Švédský režisér, který v nejbližších dnech oslaví jednačtyřicáté narozeniny, se ve svém šestém celovečerním filmu a prvním natočeném v anglickém jazyce, s nenápadnou naléhavostí dotýká témat, jež se táhnou jeho filmovou dráhou jako leitmotiv. Tvůrce v Karlových Varech nadšeně přijaté debutové romance Láska je láska přináší ve svém posledním počinu, uvedeném premiérově na berlínském filmovém festivalu, zamyšlení nad rodičovskou odpovědností za výchovu dětí a jejich touhou zajistit jim klidnou a smysluplnou budoucnost. Civilně intimní pohled na každodenní problémy, jimž čelí pracovně zaneprázdnění nebo jinak oddělení rodinní příslušníci, propojuje scenárista a režisér v jedné osobě se sociálně společenským komentářem k důsledkům globálního kapitalismu.
O rodičích a dětech
Vztah mezi rodiči a dětmi nebo ten partnerský je kontrastně ilustrován na pozadí tří různých míst světa. Prostředí New Yorku, thajského Bangkoku i filipínských slumů na okraji Manily ukazuje nejen srovnání světa rychle bohatnoucího a toho propastně chudobného, ale především naznačuje, jak moc si je současný globalizovaný svět příbuzný problémy, jimiž je zmítán.
Hraniční čáry stále mohou vést napříč krajinami nebo politickými uspořádáními, ale nepromítají se do trápení lidských srdcí. Kdybych chtěl parafrázovat název právě probíhajícího festivalu dokumentárních filmů, věnujících se problematice lidských práv, zvolil bych pro krátké vystižení obsahu snímku slogan „Jeden svět, stejné problémy a různé způsoby, jak se s nimi vyrovnat“.
Symbolický most
Režisér Moodysson se chápe úlohy jakéhosi zprostředkovatele této myšlenky a staví symbolický most ke svým divákům prostřednictvím příběhu, blízkého v tematické i formální struktuře rozvíjení zápletky Iňárrituově Babelu. Často se vyskytující srovnání ale naráží na odlišnost vyprávěcích stylů obou tvůrců. Zatímco mexický rodák provázanost jednotlivých osudů odhaloval postupně a se zvyšujícím se dramatickým účinkem, jeho švédský kolega nás vtahuje do svých sítí zlehka, nenásilně a bez emoční vypjatosti. Za zvuku britské electropopové formace Ladytron elegantně klouže mezi atraktivními kulisami zvolených dějových míst a bez známek vyhrocenosti směřuje ke katarznímu rozuzlení, jemuž v jednom případě ze tří zvolených linií nechybí tragický podtón.
Provázanost těchto tří linek je zjevná hned od počátku skrze osoby jejich jednotlivých hybatelů. Scenárista sympaticky nestraní žádné z nich, i když je zřejmé, že ta „americká“ má být z hlediska sdělení a dopadu ta ústřední.
Pocit viny
Jejími protagonisty jsou manželé, žijící v luxusním newyorském podkrovním bytě. Leo Vidales (Gael García Bernal) je úspěšný zakladatel, majitel a tvůrce vzkvétajících herních webových stránek. Setkáváme se s ním ve chvíli, kdy spolu se svým obchodním partnerem odlétá soukromým letadlem do Bangkoku podepsat velký kontrakt ohledně investice do dalšího rozvoje internetové domény, již vybudoval. Doma zanechává manželku Ellen (Michelle Williamsová) a zvídavou sedmiletou dcerku Jackie (Sophie Nyweideová), jež se zajímá o astronomii.
Ellen je časově velmi vytížená lékařka na pohotovostní chirurgii, vystavená každodennímu stresu, souvisejícímu s náročným a svědomitým vykonáváním její profese. Vědomí toho, že každičký její přehmat by se mohl v mžiku změnit ve ztrátu lidského života, u ní vede k traumatizujícím poruchám spánku. Na dcerku jí nejen kvůli nočním službám zbývá málo času, v důsledku čehož se smutkem v očích sleduje její sbližování s filipínskou pečovatelkou Glorií (Marife Necesitoová).
Pocitem viny, že nemůže svému dítěti věnovat tolik času, kolik by potřebovalo, ale netrpí jen Ellen. Gloria své dva malé sny svěřila do péče jejich babičce a prací pomocnice v domácnosti se jim snaží v Americe vydělat na lepší budoucnost. Mateřský cit ale nelze oklamat.Telefonáty na dálku jsou jen slabou náhražkou skutečného kontaktu, který by ji umožňoval sledovat vývoj a zrání jejích potomků. S prohlubující se rýhou výčitek přichází něžné upnutí se na Jackie, která jí tuto náklonnost oplácí. Glorie zasvěcuje svou svěřenkyni do kulturních i jazykových zvyklostí prostředí, z něhož pochází a pro tu se stává výuka tagalogštiny prvotním vstupem do multikulturního světa, vážícího si rozmanitosti zvyklostí jiných etnik. Ellen si pocit odcizení a odtržení od dcery kompenzuje péčí o chlapce Antonyho, jenž bojuje v nemocnici o život po bodných ranách, vedených ze strany jeho biologické matky.
Internetový designér Leo s duší odrostlého teenagera, bavícího se počítačovými hrami, se mezitím v Bangkoku nudí, neboť všechna jednání vede jeho společník Bob (Thomas McCarthy). Rozptýlení proto hledá v baťůžkářském výletu k písčitým plážím, kde dlouho odolává svodům, jež nabízí thajská sexuální turistika. Nechce se chovat jako typický představitel západního světa, hledající v nočních podnicích s neonovými světly povyražení.
Románku s mladičkou prostitutkou Cookie (Natthamonkam Srinikornchot), jež mu na ostrovech dělá průvodkyni, se ale nakonec stejně neubrání. Že je půvabná Cookie i matkou, snažící se prací barové společnice získat obživu pro své dítě, považuji za scenáristicky trochu nadbytečný konstrukt, sloužící jen k umocnění teze o nelehkém údělu žen, nemajících většinou jinou možnost získávání prostředků než je ta, v níž dávají všanc své tělo. Zavání mi to trochu zjednodušeným pohledem na problematiku zemí méně rozvinuté části světa a otázku nerovnoprávného postavení žen v něm.
Přehodnocení priorit
Ellen, Glorii a nakonec i Cookie spojuje to, že by chtěly být lepšími matkami. Svou vinu za nemožnost toho docílit smývají alespoň vnějškově materiálními hodnotami, pomocí nichž svým ratolestem kompenzují nedostatek jejich přítomnosti. Glorii pohání chiméra stavby domku, jenž poskytne jí a jejím dětem pocit zázemí. Své úspory posílá na provoz domácnosti, zdravotní péči i budoucí vzdělání svým chlapců. Nechce totiž, aby museli sdílet úděl mnoha svých vrstevníků, kteří už v brzkém věku končí u práce nekvalifikovaných třídičů odpadu na ohromných skládkách nebo v horším případě jako objekty sexuálního potěšení zvrhlých turistů z takzvaného civilizovaného světa.
Leo v odcizeném prostředí rovněž prochází krizí a uvědomuje si, že by také chtěl mnohé ve svém životě změnit. Ve snaze být věrným manželem a dobrým otcem ale selhává hned v prvním bodě uskutečnění svých představ. Jaké si z toho bere poučení, nechává Moodysson otevřené. Možná je jím upřímně vedené úsilí být solidární s těmi, kteří neměli tolik štěstí jako on, vyjádřené ve zmínce o zamýšleném charitativním projektu. Nebo by jím mohlo být přehodnocení priorit a praktické naplnění ideje obětavé starosti o ty nejbližší, na něž v shonu každodenních starostí někdy zapomínáme nejvíce.
Momentky každodennosti
Tesknota a pocit nenaplnění, pramenící ze skutečnosti, že často hledáme citové náhražky všude jinde než v naší nejbližší a nejpřirozenější blízkosti, sužuje všechny postavy a oni hledají z tohoto stavu cestu ven. Příběh, s jehož přijetím určitě nebudou mít problém mladé rodičovské páry, pohlcené zajištěním chodu domácnosti, nevztyčuje jen mravokárný prst, upozorňující na problém jejich malé pozornosti vůči rychle dospívajícím potomkům. S přenesením péče o jejich výchovu na jiné osoby sice může docházet k vytrácení přirozeného pouta rodičů s dětmi, ale může nastat i opačný obohacující transfer, rozšiřující u dětí rozhled a vnímavost k problémům druhých.
Úskalími tohoto moralizujícího příběhu se silou spíš vnitřní, než přetavenou do nějakých vnějškových srdceryvných zvratů, nás provádí dobře zvolený herecký casting, fungující jak na úrovni herců známých, tak těch dosud neobjevených. Gael García Bernal, shlížející z výšky několikapodlažního luxusního hotelu na ruch thajského velkoměsta, nám připomene podobně osamocené hrdiny z imprese Sofie Coppolové Ztraceno v překladu. V ostatních rysech ale jeho postava po charakterizační stránce zběžným načrtnutím trochu trpí. Pediatrička z nemocnice v chudinské čtvrti je na tom z hlediska prokreslení lépe a Michelle Williamsová trápení své figury umí věrohodně zpřítomnit. Ve spíše smutném příběhu vykouzlí i půvabný moment odlehčení, nastávající ve chvíli, kdy při přípravě večeře v aranžmá zeleniny uplatní svůj chirurgický talent.
Právě z těchto drobných momentů každodennosti, nestrhávajících na sebe pozornost mnohdy dříve než s jejich usazením do celkového toku vyprávění, je Moodyssonovo zamyšlení upleteno. Záleží proto jen na vás, zda se jeho nevtíravým pohledem, vyžadujícím vaši citovou anticipaci, necháte zlákat.
P. S. A odkud se vzal ten Mamut v názvu? K podpisu smlouvy dostane Leo od svého obchodního partnera drahé pero za tři tisíce dolarů, vyrobené z klu zmraženého mamuta. Případné metaforické konotace, vztahující se k obsahu vyprávění, nechávám na libovolné interpretaci diváků.
Mamut
- Žánr: drama
- Původní název: Mammoth
- http://www.cinemart.cz/
- Švédsko/Dánsko/Německo 2009
- Scénář a režie: Lukas Moodysson
- Hrají: Gael García Bernal, Michelle Williamsová, Marife Necesitoová, Sophie Nyweideová, Thomas McCarthy, Natthamonkam Srinikornchot
- Distribuce: Cinemart
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 03. 2010
| AVmania.cz hodnotí |
| film |    | 7/10 |