Gramofony můžeme rozdělit podle jejich konstrukce a účelu použití. A že nevíte, co je to přenoska?
Kapitoly článku:
Tento díl analogového seriálu bude o základních konstrukčních rozdílech a přenoskových vložkách. Gramofony můžeme rozdělovat podle různých hledisek na skupiny vzájemně se lišící cenou i užitnými vlastnostmi.
Existují celkem běžné typy...
Gramofony můžeme potkat v několika různých podobách. Nejčastěji se jedná o stolní provedení, kdy je šasi vestavěno ve skříni, někdy společně i s výkonovým zesilovačem. Pokud bylo šasi vestavěno do skříně i s radiopřijímačem – tunerem, se kterým mělo společný výkonový výstup, jedná se o „gramorádio“.
V dobách dřívějších se taková sestava kombinovala i se skříňkou na uložení desek a výsledkem byl pak kus nábytku, který zabíral v pokoji nemalý prostor. Gramofony se pak postupem času miniaturizovaly, což je ovšem vzhledem k průměru LP desky možné pouze do jisté míry a staly se součástí modernějších hudebních sestav, tzv. „věží“. Podle cenové třídy se v těchto sestavách vyskytovaly a vyskytují gramofony různé kvalitativní úrovně. Bohužel, většinou se jednalo a jedná o ta levnější a méně kvalitní provedení.
Dalším typem jsou gramofony přenosné-kufříkové, kdy byl v horním odnímatelném dílu skříňky, která v transportní poloze skrývala celý vnitřek, uložen reproduktor. Patřily mezi velmi oblíbené. Například i jako výuková pomůcka ve školách, protože uzavřený gramofon byl poměrně dokonale chráněn před prachem a jinými škodlivými vlivy.
Méně známými typy, ale neméně zajímavýmu pak byly a jsougramofony „ústřednové“. Často se osazovaly do zvukových pultů sloužících k ozvučování škol, závodů nebo veřejných prostranství- aparatury známé jako školní, závodní nebo obecní rozhlas.
Rozvoj činnosti DJ na poli zábavy s pomocí hudby reprodukované z desek si vynutil i vznik speciálně konstruovaných DJ-ských variant a někdy i samostatných typů gramofonů dovolujících kontrolovanou změnu rychlosti otáčení, skrečování atd.
Mezi zvláštním a speciální druh gramofonů patří studiové typy, které slouží pro profesionální zvukařskou práci. Dovolující měnit své provozní parametry v mnohem větším rozsahu, než bylo a je zvykem u běžných produkčních gramofonů.
... ale i speciality
První typy gramofonů potřebovaly natažení pera po každé přehráté straně desky, pozdější s elektrickými pohony už vyžadovaly pouze obsluhu ve formě obracení desek a nasazování jehly na zaváděcí drážku na okraji desky. Určitou výjimkou byly tzv. měniče desek, které nad talířem držely speciálním držákem až 10ks desek.
Ty byly v závislosti na pohybu ramínka ve výběhové drážce po ukončení přehrávání po jedné spouštěny dolů na talíř a synchronizovaně s tím se pohybovalo i ramínko přenosky. Ramínko se vždy nejdříve vrátilo do základní polohy, pak speciální západka spustila na talíř další desku a mechanismus navedl hrot jehly znovu na okraj desky, aby mohlo začít přehrávání další desky.
Další specialitou byly Juke-Boxy (v zámoří známé např. od společnosti Wurlitzer) neboli hrací skříně přehrávající malé 17cm desky (singly) s velkým středovým otvorem ve svislé poloze. Setkat jste se s nimi mohli v nejrůznějších společenských prostorách – restauracích, barech, klubech. Mnozí z nás si pamatují, kdy za 1 Kčs mohli vybrat z cca 100 písničektu nejoblíbenější a dokud stačily mince a trpělivost okolí, mohlo se poslouchat.
Automatické funkce postupně pronikaly i do domácích gramofonů, takže dnes už lze potkat i gramofony schopné po položení desky na talíř a stisknutí jediného tlačítka zvednout přenoskové rameno, najet s ním nad desku, podle polohy ramene při nalezení okraje desky zvolit rychlost otáčení, spustit hrot na desku a po přehrátí zase vrátit celé rameno do výchozí pozice. Po stisknutí dvou tlačítek pak takový gramofon bude desku přehrávat až do aleluja. Nebo do zničení desky či přenosky.