Třiačtyřicetiletý norský režisér Joachim Trier, který je vzdáleným příbuzným jeho slavnějšího jmenovce Larse von Triera, zaujal už se svým debutem Repríza (2006), který získal cenu za režii na MFF Karlovy Vary. Následoval příběh bývalého narkomana, který se snaží začlenit do společnosti Oslo, 31. august (2011) a anglicky mluvený debut Hlasitější než bomby (2015) s Isabelle Huppert a Jessem Eisenbergem v hlavních rolích.
Zatímco jeho předchozí počiny je možné označit za realistická dramata, Thelma je film žánrový. Napínavý hororový thriller se snovými, nadpřirozenými prvky. I on je ve shodě s těmi předešlými postaven na hlavní postavě, kterou jen režisér povýšil do symbolického světa, v němž je mnohem větší prostor pro naši představivost.
Nevysvětlitelné události
Hlavní hrdinka Thelma (Eili Harboe) právě nastoupila do prvního ročníku na vysoké škole v Oslu. I přes urputnou snahu jejích rodičů až obsesivně kontrolovat každý její krok prostřednictvím telefonátů z domova a sledování jejího rozvrhu se křehká, osamělá dívka z venkova opatrně seznamuje se spolužáky a poprvé zakouší nezávislost a vír studentského života.
Alkohol, tráva, večírky, to vše je pro ni nové, stejně jako pocity vzrušení, spjaté s vlastní sexualitou. Do společnosti ji uvede krásná a vřelá spolužačka Anja (Kaya Wilkins). Hned první moment, kdy se v knihovně potkávají, je provázen nejen děsivým rojem ptactva za okny, ale především Thelminým záchvatem, který vypadá jako epileptický.
A nevysvětlitelné události jako chvění obřího lustru při jejich společné návštěvě představení moderního baletu se objevují i při dalších příležitostech, kde jsou spolu. Thelma s hrůzou zjišťuje, že jejich příčinou je možná ona sama.
Excitované záchvaty
Rigidní výchova jejích hluboce věřících rodičů způsobila, že vztah k jiné ženě nebo náznaky intimního sblížení s ní vnímá jako něco nepatřičného, odporujícího přirozenému řádu, danému náboženskou výchovou. Pro Thelmu to představuje problém, protože skrze své rodiče si zvnitřnila k takovému životnímu stylu kritický postoj. Je pro ni proto složité přijmout se taková, jaká opravdu je.
Její tělo i city jí říkají něco jiného než její svědomí, formované vírou a rodinnou výchovou, což u ní vede k represi, blokaci a zapírání sebe sama. Neumí si s těmito morálními dilematy poradit, a proto u ní dochází k excitovaným záchvatům a křečím nejasného původu, jež známe z hororu Stephena Kinga Carrie. Podobají se psychogenním neepileptickým záchvatům, neboli PNES a kameraman ve výtvarných širokoúhlých záběrech jejich průběh dává do souvztažnosti s přírodním a okolním děním.
Záchvaty totiž Thelmě dávají telekinetické schopnosti a způsobují nadpřirozené jevy v jejím okolí jako je mizení nebo vzplanutí lidí. Výsledky podrobného lékařského zkoumání pak jen potvrdí, že nemají epileptický původ. Souvisí ale s jejím dětstvím a hrůzným tajemstvím její rodiny, které se začne odhalovat v druhé polovině vyprávění.
Rodinné prokletí
Ukáže se, že i Thelma je součástí rodového prokletí, kterému režisér propůjčuje mystickou, nadpřirozenou podobu, mající souvislost se severskou mytologií. Odtud motiv hada, který jí ovíjí při hříšných myšlenkách a další znepokojivé metaforické a snové sekvence, které rozostřují hranice mezi skutečností a představami dívky. Takový je i symbolistní závěr, otevřený více intepretacím.
Režisér postupné odhalování temné rodinné historie prolíná s příběhem objevování vlastní sexuality, což je častý námět filmů s lesbickou tématikou. Záchvaty jako reakci na potlačenou sexualitu a přísnou rodinnou a náboženskou výchovu dává jednak do souvislostí s časy inkvizičními, kdy byly považovány za znak čarodějnictví, ale ukazuje i jejich mnohem racionálnější psychosomatický původ.
Ten je spjatý s projevy menšinové sexuality a jejím přijetím, zde více v rodině než ve společnosti. Otec (Henrik Rafaelsen) v příběhu funguje jako patriarchální figura, která v dívce od dětství vzbuzovala hrůzu z pekla a všechny její projevy odlišnosti se snažila tlumit. Přesto ve chvíli nejistoty, jak si poradit se svými city, se Thelma vrací domů. Čímž se otevírá prostor pro prolnutí obou vyprávěcích linií.
Hra s žánrovými prvky
Joachim Trier se při psaní scénáře už počtvrté spojil s dalším výrazným norským talentem Eskilem Vogtem. Od něho u nás běžel jeho debut Slepá (2014), který na festivalu Sundance získal cenu za scénář. Po třech velmi naturalistických filmech bylo pro oba osvobozující hrát si s thrillerovými až hororovými prvky a obrazy ze snového a nadpřirozeného světa.
Thelma totiž není jen iniciačním příběhem dívky, která bojuje s přísnou výchovou, předsudky svých rodičů a zmatkem, který v ní vyvolává cit ke spolužačce. Je to také temný thriller s mysteriózní atmosférou a erotickým nábojem. Ale i psychologické drama, love story o zakázané lásce a detektivní pátrání po děsivých rodinných tajemstvích.
Dráždivé role Thelmy se zhostila třiadvacetiletá norská herečka Eili Harboe, která studuje dějiny umění a chodí na stejnou univerzitu jako její filmová hrdinka, která je však posluchačkou přírodních věd. Představitelka Anji Kaya Wilkins je modelka a muzikantka, známá pod pseudonymem Okay Kaya.
Eili Harboe přesvědčivě zvládá svou složitou úlohu, včetně oněch záhadných záchvatů, jimiž je sužována a které působí v jejím podání velmi realisticky. Snoubí se v ní křehkost, zranitelnost, citové zmatení a nejistota se silou, postupnou samostatností a nebezpečím, které může představovat pro své nejbližší.
Uhrančivost vyprávění
Je na ní něco podmaňujícího, co atmosférický hudební podkres a pomalé, vtahující tempo vyprávění vhodně dokresluje. Vizuální stránka se záběry živé přírody a vodních ploch (venkovních i vnitřních, bazénových) pak posouvá realitu do říše snů, nočních můr a fantaskna. Ten příběh má totiž mýtický rozměr. Vypráví o otci a dceři a neschopnosti přijmout vlastní osud.
Uhrančivé vyprávění o nejtemnějších lidských touhách, rodinných prokletích, probouzející se sexualitě a zakázané lásce dospívající dívky, uvězněné v mantinelech náboženské a rodinné výchovy, je skloubeno s nadpřirozeným thrillerem hororových rozměrů.
Natočil ho jeden z nejtalentovanějších skandinávských tvůrců současnosti Joachim Trier, který v něm klade důraz na psychologii postav, melancholickou atmosféru a panoramatickou kameru, jež zrcadlí psychosomatické stavy hlavní hrdinky.
Letošní norský kandidát na Oscara za nejlepší cizojazyčný film bude blízký jak milovníkům žánrových podívaných, tak těm, kteří mají rádi iniciační příběhy o potlačovaných emocích, jež se nakonec ukážou silnější než všechny nadpřirozené elementy, jež vyprávění dodávají symbolistní ráz. Art se tu potkává se žánrovostí v přitažlivé symbióze.
Thelma
- Žánr: hororový thriller
- Původní název: Thelma
- www.thelma.film/
- Norsko, 2017
- Scénář: Joachim Trier, Eskil Vogt
- Režie: Joachim Trier
- Hrají: Eili Harboe, Kaya Wilkins, Ellen Dorrit Petersen, Henrik Rafaelsen, Marte Magnusdotter Solem, Anders Mossling
- Distribuce: Aerofilms
- Distribuční premiéra v ČR: 14. 12. 2017