Humorně laděné filmy o dospívání má rád snad každý, neboť se v nich zrcadlí naše vlastní tápaní a strasti, spojené s pubescentním věkem, jež tak nějak přirozeně s časem odplynuly. V této souvislosti mi vždy vyvstane na mysl věta z Josefa Škvoreckého, že nic tak nesblíží muže, jako přiznání si vlastních milostných neúspěchů. S úlevným odstupem se jim smějeme, ale v duši nás ještě možná hlodá vzpomínka na všechny ty trapasy, zklamání a nenaplněné touhy, které jsme jako teenageři brali tak smrtelně vážně.
Nejinak tomu bylo i na velšském pobřeží někdy v druhé půli osmdesátých let, kdy prožívá svou pubertu hlavní hrdina vyprávění Oliver Tate (Craig Roberts). Patnáctiletý, přemýšlivý a do sebe trochu uzavřený chlapec, který se díky své introvertní povaze často stává obětí školní šikany. Zároveň i intelektuálně elitářský a sebestředný jedinec, jak naznačuje jeho posedlost zapisováním si všech svých hnutí mysli a morbidní fantazijní představa, jak by mediální svět v slzách reagoval na jeho možný skon.
Objektem jeho milostného zájmu se stává žádaná spolužačka Jordana (Yasmin Paigeová). Asociální dívka se sklony ke žhářství, která si užívá šikanu ostatních a ráda dohlíží na to, co si Oliver zapisuje do svého deníku. Zvlášť na pasáže, dotýkající se její osoby.
Rozvinutí jejich milostného vztahu brání nejen sebestředná odtažitost, sobeckost a nezralost obou partnerů, ale i starosti s jejich rodiči. Ty je staví do situací, kdy se výchovné role obracejí a oni se paradoxně stávají těmi více dospělými a zodpovědnými. Jordanina matka má nádor na mozku, který může jejímu bytí každým dnem vystavit nemilosrdný účet. Oliverovi rodiče zas procházejí manželskou krizí, zapříčiněnou stereotypem a odcizením jejich vzájemného soužití.
Záchranná mise
Polekaný Oliver, který o ně nechce přijít, se proto rozhodne pečlivě monitorovat dění v rodičovské ložnici podle aktivity přepínače tlumených světel. Situaci za pochodu vyhodnocuje a přichází s neobvyklými řešeními jako je falšování vřelých milostných dopisů, které jakoby pocházely z pera rodičů sobě navzájem adresovaných a ne z toho jeho.
S rostoucími obavami sleduje, jak si jeho úzkostlivě neurotická a v intimní oblasti strádající matka Jill (Sally Hawkinsová) začíná románek se sousedem Grahamem (Paddy Considine), který se ukáže být její dávnou láskou. Na hrozbu nevěry dle něj adekvátně nereaguje zarostlý a věčně zachmuřený otec Lloyd (Noah Taylor), jemuž se snaží pomoci a pobídnout ho k větší aktivitě. Nesmělý a od reálného života odtržený vědec se ale zmítá v depresích, jimiž začal dle jeho sdělení trpět v synově věku. Jím pronášené věty typu „Maminka mi řekla, že už máš přítelkyni. Nechceš si o tom promluvit?“, vám určitě (nebo alespoň mě) připomenou oblíbené historky z vašeho vlastního rodinného kruhu, s nimiž se pak mezi přáteli v nadsázce na večírcích trumfujete, kdo prošel trapnější starostlivostí rodičů.
Mořský biolog svou tichou odevzdaností může v krizovém bodě najednou jen těžko konkurovat výstřednímu new age šílencovi, který si z duchovních nauk udělal byznys. Dohled a zpacifikování samozvaného sektářského guru s příšernějším účesem, než nosí Kaurismäkiho leningradští kovbojové, dostává Olivera do malérů a bere mu čas, který by měl věnovat dívce svého srdce. Ta si jeho nepozornost vykládá jako znak sobectví a opouští ho. Náplast v podobě připravených tatínkových kazet s písněmi, reflektujícími rozpad vztahů, není účinná a Oliver o svou lásku bojuje i proti silnějšímu soupeři v podobě jejího bývalého přítele. Podaří se mu ji získat zpět a zachránit přitom manželství svých rodičů?
Formálně hravý návrat do sedmdesátých let
Outsider a zdánlivě nedostupná holka. Oba stejnou měrou výstřední, neuchopitelní a nesourodí. Zakuklení ve svých skořápkách pozérské sebestřednosti. Kolikrát už bylo toto provařené schéma zpracováno? Z posledních let vzpomeňme na 500 dní se Summer, Napoleon Dynamit nebo Jak jsem balil učitelku Wese Andersona.
Oliverova iniciační odysea má podobně zábavný a dojemný charakter jako zmíněné počiny. I v ní se setkáte s důvěrně známými situacemi, které vás také neminuly a jež přetavením do absurdní polohy získávají rysy sladce ironické vzpomínky na nevinný věk prvních lásek a zklamání.
Scenárista a režisér Richard Ayoade ji stylisticky konstruuje jako nostalgický výlet do časů filmů 60. a 70. let, kdy na plátnech kin běžel Absolvent, Harold a Maude nebo filmy francouzské nové vlny. Nejde ale o nějaké o konkrétní dobové zakotvení, jako spíše o vizuální se přiblížení náladě těchto let. Retro obrazové cítění kameramana Erika Wilsona, které kombinuje s emotivními výlevy, zachycenými na formát Super 8 nebo od děje odtrženým vystupováním na černém pozadí, kdy dochází k sebereflexivnímu komentáři událostí i filmových postupů, sloužících k jejich zachycení (nájezdy a odjezdy kamery), je součástí zvoleného hravého stylu, kterým se snaží ozvláštnit mnohokrát viděnou zápletku.
Vypravěčská nespolehlivost
Ta vychází z úspěšné, ale u nás takřka neznámé knižní předlohy Joea Dunthornea Submarine, která dala stejnojmenný název i filmu. Pro svůj celovečerní debut si ji vybral čtyřiatřicetiletý scenárista, herec a televizní režisér Richard Ayoade, kterého budete nejspíše znát jako protagonistu Mosse ze seriálu Ajťáci nebo z roadmovie od tvůrců kultovního britského seriálu Mighty Boosh Bunny a býk.
Při scenáristické adaptaci nekonvenčního iniciačního příběhu stál před problémem, jak přenést do vyprávění humor předlohy, spočívající v rozporném nahlížení na to, jak se události staly a jak je popisuje hlavní hrdina vyprávění, teenager Oliver. S předlohou nejsem seznámen, ale Oliverova subjektivita pohledu a z ní vyplývající vypravěčská nespolehlivost, vytváří v konfrontaci se skutečnou realitou dějů, jež vyhodnocuje, příjemně odlehčující napětí mozaikovitě vystavěného příběhu.
Titulky, uvozující jednotlivé kapitoly děje, segmentují vyprávění, na němž je znát Ayoadeova poučenost na britských komediálních sitcomech, jež pomáhal vytvářet. Sofistikovaný humor a břitké dialogy, zrcadlící se nejlépe v promluvách mezi Oliverem a jeho rodiči, už možná nemají ve druhé půli snímku takový švih, ale zase se do děje při řešení problémů rodičů vkrádají tragikomičtější podtóny. To ale neznamená, že by se zapomínalo na černohumorné prvky, jak se přesvědčíme v momentě, kdy Oliver jako nejsnadnější cestu k srdci jeho milé vidí to, že zabije psa, k němuž ona ve své citové přelétavosti přilnula větší náklonností než k němu.
Mistr v aranžování nezvyklých situací
Oliver je vůbec mistr v aranžování nezvyklých situací. Ve snaze přiblížit se své cynicky okázalé spolužačce s ní podniká romantické výlety do opuštěné průmyslové zóny, jejíž lokace spolu ještě víc demolují. V industriálním prostředí prožívají svou rebelsky dekadentní variaci na Muže a ženu Claudea Lelouche (scény na pláži), ale zůstávají přitom stále dětmi, kteří moc neví, jak se k sobě vzájemně chovat.
Jordana se tváří, že je děsně nad věcí a k sexu přistupuje až nezvykle pragmaticky. Když ji Oliver v podvečer na molu s výhledem na přístavní dýmající město vezme za ruku nebo ji obejme kolem ramen, dívka jeho něžnými sbližovacími pokusy okázale pohrdá, neboť neví, jak na ně správně reagovat. Pro oba je to stále více hra a objevování neznámého, kterou musí jejich nejistá ega podstoupit, aby měly vůbec šanci k sobě naleznout cestu.
3 důvody, proč mít sex
Oba protagonisté jsou typově dobře vybráni a jejich způsob uchopení rolí nám umožňuje s nimi spoluprožívat zmatky dospívání, které prožívají. Postavy rodičů se pak pohybují více na hranici vtipně odpozorované karikatury, která je ale nikdy nezbavuje realistické uvěřitelnosti. Oliver Tate tak díky šťavnatým hereckým výkonům a zvolené formální retro stylizaci nabízí svižnou a chytlavou britskou nezávislou komedii, která na rozdíl od zámořského „prcičkovského“ dovádění s koláčem nachází inspiraci spíš v prchavých impresích Erica Rohmera.
Zachycení subtilních pocitů hlavní postavy, podpořené voiceoverem v první osobě, dokreslují melancholicky tklivé písně Alexe Turnera z Arctic Monkeys, které k danému tématu skvěle sedí. Spolu s četnými literárními (Nietzsche), filmovými (Dreyerovo Utrpení Panny orleánské) a mediálními (gramofonové desky, magnetofonové kazety, polaroidové fotky) odkazy nejen pro zasvěcené vytváří zdání široce přijatelné, ale nepodbízivé inteligentní podívané, která může mimo jiné nesmělým outsiderům poradit tři důvody, které mají sdělit dívce, když chtějí sex. Dle velice vstřícných reakcí, jež jsem zažil při promítání snímku v zcela zaplněném Grandhotelu Pupp na právě skončeném karlovarském festivalu, se domnívám, že by publikum mohlo na tento film velmi dobře slyšet.
Jmenuji se Oliver Tate
- Žánr: iniciační komedie
- Původní název: Submarine
- www.submarine-movie.co.uk/
- VB / USA 2010
- Scénář: Richard Ayoade (podle románu Submarine od Joea Dunthorna)
- Režie: Richard Ayoade
- Hrají:Craig Roberts, Yasmin Paigeová, Noah Taylor, Paddy Considine, Sally Hawkinsová, Darren Evans, Gemma Chanová, Ben Stiller
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 07. 2011