Norský scenárista a režisér Tommy Wirkola je znám hororovou komedií Mrtvý sníh (2009), vyprávějící o skupince studentů, která se na horské chatě utkala s krvelačnými zombie nacisty. Nešlo o žádné veledílo, ale černohumorný charakter snímku byl v jistých kruzích přirovnáván k raným filmům Petera Jacksona či Sama Raimiho.
Film se o pět let později dočkal pokračování Dead Snow: Rudý vs. Mrtvý, ale ještě před ním u nás běžela v kinech drsná fantasy variace na pohádku bratří Grimmů O perníkové chaloupce pod názvem Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnic.
Ta vycházela jednak z trendu zmodernizovaných pohádek typu Sněhurky a také z rychle bujícího literárního a potažmo filmového žánru, který kombinuje literární klasiku nebo historická fakta a osobnosti s upírským hororem nebo fantasy.
Z tohoto pohledu se jeho nový film, vzniklý v produkci Netflixu, jeví být celkem standardní sci-fi, kterou ozvláštňuje jen to, že Noomi Rapace nebo její mladší verze v podání Clary Read zde ztvárňuje sedm identických sester.
Politika jednoho dítěte
Děje se tak v dystopickém světě roku 2073, který sužuje katastrofální stav životního prostředí, přelidnění planety a nedostatek základních surovin, včetně jídla a vody. Občanské a politické nepokoje, války a uprchlická krize změnily svět k nepoznání. Většina světových mocností padla a otěže přebrala nová velmoc v podobě Evropská federace.
Aby lidská rasa přežila, je obyvatelstvo donuceno žít v orwellovské společnosti, v níž je uzákoněna drastická politika jednoho dítěte. Úřad pro rozdělování dětí, který provádí regulaci a kontrolu počtu dětí, nařizuje, že každé rodině, která má více než jednoho potomka, budou ostatní děti odebrány a kryonicky zmrazeny do doby, než je planeta Země bude znovu schopná uživit.
Sedm jednovaječných sester je tím uvrženo do ilegality a donuceno se skrývat před tímto úřadem. V jeho čele stojí Nicolette Cayman (Glenn Close), která v zemi zavedla přísný systém plánování a kontroly porodnosti. Sestry nicméně systém přelstí tak, že si mezi sebou navzájem střídají identitu ženy jménem Karen Settman. Jde o jméno jejich matky, která zemřela při porodu.
Společná identita
Dívky od narození vychovává jejich dědeček Terrence (Willem Dafoe), který je pojmenoval podle kalendářních dnů: Pondělí, Úterý, … až Neděle. Všechny dohromady mají jednu identitu pro pohyb venku, kde vystupují jako jedna osoba a žijí jeden společný oficiální život bankovní manažerky Karen. Samy sebou mohou být jen ve vězení společného bytu.
V průběhu let sestry chodí do školy, do práce, s kolegy do baru. Mají i vztahy, ale pouze na jednu noc. Každá z nich chodí ven pod společnou identitou jen jedenkrát týdně. V den, po němž jsou pojmenovány. Večer si společně sednou a projdou si, co ten den zažily, aby další sestra následující den mohla pokračovat v životě této osoby. Jejich systém funguje už třicet let, během nichž jejich dědeček a vychovatel zemřel.
Všechny sestry v něm ukazují veřejnosti jedinou tvář. Stoickou, úspěšnou profesionálku Karen Settman, prostřednictvím níž si sestry vydělávají peníze na obživu. Jejím cílem je nevyčnívat z davu a zůstat tak mimo hledáček úřadu i ambiciózních kolegů.
Uvnitř každá jiná
Uvnitř je ale každá z nich jiná. Pondělí se přísně drží pravidel a vždy dělá to, co se od ní očekává. Po mnoho let se pro sestry obětovala. Může působit studeně a sobecky, ale hluboko uvnitř má dobré srdce, které touží po lásce. Ze všech sester je nejvíc podobná jejich společné identitě v podobě Karen Settman. Úterý je vtipná, citlivá, svobodná duše, která nosí dlouhé sukně, je ověšená šperky a kouří trávu. Kdyby mohla žít venku, byla by určitě hipík. Středa je sportovně založená, zbožňuje cvičení a má ráda bojová umění.
Čtvrtek je rebelka mezi sestrami. Když dospívala, neustále porušovala pravidla a byla úplným protikladem Pondělí. V průběhu vyprávění se z ní stává vůdčí osobnost mezi sestrami, která na sebe bere více zodpovědnosti než ostatní.
Pátek je introvertním, tichým géniem, který se brilantně orientuje v technologiích. Je odbornicí na počítače, mozkem celé rodiny a také jejich záchytným bodem. Právě ona stojí za kariérními úspěchy Karen Settman, není ale příliš společenská a často skrývá své emoce. Sobota je její pravý opak. Sexy, vyzývavá blondýna se zálibou v různých večírcích. Neděle je jemná, empatická bytost, která se snaží přemosťovat spory mezi sestrami.
Co se stalo s Pondělí?
Pondělí a Čtvrtek jsou ze všech sester nejvýraznějšími postavami. Obě touží po dni, kdy budou konečně moci žít svobodně. Často se ale mezi sebou v tomto ohledu neshodnou a také mají různé názory na pravidla, kterými se musí řídit.
A právě Pondělí se jedno pondělí večer nevrátí domů. Co teď? Jakákoliv chyba je může prozradit. Sestry se dohodnou, že Úterý půjde další den do práce, jakoby se nic nestalo. Ta je ale zajata. A zbývajícím sestrám začíná být jasné, že jejich pevný řád je narušen. Velmi rychle se totiž mění v napínavou futuristickou akci, plnou adrenalinu a krvavé brutální akce.
Totalitní prvky
V úvodu nás scenáristická dvojice Max Botkin a Kerry Williamson seznamuje s pravidly společnosti i důvody, proč se ocitla právě v tomto orwellovském režimu. Charakter tohoto režimu ale není zcela zřejmý. Vyloženě diktatura to není, mluví se zde o volbách, ale na ulicích jsou občané neustále kontrolováni vojenskými hlídkami skrze čipy, které jsou jejich součástí.
Útvar, jemuž Nicolette Cayman předsedá, se jmenuje Evropská federace, což je zřejmě narážka na Evropskou unii. Politika jednoho dítěte, kterou prosazuje, ale odkazuje k Číně, kde byla tato politika uzákoněna v roce 1979.
Autoři scénáře se snaží o mix některých negativních tendencí a regulací, jež mohou vést k totalitním režimům, nebo jsou jejich příznakem. Jde o ochranu osobních údajů, kontrolu volného pohybu osob nebo právě regulaci porodnosti. Vyjadřují se k otázkám přežití lidstva v budoucnu v důsledku globálních změn počasí, nedostatku přírodních zdrojů nebo posunů demografických, ale spíše v obecné rovině.
NoomI Rapace vtiskuje sestrám osobitost
Je cítit, že se tvůrci snaží o ambicióznější dílo, ale to pak nemají tak rychle přepínat do akčního módu, který zabírá tři čtvrtiny vyprávění. Expozice trvá půl hodiny, během níž se ne zcela daří odlišit postavy jednotlivých sester, i když se Noomi Rapace hodně snaží.
Sestry odlišuje nejen charakterem, ale i specifickým vzhledem, šatníkem a účesem. Odvážná, bázlivá, drsná, nervózní, chladná i vášnivá, blondýna, nakrátko, rozcuchaná i perfektně upravená, a ještě mnohem více je Noomi ve své sedmi roli. Nebojí se ani nahoty ve scéně orálního sexu a její výkon je největší předností filmu.
Každé ze sester dovede vtisknout jinou osobnost. Za pomocí zdařilých triků a nastavení úhlů kamery je odstiňuje, když sedí u jednoho stolu a reagují na sebe i v akci. Dobře je to vidět při bitce v jejich bytě, do níž sestry zapojují různé domácí spotřebiče jako je lednička, pánve, žehlička nebo varná konvice.
Sestry začnou být pronásledovány silovými složkami organizace, před níž se od dětství skrývají. Průběh jejich dětství a dospívání se nám přitom vyjevuje prostřednictvím retrospektivních flashbacků, v nichž důležitou roli hraje postava jejich dědečka. V ní se komplexně prolínají polohy milujícího otce, roztrpčeného i zkroušeného pečovatele a despoty, který se vnučkám obětoval.
Dynamická akce
Výprava na možnosti víceméně televizního filmu s rozpočtem dvacet milionů dolarů vypadá dobře. Natáčelo se v Rumunsku, kde tvůrci při vykreslení světa budoucnosti využili kombinace moderní architektury, prvků z období studené války a starých, krásných budov. Postkomunistický charakter města v architektuře s onou orwellovskou, totalitní linií ladí.
Akce je dynamická a R-kově krvavá. Kontaktní souboje jsou oživeny některými zdařilými nápady, jako je ten s uříznutým prstem, který se zde variuje. S postavami sester se akce nijak nemazlí a vzbuzuje dojem, že se v ní neustále něco děje. Honiček a rvaček s ozbrojenými nepřáteli je poměrně dost, takže milovníci akce budou určitě spokojeni.
Možná přitom nebudou tolik přemýšlet nad některými nelogičnostmi, které se zde vyskytují. Třeba nad skutečností, že se sestrám po třicet let daří v pečlivě kontrolovaném velkoměstě utajit svou identitu, třeba i před lidmi, s nimiž se potkávají v domě, kde bydlí. I motivace a jednání Pondělí, vzhledem k závěru filmu, vykazuje pár rozporů, které nechci kvůli spoilerování prozrazovat.
Film, pojednávající o tématu svobody pohybu a vystupování, o lidské identitě a utváření vlastní jedinečnosti ve světě, který vás nutí se přizpůsobit nebo jednoduše neuznává vaši existenci jako takovou, zaujme krutě nekompromisním přístupem ke svým postavám, dynamikou akčních scén a hereckými proměnami hlavní představitelky. Spojuje v sobě prvky popcornové zábavy a zamyšlení nad rysy totalitních režimů, jež mají tendenci se v historii opakovat.
7 životů
- Žánr: akční sci-fi
- Původní název: What Happened to Monday
- www.bontonfilm.cz/7-zivotu/1768/
- USA / Velká Británie / Francie, 2017
- Scénář: Max Botkin, Kerry Williamson
- Režie: Tommy Wirkola
- Hrají: Noomi Rapace, Christian Rubeck, Willem Dafoe, Glenn Close, Pål Sverre Hagen, Vegar Hoel, Stig Frode Henriksen, Jeppe Beck Laursen
- Distribuce: Bontonfilm CZ
- Distribuční premiéra v ČR: 30. 11. 2017