Jedním z nejvýraznějších filmů roku 2014 byl určitě druhý snímek amerického režiséra Damiena Chazellea Whiplash. Za toto vypjaté bubenické drama ze zákulisí hudební školy získal na festivalu v Sundance Velkou cenu poroty a Cenu diváků za nejlepší hraný film. A dále pak Zlatý glóbus pro nejlepšího herce ve vedlejší roli a tři Oscary (herec ve vedlejší roli J.K. Simmons, střih, mix zvuku).
Oscarový favorit
Nyní přichází do kin se svým dalším celovečerním počinem, který byl newyorskými kritiky vyhlášen jako nejlepší film roku 2016. Na festivalu v Torontu dostal Cenu diváků a má sedm nominací (nejlepší film, režie, scénář, herec a herečka v hlavní roli v komediálně/muzikálové kategorii) na Zlatý glóbus, které naznačují jeho šance při oscarovém klání.
Od svého uvedení na festivalu v Benátkách La La Land budí pozornost diváků a kritiků po celém světě a sklízí velkou odbornou i laickou chválu. Oprávněně. Daří se mu totiž zasáhnout jak mainstreamové publikum, které se chce v kině romanticky dojímat, tak odborníky, kteří mohou u filmu na několika desítkách stran rozebírat jeho inspirační zdroje a to, zda režisér žánr muzikálu hladí po hřbetě nebo se mu vzpírá.
Boj o místo na slunci
Jednatřicetiletý Damien Chazelle v La La Land přichází s moderním pojetím klasického hollywoodského muzikálu. Jeho základ tvoří romantický příběh, líčící milostný vztah od něžného vzrušení rozvíjející se lásky až po trpké zklamání z velkých ambicí.
Dva snílci bojují o své místo na slunci v Los Angeles, známém pohřbíváním nadějí a snů a lámáním srdcí z nešťastné lásky. Film začíná na příjezdové dálnici do města. Zde se Sebastian setkává s Miou poprvé. Uprostřed netrpělivě troubících řidičů v dopravní zácpě, která více než přiléhavě odráží jejich zaseknutou pozici čekatelů, ve které se oba nacházejí.
Od té doby se na sebe narážejí opakovaně. Během čtyř ročních období sledujeme vývoj jejich vztahu, který s každým dalším setkáním nabírá na hloubce a intenzitě. Jejich osobní vztah je úzce provázán s tím pracovním. S jejich individuální touhou uspět v umělecké profesi, kterou si vyvolili.
Pnutí mezi osobním a profesním životem
Mia (Emma Stone) je ctižádostivá mladá žena, která chce uspět jako herečka. Kvůli tomu odešla z vysoké školy a obchází konkurzy. Zatím s neúspěšným výsledkem. Ke světu filmových hvězd, tedy k těm, kteří na rozdíl od ní už v této branži uspěli, se dostala nejblíž tím, že jim nosí latte, neboť pracuje v kavárně vedle studia Warner Bros.
Sebastian (Ryan Gosling) je zanícený jazzový pianista, který se v podnicích a restauracích snaží v lidech jednadvacátého století vyvolat zájem o tradiční jazz. Jeho představy, jak hrát tuto hudbu, ale narážejí na představy majitelů těchto podniků (J. K. Simmons) nebo vedoucích souborů (John Legend), v nichž je angažován.
Příklonem k popovějšímu zvuku kapely, s níž vystupuje, ustupuje Sebastian ze svých zásad, které sám Mie vštěpoval. Pracovní angažmá se stávají součástí pnutí mezi osobním životem a kariérou obou hrdinů. Miu a Sebastiana k sobě totiž nepřitahuje jen milostné jiskření, ale i jejich společná touha dělat to, co mají rádi a uspět v tom.
Co obětujeme naplnění svého snu?
Propojením svých životů začnou přiživovat a podporovat navzájem své ambice. Sebastian sní o tom, že by chtěl mít jednou jazzový bar. Mia sní nadále o dráze herecké a na popud Sebastiana postupně i scenáristické. Na konci těchto jejích plánů je vyprodukování vlastní divadelní hry.
Úspěch v profesním životě ale nepřichází snadno a frustrace z nenaplnění nebo z až přílišného přistupování na kompromisy odnáší ten druhý. Stejně tak se může stát, že jeden z páru roste profesně rychleji než ten druhý. Pak se ambice, v nichž se na začátku oba podporovali, mohou stát příčinou krachu vztahu. Ostatně kariéru před láskou už upřednostnil hrdina režisérova předchozího filmu, bubeník Andrew Neiman.
O tom, co obětujeme naplnění svého snu, je film nejvíce. Vzájemná láska pomůže Mie a Sebastianovi překonat strach z neúspěchu, odmítnutí nebo špatných kritik. Díky ní se dotknou svých tužeb. V kině na promítání Rebela bez příčiny nebo v Griffithově observatoři v kopcích Mount Holywood nad LA. A pak i v reálném životě. Neúspěchy je ale připraví o schopnost naslouchat si. Dosažení svých cílů je pak o to nejcennější, co mají. O sebe navzájem.
Muzikálová studie partnerských vztahů
Damien Chazelle jako scenárista a režisér filmu přichází s velmi realistickou studií partnerského vztahu, který stojí před volbou mezi štěstím osobním a profesním. To „realistickou“ berte samozřejmě v uvozovkách, protože se pohybujeme v žánru muzikálu.
Postavy své emoce, sny, přání vyjadřují prostřednictvím hudby, tanečních choreografií a písní. V některých pasážích doslova tančí v oblacích, ale přitom nemáme pocit, že by se jejich problémy vzdalovaly povrchu zemskému. Však na něj jejich vztah proti všem pravidlům romantických podívaných také tvrdě dopadne.
Oba milenci a čekatelé uměleckého naplnění jsou na začátku jejich setkání trochu jako děti a v průběhu čtyř ročních období dospívají a poznávají, že v životě je to vždy něco za něco. Pochopitelně, za ideálních podmínek by šlo ruku v ruce štěstí osobní i profesní u obou dvou, ale do říše „pohádkových“ romancí režisér nemíří.
Tanec jako forma úniku od stravující každodennosti
Souvisí to právě s prostředím, v němž se jejich cudná (z hlediska erotické explicitnosti), ale přitom intenzivní romance, odehrává. Režisér na jedné straně prostřednictvím formy vyprávění a žánru vzdává poctu Hollywoodu a jeho klasickým muzikálům z padesátých let, ale současný Hollywood si nijak neidealizuje.
Ukazuje ho jako místo, kde vaše sny o herecké kariéře pohřbí castingový režisér po první větě, kterou pronesete. Na vrchol se vyšplhá opravdu jen hrstka vyvolených, těm ostatním zůstává deziluze z nenaplnění svých ambicí.
Muzikál tak i přes roztančené pasáže stepujících hezkých mladých lidí má spíše hořkosladké ladění. Ne vyloženě depresivní, zas až tak daleko Chazelle nezajde, ale realisticky trpké, co se týče romance dvou lidí. Ukazuje, že k lásce patří i smutek a vystřízlivění z její opojnosti. A také trápení.
Po čase si všimnete, že muzikálové pasáže jsou vázané právě na to, co hlavní dvě postavy trápí a že slouží jako forma úniku od této stravující všednosti. Dobře je to vidět už v úvodní scéně na obchvatu Los Angeles, kde v dopravní zácpě řidiči dávají tancem a zpěvem průchod svým frustracím nejen nad dopravní situací, ale i nad svými životními ambicemi a sny.
A tak to pokračuje. Postavy tančí, aby unikly tomu, co je svazuje a limituje, ale vždy se pak vrátí na zem, kde s nimi prožíváme jejich nejniternější emoce. Výhodou Chazelleho přístupu je, že všechny nepříjemné situace dovede přetavit do pozitivní muzikálové energie, která ale nezakrývá esenci toho, o co se v životě hraje.
Civilnost, spontánnost a přirozenost
Choreografie muzikálových čísel působí velmi přirozeně, spontánně, jakoby byla součástí situací, v nichž se oba hrdinové nacházejí. Hudební výstupy plynule vyvěrají z konverzačních pasáží a dokreslují jejich buď romantickou, dramatickou nebo komediální podstatu.
Při inscenaci muzikálových čísel projevuje režisér velkou nápaditost. Tančící a zpívající postavy jsou snímány v dlouhých záběrech bez střihu a v komplikovaných kamerových jízdách, které ale na plátně vypadají velmi lehce. Retro stylizace a technicolorová barevnost vytváří zdání hladké koexistence dnešního světa s tím minulostním.
Ryan Gosling a Emma Stone nejsou dokonalí ani v oboru pěveckém ani tanečním, ale právě civilnost a střízlivost jejich projevu přispívá k tomu, že si je zamilujete. A že jim budete věřit partnerskou chemii, která mezi nimi probíhá. Vyzkoušeli si ji už v zdařilé romantické komedii Bláznivá, zatracená láska a gangsterce Gangster Squad - Lovci mafie a je to znát.
Víra v jazz a muzikálový žánr
Z filmu je znát režisérova láska k jazzu, již tématizuje skrze postavu Sebastiana. Ale i jeho víra v žánr muzikálu, který v dnešní době z klasických žánrů Hollywoodu skomírá ještě víc než ten westernový nebo historický sandálový.
Čas od času se ale objeví někdo jako Clint Eastwood s Nesmiřitelnými nebo Ridley Scott s Gladiátorem, který zájem o tyto žánry na čas oživí. To je i případ Damiena Chazelleho, který si pouhými dvěma filmy vydobyl pozici režiséra, na jehož každý nový projekt se netrpělivě čeká.
Chazelle není první, kdo by se muzikálovému v posledních letech žánru věnoval. Před ním tu byl Baz Luhrmann s Moulin Rouge, Tim Burton se Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street, Tom Hooper s Bídníky nebo Rob Marshall nejdříve s Chicagem a potom před třemi lety s Čarovným lesem.
Režisérův americký sen
Všechny tyto filmy neunikly pozornosti oscarové akademie a nejinak tomu bude i v případě La La Land. Přichází ve správný čas a režisér v něm syntézu hudby a filmového vyprávění povyšuje po Whiplash na novou úroveň, označovanou kvůli charakteru snímku nejčastěji jako magickou.
Sympatické by členům oscarové akademie mohlo být i to, že jde o vyprávění o Hollywoodu a americkém snu, jehož ztělesněním se stává samotná postava režiséra, který zde tematizuje obtíže, které vedou na cestě za jeho naplněním.
Pohybem nabitá krajina snů
Damien Chazelle začal scénář k tomuto filmu psát v roce 2010. Tedy během období svého života, kdy se zdálo, že filmový průmysl je pro něj mimo dosah. Filmem chtěl vzdát poctu lidem, kteří se stěhují do Los Angeles kvůli splnění svých snů.
Tak ve filmu i L. A. i představuje. Jako město skrytých tužeb, v němž se nacházejí zapadlé jazzové kluby, čekárny konkurzních sálů, byty pro dočasné ubytování a studiové kavárny, ve kterých nováčci s velkými ambicemi obsluhují ty slavné.
A také jako místo, kde hvězdárny a dokonce i parkoviště mohou překročit hranice všednosti a proměnit se v pohybem nabitou krajinou snů, prosycenou rozjásaným muzikálovým veselím. La La Land se při plnění uměleckých snů stává světem, plným světel, barev, zvuků, hudby a slov, který směřuje přímo na vrchol štěstí, za kterým se všichni honíme. Při jejich rozpadu nebo soužení z lásky se pak stává křižovatkou osudových rozhodnutí, které vedou ke šťastným koncům jen v rovině iluzorní.
Postmoderní citace
Předchůdcem tohoto filmu byl Chazelleho černobílý debut Guy and Madeline on a Park Bench (2009), který s velmi omezeným rozpočtem natočil jako svůj absolventský film na Harvardu. Svěží muzikálová romance mezi jazzovým trumpetistou a introvertní dívkou byla ovlivněna francouzskou novou vlnou a retro muzikály společnosti MGM.
Tedy stejnými zdroji jako La La Land, v němž za pouhých třicet milionů dolarů stvořil obdobu cinemaskopických muzikálů z padesátých let minulého století typu Zpívání v dešti s Genem Kellym. A nejen jich. Inspiruje se i opojně pestrými muzikály režiséra francouzské nové vlny Jacquesa Demyho ze šedesátých let minulého století Paraplíčka ze Cherbourgu a Slečinky z Rochefortu.
V sofistikovaných záběrech, při nichž budou cinefilové vrnět blahem, odkazuje i na Casablancu, v tanečních číslech na dvojici Ginger Rogers a Fred Astaire. Postmoderní tvar, vytvářející most mezi minulostí a přítomností, mu hravou formou umožňuje vyprávět o zákrutách partnerského vztahu.
Hledání rovnováhy
Režisér stvořil okouzlující příběh o cestě za štěstím, o tom, že se vyplatí jít si za svým snem a neuhnout a taky o té jedné životní lásce, na kterou se nezapomíná, i když už je dávno pryč. Po pětioscarovém úspěchu filmu The Artist tu dlouho nebyl snímek, který by filmovou magii zašlých časů uměl tak věrohodně zpřítomnit.
Chazelle toto kouzlo přenáší do současné doby, v níž vypráví stále aktuální příběh o hledání rovnováhy mezi životem a uměním, mezi realitou a sny a především mezi dvěma lidmi, které tyto velké sny motivují, spojují, ale při jejich realizaci i rozdělují.
La La Land
- Žánr: romantický muzikál
- Původní název: La La Land
- www.lalaland.movie/
- USA, 2016
- Scénář: Damien Chazelle
- Režie: Damien Chazelle
- Hrají: Ryan Gosling, Emma Stone, J.K. Simmons, Finn Wittrock, John Legend, Rosemarie DeWitt, Jason Fuchs, Sonoja Mizuno, Jessica Rothe
- Distribuce: Freeman Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 05. 01. 2017