18
Fotogalerie

Zmizení: recenze filmu

Nejhorší noční rodičovská můra se zhmotňuje v ponurém, kriminálním psychothrilleru, přirovnávanému k Sedm či Zodiacovi? Oprávněně? Máme před sebou opravdu černého koně oscarové sezóny?

Tak jako jsou letní měsíce v kinech zasvěceny nenáročným blockbusterům, tak v těch podzimních a zimních přicházejí distributoři, k radosti všech filmových znalců, s tituly mnohem ambicióznějšími.

Sezóna výročních filmových cen sice ještě nezačala, ale už teď se i v naší distribuci objevují snímky, které do nich jistě zasáhnou. Rivalové, Gravitace a nyní jedno z velkých překvapení letoška, které by podle zámořských ohlasů mohlo sehrát funkci černého koně sezóny. Podobně jako loni Affleckovo Argo.

Blízké Fincherovi i severským kriminálkám

Mrazivý psychologický krimi thriller Zmizení bývá pro svou ponurou atmosféru a komplikovaný způsob vyšetřování případu zmizení dětí přirovnáván k Fincherových filmům Sedm, Zodiac či Muži, kteří nenávidí ženy

V souvislosti s posledně zmíněným titulem je třeba říci, že Zmizení má jisté společné znaky i se současnou vlnou populárních severských kriminálek, zabývajících se patologickými jevy ve společnosti. Ty zažívají již pár let velký literární a potažmo v adaptacích i filmový boom.

Hollywoodští nováčci

Scenárista Aaron Guzikowski (loňský Kontraband s Markem Wahlbergem) začal scénář k tomuto filmu psát již v roce 2007 během své práce v newyorské reklamní agentuře. Látky se měl původně chopit Antoine Fuqua, ale nakonec doputovala k šestačtyřicetiletému quebeckému rodákovi z frankofonní části Kanady Denisu Villeneuveovi (32. srpen na Zemi, Maelström, Polytechnika, Požáry).

Jeho jméno nebude asi návštěvníkům karlovarského festivalu, kde před dvěma lety běžela retrospektiva jeho filmů, neznámé. Zmizení je jeho pátým celovečerním snímkem a prvním v americké produkci.

Pečlivý a dlouhý vývoj projektu a spojení dvou hollywoodských nováčků, scenáristy a režiséra, to vše zahrálo filmu příznivě do karet. Režisérovi se scénář od počátku velmi líbil a požadoval v něm jen zvýraznění postavy detektiva Lokiho, což přispělo k zesílení dynamiky mezi ním a hlavní postavou Kellerem Doverem.

Nejhorší noční rodičovská můra

Jejich vzájemný napjatý vztah se stává jedním z nosných pilířů vyprávění, k scenáristově chvále dlužno dodat, že rozhodně ne jediným. Oba muže svede dohromady vyšetřování případu dvou zmizelých holčiček v zapadlém pensylvánském městečku.

Během oslav dne Díkuvzdání se tu sejdou dvě rodiny, které se vzájemně přátelí. Obě mají po dvou dětech. Holčičky si jdou spolu hrát ven. Když se po nich začnou rodiče shánět, tak nikde nejsou. Zoufalství, beznaděj, snad nejhorší noční můra každého rodiče, napadne vás hned.

107695_gal.jpg 107700_gal.jpg 107701_gal.jpg 

Šestiletá Anna, dcera Kellera (Hugh Jackman) a Grace (Maria Bello) Doverových a její kamarádka Joyce, dcera Franklina (Terrence Howard) a Nancy (Viola Davis) Birchových, zmizí neznámo kam a neznámo proč. Pročesáváním lesa nikam nevede, hodiny se táhnou a dívky jsou stále pohřešovány.

Spravedlnost ve vlastních rukou

V bezvýchodném pátrání se přesto objeví stopa. To když si bratr jedné z dívek vzpomene, že si holčičky naposledy hrály u zaparkované dodávky na ulici před domem Birchových, kde se rodiny setkaly. Majitel zchátralého karavanu Alex Jones (Paul Dano) je ještě ten večer objeven a zatknut, ale k případu povolaný detektiv Loki (Jake Gyllenhaal) ho musí pro nedostatek důkazů druhý den propustit. V karavanu se totiž nenašly po dívkách žádné stopy.

Nervy tečou a detektiv Loki, o němž je známo, že každý případ až dosud vyřešil, uklidňuje rodiče. I když si je vědom, že čas hraje proti všem. Ohroženým dívkám, rodičům i jemu samému. Rozhněvaný Keller má odlišné názory na způsob vyšetřování a ztrácí trpělivost. V tom momentě se bezradný muž, plný strachu, bolesti a zloby, rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou.

A bez ohledu na následky si rozhodne podat jediné pojítko k případu, které pro něj představuje právě propuštěný Alex. Retardový mladý muž s mentální úrovní desetiletého dítěte. Vrhne se na něho před zraky reportérů a veřejnosti v momentu, kdy v doprovodu své tety Holly (Melissa Leo) opouští vazební věznici.

107704_gal.jpg 107708_gal.jpg 107711_gal.jpg

Alexova odpověď při incidentu na otázku, co je s jeho dcerou „Když byly se mnou, tak neplakaly“, dá Doverovi jasný signál, kdo je pachatelem nebo by ho mohl k němu přivést. Detektiv Loki, který Alexe ještě jednou bez výsledku konfrontuje, otočí kormidlem pátrání ale jinam a začne prověřovat i jiné stopy.

Zatímco on prověřuje všechny registrované sexuální delikventy v okolí a zjišťuje přitom množství bizarních skutečností, jež se samotným případem až tak nesouvisejí, Dover jde tvrdě po Alexovi. Domnívá se, že své postižení jen hraje a že ví víc, než může (z nějakého důvodu) prozradit. Rozhodne se ho proto unést a dostat z něj co ví permanentním, důmyslným a stupňovaným mučením ve vybydleném domě.

Paralelní vyšetřování

Tímto svým hledáním pravdy se dostává do křížku nejen s detektivem Lokim a rodiči Birchovými, ale především se svým vlastním svědomím. I když… Keller je hluboce věřící muž, ale jeho pojetí víry se neopírá o žádné nastavování druhé tváře. Věří ve vlastní schopnosti a odpovědnost a proto se pustí do paralelního vyšetřování, kde indicie získává bez ohledu na použité prostředky. Alex ho svými nejednoznačnými odpověďmi při brutálním výslechu v tomto jeho konání jen utvrzuje.

107713_gal.jpg 107714_gal.jpg 107715_gal.jpg

Dover kdysi slíbil své ženě, že ochrání rodinu před veškerými protivenstvími. Sklep má důkladně vybavený pro případ nějaké katastrofy a připravenosti učí i svého syna. Otcovství bere jako závazek, který stojí nad zákonem i morálkou.

Jeho pojetí spravedlnosti velmi ztěžuje práci Lokimu, který zodpovědně a usilovně pátrá po únosci(ích) děvčat, ale zároveň bedlivě sleduje aktivity Dovera. Musí se držet předpisů, na rozdíl od Dovera, který jde po cestě, na níž čelí množství morálních dilemat.

Etická rovina

Umí je reflektovat a v důsledku toho je čím dál frustrovanější. Ví, že používá neúnosné prostředky ve jménu dosažení svého cíle a čelí přitom pochybám, zda nevěří jen tomu, čemu věřit chce.

Zkuste se ale vžít do mysli zoufalého rodiče, který odhazuje poslední zbytky lidskost tváří v tvář představě, že někdo hrozivým způsobem ublížil jeho dítěti a že se každým dnem snižuje možnost jeho záchrany. Zvlášť ve světle vyjevení skutečnosti, že únos děvčátek nějak souvisí s dalšími případy únosů, které nebyly vesměs objasněny.

107717_gal.jpg 107719_gal.jpg 107721_gal.jpg

Scestí, na něž se Dover dostává, je provázané s jeho pozvolnou ztrátou víry. Etická, psychologická, existenciální a náboženská interpretace vyprávěného příběhu nabízí množství otázek, jež jsou spjaté s tou hlavní „Kam až je člověk ochoten zajít ve snaze ochránit či zachránit své blízké?“

V temném a deziluzivním světě, který Denis Villeneuve vykresluje, se únos dětí stává mezním bodem, který prověřuje jak moc pevná je víra u postav, které se jí se zaštiťují. A že ve chvíli, kdy se proklamace víry mění v konkrétní činy, tak většinou ty morálně neospravedlnitelné.

Falešné stopy

S touto morální linií, která ve vás bude ještě dlouho po zhlédnutí snímku rezonovat právě skrze otázky, jež nastoluje, je úzce provázaná i linka detektivní. Scenárista Aaron Guzikowski ji buduje natolik mnohovrstevnatě, že otázka, zda dívky ještě žijí, není jediná, na niž budete žádat odpověď.

Tvůrcům se výborně daří po celou dvou a půl hodinovou stopáž držet diváka v napětí. Přinášejí stále nová fakta a řetězí bizarní motivy, náhody a překvapení, které by mohly být klíčem k vyřešení záhady. Ty se většinou týkají v něčem neobvyklého chování hlavních postav nebo jejich příbuzných (Kellerův otec či jeho syn).

Když už se zdá, že je vyřešení případu na dosah ruky, objeví se nějaký nový zvrat, díky němuž odbočí zápletka jinam. Vyplatí se proto opravdu pečlivě sledovat všechny informace a detaily, v příběhu zmíněné. V závěrečné půlhodince do sebe všechny indicie a podzápletky smysluplně zapadnou a vygradují vyprávění do podoby, jež dává všemu předchozímu dění smysl. Včetně nedořečeného konce, který sem přesně zapadá a jímž se tvůrci dobrovolně vzdali klišovitějšího happy endu.

Divácká participace

Občas se zdá, že scenárista vyprávění neustálými zvraty účelově prodlužuje, a že kdyby Loki chtěl, musel by případ vyřešit mnohem dřív. Souvisí to úzce s první, etickou linií příběhu. Všechny falešné stopy a víceznačné indicie tu jsou přítomny proto, aby byly postavy konfrontovány s morálními dilematy, které nenabízejí moc možností rozhřešení.

107722_gal.jpg 107724_gal.jpg 107725_gal.jpg

Divákovi se tím otevírá prostor k tomu, aby mohl na této morální linii osobně participovat úvahami, jak by se zachoval on a zároveň získal pocit, že je před vypravěčem lehce napřed a že se znalostí filmových klišé odhadne, kdo je skutečným pachatelem.

Sychravý vizuál

Pomalé tempo vyprávění této v uvozovkách artové kriminálce sluší a přispívá k podpoření zlověstné atmosféry, jíž je od prvního momentu lovu jelena s citováním Otčenáše prodchnuta. Tísnivou, plíživou náladu zoufalství, zmaru, deprese a traumat z dětství, v níž se pevné charaktery lámou do těch psychotických, umocňuje sychravá kamera stálého spolupracovníka bratří Coenů Rogera Deakinse.

Přelom podzimu a zimy je jejím prostřednictvím zachycen v těch nejvíc skličujících barvách. Šedé a ocelové odstíny nám přibližují období s takřka totální absencí slunečního svitu, kdy neustále prší nebo sněží.

Špinavý a blátivý marasmus, jak vystřižený právě ze severské kriminálky. Záběry, snímané skrze zamlžená nebo špinavá skla. Svícení, při němž slouží jako zdroj světla ve tmě ruční baterky, škvíra v místnosti, světla aut či policejní majáky. Soundtrack, pochmurný stejně jako nálada vyprávění.

Režisér buduje svůj tíživý opus důsledně, včetně vynikajících hereckých výkonů všech zúčastněných. Postava Kellera Dovera v podání Hugha Jackmana je definovaná už loveckým prologem s nevinnou srnou. V roli zoufalého otce je natolik přesvědčivý, že mu jeho pád na dno ve jménu nalezení jeho holčičky budete baštit i s navijákem.

107727_gal.jpg 107728_gal.jpg 107730_gal.jpg

Jake Gyllenhaal ztvárňuje dokonalého a soustředěného profesionála, jehož emoce prozrazuje jen drobný tik ve tváři. Jde o nesmírně schopného detektiva, který práci obětoval své soukromí. Případ ho pohlcuje víc než by chtěl a on neví, jak z toho ven.

Jak byste se zachovali vy?

V bludném kruhu se ocitají takřka všechny postavy tohoto precizně vystavěného mrazivého thrilleru, v němž kriminální rovina vyprávění umocňuje tu moralistní a naopak. Režisér Denis Villeneuve se ve svém hollywoodském debutu opírá o mnohovrstevnatý scénář se spoustou falešných stop, které nám umožní doslova na vlastní kůži pocítit utrpení, zoufalství a bezmoc, jíž prochází postavy rodičů unesených dětí.

Pomáhá mu v tom pomalé tempo vyprávění, výborní herci, chladný a depresivní vizuál, teskný soundtrack a celkově hutná atmosféra, blízká severským kriminálkám. A hlavně vědomí toho, že tento příběh se může klidně stát i vám. Jak byste se v kůži Kellera Dovera zachovali vy

Zmizení

  • Žánr: kriminální psychothriller
  • Původní název: Prisoners
  • www.prisonersmovie.warnerbros.com/
  • USA 2013
  • Scénář: Aaron Guzikowski
  • Režie: Denis Villeneuve
  • Hrají: Jake Gyllenhaal, Hugh Jackman, Paul Dano, Maria Bello, Melissa Leo, Viola Davis, Terrence Howard, Lana Yoo, Len Cariou
  • Distribuce: Bontonfilm CZ
  • Distribuční premiéra v ČR: 10. 10. 2013

AVmania.cz hodnotí
Film 8

Určitě si přečtěte

Články odjinud