Speed Racer: recenze filmu

Jedna z nejzáhadnějších dvojic Hollywoodu o sobě dává opět vědět. Scenáristicko-režisérské a producentské duo bratří Wachowských se po trilogii Matrix vydává ve zkoumání japonské kultury ještě mnohem dál a hlouběji a vytváří svébytný svět, postavený na základech čtyřicet let starého japonského animovaného manga seriálu Mach Go Go Go, který si pod názvem Speed Racer záhy získal oblibu i v USA. 

Psychedelický trip

Wachowští jako obdivovatelé seriálu se jím inspirovali a po vzoru Quentina Tarantina a jeho poct, ať už samurajským filmům v Kill Billovi nebo těm slasherovým v Death Proof (Auto zabiják), vytvořili vlastní stylotvornou odpověď na pozapomenutý seriál. Ten přetavili v pastelovými barvami zářící směs naddimenzované akce, rodinných hodnot a humoru, jež balancuje mezi totální šíleností a infantilitou.

Wachowští velmi rafinovaně a poučeně zacházejí ze strukturou anime a manga komiksů, počínaje kompozicí záběrů, použitou stylizací, ultrarychlými přechody a končíc expresivním projevem. Až obdivuhodně ladným způsobem se jim daří přenést specifický kreslený svět do hrané podoby s vědomím toho, že základy stylu jsou překopány jen tak, aby se na původních kamenech mohla zrodit sofistikovaná a poučená odpověď, bližší divácké zkušenosti domácího diváka. 

Zábava, původně určená především dětskému publiku, se v rukou sourozeneckého dua proměňuje v rodinnou podívanou, jež si ale zároveň klade za cíl zasáhnout početné a mnohdy nekritické řady fanoušků uctívaných vizionářských truhlářů, natěšených po pěti letech na další popkulturní nátřesk, plný formálních i ideových narážek určených poučenému publiku.

A jak se z očekávání na mnoha frontách, jež by mělo uspokojit jak vyznavače stylu, tak popcornové publikum, podařilo bratrům vybruslit? Nedočkáme se žádné další filozofickými odkazy zatížené temné cyberpunkové sci- fi, ale pravého opaku, jež svádí k domněnce, že Wachowští si chtěli vytvořit svou vlastní lunaparkově zábavnou „továrnu na čokoládu Willyho Wonky“. 

Vizuální stránka se opájí barvami s intenzitou, jakoby se dva dovádiví chlapci (berme je tak stále, i když v případě mladšího bratra Larryho je otázka pohlaví velmi rozvolněná) rozhodli za pomoci omamných substitucí pro psychedelický výlet, podobný tomu, jaký zažívali návštěvníci Kubrickovy Vesmírné odyssey na konci šedesátých let. 

Car-fu balet

Kostru volně plynoucího děje tvoří soupeření poctivé závodnické rodiny Racerových s podvodným a korupčním koncernem průmyslníka Royaltona (Roger Allam), který se snaží na svou stranu získat jejich syna Speeda (Emile Hirsch). Mladý muž a nadšený automobilový závodník, od dětství vzhlížející ke staršímu bratrovi Rexovi (jenž za záhadných okolností zahynul při tragické nehodě) dostane nabídku stát se členem továrního týmu a získat slávu a peníze. 

Podmínkou je ale přistoupit na ovlivňování výsledků, jež Speed v úctě ke vzpomínce na svého bratra odmítne. Tím na sebe strhne hněv magnáta Royaltona a jeho námezdných poskoků, jež se ho snaží při závodech znemožnit. Oporu nachází kromě rodiny v asijském závodníkovi Taejovi Togokhanovi (korejská popová megastar Rain) a neohroženém tajemném závodníkovi Racerovi X (Matthew Fox ze Ztracených), jehož pravou identitu vzhledem k nekomplikovanosti postav velmi záhy odhalíte. Rallye Casa Cristo, zvaná Zkouška ohněm, může začít.

Závodění tu není sportovní disciplínou, ale pokračováním soubojů technickými prostředky. Bojová brutalita je ale víc předstíraná než skutečná a póza má přednost před bezprostředním dotykem syrové reality. Pestrobarevně nablýskané vozy předvádějí ve vybraných scenériích, jež se již plně odpoutaly z logiky pozemské tíže, něco na způsob car- fu baletu, kde je každý jejich pohyb choreograficky přesně veden. Videoherní stylizace a počítačem upravovaná (nebo spíš komplet stvořená) pozadí se stávají dějištěm pro kaskadérské kousky, kde již neplatí fyzikální zákony a postavy jednají tak, jakoby ani neexistoval jiný svět, než ten, v němž se závodí. V tom je iluze dokonalá.  

Forma vítězí nad obsahem

Kde naopak tvůrci selhávají, je dávkování a práce s komičnem. Občas si říkáte, zda trapnost některých scén byla záměrná nebo nechtěná a proč se při dialozích nedostavuje smích tam, kde s ním tvůrci zřejmě počítali a naopak. Veselé scény vzbuzují smích spíš nechtěný a ty dojemné při rodinných disputacích zavánějí patosem na hranici snesitelnosti. Při infantilním dovádění s opičkou budou chtít dospělí diváci zalézt pod sedadlo, aby je ale vždy zpátky vrátil pohled na adrenalinově hypnotické závody, které patří k tomu nejlepšímu z celého snímku, i když z celkové více jak dvouhodinové stopáže zabírají tak jednu čtvrtinu času. 

Obsahovou plytkost zachraňuje forma. Film je konceptuálně brilantně natočen. Akce je důsledně rytmizována a v jednu chvíli sledujeme tři až čtyři časové linie při neustálých přesunech do minulosti i budoucnosti. Minulost nám odhaluje rodinné zázemí Racerových a osud jejích členů i historii vzniku závodů, budoucnost předjímá závod, který Speeda teprve čeká. Kolážovitá forma, ať už ve způsobu nakládání se střihem nebo narativními postupy, je maximálně funkční a díky zběsile agresivnímu střihu si tak můžeme vychutnávat v rychlosti dějové přechody, aniž bychom trpěli pocitem zmatenosti.

Děj je dopředu posouván vzájemnými stíračkami, prolínačkami a rozostřováním pozadí do podoby teček, z nichž si poskládáme stovky malých srdíček a dalšími vizuálními vychytávkami a šílenostmi, které ale ve zdánlivém chaosu vytváří pevný řád, který nepotěší snad jen epileptiky a citlivější povahy. 

Rodinný film

Kritika mechanismů kapitalismu, kde v rámci nekalé soutěže musí ustupovat ti menší a poctivější těm větším a všehoschopným, se pojí s jeho protiváhou v podobě oslavy tradičních hodnot, jež představuje soudržná rodina jako jediná obranná hráz i útočiště proti nešvarům a zkorumpovanosti systému. 

 

Už příjmení rodiny Racerů symbolicky naznačuje, jakému oboru jsou její členové nejvíce zaslíbeni, jak moc jím žijí a co pro ně znamená. Táta Racer (John Goodman) je konstruktér, který staví v garáži závodní monoposty, na kterých jeho syn závodí a matka (Susan Sarandonová) je nadšenou fanynkou a pevným pilířem rodiny. Součástí rodinného týmu je i mladší bratr Spritle (Paulie Litt) s neposedným šimpanzem a Speedova láska ze základní školy a dlouholetá přítelkyně Trixie (Christina Ricciová). 

Herečtí představitelé dobře vědí, že nehrají žádné charakterové drama, ale že jsou obsazeni hlavně podle typů, co nejvíc podobným představitelům původní animované předlohy. Ironicky přehrávají, ale bez pomrkávání na diváky, spíš v duchu stylizace postav a mezi Emilem Hirschem a svůdnou Christinou Ricciovou v černé paruce to na dětský film příjemně eroticky jiskří. 

Wachowští uchystali velkolepou audiovizuální hostinu, v níž se pokusili redefinovat žánr rodinného filmu. Vypráví hlavně obrazem a forma definitivně vítězí nad obsahem. Dějová a příběhová linie je plně ve vleku předvídatelnosti rodinného filmu a obrazová stránka banální látku podává v oslnivě zářivé (doslova) formě. Sám jsem zvědavý, jak diváci u nás i ve světě film přijmou, protože pro diváka nepoučeného o japonské anime bude příběh i jeho stylizace příliš přeplácaná a kýčovitě dětinská a dětského návštěvníka zas nemusí bavit nekonečné disputace o zkorumpovanosti sportovního prostředí, jež má ke konzumerismu blíž než k původním olympijským ideálům všeobecného rozvoje osobnosti. 

 

Speed Racer

• Žánr: adaptace anime seriálu
• www.speedracerthemovie.warnerbros.com
• Původní název: Speed Racer
• USA 2008
• Scénář a režie: Andy Wachowski, Larry Wachowski
• Hrají: Emile Hirsch, Christina Ricciová, Susan Sarandonová, Matthew Fox, John Goodman, Hiroyuki Sanada, Rain
• Distribuce: Warner Bros.
• Distribuční premiéra v ČR: 8. 5. 2008