Max Payne: recenze filmu

Fanoušky videoher napjatě očekávaná adaptace akční série o policistovi z oddělení vražd, který chce v zločinem prolezlém a pod tíhou drog se rozkládajícím New Yorku pomstít smrt své ženy a dítěte, se bohužel zařazuje do smutné série nezdařilých převedení herní atmosféry na filmové plátno.

Hra z roku 2001, která zaujala příznivce stříleček filmovou narativností při nakládání s vyprávěným příběhem, si o změnu média přímo žádala. Grafika vytvářela zdání obrazového románu, ne nepodobného počinům Franka Millera a choreografie scén měla blízko k hranému filmu. Flashbacky, voiceover, inspirovaný cynickými komentáři detektivů drsné školy, bullet-time pro zpomalování času při pohybu akce, pomrkávající po matrixovské trilogii nebo hongkongských opusech Johna Woo. Všechny tyto výrazové filmové prostředky, užité ve hře, hrály tvůrcům do karet. Ti se ale nabízených propriet chopili bohužel s lobotomizujícím výsledkem.

Okřídlení poslové smrti

Max Payne (Mark Wahlberg) před třemi roky přišel o ženu a dítě. Pachatelé vraždy nebyli nikdy dopadeni a zatrpklý vyšetřovatel, přeřazený do oddělení nevyřešených případů, touží rozkrýt pozadí bolestné události. Když je falešně obviněn ze smrti kolegy, který o případu něco věděl a atraktivní Rusky Natashy (Olga Kurylenkoová), rozhodne se vydat na cestu pomsty a nalezení osobní katarze.

Na ulicích se střetává s novým fenoménem záhadné drogy, která zesiluje schopnosti jejích uživatelů a přináší druhotný efekt v podobě snů a vizí o valkýrách a jiných okřídlených nadpřirozených tvorech. Jako u každé návykové látky se ale její síla časem obrací proti jejich konzumentům a oni se stávají oběťmi svých stínů.

Max nachází souvislost mezi nebezpečnou drogou a tetováním na rukou jejích konzumentů. Rozhodne se přijít na původ a způsob výroby nebezpečné substance Valkýra, jejíž dopad z něho učinil po pomstě prahnoucí vyhaslou trosku. Dostává se na stopu farmaceutické korporace (u níž byla zaměstnána jeho žena), jež pod pláštíkem bohulibé pomoci potřebným skrývá mnohem temnější záměry. K jeho pátrání se přidává nájemná vražedkyně Mona Saxová (Mila Kunisová), prahnoucí po vendetě za smrt sestry, z níž zprvu podezírá Maxe. Stopy vedou do nejvyšších pater vojenské moci a je jen na Maxovi, aby spletité machinace rozkryl.

Klišovitý scénář

Scénář z pera debutujícího Beaua Thornea míchá atmosférickou neo-noirovou kriminálku s prvky nadpřirozena, vycházejícími z mytologie severských legend, zcela neumným způsobem. Na známé ingredience, klišé a stereotypy se nesnaží posvítit novou optikou, ale naopak přináší jejich bizarní, vnitřně neprovázaný mumraj.

Namísto kombinace fanouškovských odkazů ke hře a osobité interpretace příběhu nabízí jen schematické vrstvení prvků, odkoukaných z jiných filmů (Přání smrti, Odplata), zabývajících se cestou za pomstou na pozadí činnosti mohutných korporací. 

Zachrání vše vizuál?

Režie Johna Moorea (Za nepřátelskou linií, Let Fénixe, remake Satan přichází) se snaží nelogičnost scénáře zakrýt vizuální stránkou, která funkčně pracuje s atmosférou zasněženého temného a prokletého města, jak vystřiženého z Vrány, Sin City nebo Temného rytíře. Dekorace, světla a zvuk s celou škálou ruchových efektů v audiovizuální synchronizaci budí zdání depresivní pochmurnosti, korespondující s vnitřním světem ústředního hrdiny. Barevná škála je maximálně potlačena na variující odstíny černé a bílé a vypadá jak oživlý komiks. Světlé barvy evokují šťastnější vzpomínky na hrdinovu minulost, naopak modrošedé drogové halucinace nás protáhnou těmi nejhoršími můrami narkomanů.

Herní mrazivá atmosféra, provázená tísnivou sněhovou kalamitou a všudypřítomným pocitem zmaru je nahrazena digitálními sněhovými vločkami, deštěm, chladem a tmou, které vytvářejí zdání osudovosti příběhu. Komiksově naddimenzované velké vločky se pomalu snáší na zem a vytváří působivé obrazce, kontrastující s budovami korporací a omšelými baráky. 

Úvod, v němž se Max Payne noří do hlubin ledové vody a deklamuje přitom své zahořklé poselství („Nevěřím v nebe. Věřím v bolest a strach. Ve smrt…“) navnadí, po něm ale následuje bezradné bloumání hlavního hrdiny městem, u kterého zvlášť těm, kteří nepřišli do styku s herní předlohou, dlouho nebude jasné, za čím a proč se to Max vlastně honí.

Předlouhá expozice se snaží budovat tíživou detektivní atmosféru, tu ale shazují vše dovysvětlující sáhodlouhé úmorné dialogy, které počítají s až příliš nedůvtipným divákem. Namísto vyprávění obrazem se veškeré dění přežvýkává slovy s konverzační dramatičností, jak vypadlou z Ordinace v růžové zahradě, když doktor Mázl popisuje, jak strašně trpí.

Na akci dojde až po hodině trvání snímku, do té doby se musíme spokojit s kopáním a střílením do dveří toalet, kde se mají ukrývat feťáci, po jejichž stopě Max na vlastní pěst jde. Rating PG-13 má navíc za následek, že akce je velice krotká, sterilní a nekrvavá. 

Ploché charaktery

Film dějově sleduje linii z první PC hry ze série a je posouván za pomoci nepravděpodobných náhod. Roztříštěný a zmatený příběh přichází s natolik neživotnými postavami, že se po zhlédnutí snímku ještě rádi vrátíte k herní konzole. Charaktery jsou spíš naznačeny než hlouběji propracovány a některé zavánějí až směšnou trapností. Potetovaný záporák z drogového podsvětí Jack Lupino (Amaury Nolasco) jakoby vypadl z pozdních seagalovek, určených svou béčkovitostí rovnou pro videotrh. Herci si drží po celou dobu trvání snímku jeden výraz a jejich výkony lze označit za ploše zjednodušující.

Podmračený, odtažitý a nemluvný Mark Wahlberg se v kožené bundě tváří drsně a s kamennou tváří pronáší patetická moudra o smrti, Bohu či vykoupení. Nejvíce utrpěla postava Mony Saxové, jenž je zde hlavně pro potěchu znalců předlohy, její pohnutky a motivace či dokonce vztah mezi ní a Maxem ale úplně chybí. Olga Kurylenkoová v krátkých červených šatech nezapře svou bývalou profesi modelky, ale její role má ryze epizodní ráz.

John Moore se více než originální tvůrce s jasnou vizí prezentuje jako rutinní řemeslník, kterému nedělá sice problém skládat za sebou esteticky vytříbené obrázky, jejich řazení je ale účelově mechanické, nedrží pohromadě a chybí mu rytmus, napětí a drive. Naznačené druhé pokračování, následující po závěrečných titulcích, by si měl vzít do parády lepší scénárista. Jen tak se můžeme napříště setkat s lepším výsledkem. 

Max Payne

• Žánr: akční
• www.maxpaynethemovie.com
• Původní název: Max Payne
• USA 2008
• Scénář: Beau Thorne (na motivy počítačové hry)
• Režie: John Moore
• Hrají: Mark Wahlberg, Mila Kunisová, Beau Bridges, Olga Kurylenkoová, Joel Gordon, Amaury Nolasco, Ludacris, Chris O'Donnell, Donald Logue
• Distribuce: Bontonfilm
• Distribuční premiéra v ČR: 30. 10. 2008