S tématem druhé světové války se Steven Spielberg popasoval již několikrát a prostřednictvím různých žánrů (ztřeštěná komedie 1941, sugestivní dětskou optikou nahlížená Říše slunce, holocaustové drama Schindlerův seznam, válečný snímek Zachraňte vojína Ryana). K té první světové se vrací poprvé. A volí pro tuto příležitost formu zajímavého narativního experimentu, vycházejícího z kombinace dětské a zvířecí optiky vnímání událostí. Skrze tyto perspektivy vypráví příběh o hrdinství, odvaze a ušlechtilosti lidské i zvířecí.
Štafetové předávání epizodních kolíků
Spielberg v loňském roce představil hned dva rodinné filmy, vycházející z předloh, určených pro dětské nebo dospívající publikum. Zatímco Tintinova dobrodružství velmi příjemně překvapila způsobem, jakým pětašedesátiletý režisér využil 3D technologii pro rozvinutí nápadů v hraném filmu jen obtížně realizovatelných, Válečný kůň naopak většinu jeho příznivců spíše zaskočil. Nejvíc asi tím, kolik protikladů se ukrývá v jeho obsahové i formální struktuře.
Problém není jen v jeho vyznění, kdy hravost, nadhled a fantazii Tintina vystřídal patos, sentiment a naivní podání spíše evropské látky, transformované do barvotiskového hollywoodského melodramatu. Ale v mnoha dalších faktorech. Třeba v tom, komu je vlastně určen. Dětem? Dospělým? Nebo v jeho výstavbě, která spíše než klenutou vyprávěcí linii, jež graduje, připomíná štafetové předávání epizodních kolíků.
Rozporuplné nebo až negativní přijetí filmu a odvolávání se na to, že vyprávění chybí nějaké jasnější směřování, pramení nejvíce právě z nepochopení narativní struktury Válečného koně. Už z názvu filmu je přitom patrné, že vypravěčem nebo hlavním hrdinou nebude člověk, ale kůň, jehož pohledem budeme nahlížet na druhé téma v titulu obsažené. Na válku.
Pokud přijmeme tuto perspektivu, nebude nám najednou divné, že důležitost postav, s nimiž se kůň setkává, končí ve chvíli, kdy se tento posune dále ve svém válečném putování. Scenáristé se sice snaží linie některých postav (Albert, francouzský statkář) v závěru propojit a dát jim jakýsi vyprávěcí oblouk, ale ani to nám neumožní si k nim vytvořit hlubší vztah. Na to se v zorném poli ústředního koně střídají příliš rychle. Vždy se krátce nahodí nějaká jejich základní motivace, spočívající nejčastěji v tom, že si koně zamilují nebo ho obdivují a už o něho zpravidla přicházejí.
Němý svědek válečných hrůz
Pevněji je s ním spjat jen tušený hlavní hrdina Albert (Jeremy Irvine), který koně Joeyho (jak ho pojmenoval) vycvičil. I on je ale odsunut do pozadí a s ním i možné konflikty z úvodní třičtvrtěhodinky, jež se nabízely. Jde především o otcovsko-synovský spor, doutnající pod jiným konfliktem třídního rázu mezi majitelem pozemků Lyonsem (David Thewlis) a Albertovým otcem Tedem Narracottem (Petr Mullan).
Právě válečný veterán a ztrápený rolník Ted, který si rád přihne z láhve, koupí za přemrštěnou cenu běžeckého koně, vhodného spíš na ježdění než polní práce. Při dražbě tak sice před zraky okolního obecenstva trumfne Lyonse, ale v alkoholovém fanfarónství si neuvědomuje, do jakých potíží tím dostane svou rodinu. Oddanou ženu Rose (Emily Watsonová) a syna Alberta. Nádherný ryzák překvapí a dokáže, jaká je v něm síla, ale ve chvíli, kdy vypukne válka, se s ním rodina stejně musí rozloučit.
Ted ho kvůli přetrvávajícím existenčním potížím a proti vůli syna prodá britské kavalérii. Joeyho čtyřletá cesta napříč válečnými poli tak může začít. Po první bitvě se ocitá v německém táboře, kde pomáhá tahat zdravotní vůz. S dvojicí německých dezertérů se přesunuje na francouzský venkov, kde se ho na farmě ujímá dívka Emilie (Celine Buckensová) s dědečkem (Niels Arestrup). Opět jej ale zabaví Němci, kteří ho přinutí tahat obří dělo. A tak dále, než se ocitne v britském ležení, kde se setkává před koncem války s chlapcem, který ho nemohl před čtyřmi lety kvůli svému věku následovat.
Sociální drama rodiny, nad níž visí hrozba vystěhování z jejich domu a pronajaté půdy v důsledku nesplácení renty se překlápí do dramatu mnohem komplexnějšího a celosvětového. Do vyobrazení války.
Dvojí optika nahlížení
Opět ale, pokud očekáváte, že se dočkáte hyperrealistického ztvárnění bojů jako ve snímku Zachraňte vojína Ryana, jen na bojištích první světové války, budete zklamáni. Steven Spielberg, spolu s britskými scenáristy Lee Hallem (Billy Elloit) a Richardem Curtisem (ano tím, co má na svědomí Mr. Beana, Čtyři svatby a jeden pohřeb, Deník Bridget Jonesové, Lásku nebeskou, Nothing Hill nebo Piráty na vlnách), válečné dění zkresluje hned dvojí optikami. Koňskou a dětskou.
Vychází přitom ze stejnojmenného románu Michaela Morpurgoa z roku 1982 a jeho o mnoho let pozdější divadelní adaptace, s níž se Spielberg seznámil dříve než s původní předlohou. Bestseller, stejně jako hra, která se objevila ve West Endu a na Broadwayi, nabízí totiž pohádkově laděný příběh o přátelství dospívajícího chlapce a jeho výjimečného koně, jež projde zatěžkávací zkouškou první světové války. A nemůžeme jej proto posuzovat jinak než dětským pohledem starším věku ústředního chlapeckého hrdiny.
Pokud bychom přistoupili na jiné, dospělejší a méně uhlazené vnímání, asi bychom museli okamžitě protestovat proti tomu, jak tvůrci přemalovávají realitu na její mnohem snesitelnější variantu. Vojáci znepřátelených armád se ve skutečnosti opravdu zřejmě nechovají jako gentlemani k dospívajícím dívkám, jejichž dědeček je požádá, aby čest jeho vnučky nedoznala při válečném rabování úhony.
Spielberg ale idealisticky naznačuje, že i ve válce platí nějaká pravidla humanity, na něž obě protistrany válečného zápolení přistupují v zájmu zachování aspoň nějakého řádu. Ať už jde o přístup k zajatcům nebo k hnědákovi, který se na území nikoho zaplete do ostnatých drátů. A vyslaní vojáci s bílou vlajkou, kterým se ho na opačných stranách bojiště zželelo, ho přicházejí vysvobodit. V šílenství, jež je obklopuje, tak nacházejí alespoň na chvíli bod, který je vrací k normálu jejich předválečných životů. Zákopová bitva utichá, aby se po tomto aktu milosrdenství znovu rozezvučela v plné síle.
Test lidskosti
Samotnou válku slovutný režisér nepřikrášluje a obnažuje ji v její nemilosrdnosti. Plyn v zákopech, mrtvoly lidí i koní, rozeseté po blátivých bojištích, lazarety plné těch, jimž válka vzala končetiny. Úlitba dětské perspektivě spočívá pouze v tom, že bitevní scény nesnímá v krvavých detailech, ale v celcích. Stejně tak, když má ukázat kruté průvodní znaky války (poprava za zběhnutí), vypomůže si zvukovým a vizuálním odvedením pozornosti jinam.
Válku ukazuje jako nevyhnutelný akt, vzniklý z rozhodnutí mocností, ale její samotný průběh nám přibližuje z pohledu jejích pěšáků. Lidí, kteří právě pod tíhou nelidské mašinérie deklarují svým jednáním, kolik v nich je nebo zůstalo lidského.
Lidskost jednotlivců se odhaluje nebo testuje právě na jejich vztahu k němému a ušlechtilému tvorovi, který je smýkán událostmi a neustále mění svého majitele. Ať už jde o jedince nebo armádní celek. V trápení němé tváře se má odrážet nesmyslnost války, na niž doplácí nejvíce ti, kteří ji nezavinili.
Strany dobra a zla se odlišují právě tím, jak s tímto zvířetem zacházejí. Černobílé dělení na zlé Němce a hodné spojence zde ale neexistuje. Všichni jsou válkou nějak poznamenáni a vykořeněni ze svých předešlých životů. Dobro má pak jakousi všeobjímající povahu, vyjádřenou soucitným a ochranitelským chováním vůči němé tváři.
Výsadní postavení
Ano, až takto jednoduché vyprávění je. Steven Spielberg svým filmem vzdává poctu vypravěčské tradici klasického Hollywoodu, kdy na plátně kin zářily syté technicolorové barvy a dojemné příběhy nebyly zpochybňovány nějakou mravní relativizací nebo ironickým nadhledem.
A stvrzuje zároveň své výsadní postavení v rámci hollywoodské továrny na sny, díky němuž se mu daří snadno sehnat prostředky i na realizaci tvůrčích záměrů, s nimiž by měl jiný režisér problém. Válečný kůň je toho dobrým příkladem. Spielberg si jej natočil pro radost a po svém, bez ohledu na divácká očekávání i to, že už se nepíšou třicátá, padesátá nebo osmdesátá léta, do nichž by tento příběh svou naivitou lépe zapadal.
Jednotlivé peripetie příběhu jsou totiž asi podobně pravděpodobné jako fakt, že by se původní majitel setkal se svým koněm a poznal ho mezi stovkami jiných. Nebo že by pro anonymního koně riskovali vojáci život. A tak bychom mohli pokračovat.
Staromilská podívaná
Režisér si pohrává s žánry rodinného, válečného a melodramatického filmu dle vlastní libovůle a více než na budování příběhu sází na opájení se malebností záběrů, do nějž ho balí. Jeho staromilská výpravná podívaná se nestydí za sentiment, předvídatelnost a jednoduché poselství, že válka je vůl, pokud si vypůjčím název písně brněnské kapely Synkopy.
Vyprávění nikam nespěchá a v úvodní třetině se soustředí na pozvolné budování vztahu chlapce a koně. Když se přesuneme na bojiště, Spielberg opět dokazuje, že bojové a davové scény umí jako málokdo. Zběsilý běh vyděšeného Joeyho přes zátarasy a okolní výbuchy, kdy je zraňován a spoutáván ostnatými dráty, které ho nakonec strhnou k zemi, je dokonalou esencí technicky zvládnuté filmařiny.
Útok britské kavalerie na německý tábor, který je vyzbrojený mnohem modernější technikou, zas akcentuje westernové schéma střetu původních indiánských obyvatel s lépe vybavenými bílými uchvatiteli jejich území. K westernu odkazuje i závěrečná scéna se siluetami mladého muže a koně, snímanými proti zapadajícímu slunci.
Přiznaný kýč
Od naturalistického vyobrazení válečných hrůz Spielberg rád utíká k exteriérům anglického a francouzského venkova, které režisérův stálý spolupracovník Janusz Kaminski zabírá ve velkých panoramatech. A vytváří jakési kýčovitě pestrobarevné omalovánky, plné zelených lánů, krvavě rudých červánků a blankytně modrých očí. Nutno dodat, že jde o kýč přiznaný a tedy akceptovatelný. Stejně tak výprava a dobové kostýmy nás nenechají na pochybách, že řemeslně je film odvedený opravdu na výbornou.
V tomto aranžmá je zbytečné upozorňovat nebo vyzdvihovat některé herecké výkony, neboť jsou sladěné s obrazovou stránkou vyprávění. Nevyrušují nás z ní, ale ústrojně do ní zapadají. A takový je i celý film. Vše je v něm na svém místě, hezky to vypadá, ale chybí tomu moment překvapení.
Epizodičnost vyprávění, ve spojení s kolektivním hrdinou a pozorovatelským odstupem od událostí, jež jsou nám předkládány, nám zabraňuje v tom, abychom se mohli s příběhem nějak emocionálně identifikovat. Zůstává nám tak jen obdiv pro jeho velkolepost a technickou dokonalost.
Se šesti nominacemi (Nejlepší film, kamera, výprava, hudba, zvuk, zvukové efekty) na Oscara bych souhlasil v technických kategoriích, ale určitě ne v té hlavní pro nejlepší film. Zde jde o zcela jasnou úlitbu Akademie slavnému tvůrci, jehož Válečný kůň bude z odstupu času patřit v rámci jeho filmografie spíše k dílům zapomenutým. Ale i tak je mi sympatická režisérova odvaha jít proti očekáváním toho, jak válečné téma uchopit.
Válečný kůň
- Žánr: válečný/rodinný
- Původní název: War Horse
- USA 2011
- Scénář: Lee Hall, Richard Curtis (podle předlohy Michaela Morpurgoa)
- Režie: Steven Spielberg
- Hrají: Jeremy Irvine, David Thewlis, Emily Watsonová, Tom Hiddleston, David Kross, Benedict Cumberbatch, Peter Mullan, Niels Arestrup, Patrick Kennedy, Patrick Kennedy
- Distribuce: Falcon
- Distribuční premiéra v ČR: 23. 02. 2012