Bryan Singer prostřednictvím filmu Superman se vrací (2006) složil poctu sedmdesátkovým počinům Richarda Donnera s Christopherem Reevem v hlavní roli. Jeho lehce komické staromilské pojetí, které se hodně soustředilo na romantické pnutí mezi Clarkem a Lois, ale nevyvolalo mezi diváky až takové nadšení.
DC Comics vrací úder Marvelu
Není divu, že Warneři nyní přichází s dalším restartem, který má ambici zaplnit místo na trhu po skončivší batmanovské trilogii. A ohlídávají si to na všech frontách. Producentem snímku není nikdo jiný než Christopher Nolan, který se podílí i na scénáři. Hlavním scenáristou je odborník na komiksové adaptace David S. Goyer, který má na svém kontě nejen celou batmanovskou trilogii v Nolanově režii, ale i Bladea nebo Smrtihlava.
Režisérem je Zack Snyder, jehož 300: Bitva u Thermopyl a především Strážci - Watchmen ukázali, jak invenčně pracovat s komiksovými předlohami.
Watchmeny považuji za jednu z nejlepších komiksových adaptací vůbec, naopak jeden z dalších režisérových počinů Sucker Punch za ukázku toho, proč je jeho okázalý videoklipový vizuální styl kritizován. V Muži z oceli se nám dostane obojího. Sofistikovaného nakládání s komiksovou předlohou jako v případě Strážců, i po čase monotónní velikášské akce.
Nolanovský Supeman začíná
Superman po restartu volal už dlouho. Christopher Nolan byl k tomuto projektu povolán nejen proto, aby dohlédl na to, že se mistr zpomalovaček Snyder neutrhne příliš ze řetězu, ale i proto, aby supermanovské látce dodal víc realističnosti, serióznosti a osudovosti. Tak jak to velí současný trend výpravných blockbusterů (Skyfall, Iron Man 3), které se jeho pojetím netopýřího muže inspirují.
Muž z oceli díky přispění Davida S. Goyera proto vyvolává obdobný dojem jako film Batman začíná. Jsme na počátku vyprávění známé ságy a sledujeme příběh neobyčejného muže, který se učí žít se svou výjimečností. Teprve díky tomuto poznání se může stát tím, kým mu bylo předurčeno být.
Goyer pomíjí seriálové, Donnerovo i Singerovo pojetí, plné nadhledu a přibližuje Muže z oceli požadavkům na dnešní popcornové bijáky. Činí tak v mnoha ohledech dobře, v mnoha rozporuplně.
To, že se dnes do takřka každé adaptace komiksu implantuje temnota a psychologie, je zásluha právě Nolana. Ne každý tvůrce ale umí svou realistickou vizi dotáhnout do konce. Nakonec i Nolan se ve vyvrcholení své trilogie Temný rytíř povstal musel uchýlit zpět ke komiksovým konvencím. Jinak by zlikvidoval koncept superhrdiny, jeho příběh by neobsahoval žádnou naději a skončil by tragicky.
Nadčlověk, který se touží stát člověkem
Superman je ale trochu jiný případ než Batman a proto si tato figura zaslouží i jiné zacházení. Zatímco Bruce Wayne je člověk, který se hrdinou stává díky své netopýří identitě. Kal-El je nadčlověkem (u Snydera je to podpořeno jeho až božskými, spasitelskými rysy), který se snaží stát obyčejným člověkem.
To u něj vede ke krizi identity a vnitřnímu boji s vlastní totožností. Proto je v Muži z oceli věnována taková pozornost jeho dětství, školním létům a dospívání na Kentovic farmě. Neboť právě zde se formovalo jeho charakterové nastavení.
V jedné, mimozemské rodině se narodil, v druhé pozemské byl vychováván. Jeho hodnotový svět utvářela dvojice otců. Jor-El (Russell Crowe) a Jonathan Kent (Kevin Costner). Ten emoční dvojice matek. Lara Lor-Van (Ayelet Zurer) a Martha Kentová (Diane Lane). Pokud přijmeme tuto hodnotící zkratku.
Dítě mezi dvěma světy a dvěma rodinami
Kal-El, v našem světě Clark Kent (Henry Cavill) se díky tomu stal dítětem dvou světů, mezi nimiž nerozhodně a někdy i zoufale tápal, než se naučil přijmout sebe sama ve své jedinečnosti. Než k tomu dospěl, zvolil podobně jako Bruce Wayne v Batman začíná život v ústraní a anonymitě.
Lidský otec Jonathan Kent ho varoval před tím, že lidstvo se vždy bojí toho, co nezná, což ústí do xenofobního chování. Nabádal ho k zdrženlivosti v užití svých schopností a zároveň ho učil velké zodpovědnosti před tím, čím vládne. Kryptonský, pokrevní otec Jor-El mu zas kvůli jeho vlastnostem a schopnostem předvídal, že to bude právě on, k němuž se bude lidstvo jednou upínat.
Hledání svého poslání
Postava Supermana se díky tomuto výchovnému a formujícímu působení stává mnohem lidštější než dřív. Už to není ten na první pohled nešikovný a nesmělý mladík v kostěných brýlích, který má ale coby Superman velice jasno v tom, za co a proč bojuje. Clark hledá svou hrdinskost, zamýšlí se nad její povahou i jejími možnými dopady.
Ví, že jeho mimozemský původ a superschopnosti mu slouží jako nástroj ke konání dobra, ale zároveň jako prokletí, které ho vzdaluje těm, jimž pomáhá. Má svá traumata, plynoucí z pochybností o vlastní odlišnosti. To se projevuje nedůvěrou v druhé. Učí se překonávat strach i váhavost, což se mu pod tlakem okolností (výhružky generála Zoda) podaří. Pak bere svou misi nadmíru vážně.
Až tak, že vyprávění díky tomu přichází o humor a nadhled, který jsme byli zvyklí si se supermanovskou látkou spojovat. Otcovské rady, doprovázené hřímajícími smyčci Hanse Zimmera, dodávají filmu osudový charakter. Takový jaký známe právě z Nolanových batmanovek. Jen zde, i přes v rámci žánru výborné herecké výkony obou otců, to působí víc mechanicky a tak nějak povinně. Chvílemi máme až dojem, jakoby si Goyer hrál na Terrence Malicka.
Kolážovitá práce s motivy z předchozích filmů
Kde je naopak třeba Goyerův scenáristický vklad (na rozdíl od až příliš otrocké inspirace batmanovským pojetím komiksových látek) ocenit, je ve způsobu, jakým pracuje s již známými dějovými motivy z předchozích Supermanových dobrodružství.
Muž z oceli není prequel ani sequel filmů ze sedmdesátých let, ale podobně jako v případě Star Treku reboot. Goyer s postavami, zápletkami a motivy, které známe z filmů Superman (1978) a Superman 2 (1980) Richarda Donnera zachází jako s kolážemi, které se rozhodl nově poskládat. Zamíchal s již známými prvky, prohodil jejich časovou posloupnost a dal tak příběhu novou texturu.
Tam, kde Donner začínal, v redakci Daily Planet, se nyní končí. Clark Kent se nestává postupně Supermanem, ale Superman v sobě najde lidského Clarka Kanta přes poznání mimozemského Kal-Ela. Předností tohoto přístupu je, že i když se zde odehrávají události, které jsou nám z předchozích zpracování známé, jejich vývoj a řazení působí inovativně. Pochopitelně za předpokladu, že bychom přijali premisu, že nevíme, jak to s neporazitelným Supermanem dopadne.
Přiblížení kryptonské mytologie
Už teď víme, že Snyder chystá za dva roky dvojku Muže z oceli. Možná to ale po mimořádně úspěšném premiérovém víkendu (200 milionů dolarů celosvětových tržeb) bude dřív. Fanoušci jsou už teď zvědaví, zda pokračování Supermana předběhne crossover pod názvem Justice League, kterým se Warneři budou snažit konkurovat marvelovským Avengerům. Osobně bych se přimlouval za to, aby byl dán ještě nějaký samotný prostor Supermanovi, než se začne paktovat s kolegy a kolegyněmi ze stáje DC Comics (Batman, Flash, Green Lantern, Wonder Woman).
Nejprve je ale třeba důkladně představit v origin příběhu nového Supermana, o což se Snyder s Goyerem a Nolanem vehementně snaží. Proto věnují tolik pozornosti nejen formativním zážitkům z jeho dětství a dospívání, které ovlivňují posléze jeho rozhodování, ale i osudu planety, odkud přišel.
Komiks Jerryho Siegela se poprvé objevil v roce 1938, ale za pětasedmdesát let žádná ze supermanovských televizních nebo filmových adaptací nepředstavila tak důkladně planetu Krypton a její obyvatele. V dvacetiminutovém prologu jsme seznámeni s říší na pokraji zkázy, která se i v hodně explozivním provedení odehraje. Tento úvod jakoby předznamenal charakter následných akčních scén.
Na romantiku nezbyl čas
Zánik Supermanovy rodné planety je spojen s vysláním Kal-Ela do bezpečí. Na planetě Zemi se ho ujmou adoptivní a milující pěstouni. Clarkův život do chvíle, než se stane vyvoleným, je nám přibližován na přeskáčku, za pomocí flashbacků. Obrazy dětské vyloučenosti a šikany se střídají s dramatickou nehodou školního autobusu, při níž v pubertě prokáže, kde vězí jeho síla. Tu mu otec radí nepoužívat v obavě z prozrazení toho, kým je.
Touha po poznání svého původu ho vyžene z domova do světa. Zde pouhou shodou okolností objeví to, po čem tolik pátrá. Dozví se to na Arktidě, kde i poprvé potkává zvídavou novinářku Lois Laneovou (Amy Adams).
Jejich seznámení se odehraje za úplně jiných okolností než v předchozích filmech. Clark před ní nešaškuje, nebere si směšné brýle, ani si podobným stylem neuhlazuje své vlasy. Takže žádná kudrlinka vepředu. Své alter-ego nezakrývá, v důsledku čehož je jejich vztah od začátku jasnější a přímější.
Chybí mu ono plaché skrývání totožnosti a namlouvání, ale ve Snyderově pojetí na romantiku prostě není čas. Lois se pro Clarka vedle adoptivních rodičů, po smrti otce jen matky, stává důvodem pevnějšího a citovějšího přimknutí k lidstvu.
Démonický generál Zod
K Zemi se blíží nebezpečí v podobě příslušníka Kal-Elovy vlastní kryptonské rasy a lidstvo je proto třeba ochránit. Nelítostný generál Zod (Michael Shannon) má ve vyprávění podobnou úlohu jako Joker či Bane v Nolanových batmanovkách. Snaží se Supermana vybudit k akci, po níž zůstanou zmařené životy, které půjdou na jeho triko. Věta „Za každého člověka, kterého zachráníš, zabijeme milion dalších“, je ostatně v tomto smyslu symbolická. Generál Zod je postavou démonickou, která mi v záchvěvech až fašistického šílenství v něčem připomínala Malcolma McDowella v Caligulovi.
Po povinném seznámení se s modernizovaným úborem, který doznal žádoucích změn (červené slipy chybí), jež nezavdávají důvod k směšným narážkám, se rozehraje takřka hodinová řež mezi Supermanem a vojáky, bránícími Zemi na jedné straně a Zodovými povstalci na té druhé.
Pokud seznamování se s oblekem a okouzlení jeho možnostmi připomínalo restart pavoučího muže v The Amazing Spider-Man, tak přetahování mezi kryptonskými rodáky vypadá jako skloubení válečného, katastrofického a sci-fi filmu.
Supermanovský Den nezávislosti
Takový supermanovský Den nezávislosti. Divák si při něm připadá jako na tenisovém zápase, kdy zleva doprava sleduje, odkud přiletí nikoliv míček, ale nějaká ohnivá koule. Snyder si nejprve dal tu práci, že prostřednictvím flashbacků představil Kal-Elovu lidskou stránku a dovedl ho skrze debaty s otci k rozhodnutí přijmout odpovědnost Supermana. V momentě, kdy se tak stalo, na nolanovské psychologizování zapomíná a rozjede akci, která je blízká jeho spektakulárnímu vizuálnímu stylu.
Hutnou, megalomanskou a výbušnou, při níž najednou Superman nemá čas nimrat se v přemýšlení o tom, kolik nevinných lidí jeho střet s Zodem odnese. Dvousetmilionový rozpočet režisér proměňuje v pompézní a velikášský obraz zkázy Metropolisu, proti němuž střet Avengerů s Chitauri najednou získává zcela jiné měřítko.
Metropolis se stává boxerským ringem, v němž při souboji mimozemských protivníků létají vzduchem automobily, náklaďáky nebo cisterny. Vesnice a města se svými pyšnými mrakodrapy se přitom boří jak domečky z karet.
Bayovská monotónnost
Snyder zas o kousek dál posouvá technické možnosti, co do ztvárnění velkoleposti akčních scén. Trikaři odvedli výbornou práci, ale v tomto měřítku digitální destrukce ukazují i odvrácený líc tohoto pojetí. Vyjevuje se mnohem čitelněji umělý původ celé této dynamické akce. A taky její stereotypnost a monotónnost, což dobře známe z Bayových Transformerů. Hlavně těch třetích.
Ale už jsme si jako diváci zvykli, že filmy ve 3D formátu, hrané v IMAX kině, takové jsou. Pyrotechnická megashow oslabuje emocionální vyznění snímku a vy už mnohdy v průběhu promítání zpětně doceňujete všechny ty mentorské pasáže, při nichž nic nevybuchuje nebo nelítá. Režisér neumí zpomalit a adrenalinovou akcí, podpořenou neustále tepající a dunící hudbou, se snaží zakrýt, jak je toto pojetí vlastně ploché a instantní.
Taková je nejen romantická linie mezi Lois a Clarkem, ale i vykreslení ústřední postavy. Ta je definována ve vztahu ke svým rodičům, kteří mu vštípili jeho morální kodex. Tvář představitele Supermana Henri Cavillea ale toto nalézání pevného etického středu jeho života neumí náležitě prodat, neboť ze sebe nevyzařuje víc než právě instantní charisma dobře o sebe pečujícího muže z reklamy na pánskou vodu po holení.
Konvence, skrývaná za progresivitu
Muž z oceli se snaží být dílem progresivním, ale díky tomu jak dokonale naplňuje současný mustr letního blockbusteru moderního nolanovského střihu, se sám a dobrovolně přihlašuje ke konvenčnosti. Psychologické pozadí a hlubokomyslnost se spíš předstírá, aby měl divák pocit, že sleduje víc než megalomanské akční burácení. Emoce, jež sálaly z trailerů, v nich zůstaly i zakonzervovány. Takový je dnešní Hollywood a na nás záleží, jak dlouho nás stereotypní digitální orgie, byť čím dál líp provedené, budou bavit.
Tvůrci se sice zaštitují Supermanovým morálním váháním, zda přijmout své poslání, když se ale tak stane, nechají ho za obřího rachotu létat mezi zničenými troskami bortících se mrakodrapů. Bez toho, že by se nějak výrazněji zabýval, kolik lidí pod nimi zůstane pohřbeno.
V této ohlušující vřavě zpětně a lépe doceníte funkčně a dynamicky použité flashbacky, které nám přibližují příběh přerodu chlapce v muže. Ten musí zjistit, jaký je jeho osud a přijmout ho se vší odpovědností za ty, jež má chránit.
Muž z oceli
- Žánr: komiksová adaptace
- Původní název: Man of Steel
- www.manofsteel.warnerbros.com/index.html
- USA / Kanada / Velká Británie 2013
- Scénář: David S. Goyer
- Režie: Zack Snyder
- Hrají: Henry Cavill, Amy Adams, Russell Crowe, Diane Lane, Kevin Costner, Michael Shannon, Dylan Sprayberry, Antje Traue, Harry Lennix, Christopher Meloni, Julia Ormond, Laurence Fishburne
- Distribuce: Warner Bros. CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 20. 06. 2013