Avengeři se stávají sami sobě nepřáteli. Marvelovská série potemňuje a rozšiřuje možnosti, jak čerpat ze svého universa. Je to ještě sólovka nebo spíš Avengers 2 a 1/2?
Kapitoly článku:
Promyšlenou strategii studia Marvel v uvádění jejich komiksových adaptací jsem už v recenzích mnohokrát popsal. Studio nejprve představilo sólovky nejvýznačnějších členů Avengers, pak dvakrát jejich společný crossover. Ve dvou fázích, jež zahrnují dohromady dvanáct filmů (recenze všech jsme přinesli), jsme tak mohli spatřit tří díly Iron Mana a po dvou Kapitána Ameriky a Thora. Mimo to Neuvěřitelného Hulka, a Strážce Galaxie.
Postupně vznikl komplexní, navzájem se prostupující vesmír Marvel Cinematic Universe (MCU), který dnes zahrnuje rozšiřující se řadu filmů a seriálů. Druhou fázi ukončil hravě sebeironický Ant-Man, který kráčel v odlehčených šlépějích Strážců Galaxie.
V konspiračních šlépějích předchozího dílu
Třetí díl Captaina Ameriky načíná třetí a obsahem největší fázi, která bude zahrnovat deset filmů. Ty předchozí dvě měly po šesti a jejich charakter se odlišoval. Ta první byla seznamovací a více uvolněná. Ta druhá na humor nezapomínala, ale snažila se i o vážnější přesah.
Nejlépe to bylo vidět právě na postavě Kapitána Ameriky. Zatímco první díl Captain America: První Avenger přišel s kombinací vlasteneckého patosu, romantiky a pulpového dobrodružství, zasazeného do časů druhé světové války, dvojka už poskytovala mnohem deziluzivnější politický komentář ke špionážním skandálům současné americké administrativy.
Bratři Russoové pokračování Captain America: Návrat prvního Avengera prodchnuli paranoidní atmosférou konspiračních thrillerů sedmdesátých let. Té propadl i nejpatriotičtější a nejidealističtější ze všech Avengerů Kapitán Amerika. Systém, jehož byl vždy ztělesněním, z něj udělal štvance, který nikomu a ničemu nevěří. Tato jeho zkušenost se promítá i do jeho rozhodování ve třetím díle.
Kdo bude hlídat hlídače?
Steven Rogers (Chris Evans) alias Captain America v něm vede nově zformovaný tým superhrdinů, který se i nadále snaží ochraňovat lidstvo. Při jedné z rutinních misí v nigérijském Lagosu však dojde k nešťastnému incidentu, který se neobejde bez obětí na civilním obyvatelstvu.
Po předchozích masakrech v New Yorku, Washingtonu či Sokovii jde o poslední kapku nespokojenosti s jejich činností, která v očích veřejnosti a jejich politických zástupců nastoluje otázku, kdo bude hlídat hlídače. Americká vláda a další postižené země vytváří tlak k utvoření komise pod záštitou OSN, která by dohlížela a řídila tým superhrdinů. Právě ona by pevně určovala, kdy a kde mají Avengers zasahovat a kdo je odpovědný za případné škody jimi způsobené.
Vnitřní konflikt v týmu
Smlouva s OSN ale rozdělí Avengers na dva tábory. Na ty, kteří souhlasí s tím, že se budou zodpovídat nějakému vládnímu orgánu a ty, kteří hájí svou nezávislost na politickém establishmentu. Představitelem prvního názoru je překvapivě individualistický Tony Stark/Iron Man (Robert Downey Jr.). Představitelem druhého neméně překvapivě (i když) dosud politickému systému loajální Captain America.
Pochopit a vzít za své postoje hlavních mluvčí obou frakcí není ale zas tak obtížné. Zvlášť s přihlédnutí k událostem z Návratu prvního Avengera a dvojky Avengers: Age of Ultron. Steve je vůči vládní moci nedůvěřivý. Požaduje nezávislost a nechce se stát žoldákem v bitvách, které by si on sám nevybral. Tony si naopak líže rány a přijímá odpovědnost za sestrojení Ultrona.
Scenáristické duo Christopher Markus a Stephen McFeely jde s Kapitánem Amerikou od prvního dílu a na děj obou filmů navazuje. Občanská válka se odehrává rok po událostech, jichž jsme byli svědky v druhých Avengers. Více než o konflikt vnější v ní jde ale o ten vnitřní.
Tým je rozhádán, přibírají se noví členové a povolávají se zpět ti již ozkoušení. Vytváří se nová spojenectví, stará se rozpadají. Někdo lavíruje mezi oběma partami, protože nechce dopustit, aby mezi nimi vznikl nevratný klín. A spíše v pozadí stojí hlavní záporák, plukovník Helmut Zemo (Daniel Brühl), který s mistrnou psychologickou taktikou tento konflikt přiživuje.
Souboj principů
Občanská válka jde v otázce vnitřního konfliktu na straně spravedlivých ve stejných šlépějích jako nedávný crossover konkurenčního vydavatelství DC Comics Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. A zde se ukazuje zásadní rozdíl mezi oběma filmy.
Zatímco Marvel systematicky buduje vztahy mezi postavami a v jednotlivých filmech MCU je postupně prohlubuje, warnerovský BvS si počínal jako někdo, kdo chaoticky dohání ztracený čas a do jednoho filmu se snaží trochu uměle tuto komplexnost protlačit. Výsledkem byl těžkopádný a přepjatě osudový komiksový opus, jemuž chyběla prokreslenost jak dějová, tak charakterová.
Bratři Russoovi naopak zúročují péči, kterou věnovali budování tíživé, podezíravé atmosféry v minulém díle. Příklon k temnějšímu, nolanovskému ladění byl patrný už v Návratu prvního Avengera, takže snadno přijmete i fakt rozkolu uvnitř týmu.
Práce s postavami a vývojem vztahů mezi nimi má pak pozitivní odraz v tom, že názorový střet Iron Mana a Kapitána Ameriky nebereme jako střet dvou nabubřelých egomaniaků, ale jako opravdový souboj principů. Žádné nadživotní monumenty jako v BvS, ale postavy, jejímž postojům rozumíme, protože vypovídají něco o povaze přátelství i způsobech ochrany dnešního světa.