AVmania.e15.cz

Až vyjde měsíc: recenze filmu

Až vyjde měsíc: recenze filmu

Nejméně americký režisér ze všech amerických tvůrců Wes Anderson dosáhl svou novinkou Až vyjde měsíc dosavadního vrcholu svých snah. Znalcům jeho díla a obdivovatelům snímků jako Taková zvláštní rodinka, Život pod vodou či Fantastický pan Lišák možná na první pohled přijde Až vyjde měsíc jako další střípek do jeho kouzelné filmografie. Tím však přijdou o to hlavní – že jde o nejstylovější a formálně nejpropracovanější film dosavadního roku.

Klíčové je organické propojení formy, Andersonova rukopisu a příběhu. Ten vypráví osud dvou dvanáctiletých dětí, které kvůli problematickému vztahu ke svým kořenům a okolí utíkají z domova a nacházejí nový cit. Sami si jej nazvou láskou, ale spíše jde o nalezení spřízněné duše. Okolí, ať už rodina, od níž odchází Suzy, nebo skautský oddíl sirotka Sama, se je snaží znovu připoutat k sobě. Proto je neustále nahání po jednom odřízlém ostrově, kam se navíc blíží největší bouře za desítky let.

 

Příběh filmu Až vyjde měsíc však nelze oddělit od způsobu, jakým jej Anderson vypráví. Zjevně jej inspirovala hudební forma fugy, jež je také svým způsobem „útěkem či úprkem“. Fuga je kontrapunktická, polyfonní, imitační, dvouhlasá až šestihlasá jednovětá hudební skladba. A přesně tím je také Andersonův snímek. Neustále se střídá perspektiva, scény téměř anarchicky plynou, aniž by končily, a náhle je střídá scéna další, často se mnoho scén odehrává paralelně.

Totéž často Anderson využíval v předchozích snímcích, ale většinou jen jeden či pár z těchto formálních postupů. Úvod (a také titulkový závěr) snímku obstarává nahrávka skladby, kterou nejprve zahraje celý orchestr a poté postupně jednotlivé sekce. Právě v tu chvíli si divák uvědomí kouzlo celku – není sumou jednotlivostí, ale novým organismem. Právě v tom je největší síla Až vyjde měsíc oproti všem těm krásným a báječným Andersonovým filmům. Navíc tak krásná oslava dětství na plátně snad nikdy nebyla zachycena (a to ani Françoisem Truffautem v jeho legendárním debutu Nikdo mne nemá rád).

Anderson rozumí dětem, byť ty v jeho podání často jednají mnohem dospěleji než všichni jejich dopělí protivníci. A jeho filmařská svéhlavost (viz geometrické pohyby kamer), také trochu dětsky zatvrzelá, je ideálním společníkem pro magické příběhy o neztrátě nevinnosti a naivity.

Až vyjde měsíc

  • (komedie, USA, 94 minut)
  • Režie: Wes Anderson
  • Hrají: Kara Haywardová,
  • Jared Gilman
  • Premiéra: 12. července

Hodnocení: 100 %

Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Konečně recenze ve snesitelném rozsahu. Holt… pd 14. 7. 2012, 08:07

Další podobné články

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]

„Žlutý baron“ Andrej Babiš si podmaňuje nejen české zemědělství, ale i tuto zemi v dokumentu Zuzany Piussi a Víta Janečka.

Thor: Ragnarok, Liga spravedlnosti - nové trailery na očekávané filmové hity

Thor: Ragnarok, Liga spravedlnosti - nové trailery na očekávané filmové hity

Kde brát seriály, filmy a hry ve 4K a HDR

Kde brát seriály, filmy a hry ve 4K a HDR

Televizory, monitory, herní konzole,... všude samé 4K a HDR, ale kde brát obsah? Hry už jsou na 4K připravené, rychle nabídnou i HDR, ale filmů a seriálů je málo. Hlavně těch dostupných.

Atomic Blonde: Bez lítosti – recenze filmu

Atomic Blonde: Bez lítosti – recenze filmu

Spolurežisér Johna Wicka ve špionážní misi z Berlína před pádem zdi sází na jeho atmosférickou kulisu, sexy chladnou agentku Charlize Theron, osmdesátkový soundtrack a dlouhou akční scénu napříč patry domu.

Přání smrti: legendární film se vrací v remaku [video]

Přání smrti: legendární film se vrací v remaku [video]

Apple TV bude poskytovat obsah ve 4K rozlišení

Apple TV bude poskytovat obsah ve 4K rozlišení

Baby Driver - recenze filmu

Baby Driver - recenze filmu

Drive pro teenagery. Edgar Wright si pohrává s žánrovými klišé gangsterek i romancí, ale jeho nosnému nápadu se sladěním rytmu hudby a choreografie akce chybí silnější příběh a práce s charaktery postav.

Dunkerk – recenze filmu

Dunkerk – recenze filmu

Evakuace spojeneckých vojáků jako šílenství války v přímém přenosu. Práce s obrazem a nervním zvukem se stává součástí konceptu, jak nově nahlédnout na žánr válečného filmu. Britský režisér Christopher Nolan poprvé natočil příběh podle skutečných událostí.