén až sitkomového charakteru je rapl Begbie, který se snaží svého léta neviděného syna, který se dostal na vysokou hotelovou, svést na dráhu zločinu. Ano, o rodičích a dětech, otcích a synech je film také. Nejen v přítomnosti, ale i v minulosti, kdy se s hrdiny vydáme do věku jejich devíti let. Přispívá to k onomu nostalgickému závoji, který se nad vyprávěním vznáší.

Nostalgie je zde všudypřítomná a tvořená reminiscencemi k původnímu filmu, flashbacky z dětství hrdinů, narážkami a variacemi na slavné scény z jedničky (nejšpinavější toaletní mísa ve Skotsku). A samozřejmě remixy klíčových hudebních motivů z prvního filmu.

Doba se posunula, konzumní způsob života ale zůstal a Mark proti němu opět vznáší vášnivou filipiku. Domácí spotřebiče jen vyměnil za způsob prezentace a komunikace lidí na sociálních sítích a další fenomény, spjaté s rozvojem digitálních technologií. Je v tom kus staromilství, kus potřebné ironie.

Kultovním jako jednička se dvojka nestala, ale hořký, smutný nádech bilanci čtyřicátnických smažek, které se ani po dvaceti letech neposunuly z okraje společnosti do jejího středu, sedí. T2 říká, že sami jsme strůjci svých osudů a že za zpackané životy si můžeme sami.

Minulost tu má trochu jinou tvář než tu milosrdnou. Připomíná postavám důvody jejich selhání. Přesto se k ní obrací. Nostalgickým návratem do mládí ale jen přiznávají, že chemickou náhražku života v podobě heroinu neuměli ani po letech vyměnit za látku skutečného bytí.

Pokračování 3 / 15

I dva jsou rodina

r. Hugo Gélin, Francie / Velká Británie, 2016

Vtipný a nonšalantní Samuel (Omar Sy, známý z komedie Nedotknutelní) si po boku přátel užívá bezstarostný život na francouzské Riviéře. Jednoho dne ho však u moře navštíví Kristin (Clémence Poésy). Jeden z jeho víkendových flirtů, který mu oznámí mu, že dítě, které drží v náručí, je jeho. Předá mu holčičku a uteče.

Samuel vyráží s malou Glorií (Gloria Colston) do Londýna, kde Kristin bydlí a kde ji marně hledá. Necítí se na to být tátou a holčičku ji chce předat zpět do její péče. Ani ona se ale neumí přijmout odpovědnost za její výchovu. Nakonec mu nezbývá nic jiného než si najít práci a ve velkoměstě se usadit.

Přitom se Samuel okouzlujícím způsobem pouští do výchovy malé Glorie. Během následujících osmi let se ukáže, že je nejen milující, ale i hodně netradiční táta. S humorem se vypořádává s nástrahami každodenního života osamělého Francouze v Londýně. Rodinná idylka se však záhy změní, když se zničehonic před jejich dveřmi objeví Kristin.

Samuel o ní Glorii neříkal celou tu dobu pravdu a hodně jí v jejích očích idealizoval. Nechtěl, aby vyrůstala s pocitem, že se na ní máma vykašlala. Proto jí každý týden posílal falešné dopisy a e-maily s líčením různých dobrodružství v zemích, kde se pohybovala. Ty měly omluvit její nepřítomnost během jejího dospívání. To se mu ale vymstí ve chvíli, kdy je holčičkou vysněná máma zpět a bere se za svá mateřská práva. Spolu se svou novou partnerkou. Gloria se na otce zlobí, že jí lhal a neuvědomuje si, že to bylo v dobrém úmyslu.

Rodinná komedie či lépe řečeno dramedie (kombinace komedie a dramatu) je remakem mexického snímku Bez návodu (2013). Stojí hlavně na proměně bezstarostného playboye v milujícího, obětavého a svědomitého tátu, který s výchovou dítěte sám konečně dospěje.

Francouzský režisér Hugo Gélin ji od lehké situační komedie posouvá k soudnímu dramatu o určení opatrovnictví i otcovství. Vše je korunováno závěrem, který nabídne ještě jeden zvrat, mířící přímo do krajiny srdeční.

Pokračování 4 / 15

Rande naslepo

r. Marc Rothemund, Německo, 2017

Romantickou komedii o překonávání životních překážek natočil německý režisér a producent Marc Rothemund podle skutečného příběhu, který v roce 2009 ve své knize vtipně popsal hlavní hrdina vyprávění Saliya Kahawatte.

Vzrušující práce v luxusním hotelu, to je vysněná budoucnost, kterou si hýčká Saliya Kahawatte (Kostja Ullmann) už od dětství. Pak ale jako teenager začne postupně ztrácet zrak, až nakonec vidí jen mlhavé světlo a matné obrysy. Svět vidí jako by na něj koukal skrze tlusté mléčné sklo. Zdá se, že jeho životní sen je v troskách.

Saliya i přes svůj handicap postupně získává větší sebevědomí, vrací se do normální školy a nakonec se dokonce odváží poslat přihlášku na stáž do pětihvězdičkového hotelu Bayerischer Hof. Díky důkladné přípravě, pozitivnímu přístupu a hlavně s podporou velkého blafování uspěje a místo získá. Jen nikomu nepřizná, že skoro vůbec nic nevidí.

Odhalí to až jeho nový přítel a kolega Max (Jacob Matschenz), který mu pak pomáhá, aby se vypořádal i s těmi nejobtížnějšími situacemi a úkoly, které provoz velkého a špičkového hotelu přináší. Saliya se po nocích učí nazpaměť všechny trasy, počty schodů, prostírání stolů. Vtlouká si do hlavy tvary předmětů, rozmístění věcí na baru a na pokojích pro hosty.

A to nejen tu v hotelu, ale po nocích i v pizzerii, když se rozhodne finančně přilepšit své matce, již opustil jeho otec. To vše si vybere daň na jeho pozornosti, kdy se mu stane, že v hotelu během svatby upustí tác se skleničkami a srazí svatební dort. Jeho tajemství je prozrazeno a on dostává výpověď.

K problémům v práci a s rodinou se přidávají i ty v jeho privátním životě. Během své praxe v hotelu se bláznivě zamiluje do Laury (Anna Maria Mühe), které ale také neřekne o svém vzácném očním onemocnění. Jak na tom skutečně je, se ukáže v momentě, kdy má hlídat Lauřina syna na hřišti v parku a on zmizí. Laura je naštvaná a opouští ho.

Jeho blamáž začne dostávat praskliny na všech frontách a hrozí, že nakonec neuspěje ani v lásce a ani v práci. Naštěstí nejen film, ale i skutečný život mívá rád šťastné konce. V hotelu se omluví a dostane druhou šanci. A u Laury také.

Pokračování 5 / 15

Naprostí cizinci

r. Paolo Genovese, Itálie, 2016

Skupina dlouholetých přátel se schází na večeři. Jejich setkání se nesou v duchu lehkého škorpení a nostalgických vzpomínek na společně prožité zážitky. Tentokrát to bude ale jiné a prověří to jejich vzájemné vztahy.

Ženská polovina hostitelského manželského páru, který tvoří Rocco (Marco Giallini) a Eva (Kasia Smutniak), přijde se zdánlivě nevinným nápadem. Dát na stůl mobilní telefony a společně s ostatními sdílet každou SMS i příchozí hovor, který jim během večera přijde.

Ze hry „Víš, s kým jíš?” se postupně stává „Víš, s kým spíš?“ a přicházejí i další odpovědi na nevyžádané otázky, které ukážou, že každý z nás má dnes tři životy. Jeden veřejný, jeden soukromý a jeden tajný. Sdílení obsahu mobilního telefonu obnaží všechny tajemství, které mezi sebou přátelé mají.

Vyjeví se, že hostitelský manželský pár prochází už dlouho krizí. Eva má konfliktní vztah s dospívající dcerou a chystá se na plastickou operaci prsou, kterou má provést Roccův kolega, aniž by o tom on jako manžel a plastický chirurg věděl.

Bianca (Alba Rohrwacher) má komplikovaný vztah se svým bývalým partnerem, který ji neustále uhání a píše jí sms erotického rázu. Její manžel Cosimo (Edoardo Leo) má milenku. Bianca na večeři oznamuje, že čeká dítě. Ani u třetího páru se věrnost moc nepěstuje. Lele (Valerio Mastandrea) má milenku, Carlotta (Anna Foglietta) si online dopisuje s neznámým mužem. Poslední ze sedmi spolustolovníků je Peppe (Giuseppe Battiston), který před přáteli odhalí to, co možná stejně už dlouho tuší. Týká se to jeho sexuální orientace.

Dynamická dramedie s hvězdným italským obsazením ukazuje, že i ti, které známe od dětství a velmi důvěrně, mohou být naprostými cizinci. A ptá se, kolik toho o sobě nikoliv musíme, ale nesmíme vědět, abychom mohli zůstat přáteli, milenci, manželi, rodiči?

Přátelství i láska prochází ve světle mnohonásobné zrady zatěžkávací zkouškou. Konverzační komedie s množstvím zvratů a odhalení toho, co mělo zůstat skryté, graduje do takřka nervy drásajícího dramatu či thrilleru.

Onen nápad se zveřejněním mobilní komunikace se ukazuje být velmi nosný pro konverzační ráz vyprávění v duchu vypjatějších filmů Woodyho Allena jako Manželé a manželky. Na večírcích s přáteli, partnerkami a manželkami ho ale radši nezkoušejte.

Pokračování 6 / 15

Pobřežní hlídka

r. Seth Gordon, USA, 2017

Filmová podoba seriálového fenoménu devadesátých let se opírá o známé postavy, k nimž tvůrci přistupují se sebeironickým nadhledem. Chystají se plavčické zkoušky a nadřízený Mitche Buchannona (Dwayne Johnson) tlačí na to, aby v nich uspěl Matt Brody (Zac Efron). Olympijský šampion v plavání, ale také pěkné kvítko, které si má u plavčíků odkroutit svůj alternativní trest v podobě několika desítek hodin prospěšných prací.

Nafoukaný, arogantní a lehkovážný mladík je pravým opakem svědomitého Mitche. Plážového Batmana, díky němuž jediná potenciální oběť nepřijde o život. Mitch zachraňuje i ty, kteří nechtějí být zachráněni a vidí, to co jiní nevidí. V plážovém prostředí je legendou, uctívanou morální autoritou se zápalem pro svou práci.

Střet těchto dvou alfa samců se tedy v rámci akce rehabilitace zpovykané celebrity logicky nabízí. Matt hraje sám na sebe a odmítá se podřídit týmové spolupráci. Mitch si utahuje z jeho hezounkovské tváře tím, že ho oslovuje jmény všech boy bandů světa. První polovina vyprávění z této chemie dobře těží a vrcholí scénou, kdy Pobřežní hlídka zasahuje na hořící jachtě.

Pokud první polovina připomíná parodičtější verzi seriálu Baywatch, tak ta druhá odkazuje ke kriminálně laděnému seriálu Baywatch Nights. Moře vyplavuje balíčky s drogami i mrtvoly a plavčíci chtějí těmto věcem přijít na kloub. Zprvu sabotující Matt se k nim postupně přidává a dostávají se společně na stopu majitelky jednoho z místních podniků (Priyanka Chopra).

Zápletka je dokonale předvídatelná, včetně plánů a obchodních aktivit hlavní záporačky i způsobu, jakým je financuje. K tomu si připočtěte korupci, podivné machinace s nemovitostmi, odstraňování konkurentů i nepohodlných svědků i a vše opět vrcholí detonační ohňostrojovou show.

Akčních scén není ve filmu mnoho, mnohem víc se sází na humor. Ten ale vykazuje velmi rozporuplnou kvalitu. Gagy vypadají trochu jako z hormonálních teenagerských komedií a co hůř, tak i těch, které si vypomáhali humorem fekálním. Naopak pobaví mini-Mitch, sledující Matta z akvária. Film drží pohromadě parťácká chemie, plná špičkování, mezi Dwaynem Johnsonem a Zackem Efronem a pohled na sličné modelky v plavkách.

Pokračování 7 / 15

Romance

Café society

r. Woody Allen, USA, 2016

New York roku 1930. Zakřiknutý mladík z Bronxu Bobby Dorfman (Jesse Eisenberg) žije s věčně se hašteřícími rodiči a bratrem Benem (Corey Stoll), který je gangster. Bobby opouští zázemí své židovské rodiny a míří do Hollywoodu poznat svět. V továrně na sny začne pracovat jako poslíček pro strýčka Phila Sterna (Steve Carell), který je mocným agentem filmových hvězd. Vstupuje tak do světa opojných večírků, plných hereckých celebrit, modelek, playboyů, producentů a politiků.

Mnohem více než leskem filmových hvězd je ale okouzlen sličným půvabem strýčkovy sekretářky Vonnie (Kristen Stewart), do níž se na první pohled zamiluje. Problém je v tom, že Vonnie má vážný vztah s novinářem Dougem, nebo to alespoň tvrdí. Takže se Bobby musí spokojit s pouhým kamarádstvím. Ale nic netrvá věčně, Vonnie se s přítelem rozejde a velmi rychle opětuje Bobbyho city.

Bobby požádá Vonnie o ruku a chce, aby se s ním vrátila do New Yorku, kde by spolu vedli bohémský život. Vonnie už chce souhlasit, když se jí do života vrátí její bývalý přítel. Ačkoliv Vonnie Bobbyho miluje, rozhodne se pro bývalého přítele, jehož pravou identitu mezitím Bobby odhalí. To ho zlomí.

Se zlomeným srdcem, ale i nově nabytou protřelostí se Bobby vrací do rodného New Yorku, kde stane v čele podniku, který je proslulý jak svou vybraností, tak hříšností. Bratr Ben převzal noční klub Club Hangover, který se záhy díky Bobbyho manažerským schopnostem stane jedním z nejvyhledávanějších ve městě.

Sblíží se v něm s Veronicou Hayes (Blake Lively), rozvedenou atraktivní dámou z vyšší společnosti. Veronica je okouzlena Bobbyho šarmem a sebevědomím a po rychlém sblížení mu oznamuje, že je těhotná. Přestože Bobby má stále v hlavě Vonnie, navrhne, aby se vzali. Bobbyho život se zdá šťastný. Ale jen do toho večera, kdy do dveří klubu Les Tropiques vstoupí Vonnie. Osud, zdá se, znovu začíná míchat jeho kartami.

Iniciační cesta Bobbyho z Bronxu do Hollywoodu a zpět do New Yorku, je provázaná s milostným příběhem. Jak jsme u Allena zvyklí, jde o romanci hořkosladkou. Tedy takovou, která nedojde svého úplného naplnění. Postavy v ní pochybují o rozhodnutích, která učinily a jsou často překvapeny, kam se jejich životní cesta ubírá. V průběhu celého filmu se často objevuje motiv „Co kdyby…“. Pro Bobbyho a Vonnie nejdou věci podle jejich představ, ale oni stále sní jeden o druhém. Kdyby Vonnie učinila jiné rozhodnutí dříve, mohli být spolu. Takhle spolu mohou být jen ve svých snech.

Pokračování 8 / 15

Spojenci

r. Robert Zemeckis, Velká Británie / USA, 2016

Do francouzského Maroka je britskou tajnou službou vyslán kanadský špion Max Vatan (Brad Pitt). Má se zde spojit s francouzskou odbojářkou Marianne Beauséjour (Marion Cotillard) a provést atentát na německého velvyslance v Casablance.

Atentát má být proveden na plese, který velvyslanec pořádá. Nejdříve si ale oba agenti musí získat důvěru okolí a pozvánku na tuto akci. Max a Marianne proto předstírají, že jsou prominentní francouzský manželský pár. Láska předstíraná se změní v lásku skutečnou a oni se po úspěšném vykonání akce stěhují společně do Londýna. Vezmou se, usadí a narodí se jim dcerka Anna.

Manželské štěstí jim ale dlouho nevydrží. Max se od kontrašpionážního oddělení, kde pro britské zpravodajské služby vykonává úřednickou práci, dozvídá, že jeho žena je v podezření. Má být německou špionkou, která nepřátelské straně posílá kódované zprávy. Max se tedy dá do horečnatého pátrání, co je na tom pravdy. Protože pokud by se podezření z velezrady potvrdilo, musel by svou ženu zastřelit. Pokud by to odmítl, skončil by na oprátce on sám. Tak zní rozkaz.

První půle filmu v Maroku má ráz špionážního dobrodružství, do něhož patří i milostné vzplanutí v autě během písečné bouře. S přesunem do Londýna začnou manželé hrát psychologickou válku o svou věrohodnost a válečná romance se mění v drama důvěry.

Max si není jistý, jestli ho žena miluje nebo jen umně předstírá, ať už je Francouzka nebo Němka. Je cizí špionkou nebo se on sám stal obětí špionážní hry? Vztahová dynamika je nejistotou ohledně hodnověrnosti partnera vyšponovaná na maximum.

Zemeckis v působivém a řemeslně dobře zvládnutém retro kabátku vypráví příběh, plný zvratů a matoucích stop, které posouvají žánrovým vyzněním filmu od hitchcockovského špionážního thrilleru, dramatu, detektivky až po melodrama, jež nezapře svou inspiraci ve slavné Curtizově Casablance. Režisér si ale nepočíná jako vykradač, spíš jako poučený cinefil, kterému dělá radost tyto aluze na žánrové klasiky do filmu umisťovat.

Pokračování 9 / 15

La La Land

r. Damien Chazelle, USA, 2016

Dvaatřicetiletý režisér Damien Chazelle v šestioscarovém snímku La La Land přichází s moderním pojetím klasického hollywoodského muzikálu. Jeho základ tvoří romantický příběh, líčící milostný vztah od něžného vzrušení rozvíjející se lásky až po trpké zklamání z velkých ambicí.

Mia (Emma Stone) je ctižádostivá mladá žena, která chce uspět jako herečka. Kvůli tomu odešla z vysoké školy a obchází konkurzy. Sebastian (Ryan Gosling) je zanícený jazzový pianista, který se snaží v lidech jednadvacátého století vyvolat zájem o tradiční jazz. Jeho představy, jak hrát tuto hudbu, ale narážejí na představy majitelů podniků (J. K. Simmons) nebo vedoucích souborů (John Legend), v nichž je angažován.

Dva snílci tak bojují o své místo na slunci v Los Angeles, známém pohřbíváním nadějí a snů a lámáním srdcí z nešťastné lásky. Během čtyř ročních období sledujeme vývoj jejich vztahu, který s každým dalším setkáním nabírá na hloubce a intenzitě. Jejich osobní vztah je úzce provázán s tím pracovním. S jejich individuální touhou uspět v umělecké profesi, kterou si vyvolili.

Úspěch v profesním životě ale nepřichází snadno a frustrace z nenaplnění nebo z až přílišného přistupování na kompromisy odnáší ten druhý. Neúspěchy je připraví o schopnost naslouchat si. Dosažení svých cílů pak o to nejcennější, co mají. O sebe navzájem.

Muzikál tak i přes roztančené pasáže stepujících hezkých mladých lidí má spíše hořkosladké ladění. Ne vyloženě depresivní, zas až tak daleko Chazelle nezajde, ale realisticky trpké, co se týče romance dvou lidí. Ukazuje, že k lásce patří i smutek a vystřízlivění z její opojnosti. A také trápení. Po čase si všimnete, že muzikálové pasáže jsou vázané právě na to, co hlavní dvě postavy trápí a že slouží jako forma úniku od této stravující všednosti.

Režisér stvořil okouzlující příběh o cestě za štěstím, o tom, že se vyplatí jít si za svým snem a neuhnout a taky o té jedné životní lásce, na kterou se nezapomíná, i když už je dávno pryč. Muzikálové kouzlo zašlých časů přenáší do současné doby, v níž vypráví stále aktuální příběh o hledání rovnováhy mezi životem a uměním, mezi realitou a sny a především mezi dvěma lidmi, které tyto velké sny motivují, spojují, ale při jejich realizaci i rozdělují.

Pokračování 10 / 15

Fantasy

Obr Dobr

r. Steven Spielberg, USA, 2016

Na základě stejnojmenné knižní předlohy Roalda Dahla z roku 1982 vytvořil Steven Spielberg svébytný svět, plný obrů, kouzelných stromů a poletujících snů, do něhož zasadil příběh jednoho neobvyklého přátelství. Příběh je rozkročen mezi dvěma světy, tím fantazijním a trochu posunutou realitou doby osmdesátých let.

K poražení či zneškodnění zla, které má spíš takovou neomalenou, natvrdlou a nekňubitovou než vyloženě zlou podobu, nedochází pohádkovými prostředky, ale těmi civilními. V tomto přístupu je vidět, že tvůrci dětského diváka nepodceňují, když mu předkládají alternativní historickou realitu osmdesátých let, v níž spojené síly tří mocností za pomocí vojenské techniky porazí ony lidožravé obry. Představiteli oněch mocností jsou Alžběta II, Ronald Reagan (a jeho žena Nancy) a Boris Jelcin.

Děj vypráví o desetileté dívce jménem Sophie (Ruby Barnhill), kterou z londýnského sirotčince unese Moc hodný obr (Mark Rylance) do Obří země, jeho domova. Tam ji chrání před jejími nástrahami a současně ji seznamuje s jejími divy.

Spielberg za pomocí trikové technologie performance capturing vytváří pouto mezi těmito dvěma osiřelými bytostmi. Jde o něžné pouto, jaké bývá mezi dědečkem a jeho vnučkou. Režisér zde pracuje se svým tradičním tématem hledání ztraceného domova a rodinného zázemí, byť má nadpřirozenou podobu.

Vzdálenost mezi postavami mu přitom umožňuje vyhrát si s rozdílností měřítek, jak jednotlivé věci vnímají. A to jak u Sophie a MHO, tak u něj v porovnání s ostatními masožravými obry. Tyto optické hříčky, spolu s nadhledy a podhledy, jen potvrzují Spielbergovo vizuální hračičkářství věčného kluka.

Druhá polovina vyprávění pak přichází se svérázným plánem, který zahrnuje přesun do Buckinghamského paláce, anglickou královnu, vkrádání do snů a spoustu vrtulníků. Režisér do pohádkového prostředí vnáší moderní vojenskou techniku a realistickou akci a opět nemáme pocit, že by to z hlediska filmového vyprávění působilo neústrojně.

Spielberg si to může dovolit, protože má cit pro míru. S úctou k dickensovským tradicím vyprávění o dětech ze sirotčinců natočil laskavou, dojemnou a poetickou moderní pohádku, která s něžnou nostalgií připomíná časy, kdy v osmdesátých letech se svým E.T. kraloval filmovým plátnům.

Pokračování 11 / 15

Volání netvora: Příběh života

r. J.A. Bayona, USA / Španělsko, 2016

Fantaskní příběhy, pohádky, báje nebo mýty pomáhají dětskému čtenáři v orientaci v něčem tak komplexním a složitém, jako je lidský svět. Zároveň ho připravují i na zpracování témat, které se děti zatím snaží oddálit nebo vytěsnit. Jedním z nich je i smrt člověka. V tomto případě blízké milované osoby.

Ceněné knihy pro mládež na toto téma od Patricka Nesse se ujal španělský tvůrce Juan Antonio Bayona, kterému literární předloha umožnila rozvíjet jeho oblíbené téma vztahů rodičů a dětí a s nimi spjatých rodinných krizí.

Ve Volání netvora ho mísí s prvky fantastiky a nadpřirozena, které slouží jako metaforická nadstavba reálného příběhu. Digitální monstrum se stává katalyzátorem frustrací dospívajícího chlapce, který se vyrovnává se s nevyléčitelnou nemocí matky a její postupnou ztrátou.

Dvanáctiletému britskému chlapci Conorovi (Lewis MacDougall) se do snů vkrádají noční můry. Není se čemu divit. Jeho maminka (Felicity Jones) trpí rakovinou, táta (Toby Kebbell) žije s novou rodinou v Americe a babička (Sigourney Weaver), která ho hlídá, když je máma v nemocnici, ho pořád jen napomíná a usměrňuje.

Zhmotněním jeho nočních můr se stává netvor v podobě obrovského tisu, který roste na dohled od jejich domu na kopci na hřbitově. Tento obrovitánský chodící a mluvící starý strom Conora navštěvuje vždy sedm minut po půlnoci a postupně mu vypráví tři příběhy, prostřednictvím nichž ho učí, že věci často nejsou takové, jakými se zdají být.

Netvor tak začne v jeho životě plnit funkci terapeuta a také absentujícího otce a dědečka, zkrátka mužské autority, jež mu chybí. Chlapcovo postavení se čelem tomu, z čeho má největší strach, je podstatou čtvrtého příběhu a jeho vlastní katarze.

Musí se postavit strachu, že situaci matčina odchodu psychicky nezvládne. Musí se postavit vzteku, který jim zmítá, protože osud je silnější než jeho vůle, která se tváří v tvář smrti jeví bezmocnou. A musí si pro sebe najít něco, čím se mu bude maminka pořád připomínat v tom nejzářivějším světle. Třeba to bude výtvarný talent, který po ní zdědil a který se na konci ukáže být i spojnicí jich dvou s postavou netvora.

Fantasy monstrum jako symbol strachu a našich úzkostí dává nejen dětskému divákovi návod, jak se s touto ztrátou nejbližšího člověka vyrovnat a jak ji přijmout. Činí tak způsobem, který dětského diváka nepodceňuje, ale naopak se mu snaží být chápajícím partnerem v jeho obavách. Jen tak může být terapie úspěšná.

Pokračování 12 / 15

Král Artuš: Legenda o meči

r. Guy Ritchie, Velká Británie / USA, 2017

Studio Warner Bros. přichází s artušovským originem, v němž se teprve seznamuje se svým osudem a posláním. Musí se naučit zacházet s kouzelným mečem, pochopit jeho sílu a ovládání a dát dohromady lidi, kteří se stanou základem jeho družiny.

Zatím je to nevycválaný pouliční rváč, křížený s frajerským gangsterským lupičem z londýnského podsvětí. Režisér filmu Guy Ritchie přichází s obdobou postav, jež známe z jeho stylových gangsterek a Artuš (Charlie Hunnam) jim šéfuje. Ne ale v současném Londýně, ale ve městě Londinium na počátku raného středověku v pátém století.

Režisér přenáší své typické postavy z gangsterek do středověkých kulis a ono to překvapivě funguje. Právě proto, že se nebojí zdánlivě nesourodé prvky sebevědomě kloubit a nabít je velkou režijní energií. Podstatně více mu tento jeho přístup hapruje v druhé půli vyprávění, kdy po výletu do podsvětí přijde na řadu Ritchieho variace na hrdinskou fantasy.

Špinavý, drsný, ale i vtipný pouliční ráz scének z Londinia je vystřídán aranžmá alá Pán prstenů nebo Hra o trůny. Artuš má dostát svému následovnictví trůnu, o nějž jej za pomoci čarodějných sil připravil jeho zlotřilý strýc Vortigern (Jude Law).

Guy Ritchie s artušovskou legendou zachází jako s postmoderní skládankou. Do ní se vejde pohádka o Plaváčkovi, shakespearovský záporák, středověká galerka, současné hlášky i účesy, kung-fu, David Beckham jako strážce meče a moderní akční triková fantasy z rodu Pána prstenů s obřími bojovými slony, kouzelným hadem a bizarními mořskými potvorami.

Celé to pak drží pohromadě svým typickým stylem, k němuž patří nelineární vyprávění se spoustou odboček, dynamický střih, úderná hudba, střihové prolínání mezi třemi až čtyřmi scénami najednou, vracení se v ději již započaté sekvence a jiný náhled na ni.

Vytváří stylové a dravé dílo pro hyperaktivní mládež a zapomíná trochu na ty, kteří od filmu očekávají víc než zahlcení smyslů. Historická epičnost příběhu se tu krčí před postmoderní žánrovou eklektičností a jeho oblíbenými trademarky, které mají větší šanci zaujmout především ty, kteří je ještě neznají.

Pokračování 13 / 15

Dobrodružné

Kong: Ostrov lebek

r. Jordan Vogt-Roberts, USA, 2017

Po Godzille druhý film z monster série studia Warner Bros. Režisér v něm lavíruje mezi dobrodružným akčním příběhem, monster rubanicí, komedií a reflexí války ve Vietnamu. S Edwardsovou Godzillou má Kong společné postavení v rámci ekosystému, v němž se pohybuje a který do velké míry určuje.

Jde o archetypální, až božskou sílu, která obnovuje jeho původní rovnováhu. Člověk není pro toto monstrum nepřítelem, dokud se nad tento přirozený přírodní řád nezačne povyšovat nebo ho nechce narušit či zničit. Nepřítelem jsou jiné prehistorické druhy, s nimiž monstrum svádí evoluční boj.

Kong vládne ostrovu v Pacifiku, jež se rozhodne najít skupina vědců, vojáků, dobrodruhů a jedna novinářka. Tuto výpravu dá dohromady vládní zmocněnec Bill Randa (John Goodman) z tajné vládní organizace Monarch, která se zabývá nejen mimozemšťany, ale i prehistorickými zvířaty.

Každý z členů této výpravy se na neprobádaný a na mapy nezanesený ostrov v Tichém oceánu pod názvem Ostrov lebek vydává s jinou ambicí a motivací. Podplukovník Preston Packard (Samuel L. Jackson), poznamenaný válkou ve Vietnamu, zde možná hledá vítězství, kterého nedosáhl ve vietnamském konfliktu.

Souboje a konflikty tak zde budou probíhat na několika frontách. Mezi lidmi a zvířaty, mezi posádkou navzájem a také mezi monstry, které se dělí na ty mírumilovné (vodní buvol) a útočné. Zda z nich člověk vyjde živý, záleží na tom, jestli k neznámému prostředí přistupuje s pokorou a empatií nebo agresivitou.

Kamera si hraje s měřítkem velikosti Konga vůči lidem i ostatním zvířatům jako jsou obří pavouci nebo chobotnice. Při kontaktu s lidskou posádkou nebo helikoptérami zabírá kamera zblízka jen části opova těla, při soubojích s prehistorickými zvířaty poodstupuje a umožňuje nám si akci přehledně vychutnat.

Akční pasáže jsou velkolepé a rozpočet 190 milionů dolarů je na nich vidět. Vše vrcholí soubojem velké opice a velkého ještěra a snahou lidské posádky dostat se zpět do civilizace. V momentech, kdy Kong řádí na plátně, je vyprávění nejatraktivnější, což je podpořeno i velmi zdařilou obrazovou, hudební a trikovou stránkou filmu. Když ale dojde na dialogy, zázemí postav nebo banální děj, body ztrácí.

Pokračování 14 / 15

Ztracené město Z

r. James Gray, USA, 2016

Excentrického skotského profesora G. E. Challengera, který v okolí Amazonky objevil „ztracený svět“ s dinosaury, známe z románů Arthura Conana Doylea. S Doylem se přátelil podplukovník Percy Harrison Fawcett (1867 - zřejmě 1925), který se mu stal inspirací pro vznik postavy profesora Challengera.

V reálu podnikl britský koloniální důstojník, archeolog a badatel Fawcett od roku 1906 celkově sedm expedic do Jižní Ameriky. Tu poslední a nejslavnější do oblasti Mato Grosso (na hranici mezi Bolívií a Brazílií) absolvoval spolu s nejstarším synem Jackem a dlouholetým přítelem Raleighem Rimellem v roce 1925. A dodnes není známo, zda v témže roce všichni tři zahynuli nebo zde nějaký čas ještě žili.

I tento nejasný konec přispívá k romantické legendě, která se nad životem tohoto výzkumníka a dobrodruha vznáší. James Gray s ní pracuje a s jeho biografií nakládá značně volně. Počet expedic od roku 1906 redukuje na tři a i jejich složení a délku přizpůsobuje potřebám filmového vyprávění.

Dělení do tří částí podle počtu expedic Grayovi vyhovuje z hlediska stavby vyprávění i způsobu, jakým nám představuje Percyho Fawcetta. Snaží se nám ho ukázat jako syna svého otce, manžela, otce, vyslance a člena Královské geografické společnosti, vojáka, badatele a dobrodruha.

Cestopisné pasáže při objevování nových zákoutí Země v jihoamerické džungli se tu proto střídají s částmi, kdy v anglických salonech plameně hovoří na obranu i podporu svého badatelského projektu a výjevy z první světové války, kde mu na frontě ruská jasnovidka předpoví jeho osud.

Dobrodružné a válečné drama se prolíná s dramatem rodinným, kdy zatímco Pery Fawcett (Charlie Hunnam) podniká své výpravy, jeho emancipovaná žena Nina (Sienna Miller) vychovává tři jejich děti. Nejstarší syn Jack (Tom Holland) se snaží pochopit otcovu lásku k Amazonii, která se zdá být větší než ta, kterou chová ke své rodině. Touha po přiblížení se k odcizenému otci vede k jejich závěrečné společné cestě.

Režisér James Gray přichází s ambiciózním biografickým počinem, který zasazuje do atraktivních přírodních reálií. Většina diváků, která očekává, že dostane další variaci na Indyho nebo Mumii, bude možná zklamána. Ti ostatní, kteří se nechají strhnout podmanivou kamerou a hereckými výkony, jež jdou ruku v ruce s tématem filmu o nesmírné odvaze a odhodlání, k němu budou mnohem vstřícnější.

Pokračování 15 / 15

Mumie

r. Alex Kurtzman, USA, 2017

Studio Universal Pictures rozjíždí universum z temného světa Dark Universe, které by oprášilo všechny slavné položky z jeho portfolia. Drákulu, Frankensteina, Neviditelného muže, Vlkodlaka, Van Helsinga, Fantoma opery, Zvoníka od Matky Boží nebo Netvora z Černé laguny.

Prvním na řadě je ale Mumie, z níž je patrné, že se studio rozhodlo monstra zasadit do tohoto světa, který na ně musí reagovat. Co dosud není zjevné, zda budou monstra spolupracovat proti nějakému vnějšímu nepříteli nebo si půjdou navzájem po krku.

Jakýmsi Nickem Furym tohoto universa se stává postava doktora Henryho Jekylla v podání Russela Crowea. Ten vede tajnou organizaci Prodigium pro potírání a zabezpečení nadpřirozeného zla, která monstra dlouhá léta sleduje, odchytává, zkoumá a katalogizuje.

Jekyll zasvětí hlavní postavu Nicka Mortona (Tom Cruise) do fungování světa monster a jeho role v něm. Nick je sobecký, nepříliš charakterní dobrodruh a hledač pokladů, který pro bohatou klientelu hledá historické artefakty, s nimiž pak šmelí na černém trhu.

Spolu s kamarádem Chrisem Vailem (Jake Johnson) a archeoložkou Jenny Halsey (Annabelle Wallis), která pracuje pro organizaci Prodigium, narazí na území dnešního Iráku na hrobku mumie v jeskyni. Sarkofág egyptské princezny Ahmanet (Sofia Boutella) se rozhodnou nechat převézt letadlem do Londýna ke zkoumání.

Letadlo ale postihne havárie, kterou Nick jako zázrakem přežije. Mumie se osvobodí a rozhodne se, že v tomto světě dosáhne toho, co se jí nepodařilo před tisíci lety u ní doma. K jeho ovládnutí začne postupně využívat mrtvol křižáckých rytířů, ukrytých v londýnském podzemí, kteří jí chtěli za jejího života zlikvidovat a také náhodných lidí, z nichž vysává život a dělá z nich zombíky.

Jejím cílem je ale především prokletý Nick, jehož záchrana nebyla tak náhodná. S mumií je spojen vazbou, která má vést k ovládnutí světa. Nick je díky svým schopnostem a vlastnostem zároveň také jediný, kdo se mumii může postavit. Což s Jenny dělá.

Studio chce v kombinaci akce, komedie, romantiky, dobrodružství a gotického hororu uspokojit široké publikum. Pojetí filmu je ale spíš dobrodružné než napínavé či hororové. Nese styčné body s Indiana Jonesem i Sommersovou Mumií, z nichž se odvíjí i chemie mezi Nickem a Jenny, která ale zůstává víc na parťácké než milostné bázi. Organizace Prodigium a dění okolo ní ale nese velký příslib do budoucna.