AVmania.e15.cz

Anthropoid: atentát na Heydricha jako akční film [recenze]

Britský režisér Sean Ellis se chopil tématu atentátu na Heydricha. S výsledkem, který ale nepůsobí dramaturgicky kompaktně ve spojení exploatační akce a realistického vykreslení postav.
Anthropoid: atentát na Heydricha jako akční film [recenze]

Úspěšný atentát na vysoce postaveného představitele Třetí říše, to je pro tvůrce námět z říše snů. A ještě o to víc, že nejde jako v případě Hanebných panchartů Quentina Tarantina o fiktivní fabulaci, ale o skutečný příběh z historie československého odboje proti nacismu.

Domácí téma převážně optikou zahraničních tvůrců

Není proto možná až takové překvapení, že tématu atentátu na Heydricha se častěji chápou zahraniční tvůrci než ti domácí. V roce 1943 to byli hned dva. Douglas Sirk ve snímku Hitlerův šílenec (Hitler's Madman), kde se atentátníkem na Heydricha stává lidický rodák Vávra, který se na začátku války přidal k odboji v Anglii. Jeho čin má poté přímý vliv na vypálení Lidic.

Druhým pak Fritz Lang v propagandistickém filmu I katové umírají! Scénář i předlohu k němu poskytl německý dramatik Bertolt Brecht, který stejně jako Lang před Hitlerem uprchl do Spojených států. Autoři atentát na Heydricha volně interpretují v duchu potřeb žánru filmu noir. Atentátníky tak nejsou parašutisté, vyslaní z Londýna, ale osamělý člen domácího odboje doktor Svoboda, který musí čelit mnohonásobnému nebezpečí.

Historická věrohodnost dostává v obou těchto filmech na frak, šlo spíš o hollywoodské uznání významu domácího odboje. Naopak dokumentární věrohodností, podpořenou natáčením na černobílý formát, se zaštiťoval československý snímek Jiřího Sequense Atentát z roku 1964.

Sequens ho chtěl natočit už od druhé poloviny padesátých let. V roce 1959 byl ale zamítnut posudkovou komisí kvůli nedostatečně zdůrazněné roli komunistického odboje v příběhu. Podařilo se mu to až v uvolňujících se šedesátých letech a jde zatím o nejlepší zpracování tohoto tématu. A také nejlepší film od Jiřího Sequense, který v normalizačních letech točil problematický seriál o majoru Zemanovi.

Přednosti Atentátu vyniknou právě ve srovnání s letošním Anthropoidem. Oba tvůrci neodolali tomu, že scénu atentátu na Heydricha i závěrečnou přestřelku v kostele natočili v mnohem akčnějším duchu, než tomu bylo ve skutečnosti. Sequensovi se ale oproti britskému tvůrci daří mnohem lépe pracovat s postavami, které vykresluje jako emočně silné figury, kterým jejich nepatetické hrdinství věříme.

Po Sequensovi se k této zásadní události československých dějin v další dekádě znovu vrátila zahraniční produkce, natáčející na našem území. V americko-československo-jugoslávské produkci vznikl špionážní film Operace "Daybreak" (1975), který režíroval britský tvůrce bondovek Lewis Gilbert. Zahrálo si v něm v menších úlohách několik českých herců (Jiří Krampol, Josef Abrhám, Vítězslav Jandák) a na rozdíl od Atentátu nebo Anthropoidu obsahoval opět velké množství historických nepřesností.

Schematické posunutí osobní linie

Aby k tomuto nedocházelo, si velmi pohlídal další britský režisér, který se k tomuto tématu po jednačtyřiceti letech od jeho posledního filmového zpracování vrací. Jde o režiséra, scenáristu, kameramana a producenta Seana Ellise, který nosil v hlavě nápad na filmovou adaptaci výsadkové akce, zvané Operace Anthropoid, patnáct let. Během té doby prostudoval nespočet dostupných materiálů a konzultoval jednotlivé reálie s historiky. Do filmu chtěl dostat především pohled vojáků Gabčíka a Kubiše, jejich pocity tváří v tvář činu s fatálními následky pro tuto zemi.

Důkladné rešerše jsou na filmu vidět. I ona scenáristická snaha propojit velké dějiny s těmi osobními, kdy parašutisté zažívají krátké milostné vzplanutí k dívkám, které jim v utajení přípravy atentátu pomáhaly. Už v tomto momentě je ale vidět snaha vyprávění víc schematizovat a postavy v něm idealizovat. Žádné takové dívky neexistovaly, a pokud ano, bylo jich víc. Oba parašutisté totiž ženskou společnosti rádi vyhledávali.

To ale můžeme vzít jako přirozené zjednodušení v rámci autorské licence. Takového je zde ostatně víc. A mnohem víc vystaveného na efekt nebo na city. Po atentátu na Heydricha vnikne do bytu Moravcových, kteří parašutisty ukrývali, gestapo a zatkne jejich syna, který zrovna v tom momentě hraje v pyžamu na housle. Ty mu pochopitelně zlý esesák rozšlape. V závěru v kostele se Gabčík ve snové patetické scéně ubírá za přízrakem své zemřelé milé, která je zde líčena jako jeho takřka životní láska. No nevím, pokud ano, z filmu jsme nějak to silné pouto nevycítili.

Smysl činu ve světle jeho následků

Emoce vůbec režisérovi moc nejdou, nebo je obětuje na oltář onoho hrdinského pomníku nadosobní a bezpodmínečné statečnosti obou parašutistů, která je z filmu cítit. Vlasteneckým Čechům bude určitě znít libě věta „Jsme Češi, nikdy se nevzdáme“, kterou parašutisté pronesou ve chvíli, kdy nacisté přivedou ke kostelu zrádce Karla Čurdu. Je tomu tak ale doopravdy? A nepomáhali náhodou při dobývání krypty nacistům čeští četníci a hasiči?

Tyto problematické rysy české kolaborace, která se jako leitmotiv vine našimi dějinami, ale film nenastoluje. Na rozdíl od tématu smyslu oběti ve světle jejich následků. Historické vnímání atentátu, v jehož důsledku byly srovnány se zemí obce Lidice a Ležáky a zabity v nich tisíce lidí, je stále sporné. Britský režisér je ale jednoznačně na straně těch, kteří tvrdí, že tento čin měl svůj smysl. Pro hrdost toho národa, pro jeho povzbuzení v těžkých dobách, pro budoucnost.

Na scénáři s ním spolupracoval Anthony Frewin, který si zpracování skutečné události už předtím vyzkoušel na snímku Říkejte mi Kubrick (2005) o Angličanu Alanu Conwayovi, který se v devadesátých letech po několik týdnů vydával za režiséra Stanleyho Kubricka.

Sean Ellis (1970) na sebe výrazně upozornil už svým debutem, nezávislým romantickým dramatem Cashback (2006). Pak natočil hororový thriller Střepy v hlavě (2008) a o čtyři roky později sociální drama, říznuté kriminální linií, Metro Manila o životě ve zločinem prosáklé metropoli Filipín.

Atentát na „pražského řezníka“

Jeho čtvrtý filmový počin vznikl v britsko-francouzsko-české koprodukci, přičemž českou účast zastoupili Kryštof Mucha a David Ondříček ze společnosti Lucky Man Films. Operace Anthropoid, o níž pojednává, byla jedním z vrcholů československého odboje za druhé světové války.

Exilovou vládou z Londýna zpět do vlasti vyslaní parašutisté spáchali atentát na zastupujícího říšského protektora, který si kvůli bezhlavému vraždění civilistů vysloužil přezdívku „pražský řezník“. Reinhard Heydrich, třetí nejmocnější muž nacistické říše (nad ním byl tou dobou pouze Hitler a Himmler) a hlavní architekt konečného řešení židovské otázky, na následky atentátu zemřel 4. června 1942 v Praze. Během druhé světové války se nikomu jinému nepovedlo dokonat atentát na výše postaveného člověka v hierarchii Třetí říše.

Uvnitř domácího odboje

Ocitáme se tedy uprostřed reálného historického rámce. V okupovaném Československu přistávají koncem roku 1941 parašutisté Jan Kubiš (Jamie Dornan) a Jozef Gabčík (Cillian Murphy), kteří mají uskutečnit misi Anthropoid.

Dvojice se přes několik kontaktů spojí s čelnými představiteli tajného českého odboje, jako je Jan Zelenka-Hajský (Toby Jones). Úkryt jim poskytne rodina Moravcových (Pavel Řezníček, Alena Mihulová). Ve společnosti se pohybují po boku půvabných mladých žen Marie Kovárníkové (Charlotte Le Bon) a Lenky Fafkové (Aňa Geislerová), aby nebyli nápadní.

Jenže čistě účelový vztah s přidělenými partnerkami přeroste v lásku, která začne komplikovat jejich sebevražednou misi. Jozef je společně s Lenkou starší, zkušenější, klidnější a zodpovědnější. Dokáže zachovat chladnou hlavu a uklidnit labilnějšího Jana, který bojuje s návaly stresu.

Několikatýdenní nervy drásající plánovaní a čekání vyústí v osudný den. Avšak po úspěšném atentátu (akce se nepovedla podle představ, ale Heydrich umírá v nemocnici na následky zranění) nastává pro všechny zúčastněné opravdové peklo.

Nekompaktní dramaturgická stavba

Jedna z klíčových událostí 2. světové války se dala zfilmovat jako pečlivá dobovka s precizní rekonstrukcí samotného atentátu. Nebo jako tísnivé drama, přicházející s intenzivní studií lidského chování v mezních situacích. Také jako thriller, akční exploatace či hrdinský válečný epos o odvaze, lásce a zradě. Sean Ellis všechny tyto přístupy ve svém autorském snímku zkombinoval dohromady.

Zvolil k tomu ale z hlediska dramaturgické stavby nepříliš šťastnou metodu, která způsobuje, že jednotlivé poloviny nebo třetiny (pokud bereme pasáž s atentátem na Heydricha jako samostatnou jednotku) vyprávění nepůsobí kompaktně.

V první polovině dvouhodinové metráže sledujeme přípravy Gabčíka a Kubiše na atentát. Parašutisté se pohybují v potemnělých bytech, kde navazují kontakty s domácím odbojem. Do toho se zamotává romantická linie s fiktivními a poté skutečnými milenkami, která ale působí scenáristicky příliš chtěně (jsme přeci v Hollywoodu a hraje v tom pan Grey z Padesáti odstínů šedi).

Nahodilé vztahy i charakteristiky postav

Navíc pokud je obsahem této části navazování kontaktů mezi parašutisty a domácím odbojem a s tím spjatý motiv milostný, nepůsobí příliš šťastně ona „válka“ akcentů, která se mezi postavami odehrává. Irští fešáci (Cillian Murphy, Jamie Dornan) mluví anglicky, ale schválně se středoevropským akcentem, který má v případě Kubiše zdůraznit jeho moravské kořeny. Čeští herci, mezi nimiž vyniká Alena Mihulová, mluví také přízvukem, jen tím více nechtěným. Dohromady to působí zvláště a přispívá to k celkové odtažitosti od postav.

I když se tato část snaží působit realisticky, není v ní čas postavy pořádně představit. Jejich charakteristiky jsou nahodilé, stejně jako vztahy, které se mezi nimi odehrávají. Nedozvíme se nic o jejich životních osudech, předcházejících této misi. V důsledku toho moc nevěříme emocím, které se vydávají za lásku, strach či nejistotu, odvahu nebo za boj na život a na smrt.

Rambo v kostele

Scéna atentátu na Heydricha v zatáčce mezi Panenskými Břežany a Prahou působí přesvědčivě, ale to, co po ní následuje v druhé, kratší polovině vyprávění je jak z jiného filmu. Mnohem akčnějšího a brutálnějšího, kde při mučícím výslechu vyšetřovatel používá k psychickému zlomení syna nejen drcení prstů, ale i odříznutou zkrvavenou hlavu jeho matky, která leží v kýblu. Režisér se na tiskovce na festivalu v Karlových Varech zaštiťoval historickou věrohodností této pasáže, ale i tak svou názornou surovostí a gore efekty působí v kontextu celého díla poněkud brakově.

Můžeme ji brát ale jako přípravu na závěrečnou přestřelku v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Praze i následné dobývání krypty v něm, kde se parašutisté ukrývají. Tato předlouhá a v důsledku toho časem úmorná pasáž, která zabírá víc jak třetinu stopáže, je dokonalou ukázkou zámořské akční školy. Umí nás za pomocí hodně zesíleného zvuku vtáhnout doprostřed dění, kde se municí samopalů a granáty nešetří. Jen to celé působí jak z Ramba nebo Komanda a ne z filmu, zaštiťujícího se historickou věrohodností.

Odcizené podání

V první části filmu se hodně mluví a v té druhé naopak hodně střílí. První, postavy představující polovina, působí uspěchaně a zkratkovitě. Neexistence psychologické kresby postav nám neumožňuje se k nim připoutat. Pokud tedy nepovažujeme za vrchol niterného herectví třesoucí se ruce Jamieho Dornana coby výraz nejistoty jeho figury. O účelově vetknuté love story už byla řeč, vykreslení domácího odboje je po všech těch režisérem proklamovaných rešerších také jen informativní. Druhá část je hnaná čistě na efekt, podpořený notnou dávkou patosu (citace Shakespeara). Až se zdá, že snaha předvést, jak umí Ellis natočit intenzivní akční scény, stála za zrodem celého projektu.

Režisérovi se zkrátka nepodařilo vytvořit soudržný celek, který by vypovídal o bezpodmínečném hrdinství zúčastněných a o velkém, nadosobním smyslu jejich činů. Spíš pulpová verze skutečných historických událostí, které Sean Ellis touto formou může představit zahraničnímu publiku, neznalému jejich obsahu. Jemu je i film více určený. Domácímu divákovi bude přes účast českých herců připadat díky zvolenému způsobu podání trochu odcizený.

Anthropoid

  • Žánr: válečný thriller
  • Původní název: Anthropoid
  • www.bleeckerstreetmedia.com/anthropoid
  • Velká Británie / Česko / Francie, 2016
  • Scénář: Sean Ellis, Anthony Frewin
  • Režie: Sean Ellis
  • Hrají: Cillian Murphy, Jamie Dornan, Charlotte Le Bon, Aňa Geislerová, Toby Jones, Harry Lloyd, Alena Mihulová, Sam Keeley, Jan Budař, Ondřej Malý, Václav Neužil ml., Pavel řezníček
  • Distribuce: Falcon
  • Distribuční premiéra v ČR: 28. 09. 2016
Anthropoid
film   5
Další článek




celkem 7 komentářů

Nejnovější komentáře

Běžte všichni vy rádoby žvanitelé a historič… strnad 10. 11. 2016, 07:13
Pro mne osobně je nepochopitelné chování dis… Vlastimil 12. 10. 2016, 17:42
Omlouvám se správné příjmení Kubišovy milenk… František 7. 10. 2016, 16:14
Autor by si měl o událostech nejprve něco zj… František 7. 10. 2016, 16:12
Film jsme s manželem viděli dnes a oba jsme … Monika H 5. 10. 2016, 23:17

Další podobné články

The Commuter: první trailer na očekávaný akční film [video]

The Commuter: první trailer na očekávaný akční film [video]

Americký zabiják: recenze filmu

Americký zabiják: recenze filmu

Příběh zrození agenta Mitche Rappa ze špionážních románů Vince Flynna je pokusem o nastartování série, jež pošilhává po té bourneovské i ryanovské. Pomsta je silná motivace, ale na dobrý film někdy nestačí.

Projekt 100: pět nejslavnějších sci-fi filmů jde do kin [video]

Projekt 100: pět nejslavnějších sci-fi filmů jde do kin [video]

Cesta na Měsíc, Cesta do pravěku, Planeta opic, Brazil, Matrix a dokument Podivuhodná cesta. Klasická díla světové i domácí sci-fi na velkých plátnech kin i ve školních projekcích.

The Shape of Water: nový trailer na očekávaný fantasy film [video]

The Shape of Water: nový trailer na očekávaný fantasy film [video]

To: kultovní horor mistra tiché hrůzy přichází [recenze filmu]

To: kultovní horor mistra tiché hrůzy přichází [recenze filmu]

V krátké době již druhá adaptace Stephena Kinga v našich kinech, která ukazuje zlo v jeho démonické i realistické podobě, kdy ta druhá se jeví být děsivější než ta první s tváří vraždícího klauna.

40 sex symbolů sedmdesátých let

40 sex symbolů sedmdesátých let

Ornella Muti, Laura Antonelli, Jane Birkin, Jacqueline Bisset, Farrah Fawcett, Maria Schneider a Sylvia Kristel aneb Bože, jak hluboko klesly Emmanuelly při Posledním tangu v Paříži. Odhalené scény slavných hereček.

Loganovi parťáci: recenze filmu

Loganovi parťáci: recenze filmu

Steven Soderbergh a jeho „vidlácká“ anti-teze Dannyho parťáků, která vrací ztracenou důstojnost těm, kteří se v dnešní Americe cítí jako „zapomenutí“.

Killing Gunther:  Arnold Schwarzenegger s vrací jako nejlepší zabiják [video]

Killing Gunther: Arnold Schwarzenegger s vrací jako nejlepší zabiják [video]