Chod Mojo by si měl poslechnout úplně každý a obzvláště ten, kdo hledá velmi dobrý zvuk na cesty či na stůl. Ve dvacetitisícové kategorii patří Mojo na vrchol.
Kapitoly článku:
"Mojo" definuje výkladový slovník jako slangový výraz pro šarm či osobní kouzlo. V současnosti vedou konotace tohoto slova také k sexappealu, sebevědomí nebo šikovnosti. Prostě a jednoduše, pokud má něco "mojo", je to přitažlivé.
Možná právě proto zvolil tento název i britských Chord pro svůj nový mobilní sluchátkový zesilovač a D/A převodník, s nímž se snaží navázat na úspěchy referenčního modelu Hugo.
Malý kvádr na cesty
Mojo je přístroj maličký, určený z jednoho každého úhlu pohledu na cesty či na stůl (ostatně výrobce říká, že primárním cílem bylo oslovit muziku milující uživatele chytrých telefonů). Ukrývá se v celokovovém těle s rozměry 8 x 6 x 2 cm (h x š x v) a váhou ani ne čtvrt kila. Tělo je kovové jednak proto, že to skutečně dobře vypadá, jednak i proto, že funguje jako chladič - při přehrávání a nabíjení se z Mojo stává takový maličký přímotop.
Černě eloxovaný hliníkový kvádr, opracovaný z jediného kusu hliníku, je na jedné ze svých delších hran prohloubený, aby na něm vyniklo firemní logo, na protilehlé straně najdete důlky dokonce tři. V nich jsou tři kuličky pro ovládání hlasitosti a zapnutí / vypnutí. Kuličky se volně otáčí, což je trochu matoucí, neb pro aktivaci jejich funkce je musíte zmáčknout. Je to drobné vítězství formy nad funkcí, ale na druhou stranu ovládání není rozhodně nepříjemné.
Na jednom z kratších boků nalezneme sadu vstupních konektorů, vtěsnal se sem digitální vstupní konektor koaxiální v podobě 3,5 mm jacku, je tu dvojice USB konektorů (jeden je výhradně pro nabíjení, druhý zase výhradně pro přehrávání), je tu ale i plnohodnotný optický vstup v klasické podobě. Na druhém boku je pak jen dvojice výstupních 3,5 mm analogových jacků pro připojení sluchátek. Není ale možné připojit sluchátka symetricky, pouze paralelně použít dvoje sluchátka.
Je fakt, že oproti vyšším (a násobně dražším) firemním produktům působí Mojo docela obyčejně (vzhledem, nikoliv zpracováním) a nebýt barevně žhnoucích kuliček ovládacích prvků (hlasitost mění barvu podle nastavené úrovně, spínací kulička zase podle vzorkovací frekvence), ani byste netipovali, že je to produkt Chord, firmy známé svými extravagantními a luxusně pojatými kreacemi. Je to nicméně zřejmě daň za atraktivní cenu.
Uvnitř Mojo najdete Li-Po baterii, která se nabije z nuly do plna během zhruba čtyř hodin, je jí možné dobíjet i během přehrávání bez paměťového efektu (pak se ale Mojo dají téměř smažit vajíčka) a vydrží pak na nějakých osm hodin provozu.
Ačkoliv obvodové řešení stojí na tom z Chord Hugo (tedy jsou tu specifické firemní FPGA filtry a další řešení), oproti němu tu není žádný Bluetooth, žádná nastavení pro crossfeed a další. Výrobce ho zjednodušil až na dřeň, takže skutečně zbyl "jen" D/A převodník a sluchátkový zesilovač. Mojo nabízí díky originálním firemním řešením excelentní dynamiku 125 dB, která se
Na čem se testovalo
Chord Mojo jsme poslouchali se sluchátky Sennheiser HD 26 Pro, Sennheiser IE 8, Koss Porta Pro CZ a jako digitální USB zdroj v sestavách s Naim Nait XS, Cambridge CXA80, Gato Audio INT-150 a Viola Crescendo / Viola Concerto. Porovnávali jsme s mobilními přehrávači FiiO X7 a Pioneer XDP-100R a USB D/A převodníkem Apogee Groove. Na velkých sestavách se poslouchalo s Harbeth Monitor 30, Xavian Perla, Gato Audio PM-6 nebo OceanWay Sausalito.
vyrovná těm nejlepším na trhu. To vše s extrémně nízkou hodnotou celkového harmonického zkreslení 0,00017%.
I tak ale najdete u Mojo to zásadní - podporu PCM i DSD signálů, těch prvních až do rozlišení 32 bit / 768 kHz a těch druhých až po DSD512. Přehrajte tak v podstatě cokoliv, co se dnes dá oficiálně sehnat a zrovna u DSD512 něco, co se vlastně sehnat nedá.
Sluchátkový zesilovač pak má dost páry, aby rozhýbal až 800 Ohmová sluchátka. Do běžné "mobilní" impedance 32 Ohm poskytuje výkon 720 mW, do zátěže 600 Ohm pak ještě stále použitelných 35 mW.
Jak to hraje
Výrazná basová linka v "Here Come the Bastards" z disku "Sailing the Seas of Cheese" od Primus (FLAC | 24 - 96) byla v podání Chord Mojo velmi slušně sytá, ale hlavně utažená, energická a napumpovaná, snad až příliš divoká a razantní, ač pocitově pod plnou kontrolou.
Autorita v reprodukci je vynikající, bas zesilovač doslova vyrazí i z malých sluchátek, až máte pocit, že kdesi uvnitř maličkého přístroje běží jaderný reaktor. Definice je výborná, jinak to nazvat nelze, Mojo se k signálu chová velmi panovačně a nepouští ho z pod kontroly ani na okamžik - za nás by trochu uvolněnosti možná i prospělo, větší model Hugo je podobný, ale obdarovaný jakýmsi pocitem dospělejšího nadhledu, Mojo hraje trochu více na drama, je to trochu excentričtější projev, ale v mezích rozumu a kultivovanosti. V basové lince také už rozlišil jednotlivé polohy a rozehrané struny a udržel kontrolu nad celým průběhem tónu.