Fotogalerie

Záhada Silver Lake: recenze filmu

Marek Čech

8. prosince 2018

Pátrání po zmizelé krásné sousedce proměňuje režisér David R. Mitchell v podvratnou hru s konvencemi žánru filmu noir, plnou popkulturních odkazů, utahování si z konspiračních teorií a lynchovského matení diváků.

V Los Angeles žijící čtyřiačtyřicetiletý režisér a scenárista David Robert Mitchell je jedním z nejvýraznějších tvůrců amerického nezávislého filmu. Jeho předchozí dva filmy, debutový žánrový pastiš Pyžamový večírek a jiné americké mýty (2010) a alegorický mysteriózní horor Neutečeš (2014) o prokletí, které se mezi lidmi předává podobně jako pohlavní nemoci, byly zasazeny do jeho rodného Michiganu.

Oba byly uvedeny na festivalu v Cannes v rámci sekce Týden kritiky, ten letošní Záhada Silver Lake už se v Cannes objevil v hlavní soutěži. Hrdiny jeho prvních dvou filmů byli teenageři, toho nejnovějšího třicátník Sam. Změnilo se i místo vyprávění, z Michiganu se režisér přesunul do Města andělů, kde žije a kam umístil děj své surrealistické detektivky, která si zábavným způsobem utahuje z víry v různé konspirační teorie a výklady světa.

Zmizení krásné sousedky

Sam (Andrew Garfield) bydlí v Los Angeles v pronajatém apartmánovém komplexu, nacházejícím se v převážně hispánské čtvrti East Side. Protože se ale fláká a nemá na nájem, hrozí mu z něj vystěhování. Na rozdíl od ostatních se netouží stát hercem, ale je velkým fandou do filmů, komiksů a popkultury obecně.

Sam touží najít nějaký hlubší smysl života, skrytý za tím vnějškovým. Dny většinou tráví telefonickými hovory s matkou, příležitostným sexem s kamarádkou v pokoji s plakátem Kurta Cobaina na stěně nebo lelkováním na balkoně, kde s voyeurským zaujetím pozoruje své slunící se sousedky.

Takto ho v zorném poli jeho dalekohledu zaujme i nový objekt u bazénu. Mladá, pohledná blondýnka Sarah (Riley Keough), která si šla zaplavat a všimla si, že ji Sam šmíruje. Sarah, která je posedlá Marilyn Monroe a obdobím Zlatého věku Hollywoodu, ho pozve k sobě domů.

Zakouří si spolu trávu, podívají se na romantickou komedii s Marilyn Monroe Jak si vzít milionáře, ale slibně se rozvíjející večer naruší příchod spolubydlících Sarah. Domluví si tak na schůzku na zítra, ale Sarah v bytě ve smluvený čas není.

Přitom to nevypadá, že by někam odešla nebo schůzku nestihla. Byt je zcela prázdný, vidu, slechu není ani po jejích spolubydlících. Na stěně zůstala jen malůvka, kterou si Sam vyloží jako znamení. Odchod Sarah mu nedává smysl, ale ponoukne ho k pátrání po ní.

Ten, kdo tě miloval – recenze filmu

A to i ve světle zpráv, že ve městě řádí maskovaný vrah psů, a Sarah psa měla, nebo že došlo ke zmizení vlivného hollywoodského magnáta. Sam se začne domnívat, že by ty případy mohly mít nějakou souvislost. Flákač, jemuž hrozí vystěhování, se tak postupně promění v amatérského detektiva, který cítí, že jeho život konečně dostává smysl.

Skryté vzkazy

Pouští se do pátrání napříč Los Angeles, které ho vede od večírku k večírku. Během té doby potkává různé postavy, na nichž režisér zrcadlí, že Los Angeles je město propastných sociálních rozdílů, které v tradici filmů noir mohou vést ke zločinu.

Bezdomovci, začínající herečky a zpěvačky, které si přivydělávají prostitucí, sběratelé memorabilií či samotářští skladatelé písní se tu mísí s hollywoodskou smetánkou. Jedni mají v hollywoodských kopcích honosná sídla, na něž ti druzí zhlíží s představou, že se jednou dostanou na jejich úroveň.

Sam mezi nimi proplouvá a zatím netuší, kam ho tato cesta zavede. Zdá se ale, že by během ní mohl rozvinout svůj potenciál, spočívající ve znalosti popkultury. Když v knihkupectví objeví fanzin s názvem Záhada Silver Lake, jehož obsahem jsou legendy a mýty, spojené s hollywoodským prostředím, rozhodne se najít i jeho autora. Sběratele upomínek na celebrity a vyznavače konspiračních teorií.

Stejně tak, když zajde na koncert módní kapely Jesus & The Brides of Dracula, objeví v jejích písničkách skryté, podprahové vzkazy, které se rozhodne rozluštit. Těch symbolů, kódů, šifer a tajných vzkazů přibývá a Sam je začne vidět všude kolem sebe.

Matoucí hra s diváckými očekáváními

Vedou ho totiž k úvaze, že za všemi skandály a tajemstvími, ukrývajícími se v hlubinách Města andělů, stojí spiknutí a korupce bohatých a vlivných lidí, spjatých s metropolí zábavního průmyslu. Přijeli si sem splnit sny a skrze kulturu se rozhodli ovlivňovat celý svět.

Vnímáním světa showbyznysu jako nějaké tajemné sekty, která nás podprahově ovlivňuje, si film utahuje z různých konspiračních teorií, které k dnešnímu světu, možná dříve než v minulosti, neodmyslitelně patří. Skryté vzkazy se dle Sama ukrývají v běžných věcech a předmětech každodenní potřeby, natož pak v popkultuře. K těm ve skladbách Beatles se zde například odkazuje motivem s pozpátku přehraným taktem písně od skupiny Jesus & the Brides of Dracula.

Nebezpečná laskavost: recenze filmu

Samovo pátrání, během něhož potkává podivné postavy a zažívá bizarní situace, proměňuje autor scénáře a režisér v jedné osobě v zábavnou hru s diváckými očekáváními. Neustále nás vodí slepými uličkami, u kterých přemýšlíte, zda nás dovedou do nějakého cíle. Mitchell přitom vrství vedlejší zápletky, které nechává záměrně rozehrané nebo nedořešené, aby toto pátrání učinil pro diváka schválně matoucí a frustrující, ale o to víc vybízející k jeho spoluúčasti na vyřešení této záhady.

Její luštění se děje skrze různé kódy, šifry a vzkazy a Sam na základě nich objevuje další falešné stopy a domnělé spojitosti, které nakonec vyjeví svou racionální podstatu. Ta vězí v oblasti jeho psychiky, která se neumí srovnat s rozpadem vztahu s jinou dívkou než je ta, po níž pátrá. Samova posedlost vypátrat Sarah je tak možná jen další jeho obsesí či chimérou.

Pohrávání si s konvencemi žánru filmu noir

Sarah jako objekt velmi atraktivní do vyprávění vnáší motiv osudové ženy, femme fatale, tak typický pro žánr filmu noir. Mitchell si pohrává s konvencemi, znaky, postupy i nejtypičtějšími figurami tohoto žánru ironickým způsobem. Proto je tu přítomna obsedantní mužská postava i femme fatale, hudba, jak z padesátých let, i stylizovaná kamera, která pracuje se světlem a stínem, z něhož se postavy vynořují.

Dobře je to vidět i na přístupu k ženským postavám ve filmu, které zastávají povolání, jež se v noirových románech i filmech často objevují. Jsou to modelky, začínající herečky nebo zpěvačky, které si přivydělávají eskort servisem. Všechny jsou stylizované do vyzývavých pozic a oblečků, které brnkají na strunu, již dobře známe z oblasti pornografie.

Tím, že režisér pracuje se stereotypností vyobrazování sexuálních objektů, tak typ femme fatale ironicky podrývá, stejně jako Samův voyeurismus. Dobře to opět zrcadlí scéna, kdy s kamarádem (Topher Grace) za pomocí kamery na létajícím dronu pozorují mladou ženu, která přichází domů a pomalu se svléká se do spodního prádla. Jejich uspokojení z tohoto pozorování je ale narušeno tím, že se žena v tom momentu rozpláče. Tedy udělá něco, co nesplnilo jejich očekávání.

Labyrint popkulturních odkazů

Ale není to jen žánr filmu noir a jeho konvence, které jsou tu podrobeny zábavné dekonstrukci. Vyprávění o mladém muži, který se kvůli osudové ženě dostává do spirály bizarních situací, je současně komedií či satirou, která si bere na paškál všechny ty detektivní případy s mysteriózní zápletkou.

Režisér tu stylem vyprávění evokuje Lynchovy filmy Lost Highway nebo Mulholland Drive, Pí od Darrena Aronofského, Donnieho Darka či Apokalypsu od Richarda Kellyho, Realitu Quentina Dupieuxe, Big Lebowskiho od bratří Coenů nebo Skrytou vadu od Paula Thomase Andersona.

Po čem muži touží: recenze filmu

To z těch moderních, ale najdeme zde i odkazy na noirovou klasiku z padesátých let, jako jsou snímky Líbej mne až k smrti nebo Dotek zla, Polanského Čínskou čtvrť, Dvojníka od Briana De Palmy a pochopitelně i mistra Hitchcocka s jeho Oknem do dvora nebo Vertigem.

Scéna, v níž se Sarah koupe v bazénu, je pak zjevnou poctou Marilyn Monroe a jejím na svou dobu eroticky odvážným scénám z filmu Něco musí prasknout (1962), který zůstal kvůli jejímu předčasnému úmrtí nedokončen.

Svěží, zábavná optika

Režisér Los Angeles vnímá prizmatem těchto filmů a ukazuje nám ho jako město, jež vzbuzuje úžas i nahání hrůzu. Samotné pátrání se pak proměňuje v obtížně uchopitelný výlet do hrdinova podvědomí, které se nám stává jakýmsi paranoidním průvodcem po tajné historii Města andělů.

Sam je typický geek, který sice nemá práci, ale zato dokonalý přehled o filmech, muzice, komiksech nebo videohrách. Při svém pátrání vidí a nachází skryté znaky a zakódované zprávy v hudbě, filmech, komiksech, časopisech, reklamách i na semaforech. A vy se všemi těmi referenčními odkazy na Hollywood a popkulturu obecně můžete bavit stejně dobře jako vlastní snahou onen zamotaný děj interpretovat.

To je také nejlepší přístup k tomuto filmu. Proto přijměte onu zavádějící hru s diváckými očekáváními jako součást režisérovy rafinované koncepce, jak na žánr filmu noir nahlédnout svěží optikou, která vás bude bavit a za pomoci níž Mitchell nejen tomuto žánru, ale i Hollywoodu skládá tuto podvratnou poctu.

AVmania.cz
Záhada Silver Lake		7