Pokud máte sestavu reproduktorů, vyhněte se obvyklým chybám a nekažte zbytečně její zvuk špatným umístěním.
Někdo si myslí, že umístění reproduktorů v bytě je velmi jednoduché. A možná má pravdu. Je to tak jednoduché, že se tím dá pokazit zvuk sebedražších reprosoustav a naopak i levné (ale správně umístěné) bedýnky dokáží vykouzlit velmi dobrý a věrný prostorový zvuk pro domácí kino. Jak tedy na to?
Jak a kam je dát?
Dříve, než se začnete rozhlížet, kam který reproduktor dáte, podívejte se na výšku vašich reprosoustav a jejich vertikální umístění. Pokud například regálové reproduktory umístíte nahoru na skříň, nebo je postavíte na zem, pokazí to zvuk natolik, že to pozná i posluchač nezmlsaný hi-fi technikou.
Polohu a výšku předních reproduktorů nad podlahou určuje zcela jednoznačně osa výškového měniče (tweeteru). Ta by měla být vždy v rovině uší, a pokud to není možné, pak mírně nad ní. V případě sloupových boxů samozřejmě výšku většinou nastavit nemůžete, přesto například ty nižší je lepší postavit například na „soklík“ a tak dostat výškový měnič do roviny poslechu. U regálových boxů se používají především stojany a úchyty na zeď – přestože název svádí k dojmu, že polička knihovny je pro ně to pravé, není tomu tak.
Umístění regálových reproduktorů na stojan je nejvhodnější
Zadní (satelitní) boxy jsou v ideálním případě umístěny ve stejné výšce jako přední. Mnohdy to ale kvůli uspořádání místnosti není možné, a tak je možno zvolit variantu „nad posluchačem“. U zadních reproduktorů umístění mimo osu již tolik nevadí i vzhledem k tomu, že tvůrci prostorového „mixu“ filmu s tím počítají.
Často se zapomíná na dodržení nutné vzdálenosti od zdí, která je podstatná především u boxů s basreflexem na zadní straně. Pokud víte, že budete chtít umístit reproduktor přímo na stěnu, kupte si soustavy s vývodem basreflexu na přední straně. Ty jsou pro tento účel určeny a zvláště u reproduktorů pro domácí kino naleznete na zadní straně často přímo úchytky pro jejich zavěšení (u plastových pak vylisovaný otvor).
U zadního vyústění je nutný velký odstup, přičemž pro jednoduchost se jako minimální hodnota uvádí jedna stopa (tedy přibližně 30 cm). Ovšem ani sloupové reproduktory s basreflexem na přední straně není vhodné dávat až ke stěně – pokud to jen trochu lze, ponechte jim vždy prostor kolem.
Pokud si pořizujete subwoofer samostatně, i zde si dejte pozor na umístění basového měniče a vyústění basreflexu – může být dolů, dozadu i dopředu, ale i v pravo a vlevo.
Nepodceňujte stereo
Základem kvalitního zvuku je (a stále bude) přední pár reprobeden. Bez dobrého základu ve stereu nezískáte dobré podání hudby ani filmů. Jejich rozmístění tedy věnujte největší pozornost. Dlouholetá a prověřená poučka říká, že posluchač a reproduktory by měly tvořit vrcholy rovnostranného trojúhelníku. Z toho také plyne, že z pohledu posluchače by měly být umístěny přibližně 30° vpravo a vlevo od středu televizoru nebo plátna.
Pokud jde o natočení reproduktorů, pro domácí kino společnost Dolby doporučuje mít osy obou reproboxů rovnoběžné, a to ve vodorovném i svislém směru. Poněkud jiná situace je, pokud chcete poslouchat především hudbu; zde by naopak měl posluchač sedět v ose výškového měniče, neboť vysoké kmitočty jsou směrové a mimo osu rychle ubývají. Při poslechu hudby i sledování domácího kina je tedy potřeba zvolit určitý kompromis.
Trochu problematické je umístění středového reproduktoru, který by měl být teoreticky ve středu obrazu. V praxi se centr umisťuje nad, nebo pod televizor – zde záleží na vás, vězte však, že na zemi by ležet neměl.
Pokud je součástí sestavy také subwoofer, měl by být vždy postaven na zemi. Často doporučované umístění do rohu místnosti skutečně zesílí basy; je však vhodné pro slabší a levnější subwoofery u nichž chcete posílit basy. U výkonnějších a kvalitnějších sestav ale znatelně zhorší jejich přesnost. Vzhledem k tomu, že lidské ucho neumí lokalizovat zdroj nejnižších frekvencí, je víceméně jedno, jak subwoofer umístíte. V praxi však pozor na odrazy zvuku v místnosti; při umisťování subwooferu každopádně vyzkoušejte několik míst, i menší posun může znamenat zcela jiné vyznění zvuku.
Užijte si skvělé filmové efekty
Základem prostorového zvuku je vždy sestava 5.1, tedy se dvěma zadními efektovými reproduktory. Setkat se můžete opět s doporučením „rovnostranný trojúhelník“, které ale nemá reálné opodstatnění. Jako vzor doporučujeme spíše referenční umístění podle firmy Dolby. Podle něj jsou totiž mimo jiné sestaveny referenční sestavy pro testování zvukových mixů. V sestavě podle Dolby jsou zadní satelity umístěny v rovině posluchače nebo mírně za ní, tedy v úhlu 90–110º.
První obrázek znázorňuje doporučené umístění dle společnosti Dolby (rovnoběžná osa předních a zadních reproduktorů). Druhá varianta více respektuje směrovost vyšších kmitočtů. Pro vykreslení širšího zvukového prostoru (při sledování filmu více lidmi) je však vhodnější první varianta
Pro vylepšení prostorového efektu můžete využít sestavy 6.1 a 7.1 – zvuk dodají filmy se zvukovou stopou Dolby Digital EX nebo DTS ES, případně rozličné technologie pro rozklad zvuku do více kanálů (Dolby Pro Logic IIx, DTS NEO:6). Ke stávající sestavě 5.1 se přidají další dva zadní reproduktory (u zvuku 6.1 hrají stejný signál). Zde pro změnu pravidlo rovnostranného trojúhelníka platí, a tak je ideální úhel od obrazovky 150º.
Při pěti reproduktorech umístěte zadní satelity mírně dozadu. Při šesti či sedmi by již měly být vedle vás
V dokonalém a v praxi nereálném případě by byla vzdálenost od všech reproduktorů stejná. V obvyklých instalacích jsou ale shodné pouze vzdálenosti reproboxů v každém páru (přední/satelity/zadní satelity). Pro zachování původního zvukového záměru je tedy nutné upravit zvukové zpoždění jednotlivých boxů, o což se stará AV receiver.
Pokud chcete mít dobrý zvuk bez práce, hledejte modely s automatickou kalibrací, které si pomocí série testovacích signálů „ohmatají“ místnost a nastaví zpoždění signálů a případně také frekvenční charakteristiky – to je obzvláště vhodné při asymetrickém umístění reproduktorů či nestandardním interiéru. Manuální nastavení je možné vždy také, ale nicméně je pracnější.
Po konečném umístění a vyladění reproduktorů není na škodu také přehrát testovací kmitočet s postupným přechodem od basů k výškám – od 20 Hz do 20 000 Hz. Tímto způsobem odhalíte, co vám v interiéru rezonuje (budete se divit, kolik toho bude) a co je třeba přemístit, připevnit či posunout, abyste během sledování filmu či poslechu hudby nemuseli poslouchat různé pazvuky ze svého okolí, jež nejsou součástí filmu či oblíbeného koncertu.