V polovině osmdesátých let minulého století byla nemoc AIDS považovaná především za nemoc homosexuálů, v jejichž komunitě si také vybírala své první oběti. Proto Rona Woodroofa (Matthew McConaughey) tak zaskočí, když se při náhodném lékařském vyšetření v nemocnici dozví, že je HIV pozitivní.
Jak by se on, texaský macho, který má rád chlast, kokain, býčí rodeo a sex se ženami, ideálně pokud možno všechno dohromady, mohl nakazit nemocí buzerantů, které, spolu se svými podobně homofobními kámoši, tak nesnáší. Diagnóza je ale neúprosná, stejně jako prognóza třiceti dní života, kterou mu doktoři dávají.
Neúprosná diagnóza
Elektrikář a jezdec rodea Ron zprvu svou diagnózu popírá a dál se snaží žít svůj zajetý způsob života, připomínající nekonečný mejdan. Příznaky ale ignorovat nelze a tak se začne o nemoc víc zajímat. Vyhledá si o ní informace a zjišťuje, že její léčba je v USA v plenkách.
Léky, potlačující příznaky choroby a prodlužující pacientovi život, nejsou v Americe plně ozkoušeny a tedy i schváleny. Z hlediska právní legality jsou proto Federálním úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FAD) považovány za drogy.
Ron podplatí zřízence v nemocnici, aby pro něho jeden z těchto léků na AIDS, který se zatím experimentálně testuje, kradl. Když ale dojde, rozhodne se vypravit hledat pomoc do Mexika. Nemá už co ztratit. Poté, co se jeho přátelé dozvědí, jakou diagnózou je stižen, ze své komunity ho nemilosrdně vyexpedují. Oni se přeci s žádným teploušem, který před nimi navíc svou orientaci tajil, nebudou zahazovat.
V Mexiku Ron vyhledá doktora, který mu svou alternativní léčbou jakž takž stabilizuje jeho imunitní systém, který byl zatížen vysoce toxickými medikamenty, které užíval dosud. Tedy učiní něco, čehož nebyla oficiální medicína v jeho rodné zemi schopná.
Pašeráci naděje
Ron si na sobě vyzkouší účinek těchto experimentálních léčiv a rozhodne se je z Mexika pašovat do USA, kde je bude prodávat HIV pacientům. Spojencem v tomto jeho byznys plánu se mu stává exhibicionistický transsexuál Rayon (Jared Leto), který je zasažen stejnou smrtelnou diagnózou jako on.
Poznávají se v nemocnici a přes počáteční drobnou distribuci léčiv v gay clubech si časem vybudují silnou pozici na černém trhu. Protože je ale zakázáno prodávat neschválené léky, vyřeší to právně založením klubu s názvem Buyer's club. V něm nemocní lidé platí měsíční příspěvky, díky nimž získávají pak už zdarma přístup k nelegálně pašovaným lékům.
Farmaceutické lobby, FDA, FBI a další orgány státu jim jdou v součinnosti po krku, což vede tyto pašeráky k čím dál bizarnějším kličkám, mezi něž patří i falšování receptů v tokijských ordinacích. Přes předpovědi lékařů Ron stále žije, ubíhají měsíce a roky a on se ze sebestředného a sobeckého floutka, který chtěl zachránit především sebe, proměňuje v někoho, kdo nemocným HIV lidem dává naději.
Inspirace skutečnými událostmi
Film je inspirován skutečnými událostmi. Debutujícího scenáristu Craiga Bortena postava Rona Woodroofa zaujala už v roce 1992, kdy byl o něm uveřejněn článek. V tomto roce také Woodroof zemřel, sedm let poté, co mu byla nemoc AIDS diagnostikována.
Borten se s Woodroofem sešel a natočil s ním několik hodin záznamů jeho vyprávění. Získal i přístup k jeho deníkům, což mu vše pomohlo k tomu, aby jeho příběh působil na plátně co nejautentičtěji. Scénář dlouho piloval a ve finále mu s ním pomohla Melisa Wallack, stojící za předloňskou Sněhurkou z Julií Roberts v roli zlé královny.
Scenárista ve filmovém zpracování Woodroofova příběhu vynechal postavy jeho dcery a sestry a naopak sem přidal smyšlené figury Rayona a sympatické doktorky Eve (Jennifer Garner), která má pro Ronovo podnikání pochopení.
Tím, že potlačil Woodroofovo rodinné zázemí, se mohl lépe soustředit na samotnou studii jeho charakteru. Protože Klub poslední naděje je ze všeho nejvíc vyprávěním o osobní proměně jedince, jehož až nemoc učinila lepším člověkem.
Nepřikrášlená charakterová studie
Smrtelná diagnóza mu umožnila změnit život k lepšímu a konečně ho naplnit něčím smysluplným. Najednou se ukázalo, že nejde jen o homofobního křupana, který ohne každou sukni, ale i o statečného muže, jehož osudová výzva naučila bojovat a vzpírat se předurčenostem.
Ron se naučil překonávat vnitřní překážky, dané jeho předsudky, což mu pak pomohlo nejen v boji se sebou samým a svým chátrajícím fýzis, ale i ve střetu se systémem, jemuž se rozhodl vzepřít. Tím, že se nevzdal, pomohl nejen sobě, ale i spoustě lidí, kteří se dostali do stejné situace jako on.
Scénář tuto postavu nijak neidealizuje a ukazuje, že její prioritní snahou bylo zachránit sebe sama a ještě na tom něco vyrejžovat. Ale právě tím, že se z Rona nesnaží dělat něco, čím nebyl, je velmi sympatický.
Civilnější Philadelphia
Bez patosu a falešného sentimentu je nám podáváno vpravdě oscarové téma, které na rozdíl od Philadelphie s Tomem Hanksem není o diskriminaci a síle předsudků, ale jen o obyčejném chlápkovi, který se rozhodl bojovat za právo na svůj život. Tím, že si zvolil způsob léčby, který on uzná za vhodný a při němž vyzkoušel všechny dostupné prostředky, které se nabízí, otevřel oči i druhým, kteří jeho příkladu následovali.
Kanadský scenárista a režisér Jean-Marc Vallée (Dar od Boha, Královna Viktorie, Café de Flore) toto biografické drama, jež by snadno mohlo sklouznout k slzopudnosti a dojímavosti „umírajících“ filmů, podává s realistickou a nepodbízivou věcností, jíž není cizí ani humor.
Střídmá a pokorná režie se soustředí na odvyprávění silného příběhu, jež vás zasáhne možná víc, než byste čekali. Příběh stojí především na postavách, jimž se vyloženě nepodřizuje, ale umožňuje jim vyniknout.
Matthew McConaughey a Jared Leto se této šance chytli a jejich vítězství na Zlatých glóbech v kategoriích nejlepší herec v hlavní a vedlejší roli naznačuje, kdo by mohl opanovat v hereckých kategoriích i oscarové předávání cen.
Oscarové herecké výkony
Klub poslední naděje má šest oscarových nominací, včetně těch za film roku a za nejlepší originální scénář, ale opravdu velkou šanci má právě v hereckých nominacích. A není to jen proto, že Akademie ráda oceňuje důkladnou přípravu na roli, mezi níž patří i to, že herec musel projít výraznou fyzickou proměnou.
Oba herci hodně zhubli, Matthew McConaughey údajně 23 kilo. Jejich fyzická proměna ale není tím nejdůležitějším, i když vyznění postav hodně napomáhá.
Matthew McConaughey, jehož jsem kvůli jeho udržované a vysportované muskulatuře vždy bral jako docela ideálního představitele nenáročných romantických komedií, který dobře vypadá v plážových scénách, tu najednou předvádí výkon, který je opravdu zajímavý.
Jeho proměna z bigotního jižanského homofoba a vidláka, který s mohutným knírkem vypadá jak aktér z německých pornofilmů ze sedmdesátých let, v postavu, které začnete skrytě fandit, je uvěřitelná. Právě proto, že se jí nesnaží dělat lepší než je. Nezakrývá její prospěchářství, sobectví, ani prudkou povahu.
Ronem budete zpočátku pro jeho primitivní obhroublost opovrhovat, ale pak vám začne být sympatický tím, jaký je to nezmar a že neuhne z cesty před jakýmikoliv překážkami, jež jsou mu házeny pod nohy. Ať už jde o jeho nemoc nebo farmaceutickou lobby. A nakonec s ním budete soucítit a přát mu ještě nějaký ten rok života navíc. Budete k němu empatičtí, tak jako se to naučil on sám k druhým.
V roli Woodroofa došel McConaughey k prozatímnímu vrcholu své herecké kariéry a Oscar by mu za jeho snahu vzepřít se své škatulce slušel. Stejně jako Jaredu Letovi, který beze stop karikatury, přehrávání a na mnohem menším prostoru vtiskl svému transsexuálovi Rayonovi směsici tragických i komických rysů jeho osobnosti, která činí tuto postavu velmi přitažlivou. A také v něčem velmi smutnou, to když si sundá ženské šaty a líčení a jde svého otce požádat o peníze.
Nepodbízivé vyprávění
Klub poslední naděje velmi vyváženě balancuje na hranici mezi nezávislou produkcí a hollywoodským mainstreamem, kterému se ale nepodbízí. Třeba tím, že by se snažil působivé téma pojmout mnohem víc melodramaticky a útočit prvoplánověji na naše emoce. Nedělá to a nabízí radši humor, například ve chvílích, když přibližuje Ronův boj s úřady.
Film tak není primárně o tělesném chátrání, smiřování se se smrtí a loučení se s blízkými, jak bychom možná čekali, ale o tom, že i v těch nejhorších momentech našeho života, kdy se zdá, že je vše beznadějné, nemáme ztrácet naději. Problémům je třeba čelit, protože nikdo jiný je za nás nevyřeší.
Způsob, jakým režisér toto jednoduché poselství sděluje, pak s ohledem na charakter příběhu, který vypráví, vzbuzuje velké sympatie. A taky zvýšenou míru empatie.
Klub poslední naděje
- Žánr: drama
- Původní název: Dallas Buyers Club
- http://m.focusfeatures.com/dallas_buyers_club
- USA 2013
- Scénář: Melisa Wallack, Craig Borten
- Režie: Jean-Marc Vallée
- Hrají: Matthew McConaughey, Jared Leto, Jennifer Garner, Steve Zahn, Denis O'Hare, Griffin Dunne, Kevin Rankin, James DuMont, Philippe Radelet, Juliet Reeves
- Distribuce: CinemArt
- Distribuční premiéra v ČR: 23. 01. 2014