Artušovské legendy o králi Artušovi, rytířích Kulatého stolu, hradu Kamelot, kouzelníkovi Merlinovi, meči Excalibur nebo svatém grálu zná asi každý z vás z množství literárních, hudebních a filmových zpracování. Z těch filmových patří k nejznámějším a nejzdařilejším film Excalibur (1981) režiséra Johna Boormana.
Své k této tématice řekla i britská recesistická skupina Monty Python ve filmu Monty Python a Svatý Grál (1975). Ve velkofilmovém aranžmá byl naposled tento příběh zpracován v roce 2004, kdy se Antoine Fuqua ve snímku Král Artuš pokusil o skloubení realistického a historicky věrohodného zpracování této legendy s akčními epickými scény.
Prequel známého artušovského příběhu
Výsledek byl poměrně rozporuplný či nekompatibilní a nejinak je tomu i v případě nejnovějšího zpracování této látky. Chopilo se jí studio Warner Bros., které se rozhodlo, že artušovskou legendu o rytířích Kulatého stolu představí v šestidílné sérii, jejímž prvním dílem by měl být právě tento film s podtitulem Legenda o meči.
Něco podobného plánovalo studio Disney s Princem z Persie nebo Johnem Carterem a víme, jak to dopadlo. Zůstalo u prvního dílu. Nechci být špatným prorokem, ale Krále Artuše dle mne čeká stejný osud.
O nešťastné strategii studia Warner Bros., které se snaží v budování mytologie okolo komiksových hrdinů ze stáje DC Comics narychlo dohonit marvelovské už jsme psali v souvislosti s filmem Batman vs Superman: Úsvit spravedlnosti.
V případě Krále Artuše se opakují některé chyby, které byly vyčítány BvS. Film má příliš tmavou vizualitu s velkou zrnitostí obrazu, která má vyvolávat podobně pochmurný ráz jako BvS. Hrdinové nejsou dostatečně představeni a vyprávění chybí hloubka jak charakterová, tak dějová. Jestliže BvS působil jako prolog k Justice League, o Legendě o meči se dá říci, že je to prequel onoho všeobecně známého artušovského příběhu.
Jde tedy o jakýsi Artušův origin, v němž se teprve seznamuje se svým osudem a posláním. Musí se naučit zacházet s kouzelným mečem, pochopit jeho sílu a ovládání a dát dohromady lidi, kteří se stanou základem jeho družiny.
Londýnská gangsterka v kulisách raného středověku
Zatím je to nevycválaný pouliční rváč, křížený s frajerským gangsterským lupičem z londýnského podsvětí. Režisér filmu Guy Ritchie přichází s obdobou postav, jež známe z jeho stylových gangsterek Sbal prachy a vypadni, Podfu(c)k nebo RocknRolla a Artuš (Charlie Hunnam) jim šéfuje.
Jmenují se Rubio (Freddie Fox) a Percival (Craig McGinlay) a vy už asi tušíte, odkud se bere základ jeho družiny. Postavy mluví současnou britskou angličtinou s mnoha slangovými výrazy a chodí se zocelovat do fitness centra, jež vede Číňan, kterému říkají Kung-fu George (Tom Wu).
Ne ale v současném Londýně, ale ve městě Londinium na počátku raného středověku v pátém století. Nebojuje se tu proto bouchačkami, ale meči, pěstní souboje zůstávají. Tvář města se ale v míře multikulturního míšení velmi blíží současnému Londýnu, na což budou určitě historičtí hnidopichové nebo voliči Tomia Okamury nadávat.
Pouliční rváč, který se zdráhá přijmout královskou odpovědnost
Artuš je typické dítě ulice, kterého vychovaly prostitutky, jež i srdnatě brání při střetu s královými pomocníky Vikingy. Jinak se věnuje zločineckým kšeftíkům jako je vybírání výpalného za ochranu nebo obchodu s kožešinami.
Režisér přenáší své typické postavy z gangsterek do středověkých kulis a ono to překvapivě funguje. Právě proto, že se nebojí zdánlivě nesourodé prvky sebevědomě kloubit a nabít je velkou režijní energií. Podstatně více mu tento jeho přístup hapruje v druhé půli vyprávění, kdy po výletu do podsvětí přijde na řadu Ritchieho variace na hrdinskou fantasy.
Špinavý, drsný, ale i vtipný pouliční ráz scének z Londinia je vystřídán aranžmá alá Pán prstenů nebo Hra o trůny. Artuš má dostát svému následovnictví trůnu, o nějž jej za pomoci čarodějných sil připravil jeho zlotřilý strýc Vortigern (Jude Law). Moc se mu do toho ale nechce a tak ho k převzetí odpovědnosti a poznání svého osudu musí ponoukat kouzelnice (Astrid Bergès-Frisbey) nebo bývalý velitel vojsk jeho otce, generál Bedivere (Djimon Hounsou).
Postmoderní skládanka
Za pomocí uvedení do halucinačního snového stavu si Artuš oživuje vzpomínky na to, co se stalo s jeho otcem Utherem Pendragonem (Eric Bana) a matkou Elsou (Katie McGrath) a jak se on ocitl jako Plaváček u prostitutek. Dlouho trvající souručenství jeho strýce Vortigerna s temnými čarodějnými silami jej pak přiměje k tomu, aby se v čele vzbouřenců vydal dobýt hrad Kamelot zpátky.
Jemu naopak pomáhají čarodějné síly, jež stojí na straně dobra, jako je Jezerní paní (Jacqui Ainsley) nebo mágyně, která si tak neříká, ale není nikým jiným než Guinevere, Artušovou budoucí ženou. Známé artušovské postavy jako Merlin nebo Mordred tu stojí v pozadí jako strůjci událostí, nikoliv jejich přímí aktéři. Mágyně je Merlinovou velvyslankyní, která má Artuše přivést k jeho poslání. Lancelot absentuje zcela.
Guy Ritchie s dvojicí scenáristů (Joby Harold, Lionel Wigram) s artušovskou legendou zachází jako s postmoderní skládankou. Do ní se vejde pohádka o Plaváčkovi, shakespearovský záporák, středověká galerka, současné hlášky i účesy, kung-fu, David Beckham jako strážce meče a moderní akční triková fantasy z rodu Pána prstenů s obřími bojovými slony, kouzelným hadem a bizarními mořskými potvorami.
Jestliže Antoine Fuqua před třinácti lety zvolil realistický přístup k této látce, tak Ritchie přichází s tím fantaskním. Excalibur jako symbol dědičného práva na anglický trůn zde má podobnou úlohu jako Prsten moci z Tolkienovy ságy. Magický svět tu kooperuje s tím lidským, aniž by byla nějak vysvětlena jejich souvztažnost.
Režisérovy typické trademarky
Ritchie až příliš počítá s divákem, obeznámeným s touto legendou a vytváří její dějově poměrně zjednodušenou variantu. Celé to pak drží pohromadě svým typickým stylem, známým z jeho gangsterek, dvojice filmů o Sherlocku Holmesovi (Sherlock Holmes, Sherlock Holmes: Hra stínů) nebo špionážního retra Krycí jméno U.N.C.L.E.
Jeho trademarky jsou poměrně známé a opakují se i zde. Nelineární vyprávění se spoustou odboček, dynamický střih, úderná hudba, střihové prolínání mezi třemi až čtyřmi scénami najednou, vracení se v ději již započaté sekvence a jiný náhled na ni.
Většina pasáží se odehraje v extrémně zrychlené nebo naopak zpomalené podobě. Režisér vytváří klipové montáže, v nichž během dvou či více rekapitulujících minut (hrdinovo dospívání, pouť za poznáním) odvypráví víc děje než Zdeněk Troška v celé trilogii Babovřesky. Používá flashbacky i flashforwardy, které ukazují události budoucí ve chvíli, kdy o nich postavy teprve mluví nebo je plánují.
Ve druhé polovině tento svůj hyperaktivní styl s překrývajícími se událostmi trochu zklidní a nastává opačný problém než v části úvodní. Tam, kde v ní děj vyzníval hodně zkratkovitě, se najednou přehnaně táhne v rádoby psychologických pasážích se sny a halucinacemi, dotýkajícími se Artušovy minulosti i budoucnosti. Režisérův zkratkovitý styl ukazuje své limity a mnoho věcí je třeba zpětně dovysvětlit v klidnějším a epičtějším módu.
Budou další díly?
Kolísavé tempo vyprávění, narativní chaotičnost a režisérovo opájení se formou na úkor obsahu má za následek, že nám postavy příliš nepřirostou k srdci. Včetně té hlavní. Jestliže v plánovaných dalších dílech mají dostat víc prostoru ostatní rytíři Kulatého stolu, tak v tom úvodním neudělal režisér příliš pro jejich představení.
Charlie Hunnam (Ztracené město Z) je dobrou volbou pro sebevědomého floutka z ulice, jestli i pro odpovědného krále je otázkou. Jude Law si jako Vortigern ve své chorobné touze po moci dlouho udržuje masku zdrženlivého zla, které pak v pravou chvíli ukáže svou démoničnost.
Akční scény mají v gangsterské první polovině bourneovský ráz, ve druhé fantasy jsou zahaleny do temnoty, šera a prachu. Finále pak působí příliš digitálně. Těch neduhů je ale v tomto filmu více. Guy Ritchie jakoby si byl vědom, že obsahově jeho dílo pokulhává a tak se ho snaží napumpovat takovou audiovizuální energií, která by přehlušila dějové a narativní nedostatky.
Vytváří stylové a dravé dílo pro hyperaktivní mládež a zapomíná trochu na ty, kteří od filmu očekávají víc než zahlcení smyslů. Historická epičnost příběhu se tu krčí před postmoderní žánrovou eklektičností a jeho oblíbenými trademarky, které mají větší šanci zaujmout především ty, kteří je ještě neznají.
V Sherlocku Holmesovi vsadil kromě nich na chemii ústřední dvojice a její odlehčené špičkování, zde se mu zájem o postavy této hrdinské fantasy vzbudit nepodařilo. Takže jestli se v dalších dílech u stolu či jinde sejdeme s rytíři Kulatého stolu, zůstává otázkou.
| Král Artuš: Legenda o meči |
| film |
|
5 |
Král Artuš: Legenda o meči
- Žánr: hrdinská fantasy
- Původní název: King Arthur: Legend of the Sword
- www.kingarthurmovie.com
- Velká Británie / Austrálie / USA, 2017
- Scénář: Joby Harold, Guy Ritchie, Lionel Wigram
- Režie: Guy Ritchie
- Hrají: Charlie Hunnam, Jude Law, Àstrid Bergès-Frisbey, Djimon Hounsou, Eric Bana, Katie McGrath, Mikael Persbrandt, Tom Wu, Freddie Fox, Craig McGinlay, David Beckham
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 11. 05. 2017