Kapitoly článku:
Nabídka v obchodech je bohatá, můžete si koupit laciné a špatné reprobedny za pár korun, ale i sestavy mnoha bedýnek, za které dáte spoustu peněz. My jsme se tentokrát zaměřili na multimediální reproduktory vhodné jak na ozvučení počítače či notebooku, tak pro samostatný poslech hudby například z připojeného MP3 přehrávače. Porovnávali jsme sestavy 2.0 či 2.1 od 800 do téměř 3 000 Kč a udělovali hodnocení bez ohledu na cenu – sami se můžete rozhodnout, zda je lepší si připlatit.
V testu najdete tyto reprodukotory, seřazeno dle abeceny:
Kdy chtít hrombednu
Nejčastějším dilematem při výběru ozvučení k PC bývá volba, zda pořizovat sestavu 2.1, tj. sadu dvou reproduktorů se samostatnou subbasovou jednotkou, subwooferem, nebo zda zvolit sestavu 2.0. Ta se samozřejmě liší tím, že máte pouze dvě reprobedny.
Sestavy se samostatným subwooferem jsou schopny reprodukce nižších či zcela nejnižších basů, a to podstatně hlasitěji a důrazněji než jejich kolegové bez této samostatné basové bedničky. Vzhledem k tomu, že nízké frekvence jsou nesměrové, můžete subwoofer umístit téměř libovolně v místnosti, a přitom nebudete mít pocit, že hudba hraje i odjinud, než ze dvou malých bedniček, které máte před sebou na stole. Díky tomu mohou tyto dva tzv. satelity být menší a skladnější a nezaberou na stole tolik místa, jako jejich „dospělí“ bráškové, kteří se celé slyšitelné spektrum snaží zahrát z jednoho páru bedýnek bez této výpomoci.
Žlutá barva reproduktorů zde není jen pro efekt, Creative používá skelná vlákna, která zvyšují tuhost membrány reproduktoru, a tak hluboké tóny mohou být přesnější a rychlejší
Zápor představuje fakt, že toto řešení poskytuje zpravidla basy pomalejší, línější, méně přesné. Čím chcete zahrát nižší, basovější, hlubší tón, vyzařovaná frekvence má delší amplitudu. Řešením tedy bude použít měnič o větším průměru, nebo prodloužit a zvětšit délku výkmitu z nulové polohy, tzv. chodu. Když k tomu přidáme rozměrnější ozvučnici, která nízký tón zesílí, získáme subwoofer, který reprodukuje frekvence od zhruba 20 Hz (ideálně) až do 250 Hz.
Čím však máte vrchní frekvenci vyšší, tím je zpravidla problém udržet spodní frekvenci nižší a čistou. Proto u lepších a dražších aktivních reproduktorů lze nastavit například pracovní rozsah jen v určitém rozsahu, například pouze do 80 Hz. A to i kvůli lepšímu sladění zvuku s hlavními, předními reprobednami.
2.1 versus 2.0
U levných reprosestav 2.1 se musíte spolehnout na umění výrobce jednak vyladit subwoofer, aby zahrál nízké frekvence a neduněl a zároveň aby na reprodukovaný zvuk dokázaly přední satelity plynule navázat vyššími frekvencemi. Výsledkem v ideálním případě má být čistý zvuk, kdy nevnímáte, jaký tón hraje, co hraje, ale pouze slyšíte kompaktní zvuk, ve kterém například dokážete přesně určit, odkud hraje který nástroj.
Sestavy 2.1 mají zpravidla hlavní vypínač a nastavení úrovně basů zezadu na subwooferu.
Také Philips vás donutí lézt pod stůl
Zde se právě skrývá nezanedbatelná výhoda reprosoustav 2.0. Měniče, které jsou v jedné bedýnce, je daleko jednodušší sladit, aby každý hrál to, co má, a tak, jak má. Jedná se o výrobně levnější řešení, a tak zůstane více peněz na použití kvalitnějších měničů a ozvučnice. Nečekejte proto, že v ceně do 3 000 Kč jste schopni pořídit stejně kvalitní sestavu, vždy je to o kompromisu. Cena za skutečně kvalitní systém klidně dosáhne násobků této částky.
Jestliže se tedy rozhodujete, zda pořizovat systém 2.0 nebo 2.1, stačí si zapamatovat základní pravidlo, že 2.0 jsou vhodnější na hudbu, neboť dokážou celistvěji a přesněji reprodukovat zvuk. A protože u filmů a her jsou nároky na zvuk nižší, zde je lepší zvolit vhodný systém 2.1.
Dvoupásmové, nebo třípásmové?
Podobné dilema, jako při volbě počtu reprobeden, můžete mít volbě počtu měničů, kterými jsou bedny osazeny. V tomto případě neznamená, že více je vždy lépe. Čím máte více měničů, tím je těžší je sladit. Navíc jestliže za stejné peníze dostanete více měničů, logicky to znamená, že jejich cena (tím pádem i kvalita) bude nižší. Slogan „nevěřte na zázraky, spoléhejte na ně“ zde opravdu neplatí.
Pokud chcete k poslechu využívat i sluchátka, zkontrolujte si přítomnost potřebného výstupu na reprobednách. K některým sestavám sluchátka totiž nepřipojíte a pak musíte přepojovat konektory na PC
Pokud máte sestavu 2.1, pak máte stále dvoupásmovou variantu, neboť subwoofer se stará o nízké frekvence, zatímco satelity o střední a vysoké. Pokud máte dvoupásmové repro 2.0, pak je situace trošku jiná, neboť větší měnič se stará o nízké a střední kmitočty, ten malý pak jen o výšky. A to je další důvod, proč sestava 2.0 bude vhodnější pro hudbu. Středobasový měnič se ale nesmí snažit zahrát frekvence příliš nízké, protože pak nezvládá ani ty, co má správně umět.
Třípásmová varianty, kdy jsou sestavy osazeny výškovým, středovým a basovým měničem, se v testu vyskytly také, ale obě ukázaly slabinu, která spočívá právě v nízké ceně, na kterou je potřeba dosáhnout. Krator i Genius měly problémy se správnou reprodukcí basů, přestože šlo o největší „bedny“ v testu. Když se k tomu k tomu přidá fakt, že také sladění výškového a středopásmového měniče se zcela nepovedlo, je jasné, že sice budete mít sice větší reprobedny, ale ne lepší.
Dřevo a plast
Dvoupásmových 2.0 sestav je v testu několik, subjektivně se nám více líbily ty plastové. Důvod byl jednoduchý – hrály přesněji. Přesto dřevěné dvoupásmové reproduktory 2.0 od Redstaru a Geniusu stojí za pozornost. Jejich zvuk byl také velmi dobrý, dřevěná ozvučnice totiž nabídne trochu jiný charakter zvuku, který je měkčí; také jde o zajímavou volbu pro toho, kdo má na stole více místa, neboť jsou také podstatně rozměrnější, než vítězné bedýnky od Creative.
Dřevo ale určitě preferujte u sestav se subwooferem, pouze si dávejte pozor, kam je orientován měnič či basseflex, protože pokud vám bude mířit na zeď, nebo bedýnku dáte přímo do rohu, můžete basy utlumit, ale spíše je zesílíte. Toto se dá využít, pokud se vám zdají slabé, bohužel to snižuje přesnost a zvyšuje jejich dunění.
Samostatný zesilovač ze sestavy Genius potěší hlavně oko,
pro potěchu ucha si musíte pár tisíc připlatit
V nízké cenové relaci výrobci šetří, kde se dá, a to i na konektorech. Proto měly bedýnky v testu často kabely připevněné, případně se dal odpojit jen jeden reproduktor. Kabely měly obvykle délku 1,5–2 m, takže pokud potřebujete umístit subwoofer případně satelity dál, například na poličku nad stolem, zkontrolujte si, že zrovna ten váš favorit umožňuje prodloužení propojení, zejména pomocí nadstavení kabelu. Pokud bude přípojným konektorem klasický jack 3,5 mm, či RCA, pak je prodloužení snadné, nestandardní konektory znamenají problém.
Spolu s umístěním bedýnek si také dávejte pozor, kde se nachází síťový vypínač a nastavení basů. Pokud jsou na subwooferu, pak vás velmi často čeká cestování pod stůl. Rozmyslete si tedy, kam subwoofer či bedýnky budete dávat a myslete na snadnou dostupnost ovládacích prvků.