Gangsterský žánr má svá nejlepší léta již za sebou. Za jeho zlatý věk jsou považována třicátá a potom o něco méně padesátá léta minulého století. I později se objevilo množství filmů, jež se k tomuto žánru přihlašují a jež dnes po právu řadíme do zlatého fondu světové kinematografie. Realizace novodobých gangsterek se ujali nejrenomovanější režiséři své doby (Martin Scorsese, Brian De Palma, Francis Ford Coppola), ale nikdy už nešlo o součást výrazného proudu ve filmové tvorbě, tak jako ve třicátých letech.
Většina z těchto příběhů se odehrává v éře prohibice ve dvacátých a třicátých letech. Z poslední doby mezi ně patří seriálový projekt HBO Impérium - Mafie v Atlantic City nebo snímek Johna Hillcoata Země bez zákona. Ten přináší oproti svým žánrovým soukmenovcům jedno ozvláštnění a to místní. Neodehrává se v Chicagu za doby kralování Al Caponeho, ale na venkově jako místě s velkým množstvím ilegálních palíren alkoholu.
Pošpiněné město andělů
Třetí počin režiséra Rubena Fleischera nás vrací zpět k městským zločineckým legendám, jen jeho děj není zasazen do třicátých let a Chicaga, ale do konce těch čtyřicátých a do města andělů.
Pod obřím nápisem Hollywoodland se rozprostírá město, které úpí pod nadvládou brutálního židovského gangsterského bosse Mickeyho Cohena (Sean Penn). Ten své aktivity přesunul z východu právě sem a podařilo se mu vytvořit zločinecké impérium, jež má pod palcem sázkové kanceláře, nevěstince, herny, podvodné sázení na koníčky i vymáhání výpalného po provozovatelích podniků.
Přímo pod nosem starosty Franka Shawa provozuje své nelegální obchody, nad jejichž chodem přivírají oči zkorumpovaní strážci zákona, soudci, politici i předáci odborových svazů. Čtyři roky po válce byly veškeré ideály o svobodě a rozvoji Los Angeles zadupány pod zem psychopatickým boxerem, který se stal nekorunovaným králem města, plného drog a prostituce.
Tajný policejní tým
S jeho mocí, k jejímuž udržení přispívá jak podplacená policie, tak jeho kumpáni se samopaly, šířící městem strach, se odmítá smířit policejní náčelník Parker (Nick Nolte). Pověří proto seržanta O'Maru (Josh Brolin) sestavením speciálního týmu pěti nebo šesti mužů, kteří by se měli pokusit partyzánským způsobem zničit Mickeyho impérium. Aniž by ale jejich činnost měla oficiálně něco společného s policií. Vše mimo záznam, na vlastní pěst. Bez zatýkání, v duchu přísloví na hrubý pytel hrubá záplata.
Tvrdý polda ze staré školy a válečný veterán John O'Mara svou misi pojme jako pokračování mise válečné. Nehodlá se totiž smířit s pokřivenými poměry v jeho milovaném městě a zemi, pro niž nasazoval krk a kterou si teď uzurpují zločinci Cohenova typu. Z členů policejního sboru, kteří se nenechali zastrašit nebo zkorumpovat, sestaví tajný elitní tým, který se rozhodne vzít právo a spravedlnost do svých rukou.
K ruce se mu podaří sehnat pětici mužů. Seržanta Jerryho Wooterse (Ryan Gosling), vtipného frajírka, který svou bezmoc z nemožnosti prosazovat ideály své profese utápí v alkoholu. Dále pak veterána policejní práce, zásadového muže a tak trochu westernového odstřelovače Maxe Kennarda (Robert Patrick) a jeho chráněnce a mexikánského pomocníka Navidada Ramireze (Michael Peña).
Aby bylo politicky korektně vyváženo etnické spektrum jednotky, objevuje se zde i drsný černošský pochůzkář Coleman Harris (Anthony Mackie). Z pozadí pak celou partu jistí rovněž válečný veterán, koumák a specialista na odposlechy Conway Keeler (Giovanni Ribisi).
Důležitou postavou v příběhu je i Cohenova milenka Grace Faradayová (Emma Stone). Typická žánrová femme fatale s rudými rty a šaty stejné barvy s odhalenými zády, která svým milostným románkem s Wootersem pořádně zamíchá dějovými kartami.
Bez důkazního břemena
Děj se odehrává v roce 1949 a vychází ze skutečných událostí, které do stejnojmenné předlohy zpracoval bývalý detektiv z oddělení vražd losangeleské policie Paul Liebermann. Pokud ale čekáte realistické zpracování tohoto námětu, vězte, že režisér Ruben Fleischer přichází s jeho pravým opakem.
Nabízí stylizovanou retro gangsterku, kde nejde o postižení nějakých psychických traumat, jimiž procházejí lidé po válce, tak jako v Andersonově Mistrovi, ani o zvýraznění dilemat, plynoucích z korumpující moci mafie a jejího rozkladného vlivu na policejní sbor i celou společnost. Režisér jde po mnohem přímočařejší linii, která ukazuje muže zákona, kteří riskují životy své i životy svých rodin a přátel, aby vymýtili organizovaný zločin.
Používají přitom stejně nevybíravé a brutální prostředky jako jejich protivníci, neboť jsou si vědomi, že zlikvidovat čelní šéfy mafie je možné jen tehdy, když se nebudou zdržovat s dokazováním jejich skutků před zákonem.
U nás by to měli zřejmě ještě těžší, protože zloději, podvodníci a korupčníci, které by se jim podařilo pochytat, by se mohli spolehnout na prezidentskou milost, doprovázenou cynickým úšklebkem v podobě převrácení významu věty, že pravda a láska by měla zvítězit nad lží a nenávistí.
Po povinné expozici, v níž dojde po vzoru dannyparťáckých lupičských komedií nebo westernových Sedmi statečných k představení všech členů tajného komanda a jejich základních charakteristik, se tito mužové pustí do sabotování Mickeyho kšeftů. Což se po odhalení toho, jakým způsobem se o nich dozvídají, obrátí proti nim a jejich nejbližším.
Neúplatní, verze 2.0
Ruben Fleischer chtěl evidentně vytvořit svou variantu Neúplatných Briana De Palmy, která by také mohla sahat po oscarových nominacích či v případě Seana Conneryho po oscarových cenách. A kopíruje jejich úspěšný model hned v několika složkách.
Začněme od rozvržení postav. Josh Brolin zde zastupuje podobnou úlohu jako Kevin Costner, Robert Patrick supluje Seana Conneryho, Ryan Gosling Andyho Garciu, Sean Penn Roberta De Nira. Pochopitelně s drobnými odchylkami a pozměněnými nuancemi.
Pokračujme přes status těchto postav. I zde jde o hrstku posledních spravedlivých, kteří se vydělí ze zkorumpovaného prostředí policie a vyhlásí organizovanému zločinu boj na vlastní pěst. Odlišná je doba a místo působení obou týmů, společný základ ve skutečných událostech.
Stejná je i sázka na dobovou retro atmosféru, která Fleischerovi skvěle vyšla. Los Angeles konce čtyřicátých let ukazuje jako hříchu, které láká k dlouho za války odpíraným neřestem. Na výpravě, kostýmech a exteriérech se opravdu nešetřilo a vše od automobilů, až po samopaly a kulomety vypadá náležitě starosvětsky a draze. Postavy si navíc, na rozdíl od dnešních aseptických filmů, dovolí ten luxus, že si po milování v posteli zapálí cigaretu. Vzpomeňte si, kdy jste toto naposledy viděli v nějakém současném filmu.
Poplatné žánrovým vzorům
Když ale dva dělají totéž, není to totéž. Gangster Squad není ani realistickou krimi, ani Zjizvenou tváří nebo Carlitovou cestou. Není ale ani neo-noirovou lahůdkou typu Polanskiho Čínské čtvrti, i když k ní odkazuje jednou ze scén, která se v ní odehrává, stejně jako postavou femme fatale a způsobem svícení.
Romantickou linií mezi Ryanem Goslingem a Emmou Stone upomene na L.A. - Přísně tajné, stmelováním týmu na Sedm statečných nebo Neúplatné, k nimž se váže i hláška Ryana Goslinga „na něco se umřít musí“. Zatápěním gangsterovi Cohenovi zas Dannyho parťáky, jen v mnohem brutálnější podobě. Spotřeba munice, která odpadává z kulometu, nám připomene řádění Arnolda v Komandu nebo Slye v Rambovi.
Fleischer nemá vyšší ambice než diváky bavit a přináší proto mix gangsterky, neo-noirového filmu, westernu, romance a hláškami odlehčeného akčňáku, který vypadá jako hodě drahé béčko, které by se chtělo přiblížit svým áčkovým vzorům.
Akční nářez v elegantním balení
Jakoby režisér neuměl překročit svůj stín tvůrce komedií (30 minut nebo méně) a neuvědomil si přitom, že to co stačí pro parodii na zombie filmy Zombieland, je málo pro stylovou retro gangsterku.
Režisér na to jde podobně od lesa jako v Zombielandu a na místo vyprofilovaných postav se dočkáme nekompromisního akčního inferna, v němž ve slow-motion záběrech někdo někomu drtí sanici nebo do něho vyprazdňuje zásobník kulometu s takovou intenzitou, až končetiny a hlavy létají okolo.
Kamera Diona Beebeho (držitel Oscara za Gejšu, Miami Vice, Nine) se přitom snaží působit co nejvíce výtvarně. Vynikne to zejména v úvodní zpomalené scéně, kdy Mickey Cohen boxuje s pytlem a definuje tak od začátku svou postavu. Vypadá to komiksově, stejně jako závěrečná přestřelka na schodech. Ta opět upomíná na Neúplatné a jejich poctu Ejzenštejnovi a Křižníku Potěmkin ve scéně masakru na Oděském schodišti.
Vyprázdněné archetypální postavy
Komiksové, nadnesené stylizaci (i když předlohou komiks nebyl) se přizpůsobuje i scénář a vedení herců. Nepříliš zkušený scenárista Will Beall přichází se zápletkou, plnou klišé (obavy těhotné manželky O'Mary, přetahovaná o Grace mezi Wootersem a Cohenem, závěrečné boxování mezi Cohenem a O'Marou), kterou ani špičkoví herci nedovedou povznést nad rutinní úroveň.
Možná proto, že oni sami působí spíše jako žánrové archetypy a stereotypy než postavy z masa a kostí, jejichž problémy by se nás nějak dotýkaly. Policisté, jdoucí po Cohenovi, vypadají jak manekýni, od nichž se očekává, že přijdou s patřičně zarputilým buldočím výrazem nebo nějakou údernou hláškou. Jinak ale díky malé prokreslenosti jejich jen zběžně načrtnutých charakterů působí dost prázdně.
Nejvíce karikaturně je vyvedena figura záporáka Cohena, která je natolik přehnaná, až to působí nechtěně směšně. Stylizace do Tonyho Montany ze Zjizvené tváře a všechna ta silácká gesta a maska krutosti, již si nasazuje, se nějak míní účinkem a působí spíš sebeparodicky.
Josh Brolin je jeho protipólem, nekompromisním a umíněným obhájcem spravedlnosti, pod jehož typickým strnulým výrazem cítíme irskou horkokrevnost. Je to tvrďák se srdcem na správném místě, který postrádá pud sebezáchovy.
Ryan Gosling se svým kňouravým hlasem a designem, na který slyší dámy, pak nejlépe odpovídá elegantnímu rázu celého filmu. Robert Patrick, T-1000 z druhého Terminátora, zas jakoby sem zabloudil z westernu, kde ještě před chvílí předváděl exhibiční kousky s pistolí.
Komiksové pojetí spravedlnosti
Celkově máme pocit, že sledujeme spíš střet megalomanského komiksového záporáka s plánem na ovládnutí světa se superhrdiny s nadlidskými schopnostmi, než realistickou gangsterku.
Od Gangster Squad zkrátka nečekejte, že se stanou dalším žánrovým milníkem, podobně jako Zjizvená tvář nebo Neúplatní. Pokud je vám ale sympatický přístup Quentina Tarantina v jeho posledních dvou filmech, kdy realitu posouvá směrem k alternativnímu výkladu dějin, v němž spravedlnost vítězí nad zlem, mohl by se vám líbit i Fleischerův přístup k vyprávění o statečných poldech, kteří dávají pořádně zabrat armádě pohůnků jednoho exaltovaného mafiánu a jeho obchodním aktivitám.
Celé je to trochu komiksová fantazie, v níž je třeba odhodit odznak policisty do řeky a vzít spravedlnost, jež se nemusí ohlížet na zákony, do vlastních rukou. Realita je, jak víme nejen ze zkušenosti posledního měsíce z naší země, jiná. Mafiáni nebo jak se u nás říká kmotři tady sice nestřílí policisty či soudce na ulici jak na jihu Itálie, ale své zájmy prosazují jinými, politickými cestami přes své vazby na různé lobbisty, kteří umí zaklepat na ty správné dveře.
V něčem má ale film k naší realitě velmi blízko. I zde se soudci snaží gaunery dostat do vězení za alespoň zlomek z toho, co provedli a co je jim možno prokázat. Al Capona, stejně jako Mickeyho Cohena, dostali policisté do vězení za daňové podvody. Ve filmu se ale v tomto ohledu pracuje víc z fikcí.
Film plný rozporů
Ruben Fleischer přišel se svou variantou na gangsterský film, která vypadá trochu jako oživlé komiksové sešity. Což dokládá i závěrečná titulková sekvence, jejíž výtvarná koncepce k tomu inspiračnímu zdroji jasně odkazuje. Ač nevychází z komiksové předlohy, hodně je připomíná. Na rozdíl třeba od Road to Perdition Sama Mendese, kde byl dojem zcela opačný.
Film je zároveň i plný rozporů. Na jedné straně se snaží být elegantním dobovým retrem, na té druhé v něm explicitní násilné scény vyvolávají ducha akčňáků z osmdesátých či počátku devadesátých let. Postavy jsou vybaveny jen základní charakteristikou a závěrečné zúčtování vypadá jak z počítačové hry Mafia. Formální režijní zpracování, plné zpomalených a zrychlených záběrů, už se také hodně okoukalo.
Dozvuk střelby v Denveru
Vzhledem k finančnímu neúspěchu filmu (60 milionový rozpočet a 17 milionů tržeb za první, určující víkend) a výsledné podobě, která v nás vzbuzuje tyto rozpaky, se můžeme jen dohadovat, zda konečný sestřih nějak ovlivnily mimofilmové události, jež se na něm podepsaly. Konkrétně nechvalně proslulá střelba v kině v americkém Denveru na premiéře filmu Temný rytíř povstal, která rozpoutala nejen debatu o držení zbraní, ale i návodnosti násilných scén ve filmech.
Producenti se v obavě z veřejného mínění, jež by tuto pasáž mohlo vnímat jako necitlivou k obětem skutečného masakru, rozhodli z filmu vystřihnout scénu, v níž postavy vystoupí zpoza plátna a začnou pálit do návštěvníků kina. Ta byla vidět v původních trailerech. Premiéra filmu byla kvůli ní odsunuta o čtyři měsíce na počátek ledna a část filmu, napojená na tuto scénu, byla přetočena.
Jestli to výsledku uškodilo, je ale čistá spekulace. Protože se můžeme jen domnívat, kde tato scéna původně měla být a zda její vyřazení nějak narušilo strukturu díla. Soudím, že ne a film hodnotím v podobě, jež přichází do kin.
Gangster Squad - Lovci mafie
- Žánr: gangsterský film
- Původní název: Gangster Squad
- www.gangstersquad.warnerbros.com
- USA 2013
- Scénář: Will Beall (podle knihy Paula Liebermana)
- Režie: Ruben Fleischer
- Hrají: Ryan Gosling, Emma Stone, Sean Penn, Josh Brolin, Giovanni Ribisi, Nick Nolte, Anthony Mackie, Mireille Enos, Michael Peña, Robert Patrick, Jon Polito, Derek Mears
- Distribuce: Warner
- Distribuční premiéra v ČR: 31. 01. 2013