Od doby, kdy Harrison Ford zmizel v záři zapadajícího slunce, už uplynulo dlouhých devatenáct let. Jestli se čekání na nové eskapády Indiana Jonese od poslední výpravy za Svatým grálem vyplatilo a zda mu tvůrci nepošramotili pověst, se můžete od čtvrtka přesvědčit v kině.
Neměnná struktura vyprávění
Profesor archeologie na prahu penze a příležitostný lovec pokladů, jemuž zkřížili cestu nacisté i fanatičtí vyznavači kultu bohyně Kálí (aby zjistili, že tajemné relikvie mají sílu vzdorovat nesprávným majitelům, kteří nectí historii), zestárl a venku se neschyluje k válce světové, ale probíhá ta studená. S ní přichází v roce 1957 i noví nepřátelé v podobě sovětských špiónů, vedených agentkou Irinou Spalkovou (Cate Blanchettová).
Když se Indy dozví o výskytu legendární Křišťálové lebky, o jejímž původu kolují legendy, přisuzující jí „stvořitele“ v podobě mimozemských civilizací, neváhá znovu vyměnit oblek za koženou leteckou bundu a vydat se do peruánské džungle, kam vedou její stopy. Společnost mu dělají nejen sovětští hrdlořezi, kteří se domnívají, že rozluštění tajemství lebky jim pomůže za pomoci parapsychologie ovládnout svět, ale i spřízněné duše v podobě dobrodruha a soka Maca (Ray Winstone), mladičkého rebela Mutta (Shia LaBeouf) a Indyho lásky Marion (Karen Allenová) z prvního dílu tetralogie.
Děj se adekvátně posunul v čase, ale způsob vyprávění zůstal stejný jako u předchozích filmů. Neměnná a fungující struktura jonesovských příběhů nás v prologu nepřipravené uvrhne doprostřed právě probíhajícího dobrodružství, jednoho z mnoha, která právě obrýlený vědátor a neohrožený archeolog prožívá. Nechybí dokonalý zločinec jako ztělesnění uzurpátorského systému, vtipný parťák, srdcová záležitost, společníci, které potká během výpravy, z nichž někteří ho zradí a jiní prokáží, že nejsou tím, čím se zdají být. Závěr nás pak ujistí, že sebevzácnější artefakt (metaforické vyjádření odvěké touhy po slávě, penězích, moci) nemůže nahradit sílu mezilidských vztahů.
Pohádka pro dospělé
A přesně takto je vyprávěna i čtyřka. Po úvodu v nevadské poušti nedaleko americké vojenské základny, kde zkouší sílu svých vozů převlečení agenti KGB s místní omladinou, jedoucí za zvuků rokenrolu za zábavou, z kufru auta vypadne nejdřív klobouk a pak i jeho majitel. Suché konstatování „Soudruzi“ nás ihned uvrhne do důvěrně známého, ironií, sarkasmem a všudypřítomnou nadsázkou, prodchnutého světa, kde se dá atomový výbuch přežít s jen drobnými oděrkami na čele v lednici. Už jsme vyrostli z let, kdy jsme se o hlavního hrdinu strachovali. Záporáci jsou spíš směšní než hroziví a my se bavíme především tím, jakou míru vynalézavosti použijí Indyho protivníci při kladení nástrah. Tím jsou v karikatuře zla jonesiády velmi podobné dalším „pohádkám pro dospělé“, bondovkám.
Profesor na půl úvazku je násilím Sověty donucen ke spolupráci v hledání tajemného pokladu. Kvůli tomu je vyhozen z univerzity a podezříván z kolaborace s nepřítelem. Ve chvíli nouze, kdy chce dát vale Americe a přesunout se do Evropy, získává parťáka v podobě záškoláka Rafana (Shia LaBeouf). Rádoby drsný a zpočátku nesympatický hejsek, neustále si utahující z jeho věku, ho navede nejen na stopu vzácné křišťálové lebky (která připravila o rozum jeho přítele Oxleyho v podání Johna Hurta), ale i jemu blízké osoby, s níž se vyklube Indyho dávná a zřejmě největší životní láska, která už v tibetských barech dokázala, že nejen v pití panáků se mužům více než vyrovná.
Retro ve věku jedniček a nul
Steven Spielberg se snaží nejen stylem, ale i vizuálně navodit starosvětskou atmosféru původní série. Kameraman Janusz Kaminski pomocí technicolorově laděného obrazu se sytými barvami navazuje na odkaz jeho předchůdce Douglase Slocomba. Plné využití hloubky širokoúhlého formátu, přibližující nám nejen krásu exotických lokací, ale i sebemenší funkční detail v pozadí, promyšlená hra se stíny, přechody z detailu na, do kontextu uvádějícího, velkého celku, scéna zabíraná odrazem ve zpětném zrcátku auta, všechny tyto řemeslné finesy dává režisér plně do služeb příběhu, z něhož je cítit láska k vyprávění příběhů i kinematografii jako celku.
Pečlivě hlídané retro a Spielbergův sofistikovaně střídmý vizuální styl se ale v závěru snaží zavděčit i generaci diváků, odchovanými na digitálních tricích a scénu opanují animované pozadí a kulisy, které sice působí velkolepě, ale jakoby z filmů hvězdněválečnického kolegy Lucase, opojeného nejmodernějšími technologickými možnostmi.
Akce je mistrovsky synchronizována a vychutnají si ji především ti, kterým se stýská po kaskadérských kouscích, které nejsou každou sekundu narušeny zběsilým střihem. Spielberg s přibývajícím věkem prokazuje neutuchající dávku hravosti, s níž nás okouzluje rafinovanou honičkou na motorce, kdy Indy za jízdy přeskakuje do auta pronásledovatelů, divokou automobilovou jízdou v džungli, dotýkající se nebezpečně samého kraje útesu, sjíždění tří vodopádů i finále s mayskými pyramidami. Samozřejmě dojde i na hady a útoky roztodivných děsivých tvorů - postupně tu útočí škorpioni, malé opice i obří termiti.
Díky akčním scénám si vzpomenete na jonesovskou jedničku a zejména v druhé půli vyprávění si jich užijete až nadbytek, situačním a konverzačním humorem scenárista odkazuje k trojce, i když vzájemná chemie páru Connery – Ford byla přece jen jiskřivější. Přesto kontrast mezi oldschoolovým hrdinou a novopečeným horkokrevným mlaďasem samozřejmě dělá svoji porci zábavy. Tempo po úvodní expozici trochu zakolísá, abychom se ve druhé třetině ve vysvětlujících pasážích dozvěděli, co Indy celých dlouhých devatenáct let dělal a jak ve válce s Němci přišel k hodnosti plukovníka.
Pocta i sebereference
Vyprávění je protkáno desítkami popkulturních odkazů, jež baví poučeného diváka a neodradí toho nezasvěceného. Tvůrci neuctivě kořistí v pokladnici světové kinematografie a inspirují se vším, co je od dětství formovalo a hlavně bavilo a vytváří neopakovatelnou syntézu, utkanou ze společných vzpomínek publika na dobu, kdy se prostřednictvím četby nebo celuloidu formovala jejich fantazie.
Před očima nám probleskují odkazy a citace ke slavným filmům (nástup Mutta na scénu evokuje Marlona Branda v Divochovi) i kinematografickým obdobím. Nechybí ani sebereferenční vtípky, jako když Sověti násilně dopraví archeologa do skladiště hangáru 51, kde končí všechny mytické nálezy, jak se mohli (trochu se smutkem v očích) přesvědčit diváci na konci Dobyvatelů ztracené archy. Zaostává jen nezáživný hudební doprovod Johna Williamse, jež zachraňuje snad jen typická ústřední melodie a variace starších témat z Archy a Výpravy.
Království křišťálové lebky uspokojí staromily a nepohrdne jím ani generace, která začala dobrodružné výpravné filmy vnímat s Matrixem a Piráty z Karibiku. Harrison Ford nijak nemaskuje svůj pokročilý věk a dokonce si na účet prvních příznaků stařecké nemotornosti či neobratnosti (odhad vzdálenosti) rád sebeironicky zažertuje. Víc než dobyvateli archy úmluvy se začíná podobat conneryovskému mentorovi z trojky a nejmrštnější akrobatické kousky tak bere na svá bedra dvacetiletý mladík Mutt. Fordovy šediny ale film nijak nebrzdí, naopak mu dodávají na šarmu a nadhledu. Indiana Jones se zjeví stylově a tuto fazónu si uchová až do konce. Pořád je to ten samý dobrodruh, který si rád tropí žerty z nepřítele a nejraději se fanfarónsky pere s o hlavu větší konkurencí.
Publiku, narozenému v době, kdy do kin putovala Poslední křížová výprava, je předhozena vábnička v podobě hvězdy Transformers a Spielbergova oblíbence Shii LeBeoufa. Ten dokonale sehrává úlohu mostu k nejmladší generaci, již baví pubertálním špičkováním „seniora“ Indyho i komickým talentem. Z drze přezíravého frajerského motorkáře, jenž používá se stejnou samozřejmostí hřeben na česání pomády, jako vystřelovací nůž, se přes počáteční zaskočenost situací, v níž se ocitl, v amazonských hrobkách stává archeologův zdatný pomocník.
Irina Spalková (Cate Blanchettová) je důstojným Indyho protihráčem, byť padouch v pravém slova smyslu to není. Stroze střižené havraní mikádo a tvrdý ukrajinský přízvuk ji přidávají na chladně ledové eleganci, ale Stalinova oblíbenkyně a nositelka vyznamenání Hrdinka socialistické práce je spíš vědkyní či spiritistkou, než kovanou komunistkou a s neohroženým archeologem ji spojuje, že více než o moc jí jde o poznání. A když už jsme u žen, tak Karen Allenová v roli stále stejně uštěpačně nabroušené Marion je nostalgickým ohlédnutím za dávnými láskami, na které se nezapomíná.
Tvůrci dlouho odkládaný návrat na filmové plátno z důvodu nevyhovujícího scénáře, asi nebyl tím pravým důvodem. Za takřka dvacetiletým čekáním na nová dobrodružství stála spíš obava z překročení vlastního stínu, podporovaného ikonickým zbožštěním původní trilogie ze strany fanoušků. Jinak si nelze vysvětlit, že scénář z pera Davida Koeppa s jednoduchou zápletkou, řadou vedlejších dějových linií, jež zůstaly nedopovězeny a konvenčním závěrem, jež vyznívá trochu do ztracena, by byl právě oním vybroušeným drahokamem, který George Lucas, na rozdíl od ostatních neshodil ze stolu.
„Blízká setkání“ s rodinnými hodnotami
Spielbergovi se podařilo v tvůrčí realizaci spojit pamětnický nádech osmdesátek s dobově věrným vykreslením let padesátých, k nimž se vážou vzpomínky na dospívání ústřední trojice aktérů jonesovského vyprávění.
Teenagerský lesk nadupaných auťáků, pomády ve vlasech a rebelství bez příčiny, známé z Lucasovy prvotiny Americké graffiti, si ve čtvrtém Indym podává ruku s mnohem temnějším podtónem doby v podobě mccarthyovského honu na čarodějnice, strachu z rudého nebezpečí a paranoidní posedlostí hrozbou nukleární války. Ta se v hávu naivní sci-fi, plné šílených vědců, létajících talířů a mimozemšťanů, jež si z nás chtějí udělat poddajné bytosti, odrážela v tehdejší produkci brakových magazínů i filmů. Tvůrci míchají všechny tyto podtexty a dobové propriety do chutné kaše, jež si stejně tak utahuje ze špionománie, jako se snaží dojímat v duchu „blízkých setkání“ s rodinnými hodnotami.
Indiana Jones v digitálním věku jedniček a nul (k jehož rozvoji přispělo právě Lucasovo ILM) hravě strčí do své brašny u pasu všechny své více či méně snaživé následovníky a epigony, ať už jde o copatou archeoložku v těsných kraťasech, „mumifikovaného“ Brendana Frasera nebo až příliš disneyovsky rodinného „lovce pokladů“ Nicolase Cage. Právě oni se časem ukazují jako neškodná zábava, odsouzená do říše zapomnění letních blockbusterů a nyní, kvůli až přílišné lucasovské dětinskosti a doslovnosti v závěru, nahrávající populárním dänikenovským teoriím, odmítaný čtvrtý Indy, bude s každou další reprízou nabývat na síle, až se z něho stane podobně nekriticky adorovaný nostalgický kult, jako předchozí části tetralogie.
Na předání štafety mladšímu následovníkovi je ještě příliš brzy, když Indymu klobouk pořád tak dobře sedí, takže se těším na další pokračování… dříve než za dvacet let. To už by jeho aktér měl opravdu blízko k příbuzné sérii o Mumii.
Indiana Jones a Království křišťálové lebky
- Žánr: dobrodružný
- www.indianajones.com
- Původní název: Indiana Jones and the Kingdom of the Crystall Skull
- USA 2008
- Scénář: David Koepp
- Režie: Steven Spielberg
- Hrají: Harrison Ford, Cate Blanchettová, Shia LaBeouf, Ray Winstone, Karen Allenová, John Hurt, Jim Broadbent
- Distribuce: Bontonfilm
- Distribuční premiéra v ČR: 24. 5. 2008
| AVmania.cz hodnotí |
| film |   | 9/10 |