Steven Spielberg ve své tvorbě pravidelně střídá snímky rodinné, zábavné a žánrové s tituly tematicky závažnějšími a ambicióznějšími. V druhém případě jde nejčastěji o historická dramata, vztahující se k nějaké významné osobnosti (Schindlerův seznam, Lincoln), události (Zachraňte vojína Ryana, Mnichov, Most špiónů) nebo tématu (Purpurová barva, Amistad), jež mu slouží k vystavení velkého dramatického příběhu o boji za nějaké vyšší mravní hodnoty a cíle.
S těmito filmy, jež šíří poselství svobody a humanity, se pak pravidelně uchází o oscarové sošky. Nejinak je tomu i v případě Akce Pentagon, jež obdržela šest nominací na Zlaté glóby a dvě oscarové pro nejlepší film a herečku v hlavní roli. Film nás zavádí do prostředí deníku The Washington Post a nejde v něm o nic menšího než o boj o svobodu slova a zveřejňování citlivých informací, jež tisku zaručuje první dodatek americké ústavy.
Prequel k událostem ze Všech prezidentových mužů
Televizní (seriály Západní křídlo a Hranice nemožného) a filmový scenárista Josh Singer se do novinářského prostředí ve filmu vydává už potřetí v řadě. Po WikiLeaks (2013) a Spotlightu, který získal předloni Oscara za nejlepší film roku a původní scénář.
Ve Spotlightu se inspiroval vznikem série reportáží týmu investigativních novinářů z deníku The Boston Globe, kteří v roce 2002 přispěli k rozkrytí rozsáhlého případu sexuálního zneužívání malých chlapců v bostonské arcidiecézi.
Žurnalistiku staví na piedestal i v jeho třetím celovečerním filmu, v němž se novinářské drama potkává s tím soudním a politickým. Zavádí nás v něm do roku 1971, kdy v Bílém domě vládl republikánský prezident Richard Nixon, který tu podobně jako ve slavném snímku Alana J. Pakuly Všichni prezidentovi muži zastupuje stranu, proti níž novináři stojí.
S aférou Watergate, která vypukla 17. června 1972 a o níž Pakulův film pojednává, je ten Spielbergův spojen nejen prostředím redakce Washington Post a šéfredaktorem Benem Bradleem, ale i závěrem filmu, který k tomuto skandálu přímo odkazuje.
Akta Pentagon tak můžeme brát jako jakýsi prequel k událostem ze Všech prezidentových mužů. Carl Bernstein a Bob Woodward se zde nevyskytují, ale Ben Bradlee tu získává podstatně jinou podobu, než kterou známe z podání za Pakulův film oscarového Jasona Robardse. Méně autoritativní, více rebelskou.
Pentagon Papers
Skutečná událost, o níž Spielbergův film pojednává, vešla ve známost pod názvem Pentagon Papers. Šlo o studii o rozsahu asi sedmi tisíc stran (3000 stran analýz a 4000 stran původních vládních dokumentů), týkající se vztahů Ameriky a Vietnamu v letech 1945 až 1967.
V roce 1967 ji nechal vypracovat tehdejší ministr obrany USA Robert McNamara. Historici, akademici a armádní analytici měli zmapovat především zapojení USA do války s Vietnamem, táhnoucí se od roku 1955. Citlivá studie odhalila, že administrativa čtyř prezidentů Trumana, Eisenhowera, Kennedyho a Johnsona americké i světové veřejnosti opakovaně předkládala lživé a manipulativní informace o amerických operacích ve Vietnamu.
Tato zpráva, vytvořená pro potřeby současných politiků a generality a budoucích historiků, dokládala, že tento konflikt nelze vyhrát, přesto americká vláda tvrdila opak a dál posílala mladé muže na smrt. Se stavem věcí se ve Vietnamu přímo na bojištích seznámil i analytik Pentagonu Daniel Ellsberg (Matthew Rhys), který o tom pak podal Robertu McNamarovi (Bruce Greenwood) a potažmo prezidentu Johnsonovi zprávu.
Daniel Ellsberg jako jeden z analytické skupiny, podílející se na vzniku Pentagon Papers, dospěl v roce 1969 k tomu, že by se tato zpráva kvůli pokrytectví politiků a jejich zatajování skutečného stavu věcí měla dostat na veřejnost. Tajně zkopíroval 43 svazků z celkových 47 a po marném jednání s několika lidmi z vlády začal hledat kanál, jak to udělat neoficiální cestou.
Únik zprávy do novin
Využil k tomu nakonec deník The New York Times, kde v červnu roku 1971 vyšly první výňatky z této zprávy. Čtenářský zájem o ně byl obrovský a stejně tak ten politický zabránit jejich dalšímu šíření, což se soudním příkazem i podaří.
Těsně před zveřejněním v New York Times Robert McNamara říká své dlouholeté přítelkyni Katharine Graham (Meryl Streep), že se tam objeví materiály, které se ho dotýkají. Po mrti manžela a otce novopečená majitelka a vydavatelka The Washington Post chce tento malý rodinný lokální deník ekonomicky stabilizovat, tím že dá jeho akcie na burzu.
Mezitím se materiál Pentagon Papers dostane i do redakce Washington Post. Šéfredaktor Ben Bradlee (Tom Hanks) tlačí na jeho vydání i přes hrozbu žaloby v podobě neuposlechnutí soudu. Cítí, že omezování svobody tisku je třeba vzdorovat a jako profesionál i cítí, že má v rukou sólokapra, který nejen že zvýší prestiž a čtenost novin, jímž šéfuje, ale dá i profesi, kterou on a jeho kolegové vykonávají, nový náboj.
Přerod v odpovědnou majitelku vydavatelství
Katherine je postavena před dilema, jak se v této situaci zachovat. Představenstvo správní rady vydavatelství, tvořené samými muži, ji nabádá k opatrnosti. Vláda zuří a právníci jí říkají, že výbušný materiál by ji mohl přivést do vězení. Zvlášť když se ukáže, že je od stejného zdroje jako ten v New York Times, nad jehož dalším uveřejňováním visí soudní příkaz. Bankéři zvažují stažení finanční pomoci listu, akcionáři sledují spíš ekonomický zájem než ten veřejný.
Nerozhodná Kate, která chtěla rodinný podnik uchovat pro své děti, tak jako její otec pro ni, tak stojí v ohnisku mnoha zájmů. Ještě není úplně srovnaná se smrtí manžela a už musí činit manažerská a občanská rozhodnutí, která tématizují střet vyššího principu novinářské profese a byznysových zájmů.
Spielberg Katherine v éře, jíž dominuje kampaň #MeToo, používá jako nástroj k vyjádření tezí, s ní spjatých. Ukazuje, jak do managementu přicházejí ženy a s jakými předsudky se tam musí poprat. Katherine se učí být manažerkou, která činí zásadní rozhodnutí třeba i navzdory vůli ostatních ve správní radě.
Její přerod v odpovědnou majitelku vydavatelství, která má na srdci i zájem veřejný, jde ruku v ruce s tím, jak jí Ben získává na svou stranu. Ví, že onen materiál může malé rodinné vydavatelství v konkurenci větších mediálních domů tzv. udělat. Každý jinak, ale vlastně oba stejně riskují svou pověst, kariéru a dokonce i osobní svobodu.
Vše spěje k rozhodnutí Nejvyššího soudu, který nakonec vydá důležitý verdikt, vztahující se k svobodě slova a médiím jako pojistce demokracie. Spielberg ho neváhá doprovodit patetickým dovětkem, kdy Katherine kráčí od soudu uličkou v davu, tvořeném samými ženami, které jí souhlasnými pohledy vyjadřují uznání a podporu.
Univerzální přesah k současnosti
Je to idealistické gesto, stejně jako celý tento film, který v éře Donalda Trumpa, který neustále napadá nepohodlná liberální média, připomíná roli médií při kontrole činů a kroků politické reprezentace. Média mají sloužit veřejnosti, občanům a ne vládcům. Jak to vypadá, když je tomu naopak, dobře vidíme u nás při proměně titulů, patřících do svěřeneckého fondu muže, který si je koupil, aby o něm psaly pravdu.
Možná by se v nich ze Spielbergova filmu mohli poučit, jak vypadá nebo by měl vypadat vztah majitele a šéfredaktora nebo obecně vztah politické a mediální moci. V tomto film působí velmi univerzálně a má přesah do současnosti nejen v Americe, ale i u nás.
![To: kultovní horor mistra tiché hrůzy přichází [recenze filmu]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=770610084)
Prezident Nixon jako mstivý člověk, s nelibostí nahlížející na média, která o něm referují kriticky a kterým proto zakazuje vstup do Bílého domu, vám možná připomene jiné současné prezidenty. Třeba toho, který se tak rád vyjadřuje na Twitteru a vše je pro něj fake news, nebo toho, který týden co týden skrze svého účelového nahazovače slovních šrapnelů nevybíravým způsobem útočí na média i konkrétní novináře.
V jednání šéfredaktora i majitelky se odráží i to, jakým způsobem přistupovat ke svým známostem či přátelstvím ze světa vysoké politiky, jak je to potom ošidné, když máte zveřejňovat informace, které se jich dotýkají.
Nastoluje se zde i téma bezpečnostního zájmu státu a informací, které by mohly vést k jeho ohrožení. Kauzy jako WikiLeaks nebo Edward Snowden ukazují, že jde o téma stále živé. V Aktech Pentagon se důvěra v politickou reprezentaci a její zahraniční politiku, uplatňovanou ve vietnamské válce, hroutí a ona na to reaguje vyvoláváním pocitu ohrožení zveřejněnými informacemi.
Síla gesta více než dramatu
Znalost politického pozadí událostí okolo Pentagon Papers je žádoucí, ale to, co by vám případně uniklo, si hravě během chvíle dohledáte na Wikipedii. Spielberg evokuje v novinářském prostředí kouzlo starých časů, ale vyjadřuje se k dnešku. Ke svobodě tisku, kontrolní roli médií ve vztahu k moci politické nebo prosazování se žen v mužském manažérském prostředí.
Jeho stálí pracovníci jako skladatel John Williams nebo kameraman Janusz Kamiński odvádí svou standardně vysoce kvalitní práci. Tlumená barevná škála, kostýmy, využití archivních záběrů, to vše evokuje počátek sedmdesátých let. U Kamińského zaujme jeho cit pro detail při vyobrazení technického procesu přípravy novin v tiskárně.
![Selský rozum: jak si Andrej Babiš podmaňuje zemědělství [recenze filmu]](/getthumbnail.aspx?q=60&crop=1&h=225&w=400&id_file=990968566)
Zveřejnění kauzy, to, jak se díky novinářům stává společenským a politickým tématem a jak se s ní lidé v čerstvě vydaných novinách seznamují, zas evokuje listopadové časy sametové revoluce, kdy byl velký hlad po informacích, které lidé společně sdíleli.
Podtitul Skrytá válka, který působí, jakoby šlo o další pokračování Star Wars a ne novinářské drama ze sedmdesátých let, je zavádějící. Nevede se tu válka, ale zásadní střet o svobodu tisku a právo veřejnosti na relevantní informace.
Film není tak napínavý nebo dramaticky vystavěný jako jiné filmy z novinářského prostředí. Jeho přednost je spíš v tom, že nám připomíná některé pravdy, které v éře dezinformací a snahy politické moci si tu mediální ochočit, stále platí. Ty pravdy jsou univerzální a nejlépe si je uvědomíme, když k ohrožení svobody a nezávislosti médii dochází. Možná proto Spielbergova novinka rezonuje silněji, než je vlastně její skutečná dramatická síla.
| AVmania.cz |
| Akta Pentagon: Skrytá válka |
|
7 |
Akta Pentagon: Skrytá válka
- Žánr: novinářské drama
- Původní název: The Post
- www.foxmovies.com/movies/the-post
- USA, 2017
- Scénář: Josh Singer, Liz Hannah
- Režie: Steven Spielberg
- Hrají: Meryl Streep, Tom Hanks, Sarah Paulson, Bob Odenkirk, Alison Brie, Tracy Letts, Carrie Coon, David Cross, Jesse Plemons, Bruce Greenwood
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 22. 02. 2018