Román britského spisovatele Davida Mitchella Atlas mraků vyšel v roce 2004 a stal se jednou z literárních událostí sezóny. Autor v něm experimentuje s literární formou a vytváří jakýsi postmoderní meta-román, v němž se vedle sebe potkává šestice zdánlivě samostatných a na sobě nezávislých příběhů. Ty se odehrávají v různých dobách, s různými postavami a dokonce v rámci odlišných žánrů.
Časově i prostorově jsou rozklenuty do mimořádné šíře. Od poloviny 19. století přes současnost až k postapokalyptické budoucnosti. Z Ameriky se přesouváme do Evropy a Asie.
Velká výpovědní ambice
Román mapuje napříč pěti sty lety historii lidské rasy a má ambici říct něco o lidské odvaze, naději, důstojnosti či právu na sebeurčení. Vypovídá o ztrátě svobody, o touze po ní a boji za její obnovení. O zotročování, vykořisťování, autoritářství a diskriminaci. O udržení základních civilizačních hodnot. O poznání a jeho sdílení. O reinkarnaci, při níž duše opakovaně prochází znovuzrozením, ale je zatěžkána předchozími proviněními. Neboť každý náš skutek určuje osud jak náš, tak ovlivňuje i životy druhých.
Přináší zároveň i naději, že i když se člověk dopouští zločinů, zrad či pochybení, mohou být tyto prohřešky napraveny. Neboť jen díky víře, nezměrné vůli a lásce je možné zpochybnit pesimistickou tezi o osudové neměnnosti a nenapravitelnosti věčně chybující lidské duše.
Autor pokládá otázky, týkající se vzniku a koloběhu života a dotýká se přitom těch nejvznešenějších konstant, o kterých jsme zvyklí přemýšlet. Struktura vyprávění zneklidňuje svou útržkovitostí a nedořečeností a ač nedojde žádného vyvrcholení, přesto je obdivuhodně komplexní.
Adaptační klíč
Dříve bratři, dnes sourozenci Wachowští a Tom Tykwer stáli při převedení románu před obtížným úkolem. Neboť Mitchellův opus má pověst díla nezfilmovatelného, jež se adaptaci vyloženě vzpírá. Nakonec se jim ale košatou obsahovou i formální strukturu knihy podařilo adekvátně převést. Díky tomu, že jazyk literární nahradili jazykem obrazovým a výsostně filmovým.
Abychom lépe celkovou kompozici filmu pochopili, pokusím se nejdřív nastínit děj a časové a místní určení jednotlivých příběhů. Povídky nemají nijak složitý děj a tak se právě bravurní komponování jednotlivých linií stává tím, co činí z filmu neopakovatelný zážitek. Vezmu to chronologicky.
Sextet provázaných příběhů
První příběh se odehrává v roce 1849. Mladý sanfranciský notář Adam Ewing se v Tichém oceánu plaví z ostrovů u Nového Zélandu zpět do Ameriky za svou vyvolenou. Na lodi se ukrývá černošský otrok Autua, jemuž Adam zachrání život a zajistí mu místo námořníka.
V drsném, rasisticky orientovaném prostředí sám vážně onemocní a jeho léčby se ujímá doktor Henry Goose. V rukách jeho domnělého přítele se ale jeho stav jen zhoršuje, až se zjistí, že Goosovým záměrem bylo ho otrávit a odcizit mu finance. Na poslední chvíli ho ze spárů smrti vytrhne právě Autua.
Druhý příběh je zasazen do předválečného roku 1931. Talentovaný anglický hudebník Robert Frobisher opouští svého homosexuálního milence Rufuse a uchází se v Belgii o místo korepetitora slavného skladatele Vyvyana Ayrse.
Podaří se mu vytvořit mistrovskou hudební skladbu nazvanou Atlas mraků, již po sobě zanechá. Nešťastný z homofobního tlaku okolí se loučí se životem a svému blízkému příteli Rufusi Sixsmithovi zasílá deník Adama Ewinga, který na zámku v Belgii nalezl.
Britský fyzik Rufus Sixsmith přivede v roce 1973 mladou investigativní černošskou novinářku Luisu Reyovou na stopu spiknutí, jež vede až do nejvyšších pater amerického ministerstva obrany. Luise se podaří odkrýt konspiraci kolem zprovoznění nebezpečného atomového reaktoru, jež může mít za následek havárii jaderné elektrárny.
Přestože jí jdou po krku nejrůznější zabijáci, podaří se jí nakonec spiknutí odhalit. Spolu s novinářským sólokaprem zveřejňuje i Frobisherovy dopisy, které jí věnoval Sixsmith.
Čtvrtý příběh se odehrává v současnosti. Postarší anglický vydavatel Timothy Cavendish se dostane do finančních potíží a je vydírán zločinci. Jeho bratr ho před nimi ukryje do domova důchodců, kde je proti své vůli uvězněn. Spolu s ostatními se vzepře despotickému personálu a podaří se mu utéct. O své zkušenosti napíše úspěšnou autobiografii, jež se dočká zfilmování.
Toto zfilmování zaujme v roce 2144 servantku Sonmi~451. Replikantka pracuje v rychlém občerstvení jako jídlonoška. Po útěku z restaurace je zatčena a u výslechu vypovídá o tom, jak se seznámila se svým zachráncem a stala se nástrojem Odboje proti totalitní korporatokracii. Vše se odehrává v dystopické budoucnosti v Neo Soulu.
Šestý příběh nás může zmást. Na první pohled evokuje pravěk, ale pak se v něm objeví supermoderní loď a my zjišťujeme, že jsme se ocitli v postapokalyptické budoucnosti někdy okolo roku 2300. V ní je jako božstvo uctívána právě Sonmi.
Onou lodí přijíždí na havajský ostrov Jasnozřiví, což jsou představitelé zbytků moderní lidské civilizace. Ti potřebují, aby je někdo z místních domorodých pastevců doprovodil do hor, kde se ukrývá něco, co by pomohlo k záchraně lidstva. Místní ale věří, že na sopce Mauna Kea sídlí Satan. Úkolu doprovodit vyslankyni Jasnozřivých Meronym se ujímá domorodý ostrovan Zachry, kterého během cesty od jeho úkolu zrazuje ďábelská postava Starého Georgie. Zachry zároveň musí Meronym ochránit před nájezdy kanibalského kmene Koňů, jež terorizují místní obyvatelstvo.
Síťový narativ
Scenáristé převzali z knihy její základní syžetové členění. Rozvrstvení dějových linií v románu připomínalo matrjoškovou výstavbu. První příběh knihu otevíral a ukončoval, přičemž byl dokončen jako poslední. Šestý příběh se nacházel uprostřed a jako jediný nebyl přerušen.
Ve filmu byla ale tato „matrjošková“ výstavba nahrazena strukturou jinou, již označujeme jako „síťový narativ“. Ta spojuje několik zdánlivě nesouvisejících dějových linií prostřednictvím jednoho předmětu, významového prvku nebo jedné události. Ve filmech jako Magnolia, Crash nebo Babel tímto prvkem byla náhoda nebo determinace. V Atlasu mraků je jím kauzalita, tj. upozornění na to, že každý dobrý i špatný skutek má následky, jež předurčují osud jedince před jeho narozením a dopadají na ty, kdo přijdou po něm.
Vypravěčské styly
Tvůrci používají ale i jiná propojení. V duchu předlohy si pohrávají s různými vypravěčskými styly, takže se subjektivizované vyprávění ocitá v těsné blízkosti nezúčastněného popisu vnějších událostí.
Deníkové záznamy blouznícího mořeplavce využívají spisovného archaického jazyka. Dopisy zneuznaného mladého hudebníka jeho milenci odkazují k epistolární literární tradici. Typickým anglickým humorem je prodchnuto vyprávění o útěku ze starobince. Výslechové protokoly nám evokují dystopickou budoucnost, známou z děl Philipa K. Dicka. Nespisovným jazykem je podáno vyprávění zaostalého divocha.
Dochází k radikální proměně jednotlivých stylistických poetik, jimiž jsou k sobě hrdinové zároveň poutáni. Skákání mezi příběhy samozřejmě není náhodné, ale má jistý řád a rytmus. Paralely jsou vystavěny na kompozičních, narativních, tematických a významových podobnostech. „Nemějte strach, na konci to všechno bude dávat smysl," říká v úvodu filmu ironicky vypravěč jednoho z příběhů.
Sofistikovaná střihová skladba
Zpočátku nás koláž jednotlivých zpřetrhaných epizod moc nešetří. Šestice příběhů je vyprávěna paralelně a přeskakování mezi nimi se odehrává někdy i po pár desítkách sekund. Těkavý pohyb od linie k linii se odehrává ve skokových okamžicích a za pomocí oslích můstků.
Jedna postava vchází do dveří, druhá z nich v úplně jiném příběhu vyjde. V jednom příběhu se něco stane a v dalším, odehrávajícím se o několik desítek nebo stovek let později, zaznamenáváme následek této události.
Dochází k totální syntéze prostoru a času. Minulost je zaměňována s budoucností a naopak. Příběhy se v sobě korespondenčně zrcadlí a vzájemně se podporují. Klíčová slova nebo části vět nacházejí přesah v dialozích, které se odehrávají v jiných vyprávěcích vláknech. Některé z příběhů v sobě obsahují flashbacky, při nichž se dvě dějství odehrávají ve stejném prostoru, ale v různý čas.
Divák se tak musí nejdříve mezi jednotlivými příběhy zorientovat. Pokud se mu ale zhruba po hodině podaří na tento rytmus naladit, ocení, jak se linky pozvolna rozjíždějí i jak skoro ve stejnou chvíli vrcholí. Šest různých nástrojů se sladí v jeden mohutný symbolický filmový symfonický orchestr, jehož hladký chod podporuje sofistikovaná střihová montáž.
Střihová skladba se stává jednou z největších zbraní a předností tohoto filmového tvaru. Ona určuje a aranžuje ráz jednotlivých povídek. Ona umí v pravou chvíli podtrhnout napětí nebo zdůraznit myšlenku či dilema některé z postav.
Kdo se skrývá pod maskou?
Tento komplikovaný způsob vyprávění je ještě znásoben skutečností, že ve všech šesti příbězích hrají stejní herci různé postavy.
Tom Hanks, Halle Berry, Hugh Grant, Hugo Weaving, Jim Sturgess, Susan Sarandon, Jim Broadbent, ti všichni hrají vícero postav. Někteří čtyři, jiní šest, Jim Sturgess dokonce sedm. Často přitom jde o postavy jiné rasy a jiného pohlaví, než jsou oni sami.
Obličejové masky zabraňují okamžité identifikaci a pro diváka tím vzniká zábavná hra, zda dotyčného herce pod silným make-upem pozná. Mužského korejského chirurga si vystřihne Halle Berry. Krvežíznového a maniakálního potetovaného kanibala Hugh Grant. Sestřičku v domově důchodců Hugo Weaving, jehož karma už od Matrixu asi trpí, protože i zde jako jediný z herců vyfasoval všech šest úloh záporných (nájemný vrah, Satan, korejský likvidátor).
Téma vzpoury jedince proti represivnímu systému
Odhadnout, proč k těmto transsexuálním transformacím dochází, není tak těžké. Atlas mraků se snaží zbořit nejen konvence časoprostorové, ale i ty rasové a genderové. Není žádným tajemstvím, že Lana Wachowski nebyla vždy ženou a že u ní došlo ke změně pohlaví. Vždy je problematické nahlížet na vyznění filmu z hlediska osobního života jeho autora, ale zde se to nabízí.
Wachowští ale do filmu vnáší i jiné téma, které se vine jako leitmotiv jejich tvorbou. Jedinec kontra represivní systém. To rozvíjí jejich oblíbenou tezi o útlaku, vyvolených a revoluci skrz osobní vzpouru. Přítomno je ve všech povídkách, ale nejvíc v té z futuristické budoucnosti. V Neo Soulu, připomínajícím Severní Koreu, Čínu nebo jiné současné totalitní režimy, jsou všichni zotročeni systémem efektivity a pracovní služby.
Wachowští zde přicházejí s jasným politickým, sociálním, ekonomickým a společenským poselstvím. Jsme ovládáni lidmi, kteří propadli chamtivosti, což jednou vyústí v pád naší civilizace. Přesto má stále smysl proti sobectví bojovat, neboť drobná vítězství lidskosti dávají ostatním naději a návod na to, jak se sami poprat s různými dogmaty.
Téma vzpoury pak variují jak v otrokářské povídce z 19. století, tak v té postapokalyptické, již měli rovněž na starosti.
Žánrové pastiše
Svému německému kolegovi Tomu Tykwerovi přenechali ty segmenty vyprávění, jež se odehrávají v současnosti a ve třicátých a sedmdesátých letech minulého století.
Oproti akčnímu pojetí Wachowských nabízí Tykwer citlivé melodrama v příběhu zapovězené lásky dvou mužů nebo až groteskní komedii při přiblížení vzpoury v domově důchodců. V pátrání Luisy Reyové pak cítíme ohlas paranoidních thrillerů s politicko-společenským zabarvením, jež se točily v sedmdesátých letech.
Atlas mraků trochu připomíná procházku žánrovou historií filmu. Vzpoura na Bounty, Soumrak dne, Tři dny Kondora či Čínský syndrom, Přelet nad kukaččím hnízdem, Blade Runner, Šílený Max, když vezmeme filmy, jež jednotlivé epizody něčím připomínají.
Autoři inscenují jednotlivé zápletky jako žánrové variace či stylistické pastiše, které plně využívají všech klišé těchto filmových druhů. Dobrodružné mořeplavecké výpravy, intimní drama, thriller, komediální burleska, temná dystopická sci-fi s politickým přesahem, post-apo.
Atlas mraků odkazuje tématem a formou i na němý průkopnický epos Intolerance (1916) Davida W. Griffithe. V něm také napínavě gradovalo několik paralelních příběhů z různých epoch naší historie, jež zdůrazňovaly tragický dopad nesnášenlivosti a fanatismu. Svým tázáním se po smyslu lidské existence připomene Malickův Strom života, vírou v nekončící reinkarnační koloběh život pak Aronofskyho Fontánu.
Donkichotský zápas
I sourozenci Wachowští vidí lidské universum jako panoptikum, v němž se potkává minulost, současnost a budoucnost. A i oni se snaží odpovědět na základní ontologické otázky, týkající se našeho života. Problémem je, že na otázky, týkající se života po životě nebo předurčenosti osudu, odpovídají způsobem, který banalitu vydává za zásadní životní filozofii.
Prostřednictvím divadelně pojatých monologů a žánrových stříleček se snaží prodat takové množství vzletných myšlenek, že se to nakonec obrací proti nim. Hlubší smysl je naznačen, ale nedořečen.
Každý čin má následek, jednotlivec může změnit svět a síla lásky vše překoná. Tvůrci se snaží vystihnout morální princip, na němž stojí vývoj světa a ukazují ho jako donkichotský zápas jedince proti utlačovateli či společenskému komplotu. Ďábel na sebe bere různou tvář a pokud se lidstvo nevzpamatujeme, blíží se ke svému tragickému konci.
Prostor pro nekonečné analýzy
Ač se tak tváří, není Atlas mraků žádným složitým příběhem, vyžadujícím naše maximální soustředění nebo aktivaci intelektuálních rezerv. Spíš se snaží být takovým ušlechtilým pelmelem, který v sobě zahrnuje několik zdánlivě nesourodých prvků. Akční zábavu, snadno přístupnou meditaci pro masy i hru na schovávanou, při níž má divák poznat, který herec se ukrývá v jaké masce. Stává se ale hlavně orgasmem pro ty, jež baví filmy do nekonečna analyzovat.
Díky přesvědčivé dramaturgii se tvůrcům převod z literárního díla na filmové povedl na výbornou. Formálně jde ale o natolik odvážný počin, že se bojím, že bude pro mainstreamového diváka asi až příliš těžký na skousnutí. Pro ty ostatní zůstane oslnivou kaleidoskopickou symfonií, jež se originálním způsobem vyznává z lásky k fikčním příběhům.
Atlas mraků
- Žánr: meta-příběh
- Původní název: Cloud Atlas
- www.cloudatlas.warnerbros.com/
- Německo / USA / Hong Kong / Singapur 2012
- Scénář: Lana Wachowski, Tom Tykwer, Andy Wachowski (podle románu Davida Mitchella)
- Režie: Tom Tykwer, Lana Wachowski, Andy Wachowski
- Hrají: Tom Hanks, Hugo Weaving, Jim Sturgess, Hugh Grant, Halle Berry, Susan Sarandon, Ben Whishaw, Jim Broadbent, Keith David, James D'Arcy, Xun Zhou, Du-na Bae
- Distribuce: EEAP Film Distr.
- Distribuční premiéra v ČR: 22. 11. 2012
Hodnocení filmu: 9/10