Fotogalerie

Prezident Blaník: recenze filmu

Marek Čech

4. února 2018

Lobbista Tonda Blaník zasahuje do prezidentské volby, bojuje s duchem Václava Havla i Číňany, demaskuje Pražskou kavárnu a odhalí své vlastenecké srdce v politické satiře, vycházející z populárního seriálového tvaru.

Seriál Kancelář Blaník asi většina z vás zná. Běží od roku 2014 na internetové televizi Stream, kde bylo dosud uvedeno pět řad, plus nějaké speciální díly. Jeho hlavním hrdinou je fiktivní lobbista Tonda Blaník (Marek Daniel), který ovlivňuje chod české politiky svou zakázkovou prací pro její jednotlivé aktéry. Činí tak z kanceláře, jejíž jméno odkazuje na pražskou pasáž, kde za éry primátora Béma působil Roman Janoušek.

Seriál za dobu svého působení stihl ve svých nejlepších momentech dění na politické scéně reflektovat a komentovat a zároveň ho v satirické nadsázce předjímat. Tedy ukazovat, kam by se ty nejpalčivější kauzy nebo politické procesy mohly vyvinout. Čím blíže se pak „alternativní“ vysvětlení skutečných událostí blížilo realitě, tím byl satirický zásah silnější.

Jednotlivé díly, jejichž délka se pohybovala kolem sedmi, osmi minut, se opíraly o novinářské zpracování těchto kauz, kdy do hry na hranici mezi fikcí a realitou byl zapojen jak obsah, tak titulky jejich mediálního pokrytí. Formát, kdy se jeden díl natáčel v průběhu jednoho dne a v řádu dnů šel na internet, tvůrcům umožňoval být aktuální. S tím, že když bylo potřeba, tak se zpětně vraceli k vývoji některých kauz nebo politických jevů a zasazovali je do aktuálního kontextu.

Profilace Tondy Blaníka

V průběhu pěti sérií se zároveň profilovala postava Tondy Blaníka. Jako někoho, kdo zjihne, kdykoliv zavolá jeho máma, na niž je silně fixován, ale především jako někoho, kdo bezskrupulózním způsobem ovlivňuje celý polistopadový vývoj naší země. Ve svůj prospěch nebo ve prospěch mocných této země, kteří si ho najímají, je schopen „ohnout“ víceméně jakoukoliv záležitost, kterou si spojujeme s negativními rysy posledního více jak čtvrt století.

Přitom i Tonda měl kdysi ideály, patřil ke stávkujícím studentům a ctil ideály sametové revoluce a Václava Havla. Ty se mu nejčastěji připomínají ve stavu totální opilosti, kdy lítostivě zpívá písně Karla Kryla a možná přemýšlí o tom, jakou cynickou kreaturou se to stal a s kým se to vlastně stýká.

Pak ale vystřízliví, nasadí jedny ze svých výrazných luxusních botek, zavolá Andrej nebo on zavolá Liborovi, povolá své spolupracovníky Žížalu (Michal Dalecký) a Lenku (Halka Třešňáková), které stihl už tolikrát seřvat a ponížit a vše se vrací do starých kolejí.

Máslo a lithium do každé rodiny

Seriál si zezačátku vystačil jen s trojicí herců, jednou kanceláří, pár novinovými titulky, Tondovým telefonem a občasnými cameo rolemi známých osobností. V posledních dvou řadách se posilovala interakce mezi Tondou a jeho dvěma spolupracovníky a začalo se víc vyrážet do terénu. Poznali jsme tak Lenčinu mámu, v tunelu Blanka Tonda pořvával na aktivistické cyklisty, na hoře Říp se na konci páté řady zas mysticky vžil do role prezidenta. A jeho spolupracovníci spolu s ním.

Není proto až takové překvapení, kam směřují Tondovy kroky při překlopení krátkometrážního formátu do toho celovečerního. Spojení s prezidentskými volbami a jejich zákulisím se nabízelo a Tonda se do nich rozhodl vstoupit s razancí sobě vlastní.

K předvolebnímu heslu o másle a lithiu do každé rodiny, které reflektovalo události okolo voleb parlamentních, přidal Tonda slib výše důchodů jako v Německu a korupce dostupné pro všechny a není divu, že od lidí, kteří mají mrazáky narvané máslem a věří dezinformacím z Aeronetu, snadno sehnal sto tisíc podpisů k občanské nominaci do prezidentských voleb.

Byznys plán s Číňany

Tonda má svůj byznys plán, největší v jeho životě, co s touto zemí provést. Právník Tomáš Sokol mu stvrdí, že při kreativním výkladu ústavy by ho mohl realizovat prostřednictvím prezidentské volby. Ten plán souvisí s Číňany a dovádí do absurdna politiku ekonomické diplomacie, již vůči nim uplatňuje staronový prezident Zeman.

Žížala ale bohužel nestihne včas doručit na ministerstvo vnitra podpisové archy na podporu šéfovy prezidentské kandidatury, protože mu v tom zabrání gang pravdoláskařů v maskách s Václavem Havlem. Blaník se tak o tento post nemůže ucházet. Protřelý lobbista ale přijde se záložním plánem, kdy si vytipuje kandidáty s reálnou šancí se na Hrad dostat a ty pak vydíráním začne lanařit na svou stranu pro uskutečnění jeho záměrů.

Nebude asi překvapením, že vůči Topolánkovi použije Dalíka, vůči Horáčkovi oběti jeho sázkového byznysu a na Jiřího Drahoše použije kompromitující nahrávku intimního ražení. Kdo sledoval špinavou kampaň, vedenou vůči poraženému ve finále prezidentského klání, tak ví, odkud parodický vítr vane.

Boj s démonem havlismu

V rozjeté korupčně-vyděračské šarádě se mu ale zjeví duch Václava Havla, tedy motiv, přítomný už v seriálovém tvaru. A Tonda začne bojovat s démonem havlismu v sobě, který se ve vnější formě projevuje tím, že Marek Daniel jako Tonda vede dialog s Václavem Havlem, tak jak jej ztvárnil v seriálu České století.

Cynika dožene jeho svědomí a vulgární politická satira se promění v moralitu, která posouvá Tondovy plány jiným směrem. Probudí se v něm vlastenec, blanický rytíř, který nechce dělat špinavé kšefty s velmocemi jako je Rusko a Čína a hledá někoho, kdo by zabránil realizaci jeho původního plánu. A nachází ho vzhledem už k rozjetým událostem překvapivě v… no nechte se překvapit.

Všechny tyto peripetie a Tondovy názorové obraty si v ničem nezadají s chováním nositele myšlenky, že jen blbec nemění své názory. Tonda stojí chvíli na straně protikandidátů Miloše Zemana, chvíli na jeho, podle toho zda u něj převažuje tvrdý pragmatismus nebo záchvěvy svědomí.

Satirický potenciál volební kampaně

Surreálná psychologická podoba těchto záchvěvů se ve filmu kříží s čistou politickou satirou úvodní části, poukazující na populistický ráz kampaní tohoto typu. Ale tím tvůrci v žánrových přemetech zdaleka nekončí a tak se dočkáme i akčního thrilleru, když dojde na pašování symbolů státu, u nichž se tak dobře vrávorá.

Úvodní část, věnující se samotné kampani, má největší divácký potenciál, protože vychází z konkrétních kauz. Návštěva v České televizi Tondovi moc nevyjde, protože během ní jen obtížně krotí svůj obhroublý slovník. Jakubovi Železnému od první chvíle tyká, pošle si ho pro popelníček, zaškobrtne na schodu a dá si let plavmo přes místnost.

Sběr podpisů, atmosféra ve volebním štábu, práce s médii, podbízení se voličům skrze absurdní hesla nebo obdobu pořadu Cvičme v rytme. Blaník a jeho tým prokazuje velkou kreativitu v tom, jak se přizpůsobit náladám davu i měnícím se okolnostem volební kampaně.

Scénář pracuje i s dalšími motivy z prezidentské kampaně a dovádí je až do událostí prvního kola prezidentské volby. Objeví se tu tedy i ukrajinská aktivistka z hnutí Femen a ten, kdo jí poslal. Můžete hádat? Tím, jak scenáristé pracovali s událostmi v pohybu a nemohli znát v čase střihu filmu výsledek druhého kola prezidentských voleb, rozhodli se přijít s dvěma různými konci, z nichž byl nakonec použit ten, který skrze smích nabízí očistnou katarzi i těm, kteří si Miloše Zemana jako prezidenta na Hradě nepřáli.

Politici a celebrity přistupují na Blaníkovu hru

Politici a prezidentští kandidáti svým výskytem na plátně přistupují na Blaníkovu hru, protože nechtějí být za suchary. Někteří si tím vylepšují svůj mediální obraz jako Andrej Babiš, který na debatě na právnické fakultě Tondovi rozesmátě slibuje, že ho podpoří.

Lenka se snaží zjistit, zda je Jiří Drahoš kanec, Miroslava Kalouska chtějí obrátit na svatou víru v Miloše Zemana a na Ivana Bartoše praskne jedna dávná záležitost, spjatá s Lenkou. Z těchto scének je zřejmé, že jde o domluvenou interakci, jež pokračuje i v zapojení dalších známých osobností do této hry.

Ladislav Špaček se snaží neotesaného Tondu naučit základům etikety, s Tomášem Sokolem probere ústavní pravomoci, Tomáš Klus Masarykovi 21. století, za něhož se Tonda označuje, složí volební song. Tomáš Sedláček, Olga Sommerová a další tu pak sehrají sebeironickou etudu na téma akceschopná „Pražská kavárna“.

Šíbr nebo vlastenec?

Účinkování celebrit a politiků je ale spíš taková neškodná kočkovaná, v seriálových hovorech po telefonu si Blaník dovolil být mnohem ostřejší. Velká škoda také je, že se tvůrci víc nezaměřili na Zemanovy podporovatele, putující od paní Jílkové z pořadu Máte slovu přes domovskou stanici TV Barrandov až po sportovní kotel v předvolební debatě na Primě. Jak ukázala rvačka v Top Hotelu s novináři, jde o opravdové unikáty.

Prezidentova stopa je ve filmu přítomná skrze karikování politiky, kterou zosobňuje i v drobných detailech jako jsou ony schody, popelníček, člun na rybníce nebo záliba v becherovce. On sám se v něm objeví v momentě, kdy mává skupině herců v kostýmech v domnění, že jde o jeho skutečné fanoušky.

Výtkám, že tvůrci straní jedněm na úkor druhých, se pak brání tím, že v míře zesměšnění jedněch i druhých jsou poměrně vyvážení. Jejich postoj přesto není až tak těžké odhadnout, ze seriálu i z filmu. Ze seriálu si přenáší i formální stránku vyprávění. Zoomující dynamickou kameru, rychlé střihy, hudbu skupiny Midi Lidi.

Zachovány zůstávají i Tondovy trademarky jako vulgární mluva, chození na záchod s telefonem, bossing nebo nájezdy na boty. K nim se přidávají povedené gagy typu představování pražských památek čínským zájemcům o ně.

Režisér Marek Najbrt (Mistři, Protektor, Polski film) se za pomocí čtveřice scenáristů a žánru mockumentu (falešný dokument) ohlíží za prezidentskou volební kampaní. V rozjitřelé atmosféře se snaží o léčbu rozdělené společnosti satirickým humorem, ukazujícím, že i ten cynický šíbr Tonda Blaník plave v tom, kam by naše společnost měla směřovat. K Číňanům ale ne, v tom je větší vlastenec než ti, kteří se za ně tak rádi označují. Výsledek parlamentních i prezidentských voleb naznačuje, že o jeho služby bude i nadále velký zájem.

Prezident Blaník
Film		7