Nejednou se na diskuzním fóru AVmanie, probíral nákup použitých audio komponent, dokonce jsme na podnět čtenářů zřídili i samostatnou sekci, která slouží k inzerci toho, co již doma přebývá.
Nákup použité komponenty, reprosoustavy či gramofonu však skýtá nemalá úskalí, a zejména začínající jedinci, kteří uvidí příznivé ceny některých starších komponentů, se mohou dosti spálit. Poprosil jsem tedy o rozhovor hifistu a kamaráda, Tomáše Dvořáčka, jenž je autorem projektu hifiklubbrno.cz, aby nastínil problematiku bazarového nákupu.
Nové Hifi komponenty obecně jsou poměrně drahá záležitost, proto mnohé napadne pořídit si je z druhé ruky? Co o tom myslíš? Je to rozumný krok? Mají staré high-endové a hi-fi komponenty své místo i dnes, nebo patří do smetiště dějin?
Nákup z druhé ruky rozhodně ano, protože jak jinak se dnes dostat ke kvalitnímu zboží za zlomek jeho původní či užitné hodnoty? Mimochodem, víte, že některé hifiskvosty se pro svoji kvalitu dokonce stávají vyhledávaným nejen sběratelským, ale i investičním artiklem? Není žádným tajemstvím, že nejlepší hifi elektronika se vyráběla právě na přelomu 80/90 let, kdy hlavním měřítkem kvality byly krom technických parametrů a zvuku i takové "banální" vlastnosti jakou je životnost a spolehlivost.
Některé skvosty se již jinde než v bazarech nevyskytují.
To by však dnes byla komerční sebevražda, proto se firmy ubírají cestou designu, marketingu a "výhodné" ceny. Ten, kdo byl zvyklý fotit s Nikonem FM2 osazeným objektivem Nikkor f1,4/50 asi ví, o čem je řeč, když dnes jen těžko najde k tomuto přístroji vhodný digitální ekvivalent (tzn. přístroj, který mu během dvou letních sezón morálně nezestárne či se v horším případě rovnou nějak nerozpadne).
Zatímco ve fotografii přinesla digitalizace zásadní oborové změny a posun vpřed, u hi-fi tomu zas až tak není, ba dokonce se stále víc lidí vrací pro jeho výhody ke klasickému analogu, ke gramofonům v "mahagonu", či k stereo zesilovačům s kouzelně podsvícenými ručkovými VU indikátory. Právě tito „fajnšmekři“ musí zákonitě nakupovat zboží z druhé ruky. Řečnicky bych se mohl optat, kdy konečně už na smetišti dějin skončí to, co se jako hi-fi prodává dnes. Ale přesto zůstáváme Číně vděční za to, že nám dala papír, porcelán, kompas a střelný prach.
Takže nákup z druhé ruky nejen schvaluješ, ale i doporučuješ. Co by jsi doporučil těm, kteří uvažují o použité komponentě či reproduktoru? Na co si dát největší pozor? Co si lze při nákupu ověřit a čemu se naopak vyvarovat nelze?
Tak v prvé řadě bych si dovolil uvést analogii koupě ojetého auta, kde se například doporučuje odložit si přibližně 5-10 % svého rozpočtu pro strýčka náhodu. Určitě si dejte pozor na zesilovač, který byl provozován ve slunné itálii, v červených točkách 12 hodin denně a to ještě zavřený ve skleněné vitríně někde v zakouřeném strip-baru na předměstí Neapole, takový ale určitě odhalíte i laickým okem/uchem.
U reprosoustavy je zásadní stav pryžových závěsů membrán. Ty v prosluněném pokoji dokáží po několika letech provozu velmi rychle zteřet, aby jindy a jinde zas vydržely půlstoletí. Velmi důležitá je také kondice kmitacích cívek a kalot (nejen) výškových repro. Ne vždy musí ustát divoký maturitní večírek staršího syna či návštěvu sestřenky se zvídavou dvouletou holčičkou.
Také u reprosoustav může starší verze zahrát lépe, než současný model.
I zde platí, že vývoj je tak trochu zvrácený, protože některé kvalitni reprosoustavy z 80tých let od renomovaných výrobců lehce přehrají cokoliv z toho, co nám tito stejní výrobci nabízí dnes, v třpytivých kabátcích a s pěticifernými cenovkami. Jen je třeba vědět a nebo ve všech těch nejrůznějších výrobcích/řadách/modelech postupně bádat a pátrat. K tomu nám slouži naše zkušené ucho, ale vždy se radši vybavte zkušebním testovacím (frekvenčním) CD aby jste si ověřili bezchybnou funkcu všech měničů na potřebných frekvencích a právě i onu konstrukční kvalitu té které reprosoustavy (tzv. frekvenční rozsah, průběh frekvenční odezvy).
Existuje i jiný způsob snížení rizik bazarového nákupu, pokud nedokážu například posoudit stav membrán, závěsů nebo na první poslech diagnostikovat případnou skytou vadu zesilovače?
Pokud jde o možná rizika a jejich eliminaci, pak musíte mít při výběru hi-fi buďto štěstí, dlouholeté zkušenosti anebo musíte umět odhadnout člověka, s kterým do obchodního vztahu vstupujete. Ne vždy narazíte na vdovu, která po svém manželi, bývalém reprezentačním fotbalistovi a následně porevolučním taxikáři rozprodává sbírku jeho hifi skvostů, které si pouštěl jen v "Neděli a v Dubnu".
On někdy i laik v dobré míře může nabízet předmět, který po letech může jevit nějakou více či méně skrytou vadu. V nejhorším případě pak můžete narazit na dobrodruha nebo překupníka, který se bude snažit vnutit s čímkoliv, co mu příjde pod ruku (typicky prodej předmětů dovezených z Polska/Německa, často po neodborné/nepovedené opravě apod).
Jako nejlepší se pravděpodobně jeví nákup přes české inzertní či aukční portály, které nabízí možnost shlédnout reference prodávajícího, jenž mu byly uděleny kupujícími v předešlých transakcích.
Výhodou je i oblíbený, zkušený a etablovaný prodejce, který má širokou či jakkoliv jinak zajímavou nabídku, problematika ho baví a rozumí jí, umí jednat s lidmi, reagovat na jejich potřeby, ví jak zboží zaslat aby cestou nedošlo úhoně, a který pak třeba i podrží svoje kupující v případě jakýchkoliv technických problémů.
Takový prodejce si dobře uvědomuje, že si ho zákazníci vždy a lehce najdou, a že se jednoho dne rádi vrátí, často třeba ještě se svým koupěchtivým sousedem či bratrancem.
Mám tedy zesilovač, reprosoustavu i nějaký ten přehrávač CD. Pokud bych zatoužil po gramofonu, je možno jej také pořídit v bazaru? Přeci jen kvalitní nový gramofon dnes není zrovna levná záležitost.
To není. Problém je, že většina nových gramofonů, které se dnes nabízí v internetových obchodech v relaci do ca 5-6 tisíc korun celkem zaručeně představují nevratnou pohromu pro vaše vzácná elpíčka. Ano, i kvalitní gramofony se stále vyrábí, ale už to není tak velkoseriová výroba, takže i výrobní náklady musí být jinde (výš). Všímáte si, že až na výjimky skoro žádný gramofon dnes již není proveden například jako Direct Drive? Nebo v dřevěné skříňce? Nebo z kovu a ušlechtilých materiálů? Víte, kolik by dnes takový gramofon musel stát, aby se výrobci prodej vyplatil? A kdo by si jej pak ještě koupil?
Komponenty bývají často také nábytkem, či dominantou místnosti
Při výběru použitého gramofonu je potřeba si dávat pozor na stav motorku (hlučnost), hlavního ložiska osy (vůle/chod), ložisek uložení raménka (vůle/chod) a obecně na jeho seřízení (přítlak, antiskating, overhang/geometrie usazení vložky). Protože se gramofon často stává i kusem nábytku, je pro stále více lidí důležitý i kosmetický stav a vzhled. Někteří lidé se možná bojí životnosti řemínků a jehel, ale zde obavy nejsou na místě, protože gramofonový průmysl je na vzestupu a veškeré potřebné náhradní díly a příslušenství jsou běžně dostupné.
Takže, nakupovat z druhé ruky, nebo ne?
Nakupování věcí a předmětů z druhé ruky není a nikdy nebude disciplínou úplně pro každého. Může představovat stres ale i zábavu a radost, může způsobit ztrátu ale i značnou úsporu a poznání, kdy většinou jedno musí být vykoupeno druhým.
Každopádně kdyby z druhé ruky nakupovali všichni, dost možná by se nám už pozítří zastavil náš vrtkavý hospodářský růst. Ale on se nejspíš nezastaví, protože ušetřené peníze zase rádi utratíme za nový objektiv nebo jiné hmotné či nehmotné statky.