Zatímco se bývalá akční hvězda osmdesátých let a nyní kalifornský guvernér Arnold Schwarzenegger snaží americké voliče přesvědčit, že nejvhodnějším prezidentem pro nadcházející období by byl republikánský senátor za stát Arizona John McCain (který strávil pět a půl roku ve vietnamském zajetí), jeho „bratr ve zbrani“ Sylvester Stallone vrací na stříbrné plátno počtvrté jiného a snad nejslavnějšího vietnamského válečného vysloužilce.
Po nostalgickém šestém návratu mezi provazy boxerského ringu, který důstojně ukončil sérii o italoamerické mlátičce Rocky Balboovi, se jednašedesátiletý důchodce rozhodl oživit další ze symbolů reaganovské Ameriky, Rockyho militantní dvojče Johna Ramba.
Barma jako centrum státního terorismu
Traumatizovaný a málomluvný vietnamský veterán se dvacet let od posledního dobrodružství v Sověty okupovaném Afgánistánu snaží nalézt mír v duši na hranici mezi Thajskem a oblastí Myanmaru (dříve známá jako Barma). Politická situace se změnila, z hrdinných mudžahedínů, jimž ve trojce pomáhal šípem sestřelit vrtulník a jež Bílý dům nazýval „bojovníky za svobodu“, se stali zakladatelé Al-Kájdy. To ale nemohl na konci studené války tušit ani Stallone, ani jistý zhýřilý senátor Charles Wilson (který od předminulého týdne také putuje našimi kiny.)
Možná i proto, když se na internetu začaly objevovat „zaručené“ informace o tom, kdo by v připravované čtyřce měl být Rambovým protivníkem, došlo vedle jiných variant (Unabomber, nelegální těžaři dřeva v Amazonii) i na samotného bin Ládina. Aby nedošlo k dalšímu historickému omylu nebo trapnosti, rozhodl se Stallone nakonec situaci vyřešit šalamounsky a zároveň s nadčasovou aktuálností. Na rozdíl od původní trilogie se tentokrát Rambo neangažuje v žádné z aktuálních krizových oblastí zahraniční politiky Spojených Států, aby tak dodával svým krajanům alespoň v přítmí kina pocítit vítězství v neúspěšných válečných konfliktech, ale vydá se přímo do středu jednoho z nejkrvavějších a nejdlouhodobějších problémů současného světa.
V Barmě přehlížené mezinárodním společenstvím se totiž odehrává již šedesát let děsivá občanská válka, vedená místní vojenskou juntou proti opozici i separatistickým etnickým menšinám (především domorodým Karenům, vyznávajícím zčásti křesťanství), které usilují o autonomii. Jeden z nejotřesnějších případů státní genocidy vůči vlastním lidem je o to citlivější, že vláda komplikuje pokusy o humanitární pomoc, směřovaných do země zpravidla ze sousedního Thajska.
Poselství je tedy opět jasné! Civilizovaný a křesťanský západní svět zosobněný v ikoně, jež v sobě mísí svérázného přírodního filozofa (opovrhujícího vládou i okázalými humanistickými ideály) a nelítostný „stroj na zabíjení“, musí hegemonicky šířit své kulturní hodnoty silou (když to nejde jinak). A aby Stallone tento svůj postoj ospravedlnil a zároveň zdůraznil, má zlo protentokrát mimořádně odpudivou tvář. Vojáci, páchající nelidská zvěrstva, nejsou individualizováni, ale jsou vyobrazeni jako uniformovaná zfetovaná anonymní masa, která nemá žádné ideály a pro niž je zabíjení jen zábavou, nikoliv nutností.
Prostá čísla dopadu represí s námi nepohnou tak, jako explicitní vizualizované obrazy státního terorismu. První scéna, v níž vojáci hrají s civilisty v minovém poli hru na honěnou, je jen předzvěstí mnohem brutálnějších zvěrstev. Násilné verbování dětských vojáků, surové bití a znásilňování žen, usekávání rukou i jiných končetin, mučení všeho druhu a předhazování živých zajatců lidožravým prasatům. Stallone krví nešetří a s drastickou otevřeností, při níž budou asi slabší povahy odvracet oči, nás pro zvýšení autentičnosti zásobuje pohledy na gejzíry krve, vyhřezlé vnitřnosti a vyrvané ohryzky. Válečné peklo tak působí ještě realističtějším dojmem než Spielbergovo vylodění v Omaze nebo Scottovy sestřelení jestřábové. A aby emoční zásah byl ještě přímější, dočkáme se i roztrhaného dětského tělíčka a prchajících žen spálených plamenometem. Stallone ví, jak dostat diváka na svou stranu a jak dopředu legitimizovat následné činy svého antihrdiny.
Násilí na civilistech má hrůznou podobu, ale nepůsobí samoúčelně. Stallone se násilím stylizovaně neopájí (na rozdíl od odvetné akce), ale chce prostřednictvím něj burcovat a vzbudit ve fanoušcích akčních řežeb (jež pomáhal Stallone definovat) prostor pro sebereflexi. Nedočkáme se tak žádných hrdinských póz, ale neředěného chaotického pekla, jež v nás rezonuje silou své otevřenosti.
Válku není možné vyhrát, bitvu ano
I když si bývalý příslušník Zelených baretů v expozici příběhu sám sobě namlouvá, že jeho zabijácké instinkty už dávno vychladly, trochu nelogicky hledá únik před problémy světa i sebou samým v oblasti Dálného východu na barmské hranici, tedy jedné z nejžhavějších válečných zón. Pracuje jako převozník, vlastnící nájemný říční člun, loví ryby pro thajské mnichy a chytá nebezpečné hady na prodej. Tiše rozjímá a od zabíjení ve jménu jakýchkoliv ideálů už chce mít pokoj. Problémům se vyhýbá, ale ony si najdou jeho. Jeho osamělou existenci naruší skupina idealistických amerických misionářů z coloradské církve Kristovy s žádostí o pomoc.
Právě na jeho lodi se chtějí dostat do válkou sužované Barmy s lékařskou pomocí. Rambo je zprvu odmítne, neboť dobře ví, že více než léky a potraviny by této oblasti prospěla dobře vycvičená vojenská jednotka, ale nakonec naléhání, zvláště půvabné Sarah (Julie Benzová), podlehne. Když se misionáři nevrátí v domluveném termínu, nezbývá Rambovi než sbalit čelenku, skládací luk a ručně kovanou mačetu a vydat se se skupinou nájemných žoldáků na jejich záchranu do neprostupné džungle. Ví už, že nemůže vyhrát válku a je s tím smířený, ale chce se pokusit vyhrát další bitvu.
Recyklace osvědčených postupů
Scénář z pera režiséra snímku Sylvestera Stalloneho je jednoduchou recyklací postupů, známých z předchozích částí série. Z jedničky si vypůjčil snahu o psychologizaci hlavního hrdiny, z dvojky prostředí džungle a z trojky kostru příběhu se záchranou misí. Chatrná zápletka s formulkou únos-záchrana, zanesená jen do prostředí jiného konfliktu, se začne odkopávat v druhé polovině snímku, kdy se děj po vylodění Ramba a jeho spojenců na barmské pevnině (kde jsou vězněni misionáři) změní ve frenetickou testosteronovou akční jízdu.
Stallone je jako režisér v akčních sekvencích přesvědčivý. Akce působí realisticky, nikoliv digitálně kašírovaně. Navzdory pekelnému tempu, zvláště v poslední půlhodině, je jeho řež přehledná a nechutně detailní. Když Rambo vytáhne svůj pojízdný kulomet, který dělá do protivníků otvory velikosti pomeranče, duše každého fanouška Komanda se musí tetelit blahem.
Stallonemu se podařilo vyváženě spojit oldschoolovou poetičnost rukodělných osmdesátých let, včetně nekomplikované fabule a přímočaré brutality, se současným „dokumentárně“ působícím audiovizuálním stylem, kde se kamera stává jedním z účastníků a prostředníků dění. Pochvalu si zaslouží i práce se zvukovými efekty a funkční střih, který dodává filmu nebývalou dynamiku.
Hlavně moc nemluvit!
Film má poměrně krátkou, hodinu a půl trvající, stopáž, rychlé tempo a minimum dialogů, což je jen dobře, protože ty nebyly nikdy Stalloneho silnou stránkou. Na místech, kde se mohl v posledním „účtujícím“ Rockym ze svých pocitů vypovídat, nasazuje nyní Stallone raději flashbacky, pomocí nichž dochází v efektní koláži z předchozích dílů ke smíření se s faktem své existence jako pouhého „ nástroje války“. Lépe než při disputacích o smyslu a nemožnosti změnit nezměnitelné, kde kamera klouže po jeho předsunuté bradě a smutně vědoucích psích očích, mu to sedí v akci, kde dokazuje, že ač o třicet kilo těžší, rozhodně nepůsobí směšně a nepatří do starého železa.
Ostatní postavy, od naivních misionářů po národnostně rozmanité žoldáky, se stávají jen pozadím pro znovuvzkříšení heroického superhrdiny. Změnou oproti předešlým částem série je, že Rambo poprvé nevyráží do boje sám – přesto když jde do tuhého, strhává stejně veškerou pozornost na sebe. Z předimenzovaných záporáků, jež jsou politicky nekorektně charakterizováni např. prostřednictvím své odlišné sexuality, se vyděluje jen hlavní padouch, major Tint (Maung Maung Khin), k jehož démonické charakteristice slouží scenáristovi pokuřování silných doutníků, černé brýle a homosexuální pederastie. Někdo takový si smrt Johnovou rukou určitě zaslouží a pokud možno co nejbrutálnější.
Na filmy jako je Rambo se nechodíme do kina opájet dialogy postav nebo charakterovými proměnami ústředních hrdinů. Rambo je stále svůj, jen starší a skeptičtější. Nevěří v „záchranu světa“ bez použití síly a toto své poznání přenáší i na mírumilovné misionáře, kteří mu částečně podléhají.
Filmařsky nekompromisně a s důstojností, hodnou žánrového mistra, se Sylvester Stallone prozatím (uvažuje se o pětce) loučí se svým hrdinou. V závěrečné scéně ságu nostalgicky uzavírá přesně tam, kde před pětadvaceti lety začala. Vietnamský veterán se tak konečně po dlouhém putování „vrací domů“.
Rambo: Do pekla a zpět
- Žánr: akční
- www.movies.break.com/rambo
- Původní název: Rambo
- USA 2007
- Scénář a režie: Sylvester Stallone
- Hrají: Sylvester Stallone, Julie Benzová, Paul Schulze, Maung Maung Khin, Matthew Mardsen
- Distribuce: Bioscop
- Distribuční premiéra v ČR: 21. 2. 2008
| AVmania.cz hodnotí |
| film |
   |
7/10 |