Dvanáct let trvalo, než opět připomněl, kdo je „králem (filmového) světa“. James Cameron je tvůrce, který ve svých počinech vždy revolučním způsobem posouval technické možnosti práce s médiem, které pro něj představuje výsostné pole působnosti. Od práce na druhých Vetřelcích přes Propast až po terminátorský Den zúčtování nikdy ale nezapomněl, že exhibice vizuálních efektů není samoúčelně spasitelná a vždy musí sloužit dobře napsanému příběhu a ne nad ním vyčnívat. Vyvrcholením tohoto scenáristického přístupu se stal jedenáctioscarový velkofilm Titanic, kde se mu kongeniálním způsobem podařilo propojit to nejlepší z vypravěčských postupů romantického a katastrofického žánru.
Neustálý pohyb uvnitř trojrozměrného prostoru
Celosvětové tržby ve výši takřka dvou miliard dolarů ho při předávání sošek zlatých plešounů v roce 1998 oprávnily nejen ke zvolání slavné věty, parafrázující nadšení jeho hrdiny Jacka z pohybu po luxusním zaoceánském plavidle, ale i ke zkoumání hranic výrazových prostředků, umožněných rychle se vyvíjející 3 D technologií.
Její využití si osahal v podmořském světě při natáčení dokumentů. Při testování různých modelů kamer nakonec dospěl k vytvoření vlastní verze lehké ruční trojrozměrné kamery. Malé virtuální kamery mu pak při návratu k hranému filmu díky umístění na hlavách protagonistů umožnily zachytit nejen nejjemnější nuance výrazů jejich tváří a svalových poryvů v úhlech dříve nevídaných, ale i pohyby očí, což starší systémy nedokázaly.
Metoda motion-capture, kterou před ním s různými výsledky otestovali George Lucas, Peter Jackson nebo Robert Zemeckis, snímá pomocí množství senzorů hercův výraz a převádí jej do počítačově vytvořených animovaných těl. Cameron dlouho čekal, až míra fotorealističnosti dozná takového stadia, kdy zhmotnění jedniček a nul vydá v konečném výsledku postavy, za jejichž zorničkami bude cítit život. Přizval proto odborníky z novozélandské trikové společnosti WETA Digital, která pomohla Peterovi Jacksonovi k zisku Oscara za triky v Pánovi prstenů.
Projekt, který nosil v hlavě patnáct let, měl za pomoci stereoskopické trojrozměrné projekce přinést doslova hmatatelný smyslový zážitek, což se mu nyní s Avatarem i povedlo. Stylovou atrakci, dominující často nad příběhem, vložil do služeb vyprávění a učinil z ní prospěšný výrazový prvek. Tím se odlišil od kolegy Roberta Zemeckise (Polární expres, Beowulf, Vánoční koleda), který 3D efekt používá jen jako další rozměr zábavy, útočící prvosignálně na divákovy vjemy.
Cameronovi slouží ale především ke konstrukci iluze uvěřitelného fikčního světa v plné jeho plasticitě. Při maximálním využití širokého plátna pomocí něj klade důraz na detaily, přítomné v zadním plánu obrazu. Realita tak nevystupuje z plátna, ale vtahuje nás do neustálého pohybu uvnitř něj. Bezobsažný efekt, který nás měl dříve ohromit, je nahrazen závratným prohloubením prostoru, který je schopen daný záběr zprostředkovat.
Most diplomatické důvěry
Technologické zpracování mu umožnilo vytvořit adekvátní podloží k dějovému rámci, který nás přenáší do vzdálené budoucnosti roku 2154. Lidstvo díky vědeckému výzkumu překonalo propast mezi slunci a přistálo na planetě našeho nejbližšího hvězdného souseda. Tou je divukrásnou vegetací oplývající měsíc Pandora, kde Základna pro výzkum zdrojů RDA před třemi dekádami postavila svou těžební základnu. Posádka, vyslaná ze Země, zde objevila velmi cenný minerál, který by šel při návratu zpět, s ohledem na panující energetickou krizi, výhodně zhodnotit.
Pobyt na Pandoře je ale pro člověka, vzhledem k atmosferickým podmínkám, dlouhodobě možný jen po vytvoření jeho genetického dvojníka. Tento hybridní mutant, nazývaný Avatar, byl vyvinut a uzpůsoben životu v okolní, pro normálního člověka toxické, atmosféře za cenu toho, že se jeho tělesná stavba přiblíží míře vybavení zdejšího obyvatelstva. Psychické vědomí je odděleno od těla a ve speciálním zařízení dálkově napojeno na tělo náhradní, v němž je smícháno DNA lidské s tím, kterým disponují původní domorodci planety Pandora.
Není divu, že na tuto náročnou misi, mající za cíl navázat kontakt s místní civilizací, jejíž důvěru je třeba získat, kývne bývalý mariňák Jake Sully (Sam Worthington). Po jedné z bojových operací od pasu dolu paralyzovaný a upoutaný na invalidní vozík, vidí v programu Avatar šanci jak znovu dát svému bytí smysluplnou šanci. Naopak jeho chlebodárci od něho očekávají jak nápravu napjaté situace, panující po prvních kontaktech, tak rozpoznání slabin protivníka, pomocí nichž by pak byl snadněji kontrolovatelný a posléze odstranitelný z nalezišť vzácného nerostu.
Coby identická genetická náhražka svého zemřelého bratra vědce přejímá jeho úkol a spolu s dalšími členy posádky je vyslán na místo, jaké dosud nespatřil. Cítí se jako znovuzrozený a jeho mrštnost získává jinou dynamikou než je ta, řídící se našimi gravitačními zákony. Přes počáteční nedůvěru lidí kmene Na´vi, na jejichž území se vzácná surovina nachází, se misi podaří adaptovat na místní podmínky a získat prostor pro diplomatické vyjednávání. Mírumilovní Pandořané ale díky nešetrnému zásahu nedočkavých těžařů vůči jejich území odhalí pravou povahu lidského poslání a kořistnickému kolonizátorství se rozhodnou postavit.
Jake, který si získal srdce místního obyvatelstva a především půvabné princezny Neytiri (Zoe Saldana), jež se mu stala učitelkou, průvodkyní i ochránkyní v prostředí, jež ho časem přijalo za vlastního, stojí před osudovou volbou. Po mostě diplomatické důvěry už dupou vojenské kanady a schyluje se k silovému řešení situace nepoddajného národa. Nerovná bitva v režii militantního plukovníka Quaritcha (Stephen Lang) se blíží. Dostojí Jake jako najatý žoldák svému úkolu nebo se postaví na stranu rozumu a srdce, které mu velí pomoci utlačovanému? Zradí vlastní bezohledný druh a přitaká radši oduševnělosti svých nových přátel?
Vesmírný Tanec s vlky
V naznačené zápletce i méně zběhlí diváci rozpoznají zmodernizovanou verzi legendy o princezně Pocahontas a jejím milém dobyvateli, který spolu s láskou vnáší do jejího světa i kletbu zásahu vyspělejší civilizace. Klasický příběh velké lásky, zmítané svárem rozdílných ras, se v Cameronově podání proměňuje v archetypální pohádkovou fantasy, upletenou z pramenů již známých filmových příběhů posledních pár desítek let. Motivy ze Star Wars, Matrixu a Pána prstenů si tak podávají ruku s těmi z Posledního mohykána nebo Tance s vlky Kevina Costnera. Dějová předvidatelnost a jednorozměrná čitelnost postav sice lehce okrádá vyprávění o napětí, ale rozhodně ne o fascinující úžas, jež divák zažívá spolu s Jakem Sullym při objevování nového světa.
Planeta Pandora se svou bujnou vegetací i živočichy, upomínajícími na exotické, fantaskní nebo vyhynulé pravěké předchůdce dnešních vývojových druhů, představuje oživlý sen dětské fantazie, formované četbou dobrodružných románů z dalekých a neprobádaných končin. James Cameron v tomto prostředí vytváří komplexní obraz světa, připomínající nervový systém vzájemně propojeného života zvířat, rostlin a domorodých obyvatel.
Soulad se zákony obklopujícího ekosystému je pro místní osadníky tak těsný a harmonický, že jeho vychýlení pro ně může znamenat katastrofu. Někomu to může připomenout new age teorie a kult Gaii jako duchovního a myslícího organismu či paměti lidstva, který je třeba respektovat a chránit jako každý jiný projev života, jiní za tímto vyzněním budou vidět jen povrchní symboliku, vyhovující volání západní společnosti po větší spiritualitě.
Ušlechtilí divoši
Součástí tohoto mikroorganismu je i mimozemská rasa Na´vi s vlastním jazykem, pomocí něhož se její příslušníci dorozumívají. Tři metry vysocí jedinci s ocasem, čtyřmi prsty a modrou pokožkou, která ve tmě magicky fosforeskuje, nejsou dílem šikovných maskérů s jejich make-upy, ale jsou vytvořeni pomocí počítačové grafiky. Podobně jako digitálnímu Glumovi v Pánovi prstenů nebo King Kongovi ve stejnojmenném filmu propůjčil svůj hlas, mimiku a gestikulaci herec Andy Serkis, i v Avataru má vnější charakteristika jednotlivých animovaných postav základ v senzoricky přenesené osobnostní výbavě jejich hereckých představitelů. Při jejich výběru projevil režisér čich na neokoukané tváře.
Talentovaný australský herec Sam Worthington, který zaujal v čtvrtém, postapokalyptickém Terminátorovi, modeluje svou figuru jako bojovníka, zvyklého na výzvy, kterým se musí postavit čelem. Volbou, kdy při zachování osobní cti pocítí i zodpovědnost za životy druhých, se dostává do rozporu se zájmy těžařské společnosti, jež mu dala šanci na získání nové identity. Její plnohodnotné využití nachází ale až ve styku s mimozemšťany. Konečně objevuje sebe sama a díky správnému rozhodnutí ohledně využití svých nově nabytých možností se stává vyvoleným.
Zoe Saldana si vydobyla ostruhy na jiném restartu známé série a to té startrekovské. Její Neytiri je vznešená zástupkyně místního klanu Omaticaya a dcera jejího náčelníka. Ušlechtilá divoška, která ve své osobnosti spojuje ladnost, krásu a citovou zranitelnost, stejně jako fyzickou zdatnost a prudké odhodlání. Tím se přiřazuje po bok Cameronových silných hrdinek z rodu Sarah Connorové nebo Ellen Ripleyové. Jim vzdává režisér poctu i obsazením představitelky druhé zmíněné Sigourney Weaverové do role svérázné vedoucí projektu Avatar bioložky Augustinové, oplývající pochopením pro záchranu světa, který přijela pozorovat.
Střet civilizací
Režisér a scenárista v jedné osobě stvořil funkční pulzující systém s uvěřitelnou mytologií a vlastními přírodními i lidskými vazbami, do něhož nás jako udivené vetřelce vtahuje. Při procesu jeho poznávání nám díky 3 D technologii dává možnost ohmatat si jeho jednotlivé součástky a naučit se je vnímat jako úctyhodné. V tom se podobá mentorovi, nenásilnou formou nabádajícímu druhé k respektu k alternativním projevům lidské svébytnosti.
Zidealizováním hippie divochů jako představitelů přírodních národů se ale při jejich charakterizaci dostává do trochu svízelné scénáristické situace. Popřením jejich přirozené divokosti, dané už prostředím, v němž se pohybují, z nich činí pouhé ozvláštněné ilustrace tezí, jež chce demonstrovat.
Snaha ukázat důsledky pokroku ve vizi vědeckofantastického střetu civilizací je zachycena na potýkání dvou odlišných a nerovnoměrných kultur. Jedné technicky vyspělé, zastoupené na Pandoře lidskou základnou se všemi vědeckými přístroji a zbraněmi a té druhé přirozenější, jíž je vlastní život uprostřed pralesní divočiny. Jejich nevyhnutelný náraz směřuje k akčnímu bombastickému finále na zemi i ve vzduchu, kde proti domorodcům s luky a šípy stojí nejnovějším zbrojním arzenálem vybavení vojáci se vznášedly a kráčejícími roboty.
„Třetí“ rozměr antikoloniálně-ekologického poselství
„Třetí“ rozměr vyprávění, přítomný ve stránce formální, tak není ve složce obsahové stejně objevný. Klasický model souboje dobra se zlem, představovaný na jedné straně s přírodou a božstvem spjatými původními osadníky a na straně druhé jejich moci a peněz chtivými uchvatiteli, jen recykluje narativní modely konfliktů, přítomných v minulosti země vzniku snímku. O tom ostatně svědčí narážky na několik amerických dějinných milníků násilné povahy.
Od objevení tzv. Nového světa, osidlování divokého Západu, vytlačujícího jeho původní obyvatele, vietnamský syndrom, až po „vývoz demokracie“ do zemí jiného politického, kulturního a náboženského smýšlení, které mohou přítomnost cizích vojsk vnímat jako své traumatizující 11. září. A režisér karatelsky zdviženým prstem varuje i před přehlíživostí vůči zemím tzv. „třetího“ světa a upřednostňováním bezohledné spotřeby na úkor šetrného zacházení s rázem okolní krajiny a jejími přírodními zdroji.
Zde všude nachází Cameron nosná, nabízející se témata, která využívá k budování paralel k současnému dění. Že nezapomíná na módní environmentální nótu, která je mu tolik vyčítána, je vzhledem k zasazení příběhu do daného prostředí logické a funkční. Roubovat ekologické poselství na každý druhý žánrový film, zabývající se ohrožením planety, už se v Hollywoodu stává očekávanou formulkou, kterou jen tvůrce Avataru důsledně naplňuje. Je možné ji přijmout, stejně jako se pohoršovat nad povýšenecky mesiášským moralizováním představitelů západního světa, produkujícího filmy, jejichž rozpočet odpovídá hrubému domácímu produktu rozvojových zemí, za jejichž oddlužení se právě tito angažovaní umělci berou na světových ekonomických fórech.
Jedním z těchto nákladných produktů je i Avatar. Opakuje se situace z doby před dvanácti lety, kdy před Vánoci roku 1997 vplul na plátna kin Titanic a rozbouřil vody filmového průmyslu způsobem, který se zatím nikomu nepodařilo překonat. Letos se o něco obdobného pokusí jeho celovečerní následovník s rozpočtem, atakujícím při výdajích na reklamu půlmiliardovou hranici vynaložených prostředků v dolarech.
Podobně jako v případě Titanicu jde o kompaktní podívanou, v níž jsou v dokonalém poměru namíchány ingredience romantiky, adrenalinové akce a humoru do pastelovými barvami zářících scenérií, které čím dál obratněji popírají svůj počítačově umělý původ. Když se navrch přihodí politicky korektní antikoloniálně-ekologické poselství, máme co dočinění s jedinečnou ukázkou vybroušeného řemesla, k němuž budou jeho následovníci ještě dlouho nedostižně vzhlížet.
Poznámka: Ve 3D je film promítán s českým dabingem, což je dané především tím, že při této projekci se titulky špatně čtou. V klasickém formátu uvidíme snímek s českými titulky. Recenzent hodnotil podívanou na základě trojrozměrné projekce.
Avatar
- Žánr: vesmírná fantasy
- Původní název: Avatar
- www.avatar-film.cz
- www.avatarmovie.com
- USA 2009
- Scénář a režie: James Cameron
- Hrají: Sam Worthington, Zoe Saldana, Sigourney Weaverová, Michelle Rodriguezová, Stephen Lang, CCH Pounder, Giovanni Ribisi, Joel Moore, Amy Cloverová
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 17. 12. 2009
| AVmania.cz hodnotí |
| film |  | 10/10 |