Wall Street: Peníze nikdy nespí – recenze

V třiadvacet let starém snímku Wall Street postihl Oliver Stone atmosféru reaganovské Ameriky osmdesátých let. Orientace na výkon a s ní související touha po úspěchu. Zbožštění materialismu a konzumerismu, ústící v chamtivou dravost bez jakýchkoliv skrupulí. Konzervativní ideologie napovrch, pod níž se skrývá bezbřehý dekadentní hédonismus. Symptomy doby, které si samy řekly o sžíravou kritiku.

Svědomí Ameriky

Režisér Oliver Stone se rád staví do pozice jakéhosi kolektivního svědomí Ameriky, jež reflektuje její traumata. Ať už jde o vietnamský syndrom (Četa, Narozen 4. července) nebo dějinné pochybení neslavně proslulých prezidentů (Nixon, W.). V Takových normálních zabijácích podrobil zběsile satirickému výsměchu masovou mediální kulturu, která v touze po laciné senzaci dělá popové idoly i z vyšinutých jedinců, kteří násilně přestupují hranici zákona. Ve Wall Streetu pak zdvihl káravý prst nad světem finančních korporací, jejichž virtuální spekulace nemají daleko k praktikám organizovaného zločinu.

Není divu, že v čase probíhající finanční krize se rozhodl tomuto prostředí opět podívat na bolavý zoubek. Scénář z pera Allana Loeba a Stephena Schiffa vrací v pokračování známého příběhu do hry protřelého makléře Gordona Gekka (Michael Douglas). Ten na konci minulého vyprávění skončil ve vězení kvůli nelegálním transakcím, spojeným s ohromnými pojistnými a daňovými podvody. Po osmi letech v žaláři je finanční spekulant zpátky na svobodě. Opuštěný ve světě, který se hodně změnil. Limuzínou jezdí každý druhý drogový překupník a mobilní telefony už také svou velikostí nepřipomínají kouzelné sluchátko Macha a Šebestové. Zničená reputace, pošramocené sebevědomí a finanční ztráta nejsou jedinými znaky, provázející jeho první kroky na svobodě.

Tichá dohoda

Dcera Winnie (Carey Mulliganová) s ním po tragické smrti staršího bratra, kterou mu klade za vinu, nekomunikuje. Věnuje se práci novinářky a žije v partnerském svazku s burzovním makléřem Jacobem Moorem (Shia LaBeouf). Investiční banka, ve které její snoubenec pracuje, ale v předvečer oznámení hypoteční krize zkrachuje a její zakladatel a Jakeův mentor Louis Zabel (Frank Langella) v reakci na falešná obvinění firmy z obrovských dluhů spáchá sebevraždu.

  

Ambiciózní a idealistický mladík je otřesen a rychle ztrácí půdu pod nohama. Toho se snaží využít investor, jenž stojí za očerněním společnosti, v níž působil, v nákupu jejích akcií. Gekko po sedmi letech od doby, kdy vyšel z nápravného zařízení, nachází realizaci v přednáškové a spisovatelské činnosti, v níž jako napravený hříšník zvěstuje příchod globální krize. Před ní varuje především své bývalé kolegy, kteří od něho ale ostentativně dávají ruce pryč. Ne tak zapálený a po pomstě prahnoucí Jake, který se vypraví na jeho přednášku.

Po ní Gekko s nastávajícím zetěm uzavře tichou dohodu o vzájemné výpomoci. Protřelý expert využije svých kontaktů ke zjištění toho, kdo stojí za pádem banky, v níž Jake působil a ten mu na oplátku pomůže najít cestu k obměkčení srdce jeho partnerky. Zkušený šíbr rozehrává ďábelskou hru o duši Jakea a větří šanci na usmíření s odcizenou dcerou. Dá se ale Gekkovi opravdu věřit a neskrývá se za velkými slovy o nápravě jen promyšlený plán, jak si vyřídit účty s bezskrupulózním finančníkem Brettonem Jamesem (James Brolin) a vrátit se zpět na vrchol velkého byznysu s jeho multimilionovými transakcemi?

Posel špatných zpráv

Příběhu, v němž se to hemží odbornými termíny z finančního žargonu, burzovními indexy a číselnými údaji z komoditních trhů, které podtrhují autentické tituly ekonomických listů, se nemusí bát ani diváci, kteří pravidelně nesledují v televizi či novinách ekonomické zpravodajství. Zatímco první film z roku 1987 nás zavedl do prostředí, jež se vnějškově neobeznámeným pozorovatelům muselo jevit jako přísně zapovězené místo, jehož mechanismům je obtížné porozumět, v pokračování si díky diskuzím o trvající ekonomické recesi připadáme tematicky už více doma.

Jakoby fabuli vyprávění psala okolní realita. Jen neprostupná džungle, svádějící k těžko odhalitelnému zločinu, ještě víc zhoustla. Situace na amerických trzích po pádu Lehman Brothers v září 2008 se stává ideálním časem pro návrat Gordona Gekka na scénu. Skrze jeho postavu tlumočí Oliver Stone své názory na příčiny i následky finanční krize. Jako mluvčího si rafinovaně vybírá právě člověka, jenž je ztělesněním chování, které stálo u zdrojů dnešních problémů. Amorálního a cynického finančního piráta bez etických norem, který ekonomiku sráží na kolena a který si s penězi, jež při bankrotech vytáhne z podniků, kde pracujete, dláždí cestu nahoru.

Učitel a žák

Michael Douglas na sebe bere úlohu posla špatných zpráv. Do staré postavy vklouzává s přesvědčivou samozřejmostí a v roli samolibého burzovního žraloka Gekka rozehrává množství poloh, jež mnohem více než v jedničce nabourávají naši schopnost odhadnout, nakolik klame tělem a nakolik mu můžeme věřit deklarovaná slova o jeho nápravě. Dobré úmysly toho mefistofelovského našeptávače, který se v titulu své knihy šibalsky ptá, zda je chamtivost stále dobrá, stejně jako maska zlomeného muže, s nímž rodina přetrhala veškeré vazby, jsou jen jedny z mnoha poloh záludného predátora, číhající na moment, kdy zaútočí na své dávné pozice, které vyklízí oběti, otřesené recesí.

Shia LaBeouf v úloze žáka, toužícího po zasvěcení, připomíná mladší a idealističtější verzí svého předchůdce Buda Foxe v podání Charlieho Sheena, jehož otěže přebírá. Seberealizuje se v investici do vědeckého projektu výroby levné energie z mořské vody, tedy oblasti, jež zažívá boom na trhu. Nekriticky přijímá doporučení svého rádce a podléhá jeho kouzlu, aniž by tušil, že spíše než partnerem se pro něj stává budoucí kořistí. Douglasovi zdatně sekunduje, ale díky svému (alespoň pro mne) „instantnímu“ charismatu mu jen stěží může konkurovat. Herecká vyzrálost s přehledem válcuje dorost, což platí jak v případě angažmá pětadevadesátiletého „Calvery“ Eliho Wallacha, tak Jakeovy matky v podání Susan Sarandonové, která na menším prostoru zastiňuje až příliš melodramatickou a jinde (Škola života) zajímavou Carey Mulliganovou.

O rodičích a dětech

Druhý Wall Street ale není jen o hypoteční krizi a jejím dominovém efektu na další souvztažné subjekty finančního sektoru. Je i o generačním střetávání a vztazích mezi rodiči a dětmi, ať už jde o vazby pokrevní nebo spřízněné volbou. K hlavní vypravěčské linii se přidružují vedlejší s vlastními časovými osami a motivacemi jejich aktérů. Převážně konverzační drama, postavené na dialogu jedné postavy s druhou, tím získává na hutnosti, kterou režisér umocňuje přitažlivou dynamickou formou.

 

Montážní sekvence, prokazující metaforický cit pro detail (společenský večer představitelů finanční oligarchie pojatý jako přehlídka šperků dam), výtvarně pojaté grafy, vzhledem připomínající obrysy newyorského panoráma, energický střih a pulzující hudební doprovod se stávají základními ingrediencemi pro thrillerově laděný pohled do zákulisí Wall Streetu, plného manipulace, uměle vytvářených poškozujících fám a osobních odvet skrze akciové propady.

Metaforické bubliny

Kameraman Rodrigo Prieto klouže v rychlých záběrech po elegantních siluetách luxusních budov skleněných mrakodrapů, v jejichž závratných výškách se ukrývají sídla finančních center. Tyto komplexy moderní architektury se tyčí nad městem jako svůdně zářivé a nebezpečně omamné symboly prosperity, k nimž vzhlíží finančníci, pohybující se v ulicích, jako věřící k starobylým chrámům. Intenzivní nájezdy kamery evokují jejich uspěchaný a stresující životní styl, který podstupují v touze uspět.

 

Oliver Stone varuje před pomyslnými nafouknutými finančními bublinami, v nichž se skrývá rostoucí zadlužování bez naděje na splácení, přelévání fiktivních peněz a obchodování s abstraktními komoditami a uděluje lekci všem marnotratným hýřilům, kteří více než na solidnosti staví na iluzivním obchodování s deštěm. Dluh, vedoucí k bankrotu, prolézá společností jako zhoubný nádor, který je třeba zastavit a všichni, kdo se na něm podílí, připomínají tanečníky na vlastním pohřbu. A filmař, jemuž je vyčítáno levičácké agitování i ochota přistupovat na konspirační teorie, jim to svým novým počinem připomíná a popírá přitom platnost herakleitovské poučky o řece, do níž dvakrát nevstoupíš.

Wall Street: Peníze nikdy nespí

• Žánr: drama
• Původní název: Wall Street: Money Never Sleeps
• www.wallstreetmoneyneversleeps.com
• USA 2010
• Scénář: Allan Loeb, Stephen Schiff (podle postav, které vytvořili Stanley Weiser a Oliver Stone)
• Režie: Oliver Stone
• Hrají: Shia LaBeouf, Michael Douglas, Josh Brolin, Carey Mulliganová, Frank Langella, Susan Sarandonová, Charlie Sheen, Vanessa Ferlitoová, Eli Wallach, Natalie Moralesová
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 30. 09. 2010