Originálních a inteligentních sci-fi s dobrým a silným námětem aby divák v posledních letech v kinech pohledal. Vyměřený čas se ke Zdrojovému kódu nebo Správcům osudu může směle přihlásit. Jeho zápletka na první pohled trochu připomíná Loganův útěk Michaela Andersona a výsledná podoba pak mix Robina Hooda, Bonnie a Clyde a Uprchlíka. Žánrová schémata ale režisér a scenárista Andrew Niccol používá poučeně a především ne v prvním plánu. Slouží mu především jako prostředek k představení alternativní vize současnosti s jejími nejbolestnějšími sociálními problémy.
Čas jako platidlo
Představte si, že žijete v blízké budoucnosti, kdy peníze ztratily svůj původní význam a zcela vymizely. Platidlem se stal čas. Věda přinesla lidstvu dar v podobě nesmrtelnosti. Díky genetickému inženýrství se lidé dožívají pětadvaceti let, kdy přestanou stárnout. Na předloktí levé ruky jim naskočí digitální počítadlo, které zobrazuje, že mají rezervu roku života. Pak budou vypnuti. Pokud budou chtít žít dál, musí tvrdě pracovat, aby si mohli koupit času víc. Kdo si čas nevydělá, nedostane od bližních, nevyžebrá, neukradne nebo nezdědí, umírá.
Lidé sice přestali stárnout, ale stojí před nimi velká výzva naučit se s časem hospodařit. Na co ho použít a kde s ním naopak šetřit, aby jim záhy nedošel. Z času se stává prostředek směnného obchodu. Za těžkou dřinu časomíra přibývá, za stravu, nájem a další položky se odečítá. Čas se půjčuje na úroky, z čehož těží banky, sází se v kasinech a strhává se z něho mýtné při průjezdu mezi pásmy, oddělujícími svět chudých a bohatých. Alespoň takto to funguje mezi dělníky, kde se bojuje doslova o každý den.
Jedním z nich je i Will Salas (Justin Timberlake). Věk pětadvaceti let již dovršil a nepatří mezi vyvolené, kteří by s časem mohli zacházet jako s neomezeným majetkem. Žije z hodiny na hodinu nebo spíš z minuty na minutu a jen práce v továrně, nacházející se v chudé zóně Dayton, mu prodlužuje pobyt na tomto světě. Stejnému osudu čelí i jeho matka Rachel (Olivia Wildeová) a nejbližší přátelé.
Darované století
Život v zapadlé chudinské čtvrti jejím obyvatelům navíc stěžují místní gangy, které jsou připravené je kdykoliv okrást o pár hodin. S vědomím toho, že tím jejich bytí mohou vystavit stopku. Stačí přiložit ruku k ruce, na níž má každý jedinec třináctimístný čárový kód, který slouží jako futuristický ukazatel biologických hodin a tyto jednotky odčerpat.
Will se k jednomu takovému loupežnému přepadení v baru připlete a pomůže před ním uniknout bohatému Henrymu (Matt Bomer). Fyzicky mladému muži, pro nějž se stala dlouhověkost prokletím. Rozhodne se ukončit své trápení a ve spánku daruje nic netušícímu Willovi celé století času. Tedy svůj zbývající čas. Ještě předtím mu vysvětlí zákonitosti fungování celého systému, v němž je nesmrtelnost bohatých a mocných podmíněna utrpením a smrtí vykořisťovaných.
Právě v osudu Henryho se zrcadlí jedno z poselství filmu. Ve světě, kde je měnovou jednotkou čas a chudí umírají na jeho nedostatek, ho mají bohatí nadbytek a neumí ho smysluplně využít. Paralela k toku peněz, jejich vlastníkům a způsobu přerozdělení možná až příliš okatá.
Nápravná mise
Ve chvíli, kdy umírá Willova matka a organizace Strážců času (ekvivalent policie) v čele s Raymondem Leonem (Cillian Murphhy) obviní jejího syna z vraždy a okradení Henryho, rozhodne se Will nejen dokázat svoji nevinu, ale i pomstít se celému systému. Řádu, v němž se lidé rodí v zónách, které přesně odpovídají finančním možnostem jejich rodičů. Lidé totiž nepřichází na svět se stejnou startovní čárou, ale finanční kapitál zbohatlické oligarchie se přelévá do toho časového a kopíruje jeho fungování.
Naštvaný Will chce s tímto systémem otřást a vydává se proto na útěku do nejprivilegovanější zóny v New Greenwich, kde žijí lidé, pro něž je čas luxusní komoditou, díky níž mohou žít stovky až tisíce let. Poznává, že elitní kapitalistická smetánka své nezměrné příjmy získává z lichvářských úroků, které jejich peněžní ústavy připočítávají k půjčkám, jež si proletariát musí brát, aby přežil.
Setkává se zde s dcerou mimořádně bohatého bankéře Philippa Weise (Vincent Kartheiser) Sylvií (Amanda Seyfried), která je okouzlena jeho nenuceným vystupováním. Přeskočí jiskra, kterou se snaží v zárodku zahasit strážci času, kteří podezřelého vetřelce identifikují. Jdou ho zatknout, čemuž zabrání Will tím, že Sylvii vezme jako rukojmí.
Společně se vydávají na cestu, na níž se pokusí pochopit a se zbraní v ruce změnit pravidla nespravedlivého rozložení světa. Pátrají po zákonitostech totalitního fungování společnosti a stávají se jakýmisi novodobými Mesiáši, kteří přináší lidem víru na změnu poměrů. Každé rigidní zřízení se ale ze své podstaty brání změnám. A ti, kdo na něm nejlépe participují a profitují z něj zas mají své mechanismy na potlačení případných nepokojů. Nápravnou misi proto dvojici, žijící z minuty na minutu, ztěžuje nejen zákeřný gangster Portis (Alex Pettyfer), ale především nesmlouvavý správce času Raymond, který hájí a udržuje v chodu soustavu, o jejímž správném chodu sám není přesvědčen.
Metafora společenského vykořisťování
Vyměřený čas má přesně to, co by mělo být pro dobrou a kvalitní sci-fi základem. Totiž zajímavou myšlenkou, která je rozvedena do podobenství, jež koresponduje s nejpalčivějšími problémy dneška. V tomto případě s tématem celosvětové ekonomické krize, při níž dochází k narušení sociálního smíru ve společnosti. Vrstvy bohatých a z krize těžících a chudých a na ni nejvíce doplácejících se od sebe čím dál víc vzdalují a ve společnosti vzniká napětí, které může každou chvílí explodovat.
Scénář Andrewa Niccola se právě na této vlně očekávání, zda přijde nějaká nová revoluce nebo budeme svědky rozsáhlých nepokojů a protestů, veze a aktivisticky vyzývá k občanské neposlušnosti. Hypotetickou filmovou budoucnost používá jako analogii současnosti. V ní se lidé bouří proti moci bankéřů, všudypřítomné korupci a propojení finančního, průmyslového a politického kapitálu ve prospěch hrstky vyvolených, v jejichž rukou se soustředí moc, která korumpuje a zaslepuje. Zobchodnění času pak ukazuje jako krajní metaforu společenského vykořisťování.
Futurističtí Bonnie a Clyde
U Niccola je zcela zřejmé, na čí straně stojí, jen je trochu problém, koho si v příběhu za hlasatele svých jasně formulovaných tezí s buřičským podtextem vybral. Mladý dělník a zhýčkaná milionářská dcerka s dobrým srdcem, která hledá vzrušení nebo jakékoliv vytržení z nudného života vyšší vrstvy, mají být jakousi futuristickou variací dvojice rebelů na útěku. Nejsou ale ani Bonnie a Clydem, ani Mickeym a Mallory ze Stoneových Takových normálních zabijáků. Na to jsou až příliš krotcí, uměření a vnitřně nekomplikovaní. Můžeme je spíš vnímat jako zidealizované jánošíkovské nebo robinhoodovské hrdiny, kteří odcizený čas berou bohatým a rozdávají ho nebo navracejí potřebným.
Jejich láska se má stát symbolickým nástrojem, sloužícím k rozbití společenství, rozděleným od sebe propastně vzdálenými třídními rozdíly i svorníkem a nadějí na jeho scelení. Problémem je, že chemie mezi ústředním párem za tímto idealistickým úkolem značně pokulhává a vy budete mít problém se s ním a s poselstvím, jež zosobňuje, ztotožnit. Justin Timberlake (Alpha Dog, The Social Network, Kamarád taky rád) pojímá postavu Willa s až přílišnou bondovskou elegancí a frajeřinou a Amanda Seyfriedová (Mamma Mia!, Pokušení, Milý Johne) zas díky zvolené paruce vypadá jak neživotná panenka. U Cilliana Murphyho (Temný rytíř, Počátek) se pak nemůžu zbavit dojmu, že potenciál jeho figury zůstal značně nevyužit.
Úsporné ladění
Hlavně se ale nedostavuje pocit, že bychom se měli o hlavní hrdiny bát. Pocit ohrožení a naléhavost neustálého závodu s časem, kdy hrozí vynulování životního ciferníku, neumí herci adekvátně zprostředkovat. Absence emocionálnějších scén a jen vágně nahozená motivace postav ale není jediným neduhem této jinak námětově velmi originální sci-fi o světě, v němž je tou nejdražší věcí čas. Právě při práci s motivem času a možnostmi, jež zpracování tohoto nápadu nabízelo, se autor dopouští logických lapsů (nejvíce při samotném odčerpávání času), jež jeho snahu přijít s něčím nápaditým podrývají.
Naopak pochválit lze režiséra za to, že svým autorským počinem směřuje do řad chytrých sci-fi z dílny třeba Philipa k. Dicka. Nevsází na povrchní atrakce technického ražení (létající auta nebo vesmírné koráby mají příjemný futuretro design), ale svět budoucnosti ukazuje jako prostor, blízký naší každodennosti. Civilním laděním a metaforickým vyzněním má jeho snímek blízko k žánrovým kusům z padesátých nebo sedmdesátých let více než k moderním blockbusterům, které se absenci originálního nápadu snaží zakrýt popcornovými vějičkami. Dovádění ze světelnými meči zde opravdu nehledejte.
Lehce za možnostmi a očekáváními
Ti z vás, kdo očekávali akční dynamiku, budou zklamáni. Více než na automobilové naháněčky, přestřelky a vypjaté momenty, kterými je vyprávění pouze kořeněno, se Niccol spoléhá na postavy, jimž vkládá do úst někdy až příliš prvoplánově sdělované poselství o tom, že nezáleží na tom, kolik času máme, ale jak s ním naložíme.
Původem novozélandský scenárista (Truman Show, Terminál) a režisér Andrew Niccol, domestikovaný v Hollywoodu, ten filmový využil k zamyšlení nad stavem současné společnosti. Vyměřeným časem pokračuje v linii svých předchozích sociálně a společensky kritických sci-fi s inteligentním přesahem (Gattaca, Simone). Jen je trochu škoda, že mu tentokrát chybí satirická kousavost jeho Obchodníka se smrtí a že svůj sofistikovaný nápad neumí náležitě prodat.
Takto, ač to v případě tohoto projektu říkám velmi nerad, zůstává výsledná podoba za očekáváními i možnostmi, které dané téma nabízelo. Což ale rozhodně neberte jako hodnocení od návštěvy kina odrazující, spíše jako povzdech nad něčím, s čímž souzníte, ale přáli byste si, aby to dopadlo více podle vašich představ.
Vyměřený čas
- Žánr: sci-fi
- Původní název: In Time
- www.intimemovie.com/
- USA 2011
- Scénář a režie: Andrew Niccol
- Hrají: Justin Timberlake, Amanda Seyfriedová, Alex Pettyfer, Cillian Murphy, Vincent Kartheiser, Olivia Wildeová, Johnny Galecki, Rachel Robertsová, Aaron Perilo
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 11. 2011