Koralína a svět za tajnými dveřmi

Vyprávění, inspirované dětskou pohádkovou knihou Neila Gaimana, nás vtahuje do fantastického dobrodružství ve starém činžovním domě, ležícím v oblasti deštivého Oregonu. Právě zde si rodiče jedenáctileté Koralíny pronajali byt, aby měli klid na dokončení zahradního katalogu, na němž společně pracují. Nezabydlené prostory starobyle vyhlížejícího sídla představují pro jejich dceru místo, do něhož si začíná promítat obsah své zjitřené dětské fantazie.

Zrcadlové převrácení skutečného světa

Hravá dívenka, s níž začíná cloumat puberta, se cítí být rodiči zanedbávána. Zaměstnaní rodiče na ni nemají čas a zvídavé malé slečně, která se trochu nudí, nezbývá než se vydat na průzkum domu. V sousedství objevuje svérázné nájemníky jako je bývalý cirkusový artista Bobinsky nebo dvojice vysloužilých hereček, vycpávající své čtyřnohé mazlíčky. Galerii podivínských figurek ještě doplní chlapec Wybie (v českém znění Hubert), který je jí sice oproti předchozím excentrikům blízký věkem, méně už chováním. Bere ho jako upovídaného otravu, s nímž je asi podobná zábava jako s jeho vypelichaným kocourem za oknem. Od potrhlého samorosta na motorce, jenž je shodou okolností vnukem majitelky domu (jejíž sestra kdysi za záhadných okolností zmizela) dostává hračku, jež je jí velmi podobná. Jen místo očí má neživě vypadající černé knoflíky.

Hadrová panenka s knoflíkovýma očima se jí stává němou společnicí, zaznamenávající její trápení. Koralína zatím netuší, že ve skutečnosti je nastrčeným špehem, který ji má v interiéru bytu přivést k tajným dvířkům, vedoucím do paralelního světa, který funguje jako na míru stvořená projekce jejích skrytých i zjevných přání a tužeb. Tam, kde se ve dne nachází jen holá cihlová zeď, se v noci otevírá brána k alternativnímu prožívání stejných událostí znovu, jen v mnohem barvitějším provedení. Vše vypadá jako ve skutečném světě, jen tenhle je nějaký až moc dokonalý a hlavně prudce kontrastní k fádnímu běhu dnů, jež zažívá po přestěhování na opuštěný venkov.

V zrcadlovém převrácení skutečného světa nejsou alternativní rodiče podráždění, ale zábavní a tolerantní, zajímají se o dívku a zahrnují ji okázalou láskou. Matka jak dokonale pěstěná stepfordská panička chystá chutné večeře a vymýšlí pro ni různé překvapivé atrakce v duchu rčení „dejte lidem chléb a hry“ a oni zapomenou na svízele. Kopie otce nebuší zuřivě do klávesnice počítače, ale pěstuje kytky a rozšafně hraje na klavír. Kluk ze sousedství pořád tak nedrmolí, ale víc naslouchá.

Zdánlivá idyla se po několika nočních návštěvách, končících ranním procitnutím v prostředí svého pokoje, mění ve staženou smyčku intrik, jimiž Koralínu ovine její náhradní matka. Knoflíky lásky, předstíraně se lesknoucí v jejích očích, se rázem zlomí v temné záblesky kouzel kostnaté čarodějnice s dlouhými pařáty. Dívka procitá a zjišťuje, že substituce všeho toho, čeho se jí v běžném životě nedostávalo, byla jen klamem v manipulativní hře jedné zvrácené duše, dokazující si, zda by ji mohl mít někdo rád.

Váhání, zda šlo o krásný sen nebo skutečnost, se mění v jistotu děsivé noční můry, v níž jde dívce nejen o vlastní život, ale i o bytí jejích skutečných rodičů. V zápase o záchranu sebe i druhých projeví do té doby zpovykaný a panovačný spratek najednou takovou míru nezištné obětavosti, že jsme blízko věřit tomu, že své blízké vyvede nejen ze spárů zla, ale naučí se je přijímat i s jejich chybami.

Tunel úzkostí a nesplněných přání

Příběh dospívající dívky Koralíny je variací na mnohokrát zpracované téma, vycházející z Carrollovy Alenky v říši divů. Od tohoto koloritu se odpichuje i Gaimanova temně laděná novela Coraline, která vyšla před sedmi lety. Spisovatel a komiksový tvůrce, jenž se stává pro filmaře v posledních letech vyhledávaným autorem nejen jako na poli fantasy literatury (Hvězdný prach), ji začal původně psát pro svou čtyřletou dceru jako moderní pohádku. Dokončil ji ale až pro jeho druhou dceru.

Napínavý příběh, naplňující očekávané schéma, nepřekvapuje ani tak po stránce dějové, jako spíš metaforickým vhledem do zákoutí dětské duše, ocitající se na hranici mezi bezstarostností odcházejícího věku her a aktivním se postavením k řešení problémů, jež přináší soužití nejen s rodiči, ale s lidmi obecně.

K reflexi úzkostí a nočních můr, stravujících dětskou duši, užívá autor symbolického motivu dveří jako spojníku reálného a fantaskního světa, zpřítomňujícího nejen obzor nových možností, ale především výzvy, jimž musíme čelit v cestě k dospělosti.

Tvůrci projevují pochopení pro zranitelnost tohoto přechodného věkového období a poukazují nato, jak snadno si nedostatek pozornosti ze strany zaneprázdněných rodičů může dospívající jedinec interpretovat jako absenci laskavého citu. Toto odosobnění se může snadno zvrhnout v podlehnutí mámivým vějičkám, nevěstícím ve svém šalebném úsměvu nic dobrého. Dětská ochota přimknout se k jevům falešně líbivým může být zneužita narušenými jedinci, přesvědčenými že konají dobro. Děti by si proto měli dát pozor na míru reálnosti svých přání, aby se jednoho dne neobrátily proti nim.

Dětský psychothriller

Tíživý obsah našel v osobě realizátorů i adekvátní formu vizuálního podání. Loutkový film, natočený za pomocí ruční stop-motion animace, umocňuje stereoskopický 3-D formát. Henry Selick tak propojil v Koralíně jako prvním celovečerním filmu dvě metody animace, které se až dosud vyvíjely odděleně. Sympatické je, že se nesnaží jít ani ve stopách demonstrací nových možností použitých technologií jako Robert Zemeckis v Beowulfovi, který svou umělou fotorealističností ukázal jejich meze, ani v duchu disneyovské rodinné roztomilosti infantilních mluvících zvířátek. Jde si vlastní cestou, na niž mu kdysi posvítila předvánoční noční můra a producentský i stylistický dohled Tima Burtona.

3D zpracování užívá především k širšímu uplatnění trikových scén a vytříbenému vzhledu, pohyb loutek si ale zachovává typickou trhanost, charakteristickou pro tradiční pookénkovou animaci.

Animované postavy v příběhu jsou i přes zjevný sklon k bizarní karikatuře vybaveny takovou dávkou životné osobitosti, že při představení jejich charakterů přestanete vnímat, že nesledujete živé herce.

Nejlépe je zpracována ústřední hrdinka. Koralína jako správná předpubescentka hází víc znechuceně otrávených pohledů než Ivuška na Lexu v nováckém sitcomu Comeback a v podrážděné uštěpačnosti špulí pusu a přivírá oči tak roztomile, že si její vzdorovitou náturu musíte zamilovat. Ze všeho nejraději by chtěla, aby se svět točil jen kolem ní a těžce přijímá fakt, že tomu tak není. V původním znění tento povahový rys dobře dokresluje dabérka Dakota Fanningová, která své loutkové figuře není podobná ani tak fyzickými rysy, jako spíš odpozorovanou mimikou a gesty.

Animátor Henry Selick, z jehož filmografie známe vedle dnes již kultovního kousku se zavádějícím počeštěným názvem Ukradené Vánoce Tima Burtona i další nákladné počiny Jakub a obří broskev a Opoparchat, překypuje záviděníhodnou vizuální představivostí, vkládanou do služeb vyprávěného příběhu. Dominující nervózní atmosféru, plnou očekávání, kořenění nádechem něčeho zvráceného. Za pomocí zasvětlení scény, netradičních úhlů snímání kamery a hororové hudby francouzského skladatele Bruna Coulaise vytváří pastvu pro oči, nemající v některých momentech (scéna v iluzorní zahradě) daleko k halucinogennímu vnímání. Výtvarná stránka s estetickou vnímavostí kombinuje duhové barvy pastelové sytosti snového světa v protiváze ke goticky pošmourné vybledlosti všední reality.

Poněkud méně jistě už si vede jako režisér. Snímek má nevyrovnané tempo. Úvodní expozice trvá příliš dlouho, ale když se překlene, čeká nás takřka psychothrillerový až hororový spád, ústící do finále, které působí jako katastrofické boření paralelních dimenzí.

Nebojte se proto vzít za kliku tajných dvířek a nechte se pozvat do imaginativního alegorického světa, jemuž porozumí stejnou měrou děti zvídavé, bojácné, otrlé i ty odrostlejší.

Koralína a svět za tajnými dveřmi

• Žánr: temná pohádka
• Původní název: Coraline
• www.coraline.com
• USA 2009
• Scénář: Henry Selick (podle předlohy Neila Gaimana)
• Režie: Henry Selick
• Mluví: Dakota Fanningová (Koralína), Teri Hatcherová (matka), Jennifer Saundersová (slečna Spinková), Dawn Frenchová (slečna Forciblová), Keith David (kocour)
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 11. 6. 2009