Rozervaná objetí: recenze filmu

Světlo jeho očí

Mladá žena, stojící mezi dvěma muži, z nichž jeden je charismatický a chápavý a druhý stárnoucí despotický ješita. Klasický milostný trojúhelník, který snad ani nemůže být banálnější. Na půdorysu kýčovitých románů pro služky rozehrává scenárista a režisér v jedné osobě melodrama, mísící v sobě prvky telenovely, detektivního thrilleru, komedie i osudové romance. A ono to funguje.

Filmový režisér Mateo Blanco (Lluís Homar) po závažné autonehodě oslepnul. Pod pseudonymem Harry Caine, pomrkávajícím po autorech americké drsné školy, přijímá novou identitu a vyměňuje režijní stoličku za práci scenáristy a spisovatele. Společnost mu dělá bývalá výkonná produkční Judit (Blanca Portillová) a její syn Diego (Tamar Novas), toužící po spolupráci se slavným tvůrcem. Spřátelí se a začnou spřádat plány na bláznivou upíří komedii z transfuzní stanice.

 

Diego ale není jediný, kdo stojí o scénáristickou supervizi svého nápadu. Jiný mladík, který si tajemně říká Ray X (Rubén Ochandiano) přichází s námětem, v němž pomstychtivě účtuje se svým lhostejným otcem. Ukáže se, že předlohou mu není nikdo jiný než průmyslník Ernesto Martel (José Luis Goméz), jenž kdysi finančně zaštítil Mateovu komedii Dívky a kufry.

Pokud tušíte nitky, vedoucí do minulosti a s nimi spojené vytěsněné vzpomínky, jež se neměly připomínat, hádáte správně. Přeneseme se o patnáct let zpět.

V roce 1994 se atraktivní Martelova sekretářka Lena (Penélope Cruzová), jež se stala jeho milenkou, uchází o roli ve výše zmíněném snímku o děvčatech se zavazadly. Touhou po ní zahoří i šarmantní režisér a záhy přeskočí jiskra. V jeho sevření nalezne drobná herecká debutantka ochranitelskou náruč, ale i vášeň, pramenící z radosti z milování a ne z pouhé, čím dál odpornější povinnosti. Jeho žárlivý sok to zjistí a začne spřádat plán pomsty. Při sledování páru využije služeb jak znalkyně, odečítající slůvka lásky ze rtů, tak svého syna Ernesta juniora, který voyeursky pár sleduje. Homosexuálně orientovaný mladík při zaznamenávání jejich aféry na kameru coby součásti autentického materiálu, jež by bylo možno později použít, přitom podléhá Mateově kouzlu taky.

Doufám, že nejste z pouze přibližně nastíněného děje příliš zmateni a Almodóvarovo pohrávání si s žánrem melodramatické telenovely přijmete. Věřte, že překvapivých zvratů a scénáristických smyček a krkolomností zde bude mnohem více.

Noirová pocta kinematografii

Poslední Almodóvarův počin je určený pro milovníky komplikovaně strukturovaných zápletek, v nichž se proplétají časové a fikční roviny a logika děje se dostává do područí scénáristické fantazie. S odhalováním minulosti je ale nakládáno mnohem konvenčněji než dříve a roviny přítomnosti a vzpomínek jsou jasně odděleny.

Za pomocí modelu filmu ve filmu bilancuje čerstvý šedesátník svou vlastní tvorbou i postupy, s nimiž si získal pozornost evropského i mezinárodního publika. Z krátké ukázky z bláznivé komedie, kterou režisér Mateo natáčí, cítíme přímé ozvuky filmu, jímž Almodóvar prorazil- Ženy na pokraji nervového zhroucení z roku 1988. Filmové médium používá španělský rodák jako nejpravdivější způsob vyjádření sebe sama, vlastní posedlosti i obdivu vůči zázraku kinematografie. Cinefilní aluze jsou více či méně skryté, od odkazů na Hitchcockovo Vertigo, přes paralelu s odcizeným manželským párem, hledícím na „pompejské milence“ v Cestě po Itálii (1953) Roberta Rosselliniho až po citaci Polibku smrti (1947) v sekvenci s točitým schodištěm.

V kompozici záběrů pocta noirovému žánru, který zažíval svůj boom v poválečných padesátých letech minulého století, získává i svou specifickou vizuální a výtvarnou kvalitu. Podhledy, nadhledy a úhly kamery slouží k navození tísnivého pocitu ohrožení, promítajícího se třeba jen do zvuku kroků dvou lidí před rozchodem.

Madrid očima režiséra ale neoplývá černobílým tónováním s protáhlými stíny plíživých postav, jak jsme u noirového žánru zvyklí, ale barvami technicolorově sytými a plnými kontrastů, jak dokazují obrázky z ostrova Lanzarote, kam se milenecká dvojice uchýlí před nepřízní osudu. Zlovolný producent, jenž se neumí vyrovnat s tím, že ho Magdalena chtěla opustit, se mezitím pomstí na uměleckém plodu jejich vztahu. Ze špatně natočených scén, jež by za normálních okolností skončily na podlaze střižny, učiní materiál pro promítání a tím dílo odsoudí k opovržlivému odsudku zapomnění. Až po letech se nástroj pomsty změní v prostředek usmíření, když se kamerové šmírování, jež nadělalo tolik zla, stane tichým svědectvím láskyplných objetí, jež byly rozervány ve chvílích největšího štěstí.

Unikavá múza

Rozervaná objetí je název (přes svou záměrnou patetičnost) pro děj velice výstižný a symbolicky zastřešující vyprávění o zakázané lásce, chorobné majetnické žárlivosti i zradě. Nese v sobě skrytou předzvěst budoucího krachu vášnivých vztahů, ať už z důvodu únavy lidského materiálu nebo přičiněním vnější tragické okolnosti.

Ideální představitelku fatálního objektu mužských vášní našel režisér ve čtvrté spolupráci se svou krajankou. Penélope Cruzová je pro Almodóvara tím, čím je Nicole Kidmanová pro Baze Luhrmanna, Monica Bellucciová pro Giuseppeho Tornatoreho nebo Scarlett Johanssonová pro Woody Allena. Múza, která se otiskuje v příběhu do různorodě protikladných postav, přítomných v jedné osobě, které v jejím podání získávají esenci mámivě unikavého ženství. Žena, která vlastní tělo použila jako protinabídku, poskytnutou nejprve pro záchranu smrtelně nemocného otce a poté i na dokončení čekajícího filmu jejího milence. Uvězněna v klícce vztahu s bohatým obchodníkem hledá skulinky, kterými by se mohla nadýchnout. Herectví je jednou z nich. Zpočátku nemotorně toporná, postupně odhazující zábrany a projevující talent. Penélope Cruzová se nebojí milostných scén a ze zářivého úsměvu, který se jí objeví na tváři poprvé, když spatří režiséra, vytušíte úplně jinou emoci než z aktu pod prostěradlem s jejím majetnickým chlebodárcem.

Španělská diva střídá účesy, paruky a kostýmy s mnohotvárnou proměnlivostí a její impresário s fetišistickým zalíbením její vizuální proměny pozoruje. V tom připomíná Alfréda Hitchcocka a jeho aranžmá chladně se tvářících blondýn. Její filmový milenec Lluís Homar zůstává stoicky klidný tváří v tvář všem tragickým událostem, jež poznamenaly jeho život a i po nehodě se nebojí zaměstnávat všechny svoje smysly.

A režisér Pedro Almodóvar se mu v tom trochu podobá. Už svými díly neprovokuje ani nešokuje tak jako v osmdesátých letech, ale s elegantní nadsázkou si vychutnává svou pozici festivaly velebeného tvůrce, který vzdává prostřednictvím na hranici kýče balancujících příběhů své pocty silným ženám i filmům, na kterých vyrůstal.

Rozervaná objetí

• Žánr: melodrama
• Původní název: Los Abrazos rotos
• www.losabrazosrotos.com/
• Španělsko 2009
• Scénář a režie: Pedro Almodóvar
• Hrají: Penélope Cruzová, Lluís Homar, Blanca Portilloová, José Luis Gómez, Tamar Novas, Rubén Ochandiano, Lola Duenasová,
• Distribuce: HCE
• Distribuční premiéra v ČR: 03. 09. 2009